Na tom hřišti se dá nejen kopat

Držela si popruhy batohu a ukrajovala krok za krokem od zastávky autobusu podél oplocení fotbalového hřiště. Čekala ji soukromá lekce, aby se přesvědčila, jestli pochopí aspoň základy tohohle sportu a jestli se na to vůbec hodí. Už přes pletivo viděla chlápka na hřišti, jak prohání merunu. Jestli je to její dnešní trenér, tak by to vůbec nemuselo být špatné. Prošla brankou, minula nějakého údržbáře, a jakmile byla na dohled, zamávala. „Haló!! Héééj!!!“ Všiml si jí a volným krokem s míčem pod paží se k ní vydal. Vyrazila mu v ústrety. „Vy jdete na ten trénink?“ „Jo jo. To jsem přesně já. Klára,“ napřáhla …

Od běhání k lízání

Olina stála opřená v parku o pouliční lampu a občas mrkla na hodinky, ručník přes ramena. Míša už tu měla být. Přešlapovala v teniskách sem a tam a aby nevychladla, aspoň si o lampu udělala trochu strečinku. Pak se rozkročila vedle a natahovala se rukama až ke kotníkům. Opodál cvakla branka a blondýna s culíkem běžela jejím směrem. Olina ji zahlédla a oddechla si. „Promiň, že běžím pozdě.“ „No, už tu chvilku čekám, ale nic hroznýho.“ „Připravena se zapotit?“ dotázala se Míša. „„Počasí je super.“ Obě se trochu protáhly na zelené trávě, která měla v letním slunci krásnou barvu, a …