Jak jsem se stal toyboyem

Vystoupím z výtahu a jdu před starší Američankou do jejího pokoje. Otevřu dveře a jako gentleman ustoupím stranou, abych ji nechal projít. Jsem v krásném prostorném hotelovém apartmá. Velké okno rozprostírající se po celé šířce s a výšce pokoje s nádherným výhledem na světla Amsterdamu. Malý obývací kout se dvěma prostornými židlemi a psacím stolem, nad nímž je velká televize. Obrovská manželská postel se spoustou polštářů. Na druhé straně obrovská koupelna s prosklenou stěnou, plně osvětlená, s bílým mramorem a zrcadly na stěnách. Snažím se zapnout řetízkový zámek na dveřích, ale s mými studenými a třesoucími se prsty je to …

Dobrodružství na zadním sedadle

Procházel jsem se po své obvyklé oblasti. Byl jsem tu už nejméně několik hodin. Začínalo to být rozčilující. Byl teplý páteční večer a ve vzduchu byl cítit chtíč. Aspoň pro mě. Každou chvíli kolem projelo auto a já poznal, že je to i pro ně. Zatím však žádný zájemce. Pokračoval jsem v chůzi po jedné a druhé straně ulice. Kolem projíždělo auto a já se díval, jestli mi věnují delší pohled. Někteří projížděli cestou, ať už měli namířeno kamkoli, ale občas se mi dostalo toho pohledu, který říkal: „Jsem nadržený jako čert a musím s tím něco udělat.“ Dnes večer …

Můj chamtivý domácí

Od krize k diagnóze, k vyrovnání se s mou situací, k tomu, že jsem konečně začal brát léky, a k tomu, že jsem se dostal do bodu, kdy mám pocit, že život opět stojí za to žít, uběhlo necelých šest měsíců. Když se ohlédnu za svou nedávnou minulostí, můj bipolární kolotoč vzestupů a pádů byl způsoben psychickým zhroucením souvisejícím se stresem. Ten je dnes ve společnosti rozšířenější než kdykoli předtím. Nyní jsem na poněkud vyrovnané úrovni a dokážu se znovu usmát. Tady je můj příběh. Během tří dnů plných událostí jsem získal povýšení v zaměstnání, které mi změnilo život – …