Milý deníčku…28. srpna 19.. Nejsem zrovna flirtér… Sakra, co si to namlouvám? Já jsem flirtér. Nestydatý. Automatický. I když, kdyby mi někdo někdy odpověděl ano, asi bych ztuhl. Koneckonců je mi šedesát. Místní komunita nedaleko mého domova každoročně pořádá oslavu Dne zakladatelů. Je to jen na jeden den. Začíná dopoledním …
Stál jsem v novém domě jako omámený. Bylo to poprvé, co jsem sem vkročil od chvíle, kdy můj dědeček před několika týdny zemřel a odkázal mi ho. Měl jsem ho rád, ale když minulý měsíc zemřel přirozenou smrtí, nebyl zrovna mladík. Měl za sebou dlouhou a velmi úspěšnou kariéru jako …
„Vidíš, není to tak zlé!“ svěřila se Blake Dakotě s mrknutím. Než Dakota zvedla pohled k muži trůnícímu před ní, a tentokrát, zbavena i té trochy zbroje, kterou měla, nemohla udělat nic jiného, než okamžitě sklopit zrak zpátky dolů, udělat mimovolný krok zpět a vydat tichý sten plný zoufalství. „Pšššt, …
Dakota se samozřejmě se svým tchánem stýkala už dříve. Ale ten muž ji nepřestával překvapovat. V polovině padesátky, ale silnější než muž o dvacet let mladší. Vysoký, hnědovlasý, s hranatými čelistmi, s den starým strništěm a pronikavýma hnědýma očima, byl to typ, který si vždycky pevně potřásl rukou a nikdy …
Brenda si nemohla přát lepší den. Na letní obloze sice svítilo slunce, ale teplota byla ideální; teplo s jemným, chladivým vánkem. Rozložila si deku a pak si plážové lehátko. Bylo to nízké křesílko na sezení, takové, které jí umožňovalo natáhnout nohy, takže je měla těsně za okrajem deky a prsty …
Když se Dakota, nyní příjmením Conlanová, provdala za Brendena Conlana a dala mu prvorozeného syna, netušila, o kolik víc si vezme tchána než manžela. Brenden byl pohledný a velmi bohatý dědic, který byl navzdory výsadám překvapivě laskavý a velkorysý muž. Možná nebyl nejchytřejším přítelem, jakého kdy měla, jak zjistila, když …
Cítila jsem se potom trapně, seděla jsem zarudlá a udýchaná a všimla si zbloudilé stopy sliny v koutku úst. Stále jsem ji držela za krk a ruku a nebyla jsem ochoten obětovat ani jedno z toho kvůli otření brady. „Promiň,“ řekla jsem. Sera se zatvářila maximálně nedůvěřivě. „Promiň?“ dožadovala se. …
Kousla jsem se do rtu. „Mám tady vážně sexistickou krizi,“ řekla jsem. „Ha, sexistická. To je dobré.“ „Myslím to vážně!“ Sera nastavila tvář do neutrálnějšího výrazu. „Dobře, vážný režim. Pojď do mě.“ „Nedráždi mě!“ „Promiň, já jen… Nechápu, v čem je problém.“ Sera pokrčila rameny. „Bylo by kouzelné, kdybych řekla …
Vrátila mi to stejným způsobem, její nohy nebyly o moc teplejší než moje. Chvíli jsme pak byly v klidu, i když jsem ještě nemohla usnout. Když jsem spala vedle Sery, cítila jsem podivnou směs pohodlí a nepohodlí, a nemohla jsem jedno od druhého oddělit. Dlouho poté, co jsem se domnívala, …
„Myslím, že mám na tvých prsou sopel,“ byla jediná inteligentní věta, kterou jsem nakonec vymyslela. Sera se ušklíbla, upustila od své melodie a pak naplno vyprskla smíchy. Navzdory nedávné záplavě slz – a skutečně smrkání, důstojnosti jsem tu našla jen málo – jsem se dokázala smát spolu s ní. Byla …
A přesto jsem se teď nedokázala zastavit. Ať už jsem byla nepřipravený, nebo ne, prostě jsem se musela zatraceně snažit. **** Mé nejhorší obavy a nejistota se v následujících dnech ukázaly jako neopodstatněné. Obavy měly tendenci vždycky předpovídat horší věci, než se ukázalo ve skutečnosti, když jim byl dán čas. …
„Myslím,“ řekla Sera pomalu, „že mi to možná dochází. Tak nějak chápu, co děláš. Můžeš to trochu zpomalit?“ Pomyslela jsem si, že už to dělám příliš pomalu, ale rozhodla jsem se to neříkat. Přiznávám, že jsem své úsilí rozvíjela a snížila tok na úplně základní smyčku, tak pomalou, jak jsem …
Byla jsem vyčerpaná, zpocená, hladová a neskutečně frustrovaná. Hromada šrotu přede mnou odolávala veškerému mému úsilí. Mohla jsem na to přijít. Věděla jsem, že to dokážu. Vždycky se mi to nakonec podařilo. Ale nebyla jsem si jistá, jestli mi něco jiného, co jsem se naučila, dosud tak neúprosně vzdorovalo. Jako …