Parkoviště
Od chvíle, kdy z parkoviště u parku vyjelo poslední auto, už uplynulo více než půl hodiny. Ani v okolí se nic nedělo. Stále jsem velmi nedůvěřivá, když mě někdo zastihne na veřejnosti, ale tohle je moje rutina. Rád se oblékám a jsem venku a volná. Je to povzbuzující, vzrušující. Takže se procházím večer, stejně je dost tma. Sedl jsem si na sedadlo a prsty si třel spánky. Moje rutina byla každý týden stejná, beze zbytku. Znovu jsem pohlédl na parkoviště, nic nebylo na očích. Popadl jsem tedy tašku a klíče a otevřel dveře. Jejich zabouchnutí bylo v tichu prostoru téměř ohlušující. …