Apokalypsa

Když jsem se bázlivě dívala skrz škvíru v zabedněném okně svého bytu, cítila jsem, jak se mi zrychluje dech. Snažila jsem se dýchat pomalu a zhluboka. Bylo to už měsíc, co se infikovaní začali šířit po celém světě. Začalo to ve velkých městech. Nikdo nečekal, že se to dostane i na venkov, ale stalo se. Byla jsem jednou z těch šťastných. Vyrostla jsem v domě plném apokalyptických paprik. Tehdy mi to připadalo hloupé. Ale jak jsem stárla a začala chodit na vysokou školu, stala se ze mě velká prepperka. Můj byt měl jednu ložnici, ale bez vědomí pronajímatele jsem si …

Jak jsem se stal upířím mazlíčkem 03

„Není to skvělé? Z jedné skleničky se opiješ jak peklo!“ odvětila Mya a usrkla si z vlastní. „Petře, co kdybys dál uctíval našeho hosta, a jestli ti to nevadí, Moniko, já se nechám olízat od Oliho?“ „Nejdřív se nám svlékni, Oli!“ zajásala Monika. Oli byl celou dobu tichý a nenápadný, stoicky klečel vedle Moniky, ale když vstal a začal si rozepínat košili a kalhoty, dovolil si se usmát. Když odhalil své tělo, nemohl jsem si nevšimnout jeho pevných svalů, na které jsem se včera večer nesoustředil. Znovu jsem žasl nad tím, jak velké má péro. „No nechceš dokončit, co jsi …

Jak jsem se stal upířím mazlíčkem 02

U baru barmani podávali patronkám krev na čepu. Zachvěl jsem se při pomyšlení, odkud ta pochází. Pak jsem si všiml, že muži jsou připevněni na spodní straně baru a olizují upíry, kteří si přisedli. Většina mužů v místnosti klečela na podlaze vedle svých majitelů nebo je olizovala z více… osvobozené pozice. Mya se posadila ke stolu s dalšími třemi ženami. Každá z nich měla muže na vodítku stejně jako já. Dva mlčky klečeli a obličej druhého se nacházel těsně mezi stehny jeho majitelky. Následoval jsem jejich příkladu a klekl si na studenou cementovou podlahu vedle Myi. „Hodný mazlíček,“ pochválila mě. …

Jak jsem se stal upířím mazlíčkem 01

Dnes byl den, kdy jsem měl konečně dostat za úkol sloužit upírovi. Víte, ve světě, ve kterém žiju, jsou ženy upírky a muži lidé. Pokud to nevíte, upíři jsou nesmrtelní predátoři a lidští muži jsou jejich hlavní kořistí. Mají oproti nám docela dost výhod, včetně téměř dokonalých těl, která jim dodávají nesmírnou sílu a sexuální přitažlivost. Mají ostré zuby, které jim pomáhají při pití krve. A co je nejdůležitější, vlhkost z jejich kundiček působí při konzumaci nebo dokonce při kontaktu s lidskou kůží jako vysoce návyková droga. Ve věku 18 let jsou muži posíláni do zařízení, kde jsme vystaveni upířím …

Gina zombie děvka

Gina se posadila za zvuků sténání a vzlyků. Zedové se sápali po předním okně opuštěného skladu, kam se předešlou noc s Trevorem uchýlili. Ten ještě spal. Podívala se na něj a usmála se, pak se natáhla a hřbetem ruky ho pohladila po hnědých vlasech. Jemně ruku odstrčil a převalil se. „No, k čertu s tebou, zmetku.“ řekla naštvaně. Ani neotevřel oči, aby odpověděl, byl unavený a ona taky. Od vypuknutí epidemie Z uběhly dva týdny a ona i Trevor byli neustále na cestách. Nikdo nemůže zůstat na jednom místě, aniž by nepotkal jednoho, ne-li stovky těch šourajících se bastardů. Svět …

Ti druzi 02

Summerwind se pomalu probudila. Šedý otec ji uspokojil podruhé a ona ještě nikdy v životě nebyla tak sexuálně naplněna. Svalila se mu na hruď a myšlenkami, řečí mysli, řekla: Šedý otče, mám hlad. Svým sexem jsi ze mě hodně unavil. Nebyla si jistá, ale zdálo se jí, že se usmál, když telepatií odpověděl: Teď jsi moje. Někdo si tě však bude chtít přivlastnit. Možná se bude konat soutěž, ale ujišťuji tě, že tě získám. Rozumíš Summerwinde? Podívala se mu do očí. Najednou si uvědomila, že ji přitahuje. Jeho úsměv byl upřímný a hezčí než úsměv jejího přítele Lance, se kterým …

Ti druzí 01

Bylo pozdní léto v nižších horách. Dvojice zkušených táborníků si postavila tábořiště. V divočině, mimo vyšlapané cesty. Technicky vzato, divočina, ve které se nacházeli, nebyla legálním tábořištěm. Byli však dostatečně daleko od civilizace, takže bylo velmi nepravděpodobné, že by je někdo obtěžoval. Lisa byla z cesty do hor a z výšlapu do divočiny unavená. Jakmile krátce po setmění postavili stan, jen se najedli a uložili ke spánku. Poslední, co si pamatovala, bylo, že vyšla ze stanu, aby si ulevila. Ušla několik kroků od stanu k porostu stromů. Byly dost husté na to, aby se nemusela bát, že ji někdo uvidí. Ne …

Večeře s Bobem

Jozue pracoval na zemědělských polích, když dostal výzvu, aby se okamžitě dostavil k mistrovi. Posel také dodal, že má Jozue přísně zakázáno dotýkat se sám sebe. Spěchal z polí do nedaleké vesnice. Když procházel kolem budov, většina z nich byly hrubé dřevěné chatrče s doškovými střechami, některé přístavky; teprve když byl téměř u Mistrova paláce, uviděl moderní budovu, která měla elektřinu a vnitřní vodovod. Tohle byly domy elity, v chatrčích žili pokorní otroci jako on. V každé z nich žili dva až tři dospělí a několik dětí. Procházel se zcela nahý, jen v sandálech, s tenkým stříbrným límcem kolem krku …

Noční rande s Drákulou

Upíři potřebovali ke vstupu povolení a Drákula dělal, co mohl, aby si pozvání zasloužil. Sám Velký zlý, upír všech upírů, klečel na mé rohožce a dokazoval, že pravé tesáky nenechávají lidem rozvázaný jazyk tak, jako ty falešné halloweenské. Těžký stříbrný prsten na mém prstu (pro jistotu) se mi zaryl do rtu tam, kde jsem měla ruku sevřenou přes ústa, abych utlumila případné sténání, které by rušilo sousedy. Moc dobře jsem si uvědomovala, že navzdory tomu, jak je pozdě, může kdokoli na mém patře kdykoli zahnout za roh a uvidí mě přitisknutou ke dveřím s nohou zaháknutou za Drákulovo rameno. Ale …

Kouzlo úplňku

Její vlastní kroky byly to jediné, co slyšela ve vzduchu letní noci přes zvuky cvrčků, ptáků a dalších nočních tvorů. V lese byla poprvé po několika týdnech a tohle konkrétní místo neznala. Souhlasila, že bude cestovat co nejvíc nalehko, ale současně bude oblečená, pokud ji uvidí nebo osloví nevinný kolemjdoucí. Vybrala si lehké letní šaty s velmi odhalujícím výstřihem a pár turistických bot. Barva jako by splývala s listím, jak kolem ní mizelo světlo. Srdce jí při chůzi bušilo vzrušením a uši měla napjaté, když naslouchala, zda se neobjeví nějaký náznak pronásledování. Pak, jako by její myšlenky promlouvaly nahlas, zaslechla …

Není mrtvý jako mrtvý

„Kurva, musí bejt přece někde bezpečno, ne?“ řval Chet a placka na uniformě mu plandala jak kravata, jak rozhazoval naštvaně rukama. „Tady to má bejt bezpečný…my jsme přece armáda!“ Matně osvětlenou chodbou, kde už skomíralo jen několik posledních žárovek, se mátožila skupina čerstvých zombií. Parta lidí u obrazovky bezpečnostního centra koukala na jednotlivé údaje, které se míhaly na mapě města. „Pozor!“ zařval najednou Adam, který se právě včas odvrátil od monitoru a zahlédl nezvané návštěvníky. Chet se chopil brokovnice, Drew sekery, Lynn a Pegg se obě daly na útěk.  V těsných chodbách a mizerném osvětlení začaly štěkat zbraně a svištět …