Setkání na velitelství

Erika procházela chodbou směrem k hlavnímu velitelství a v ruce nervózně žmoulala dopis od plukovníka. Věděla, o co se jedná, ale netušila, proč zrovna od ní potřebují nějaké informace. Ta operace proběhla už před půl rokem, všechny závěry byly jasné. Proč by se po takové době objevovalo něco nového? Z myšlenek ji vytrhlo popotahování. Na sedačce před ztichlými kancelářemi seděla Šárka. Pamatovala si ji z několika konferencí, ale už nějakou dobu o ní neměla žádné informace. Dalo se však říct, že byly kamarádky. „N…nazdar kočko, co se děje?“ Blondýnka ve stejné hodnosti zvedla uslzené oči. Při pohledu na Eriku se nepatrně usmála, pak unavené …

„Můj manžel je voják…“

Prolog Můj manžel je voják a zbývá mu měsíc do jeho třetího nasazení. Dvakrát Irák, teď Afgánistán. Než odjel na poslední cestu, podělil se se mnou o něco, z čeho jsem nebyla moc nadšená, ale myslím, že čím víc jsme to probírali, tím víc mi to dávalo smysl. Ví, že když dojde na sex, tak jsem velmi žádoucí, stejně jako on. Byla to taky jedna z těch věcí, které nás k sobě přitáhly ještě před svatbou. Na našem první rande jsme šoustali jak králíci a milovala jsem věci, které mě Josh „donutil“ dělat, jak že jsem si při řízení sundala …

Dvoje boty a jedna kundička

Max stál v uniformě na kraji ulice a rozhlížel se kolem. Pak ucítil v kapse vibraci oznamující příchozí hovor. Z reproduktoru se mu do ucha ozvala manželka. „Ahoj, zlato.“ „Ahoj lásko, už jsem na cestě. Budu doma tak za dvě tři hodiny.“ „Výborně, už se na tebe moc těším, pusu.“ Linka oněměla a Celia na druhém konci si pohladila prsa v prádélku a županu a podívala se na fotku se svým manželem, kde on stojí pevně v uniformě a ona vedle něj salutuje v černých koktejlkách. To bylo ještě v dobách, kdy měl jiskru a armáda se mu nestala celým …

Nadupaný transport

Brad si v pohodě užíval klidnou službu u transportů a dneska už neočekával nic zvláštního. Obracel stránky časopisu a u toho pokuřoval. Takže když mu kolega hodil na stůl desky k transportu, byl opravdu nadšený. „Co blbneš, vole?“ zeptal se poté, co leknutí málem spadl ze židle. „Neblbnu, ty vole, je to mimořádnej transport materiálu do sousedního tábora. Sranda na hodinku. Jenže má jet taky Sue a vim, že se ji už měsíc chystáš oprcat a furt se k tomu máš jak lačnej k sraní. Takže jsem ti to takhle krásně přihrál.“ „No jo, kurva,“ podotkl Brad a probíral se …