Introvertní panna 02

Už je to skoro rok, co jsem zvedla Dougovu ruku a položila si ji na prso. Od té doby se mě tam dotýkal, když jsme se líbali. Zdá se, že se nám to oběma líbilo – vím, že mně ano. Jednou, když ukázal, že je inženýr, dokonce předvedl zábavnou prezentaci typu inženýrské hodiny o podprsence jako nosné konstrukci, doplněnou schématem a různými výpočty. Ale dál se nedostal a já si pořád nejsem jistá, jestli jsem mu za to vděčná, nebo ne.

Proto jsem se rozhodla to na dalším studijním rande zjistit. Moji spolubydlící byly pryč a my s Dougem jsme seděli na gauči, učili se a povídali si. Každou chvíli jsme si udělali přestávku a chvíli se líbali, než jsme se vrátili ke studiu. Teď jsme oba dosáhli bodu zastavení a odložili jsme knihy. Drželi jsme se jeden druhého, ale jen jsme si povídali. Jeho ruka ležela na mém břiše a moje na jeho paži. Je to vlastně velmi příjemná poloha a já cítila jeho blízkost, fyzicky i citově.

Rozhodla jsem se. Sundala jsem ze sebe jeho ruku a omluvila se. Šla jsem do ložnice a napadlo mě, že bude předpokládat, že se jdu jen vyčůrat. Místo toho jsem si svlékla tričko, rozepnula podprsenku a stáhla ji. Oblékla jsem si ho zpátky a stáhla si ho dolů a přemýšlela, jestli je vidět, že jsem bez podprsenky. Nedokážu ovládat bradavky a ty se mi derou na tenký materiál. Uvažovala jsem, že si vezmu nějakou těžkou košili nebo něco podobného, ale nechtěla jsem, aby bylo vůbec vidět, že jsem se převlékla. Doug málokdy komentuje věci, jako je oblečení, a mých vlasů si všiml jen tehdy, když jsem si je obarvila na zeleno jako součást kostýmu na akci Comic-Con, na kterou jsme šli loni v létě.

Vrátila jsem se na pohovku a sedla si normálně na své místo. Rozhodla jsem se, že nebudu dávat věci najevo tím, že mi prostě položí ruku na prsa, ale místo toho ho nechám objevit, co nemám na sobě. Tak jsem si jeho ruku položila zpátky na břicho a tu svou na jeho ruku a čekala jsem. V podstatě jsme byli přesně tam, kde jsme byli, až na jeden chybějící kus oblečení.

Dougovy oči si mé tělo neprohlížely a byla jsem si celkem jistá, že si toho zatím nevšiml. Dokončil to, co mi vyprávěl o třídním úkolu, který právě dělal. Já nerozumím technice a on nerozumí psychologii, ale oba nás baví dozvídat se o tom, co dělá ten druhý.

Nakonec jsme nechali třídních věcí, naklonili se jeden k druhému a začali se znovu líbat. Nakonec se jeho ruka přesunula na můj hrudník, jak to už nějakou dobu dělá, ale když se dotkl mého prsu, bylo jasné, že teď už to ví. Odtáhl se od našeho polibku a podíval se na mě, jeho ruka stále držela můj prs. Usmála jsem se na něj a vyplázla na něj jazyk. Pak mě znovu políbil, ale hladověji, než jsem byla zvyklá, s našimi jazyky, které se o sebe přetahovali. Doug mi masíroval hruď a jeho prsty konečně našly moje bradavky (nemělo být těžké je najít) a pohrával si s nimi.

Dobře, tady rozumím fyziologii, takže to, jak moje tělo reagovalo, by nemělo být překvapením, ale prožívat to bylo jiné než teorie. Už dřív jsem se při líbání snadno mazala, ale teď jsem si uvědomovala, jak se mi pánev nafukuje, což mi dávalo těžký pocit uprostřed těla a můj dech se ztížil a zrychlil. Tenhle předorgasmický pocit jsem poznala už při dotyku sama se sebou, ale tohle bylo poprvé, co se to stalo v kontaktu s jinou osobou.

Na dnešní hodině vystavila doktorka Brownová diapozitiv, na kterém byl plánek baseballového hřiště. Tématem byl postoj k panenství, jak ho vidí v kontrastu s poprvé u jiných sexuálních aktivit. Řekla, že sem může patřit líbání, dotýkání se prsou a jiných intimních oblastí a orální sex. Takže ano, základny. Předpokládala jsem, že se bude ptát, kde je hranice, kdy se někdo pohybuje od jedné základny k druhé.

Diskuse byla zajímavá. Muži i ženy se shodli na tom, že když byli mladší, považovali dotýkání se prsou za zásadní mezník, teď už to takový hranice není. Jedna žena řekla, že její poprvé bylo těžké, ale i nyní může být první dotyk s novým partnerem symbolický. Jiné se shodly, že dotýkání se prsou lze považovat za znamení, že vztah přechází v něco méně neformálního. Jo, když si vzpomenu, jak se mě tam Doug poprvé dotýkal, tak bych to asi viděla.

A naprostá shoda panovala v tom, že jakýkoli dotek pod pasem je zásadní věc. Jedna z žen, která se absolutně nestyděla, prohlásila, že když si tam nechá od chlapa sáhnout, je to jednoznačné znamení, že se chystají na sex. Zajímalo mě, jestli si někdo z chlapů ve třídě dělal poznámky.

Doktorka dala do aplikace další otázku. „Co bylo těžší: mít poprvé genitální sex, nebo dávat/přijímat orální sex?” Nebyl to šok, ale velká většina odpověděla, že genitální sex byl pro ně těžším rozhodnutím. Žádnou z výše uvedených možností nevynechala, takže jsem si ji nechala ujít.

Další pokračovala v tomto duchu. „Pokud jsi měla pouze orální sex a nikdy jsi neměla genitální sex, jsi stále panna?”. Protože šlo o názor, nikoli o zkušenost, odpověděla jsem na ni. Stejně jako téměř všichni ostatní jsem odpověděla, že ano, jsi.

Ale ona nás všechny zavedla do něčeho, kde bylo více odstínů šedi, než jsme si mysleli, a což mě přimělo zpochybnit mou odpověď. „A co pár stejného pohlaví, který má pouze orální sex? Je taková osoba stále panna?”

Hmmm. Definice opravdu nejsou černobílé, že? Další minipříspěvek měl definovat pojem panic a musel být konkrétnější než jen někdo, kdo ještě neměl sex.

Doug mě pozval na večeři a studijní schůzku. Když jsem tam přišla, přistihla jsem ho, jak se mi dívá na prsa. Přemýšlela jsem, že mu řeknu: „Promiň, zapomněla jsem si dneska zapomenout podprsenku” nebo něco v tom smyslu, ale rozhodla jsem se nedat mu najevo, že jsem si všimla, jak se dívá. Snadno se uvede do rozpaků, takže se snažím dávat si pozor na svůj smysl pro humor.

Když jsme se najedli, vytáhla jsem učebnici, abych si četla, zatímco on pracoval na úkolu. Bylo však zřejmé, že jsme oba roztěkaní, a tak jsme nakonec práci odložili a chvíli se líbali. Nevím, jestli to byla jen moje představivost, ale zdálo se mi, že strávil víc času masírováním mých prsou a snažil se mi přes tričko a podprsenku zpracovat bradavky víc než v minulosti.

No, když se mě tam chtěl dotýkat, chtěla jsem, aby se mě dotýkal, a tak jsem udělala další rychlé opatření. Jednou rukou jsem si protáhla ramínko košile a pak ramínko podprsenky. Zatímco mě Doug pozoroval, zopakovala jsem to i druhou rukou, pak jsem sáhla pod tričko a podprsenku jsem si otočila, čímž jsem ji rozepnula, abych si ji mohla sundat. Chtěla jsem ji hodit stranou, ale místo toho jsem ji hodila jemu.

„Tohle jsi hledal?“ škádlila jsem ho. Někdy se zapomínám držet zpátky.

„Ne, hledal jsem obsah.” Páni. Rychlá a dobrá odpověď. Velmi nedougovská, ale líbila se mi.

„Posluž si. Jsou jen tvoje.”

Vrátili jsme se k líbání a já předpokládala, že nebude pochyb o tom, kde budou pro tento večer jeho ruce. Měla jsem tak trochu pravdu, protože mě chytil za prsa a masíroval je, pak mi prstem osahal bradavky. Věděli jste, že bradavky jsou tvořeny erektilní tkání, stejně jako penisy? Jsou a ty moje dostály svému jménu.

Po chvíli, kdy mi držel ruku na levém prsu, mi druhou rukou přejížděl nahoru a dolů po tričku, od hrudi k pasu a zase zpátky. Nebyla to zrovna erotogenní zóna, ale mělo to na mě určitý fyziologický dopad a já doufala, že v tom bude pokračovat.

Ale Doug byl čím dál odvážnější a překvapil mě. Jeho ruka se dostala až k lemu mé košile a skryla se pod něj. Stále zůstával na mém boku a pohyboval se nahoru a dolů, ale teď byl na holé kůži. Z tlaku jeho polibku jsem nabyla dojmu, že se mu to líbí, a vím, že mně ano. Nechtěla jsem na něj tlačit, ale opravdu jsem doufala, že si mé “jenom tvoje” vyložil jako svolení a že má v plánu dotýkat se víc než jen mého boku.

Nakonec to udělal. Jak jeho ruka klouzala nahoru, dostala se nakonec ještě dál a on se tam držel, stále na mém boku, ale přímo na úrovni mých prsou. Chtěla jsem na něj křičet, aby se mě dotýkal, ale taky jsem chtěla, aby si dal na čas a udělal to, až bude připravený.

Vyšlo to. Ruka sklouzla po mém obnaženém prsu a já zalapala po dechu, když ho držel. Roztáhl prsty, palec mi položil na podbřišek a ukazováčkem přejel po bradavce. Dala jsem mu ruce za krk a přitáhla si jeho tvář k hlubšímu polibku. To mu umožnilo plný přístup k mému hrudníku a jeho druhá ruka zajela pod mou košili ke druhému.

Úplně jsem si zamilovala pocit, jak se mě jeho ruce dotýkají, a přemýšlela jsem, proč jsme na to čekali tak dlouho. Zvlášť se mi líbil pocit, který jsem měla z toho, co mi dělal na bradavkách. Každý dotek tam ve mně téměř vyvolával pocit pulzování ve vagíně. Vím, že z anatomického hlediska neexistuje mezi bradavkou a klitorisem žádná fyzická souvislost, ale právě teď by mě mohl přesvědčit, že jsou přímo propojené.

Hloupě mě však při pohybu obou jeho rukou pod mým tričkem přepadl strach, že mi ho roztáhne, a to bylo tričko, které se mi opravdu líbilo. Byly jen dvě možnosti, jak tomu zabránit, a protože jedna z nich byla odstranit jeho ruce zpod košile, rozhodla jsem se pro druhou možnost. Sundala jsem ruce z jeho krku, sáhla dolů a zkřížila ruce a sundala tričko úplně.

Dlouho jsme se s Dougem líbali a dotýkali a mně se to líbilo. Mluvíme o nových milnících – svléknout se donaha a jít nahoře bez během jedné noci! Ani jedno z toho jsem neplánovala, ale věděla jsem, že tak daleko dnes večer zajít nechci. Takže po dlouhé chvíli líbání a doteků jsem náš polibek přerušila a oblékla si tričko. Doug vypadal šťastně a zároveň frustrovaně a tak jsem se cítil i já. Nikdy jsme se nedostali k domácím úkolům. A nevím, jak on, ale já je po návratu domů dokončila.

* * * * *

Druhý den jsem měla domluvenou schůzku s doktorkou Brownowou, abychom si promluvili o mé práci. Než si udělala doktorát, vystudovala magisterský obor poradenství. tyhle schopnosti se někdy projevily v tom, jak vás v její kanceláři přiměla k rozhovoru.

„Jak se cítíte v hodině?” zeptala se mě.

„Skvěle. Je to opravdu zajímavá látka.”

„Předělávala jsem podněty k diskusi, abych se ujistila, že nikoho nevynechám.”

Předpokládala jsem, že tím nikoho nemyslela, ale mě, třídní pannu. „Jo, myslím, že jsem si toho všimla. Díky.”

„Jednu jsem vynechala.”

„Jo, toho jsem si taky všimla.” Usmála jsem se na ni, aby věděla, že si nestěžuji, a ona mi úsměv oplatila.

Kdyby se nestala profesorkou, byla by skvělou poradkyní a, protože jsem se cítila opravdu dobře, když jsem s ní mluvila, změnila jsem téma. “Můžu se vás zeptat na něco ohledně těch “jiných panenství”, o kterých jste minule mluvila?”

„Samozřejmě.”

Teď jsem zaváhala, ale pak jsem do toho skočila oběma nohama. „Tuhle jsem jedno měla. Vlastně dvě. Nejdřív jsem si sundala podprsenku a můj přítel se mě tam poprvé nahé dotkl. Pak jsem si poprvé sundala tričko.” Věděla jsem, že mi rudne obličej, a musela jsem zpomalit řeč, když jsem jí to vyprávěla.

Jak jsem měla očekávat, dostalo se mi typické odpovědi poradkyně: „A jak jste se při tom cítila?”

„Byla jsem překvapená, ale v pohodě. Bylo to tak trochu spontánní, ale líbilo se mi to, protože jsme se líbali a cítila jsem se potom dobře. Pořád se cítím dobře.”

„Zabývali jsme se procesem rozhodování a psychologií tohoto procesu. Jestli vám nevadí, že o tom mluvíme, bylo to opravdu spontánní, nebo to bylo vědomé rozhodnutí? Přemýšlela jste o tom, že to uděláte, už předtím?”

„Možná smíšené. Myslím tím, že jsem přemýšlela o tom, že si sundám podprsenku a nechám ho, aby se mě dotýkal pod tričkem, takže to nebylo úplně spontánní. Rozhodla jsem se, až když jsme se líbali. Ale o tom, že si sundám tričko, jsem se rozhodla vědomě, protože jsem nechtěla, aby se mi roztáhlo.”

Usmála se a já si uvědomila, jak divně a prakticky to zní – rozhodnout se svléknout s klukem, protože jsem se bála o své tričko. Pokrčila jsem rameny.

„Spousta poprvé může být tak trochu kluzký terén. Jak jsme o tom mluvili ve třídě, když pár něco udělá, usnadní mu to další věc, ať už si definuje, co ta další věc je.”

„Teď už to vidím. Kdybych nešla bez podprsenky, asi bych si nesundala ani tričko.”

„Možná ne. A samozřejmě chcete přemýšlet o tom, jestli tenhle krok stačí vám i jemu. Jestli se tady zastavíte a na jak dlouho. Nebo jestli vás něco vede k dalšímu rozhodnutí. Něco, co vás povede k něčemu dalšímu.”

„Hmmm.”

„Neznám vašeho přítele, ale jak vás znám, myslím, že spontánní akce jsou vzácné. Očekávala bych, že neuděláte nic, aniž byste si to pořádně promyslela a naplánovala.”

„To je nejspíš pravda.”

S tím jsme upustili od tématu a místo toho jsme mluvili o mé práci.

Dobře, jsem plánovač a chtěla jsem vědět, kam se chystám dál. Doug i já jsme byli oba pomalí začátečníci a trvalo nám dlouho, než jsme se pustili do něčeho víc než do líbání. Ale tenhle týden to vypadalo, že jsme udělali několik velkých skoků, a já nevěděla, kde přistáváme.

Taky jsem netušila, co si myslí on. Vím, že umí být plachý, opravdu bolestně plachý. Myslím, že je to hezký kluk, a dovedu si představit, že už přede mnou byly jiné holky, které by s ním byly ochotné něco podniknout. Ale kdyby čekaly, až on udělá první krok, nestalo by se to.

Stejně tak kdybych na něj netlačila já. On neudělal první krok, ale ani mi neřekl, abych si oblékla tričko. Očividně se mu líbilo hrát si s mými prsy, ale nevím, jestli chtěl i jiné věci, nebo jestli by mi prostě vyhověl, nebo co.

Takže ano, potřebovala jsem si s ním promluvit.

Četla jsem o psychologii mezilidských vztahů a myslím, že jsou dvě možnosti, jak takový rozhovor začít. Buď můžete kolem tématu chodit jako kolem horké kaše a doufat, že se k němu dostanete, nebo se prostě zeptat přímo. Moje rostoucí znalosti inženýrů ukazují, že nepoužít ten nejpřímější přístup je dobrý způsob, jak se úplně minout účinkem.

Kdybychom byli v jeho nebo mém bytě a já se ho zeptala, jestli spolu nakonec budeme mít sex, bála bych se, že odpověď by mohla znít ano, co třeba teď. Možná je to správná odpověď, ale já jsem chtěla vést skutečný rozhovor bez této možnosti, a tak jsem přemýšlela o tom, kde bychom mohli vést soukromý rozhovor na veřejném místě. Ne, to není oxymóron. Navrhla jsem, abychom si sbalili oběd na piknik a šli na velký trávník na nádvoří kampusu. Bylo hezké počasí a bylo tam hodně lidí, ale všichni jsme byli dost daleko od sebe, takže rozhovory byly soukromé. Vypadalo to, že tam jsou nějaké studijní skupiny, nějaké páry, které obědvají, a dokonce i pár, který se líbá a nedělá si starosti s tím, že má publikum.

Ne že bych byla manipulativní nebo tak něco, ale abych konverzaci popostrčila, nechala jsem podprsenku doma. Nechtěla jsem, aby mi na veřejnosti vykukovaly bradavky, a tak jsem si vzala lehkou mikinu. Při chůzi jsem cítila, jak mi prsa poskakují, a předpokládám, že Doug je viděl, jak se hýbou, ať už s podprsenkou, nebo bez ní. Byl to on, kdo komentoval mou podpůrnou konstrukci, takže jsem si teď představovala, jak vypočítává průměrný pohyb prsou bez ní. Možná ne, ale vždycky je to možné.

Při jídle jsme si povídali o různých věcech, pak jsme se posadili a já začala vážnější rozhovor, který jsem považovala za nutný.

„Takže se ti líbí moje prsa, co?”

Chvíli na mě zíral, možná hledal nějaký trik, nebo si možná myslel, jaká je to hloupá otázka. Pak se usmál. „Jo, líbí. Hodně.”

Opětovala jsem úsměv. „Tak nějak jsem si myslela, že se ti líbí, když se jich dotýkáš, a mně se líbí, když se jich dotýkáš taky.” Stále se usmíval, ale nic na to neřekl, tak jsem pokračovala. „Moje otázka zní, co bude dál.”

„Co bude dál?”

„Jo, co bude dál.”

„No, cokoliv chceš, mi nevadí.”

@#$%^. Jo, to jsem od něj měla čekat, ale tohle bylo rozhodnutí nás, ne moje, a já se nehodlala nechat donutit. „Toho si vážím a oceňuju, že na mě netlačíš, ale za předpokladu, že spolu někdy budeme dělat víc, musíš mi taky dát vědět, co chceš.”

Nebudu se obtěžovat snažit se vyprávět celý náš rozhovor. Začalo to bolestně, ale jakmile jsme se do toho pustili, byla to dobrá komunikace, jak se vždycky říká, že by páry měly mít. Pointa byla, že jsem se dozvěděla několik věcí, které bych jinak nevěděla. Nikdy by mě nenapadlo, že chce, abych si sundala tričko a dotýkala se ho stejně jako on mě. Řekl mi o své fantazii, že spolu strávíme noc jen ve spodním prádle, což znělo zábavně. Velmi si přál vyzkoušet orální sex – dávání a přijímání. Také doufal, že nakonec budeme mít sex, a přemýšlel, jestli se po maturitě vezmeme. Nebyla to zrovna žádost o ruku, ale páni! Přemýšlel dopředu.

Třída pokračovala v probírání rozhodovacího procesu ohledně toho vzdát se panenství. Už jsme se zabývali hnacími faktory, které tlačí na rozhodnutí mít sex, a nyní jsme se zabývali omezujícími faktory – věcmi, které někoho přimějí k rozhodnutí počkat. Byla jsem trochu vystresovaná. Přehled literatury mi šel pěkně od ruky, takže jsem mohla mluvit o teorii, ale přemýšlela jsem, jestli je moje osobní „rozhodnutí počkat” něco, o co bych se chtěla podělit. Jiní lidé se o některé osobní věci podělili, a pokud jsem to chtěla udělat, byla by na to vhodná chvíle.

Některé omezující faktory byly představeny již dříve v semestru, ale nyní jsme se hlouběji zabývali tím, jak naše výchova – tlak rodičů, normy komunity, náboženské učení atd. – ovlivnila naše myšlení obecně a jaký vliv měly na rozhodnutí o panenství. Když doktorka Brownová nadhazovala otázky a třída o nich diskutovala, zaměřila jsem se na své vlastní dětství a jeho přetrvávající vliv.

Nebyli jsme věřící, ale rodiče hodně ovlivnili mou obecnou morálku. Spíše se zakládala na myšlence pomáhat druhým a hodně jsme se věnovali dobrovolnické práci. Moje raná sexuální výchova byla spíše praktická a vzpomínám si, že o ní maminka mluvila jako o důležitém rozhodnutí, které musím dělat opatrně. Samozřejmě jsme se bavily o těhotenství a pohlavních chorobách a řekla mi, že až se budu cítit připravená nechat si předepsat antikoncepci, mám jí to říct. Nikdy nepadlo nic o tom, že předmanželský sex je špatný nebo že je třeba počkat na svatbu.

Naproti tomu jsem slyšela jednu z mých spolužaček popisovat, že dostávala v kostele lekce Neměj sex, dokud se nevdáš. Jiná k narozeninám dostala od své starší sestry dárkově zabalenou krabičku kondomů s komentářem, ať neotěhotní. Uvědomila jsem si, že moje vzdělání, formální i neformální, nebylo tradičním omezujícím faktorem, a přesto jsem se rozhodla, že ještě nebudu mít sex, což mohlo konzervativní rodiče potěšit. Introverze? Jiné priority? Hmmm.

Nakonec jsem přišla na způsob, jak se do této diskuse zapojit, aniž bych oznámila, že jsem ještě neměla sex, a tak jsem zvedla ruku. Myslím, že to doktorku Brownovou možná překvapilo, protože se na mě podívala, pak zavolala někoho jiného, jehož ruka byla zvednutá, a teprve pak se vrátila ke mně.

„Mluvili jsme o věcech, jako je morálka a strach z těhotenství, ale já bych chtěla nadhodit jiný omezující faktor.” Rozhlédla jsem se a viděla, že mě většina třídy pozoruje a čeká, až budu pokračovat, tak jsem to udělala. „Co třeba jen jiné priority? Myslím, že moje rozhodnutí bylo způsobeno tím, že jsem trávila tolik času školními záležitostmi, že jsem na ně neměla čas.”

Vlastně jsem neřekla, že jsem stále panna, jen, ztrátu panenství odložila. Bála jsem se, že by to někdo mohl komentovat, že vypadám pořád dost zaneprázdněně, a položit tu otázku, ale nikdo to neudělal.

Doktorka se mé poznámky chopila a souhlasila, že se rozhodujeme o spoustě věcí, které jsou kompromisem. Nerozhodujeme se ani tak proti něčemu, jako spíš proti tomu, že to má v daném okamžiku našeho života nižší prioritu.

(No Ratings Yet)

Loading...