Od krize k diagnóze, k vyrovnání se s mou situací, k tomu, že jsem konečně začal brát léky, a k tomu, že jsem se dostal do bodu, kdy mám pocit, že život opět stojí za to žít, uběhlo necelých šest měsíců.
Když se ohlédnu za svou nedávnou minulostí, můj bipolární kolotoč vzestupů a pádů byl způsoben psychickým zhroucením souvisejícím se stresem. Ten je dnes ve společnosti rozšířenější než kdykoli předtím. Nyní jsem na poněkud vyrovnané úrovni a dokážu se znovu usmát.
Tady je můj příběh.
Během tří dnů plných událostí jsem získal povýšení v zaměstnání, které mi změnilo život – s navýšením platu. Také jsem zjistil, že mě můj partner podvádí a chystá se mě opustit, což také udělal.
Po této události a mém následném zhroucení bylo povýšení a zvýšení zrušeno. To mělo za následek mé okamžité propuštění. Mé nevyzpytatelné chování a nepřijatelné jednání mělo za následek také odebrání jakékoli finanční a citové podpory. To mě samozřejmě jemně převrátilo přes okraj a přivedlo k sestupné spirále zoufalství.
Dny pomalu ubíhaly a já se litoval čím dál víc a můj velmi laskavý lékař se pokoušel pomocí tišících léků nastolit jakousi formu duševní rovnováhy. To se mu docela podařilo.
Proti mé do té doby předvídatelné rutině se mi naskytl nový zvrat. Ten měl podobu návštěvy mého domácího.
Až do této chvíle byla jedinou komunikací mezi mnou a agenturou, která mi zprostředkovávala bydlení, měsíční e-mailová zpráva, v níž mi bylo poděkováno za včasné placení nájemného.
Pan Peter Cummings, muž, který skutečně vlastnil nemovitost, jíž jsem říkal můj domov, se představil na prahu mých dveří dva dny poté, co jsem nezaplatil podruhé nezaplatil nájem.
Právě v té chvíli jsem se vracel k alespoň trochu normálnímu životu, když se mi naskytla situace, kterou mohu označit za mimořádně surrealistický sled událostí.
Nevím, jak pan C. tak rychle a zcela pochopil mou současnou situaci. V té době jsem si myslel, že mě někdo využívá. Můj chlebodárce souhlasil s tím, že mi odepíše dlužné nájemné a budoucí zmrazí, pokud pro něj budu vykonávat určité povinnosti, na které, jak věděl, jsem byl zvyklý. Chtěl, abych ho každý měsíc pořádně vykouřil.
Poprvé jsem se cítila dost bezmocný a využitý, když se pan C. rozepnul a bez okolků mi strčil před nos svůj drobný vztyčený penis. Když se nad tím zpětně zamyslím, bylo to všechno docela automatické. Měl jsem ho v puse necelou minutu, než se s hekáním udělala vycákal. Byl jsem hodný kluk a všechno jsem to spolkl. Když se semnou loučil do dalšího měsíce, vypadal docela spokojeně.
Poté, co jsem se trochu politoval a utápěl se v hlubinách zkaženosti a zoufalství, do kterých jsem klesl, jsem najednou získal trochu sebeúcty. Říkal jsem si, že jsem chytrý chlapík a že s trochou pátrání by se to celé dalo nějak využít. Nejsem přece prostitut.
Poměrně rychlé vyhledávání na Googlu mě nechalo naprosto bez slov. Můj objev doslova obrátil můj život naruby a dodal mi novou sílu a sebeúctu.
Pan Peter Cummings byl docela bohatý muž. Nejenže byl o devět let mladší než já – ale vypadal o deset let starší -, byl taky ženatý a měl čtyři dcery. Jeho nejstarší dceři bylo osmnáct a s manželkou se vzali, když jim oběma bylo osmnáct (zní to, jako by byla těhotná, když to dávali dohromady). Měl také čtrnáctiletou dceru a sedmiletá dvojčata. Takže do ní musel šťouchnout nejméně třikrát.
Když si vezmu pečlivě upravenou rodinnou fotografii na jeho webovkách, bylo zcela zřejmé, kde rodina vzala svůj vzhled. Ona byla fakt krásná. Jeho vzhled by dokázal vyděsit i malé děti a křehké lidi. Bylo také zcela zřejmé, že jeho bohatství bylo tím lákadlem, které ho zpočátku dostalo manželce do kalhotek, i když došlo k předčasné konzumaci, stačilo to k tomu, aby ji zbouchl a nastavil jí život. Někteří lidé jsou cílevědomí a snadno se uspokojí.
Bylo také jasné, že jeho žena není připravena vzít ho do pusy, a to ani na chvilku. To byla tedy moje práce.
Celý den jsem strávil fantazírováním o všech možných výsledcích a pravděpodobnostech. Existovaly jiné nájemnice, které uspokojovaly jiné choutky pana domácího? U mě vždycky chtěl jenom vykouření, což probíhalo celkem rychle. Zajímalo mě, jestli existovaly případy, kdy by jeho samotného uspokojilo vykouření někoho dalšího.
Nejobtížnější část mého pokusu jsem považoval za těžko pochopitelnou, když jsem za všechno logicky dostával 1000 dolarů za minutu. Moje hodinová sazba se blížila 60 000 dolarů.
Chvíli jsem nemohl uvěřit, kolik je pan C. ochoten zaplatit za to málo, co za to dostane. Při jeho další návštěvě jsem se mu nejprve snažil dát pocítit svůj vlastní ztopořený penis, a dokonce ho s ním pobízet. Bohužel, všechno marně. Chtěl mít vše pod kontrolou. Myslel jsem, že jsem ho vyděsil, když jsem ho skoro donutil, aby do mě pronikl tím, že jsem se přitlačil na jeho tvrdý úd. To mělo za následek předčasnou ejakulaci, rozpaky a spěšný útěk spolu s měsícem čekání na to, jestli jsem to přepískl, nebo ne. Naštěstí ne.
Dostal jsem se tak na místo, kde jsem si uvědomil svou hodnotu, a jsem spokojený s tím, co mi takhle život nadělil.
Vždy jsem věřil, že trh vždy najde svou skutečnou hodnotu. Cena se vždy vyrovná na úrovni, kterou jsou lidé ochotni zaplatit.
Když jsem konečně dosáhl stavu mysli a duševního zdraví, abych se udržel tam, kde věřím, že musím být, denně si připomínám, že se nemám dívat darovanému koni na zuby a chytat se každé příležitosti, která se mi naskytne.
Zatím žiji bez nájemného a stát se o mě přiměřeně stará. Ať to tak zůstane i nadále.
(No Ratings Yet)
Loading...