Road Trip 02

Paul a já jsme nebyli schopni stát a chvíli jsme seděli před umyvadlem. Podíval jsem se na něj: „Hej, Paule!“ Neodpovídal, ale jeho oči hledaly po bílých stěnách a vybavovaly si obrazy toho, co se stalo. Oba jsme se však snažili znovu nabrat dech. Na svém stehně jsem ucítil Paulovu ruku. Netuším, jak dlouho tam byla, jen vím, že se pomalu přibližovala k mému rozkroku. Netrvalo dlouho a jeho ruka se mi hluboko vnořila mezi nohy a hladila mě od okraje až po špičku. Rychle zrychlil tempo a moje mysl se ponořila do mlhy. S zápěstím, které mi třelo hlavičku …

Jen jeden polibek

„Je divné, že za těch šest let, co se známe, jsme se nikdy nepokusili o nic víc.“ Luke bezmyšlenkovitě hladil Jade dlouhé tmavé vlasy a prsty jí prohrabával prameny. Ležela s hlavou na jeho klíně a nohama nataženými po celé délce pohovky. „Proč si myslíš, že to tak je?“ Z televize se ozýval jásot z televizní soutěže a na konferenčním stolku se válely prázdné talíře z večeře, kterou si přinesli s sebou. Záclony byly zatažené a lampa na stolku vedle pohovky vrhala široký oblouk světla do jeho obývacího pokoje. Jade se usmála a zavřela oči, zatímco mu prsty prohrabávala vlasy. …

Objev

~Prosinec 2009~ „Je zima,“ začal můj japonský kamarád. „Prší. Není zima, je období ‚nenávidíme Heera‘.“ Rozhodli jsme se strávit část zimních prázdnin procházkami v místním parku, kam nás rodiče dříve brávali. „Proboha, chlape, zníš jako ufňukaná holka.“ Upřímně řečeno, nemůžu vystát, když začne s tím svým neustálým fňukáním. „Zapomeň na to, zníš a vypadáš jako rozmazlená holčička.“ Je to pravda! Ten kluk měl tak husté havraní vlasy, které mu zakrývaly obličej, že by mohl klidně projít za holku… možná kdybych ho donutil prohrát sázku a obléct si šaty… „Zmlkni, Alexi, ty lolicone!“ „Dobře, dobře! Tak jsi tedy roztomilý malý kluk,“ …