Apokalypsa

Když jsem se bázlivě dívala skrz škvíru v zabedněném okně svého bytu, cítila jsem, jak se mi zrychluje dech. Snažila jsem se dýchat pomalu a zhluboka. Bylo to už měsíc, co se infikovaní začali šířit po celém světě. Začalo to ve velkých městech. Nikdo nečekal, že se to dostane i na venkov, ale stalo se. Byla jsem jednou z těch šťastných. Vyrostla jsem v domě plném apokalyptických paprik. Tehdy mi to připadalo hloupé. Ale jak jsem stárla a začala chodit na vysokou školu, stala se ze mě velká prepperka. Můj byt měl jednu ložnici, ale bez vědomí pronajímatele jsem si tajně vybudovala malou skrytou místnost ve skříni. Měla jsem tam sedací vak a zásoby jídla a vody na několik měsíců. I když jsem prepperka, jsem zbabělá, pokud jde o boj s nakaženými nebo kýmkoli jiným. To znamená, že nevím, co mě přimělo vyjít ven a pomoci cizinci. Možná to bylo kvůli nedostatku jakékoli komunikace.

Slyšela jsem výstřely v dálce. Pocházely z univerzity. Obvykle bych se nedívala ven, ale něco mě k tomu donutilo. Uviděla jsem tři své spolužáky z dějepisu, za nimiž běžela horda nakažených. Byl to pohledný předseda třídy, jeho přítelkyně a její nejlepší kamarádka. Když jsem je sledovala, jak běží k mému bytovému komplexu, uviděla jsem, jak Betsy upadla a při tom se natáhla a chytila Betheany za nohu, takže ta zakopla. V mžiku byli nakažení na nich a vyrvali jim vnitřnosti a mozky. Matt, předseda, stál v šoku. Viděla jsem několik pomalejších zombie, které se blížily zprava od něj. Zakřičela jsem „hej“ a sundala prkna z okna a hodila dolů lano. Podíval se na mě na zlomek vteřiny a pak se vrhl k lanu. Chytila jsem luk a šípy a střílela zombie nalevo a napravo. Dostal se k lanu a šplhal jako opice. Nemohla jsem se ubránit překvapení. Byl hubený a vypadal křehce. Měl dlouhé černé vlasy volně svázané a brýle, které mu pěkně rámovaly obličej.

Když prolezl oknem, uvědomila jsem si, že je jako postava z mangy nebo něčeho podobného. Rychle jsem vytáhla lano a co nejrychleji zabednila okno. Jakmile jsem skončila, otočila jsem se k Mattovi. Opíral se o zeď a tiše plakal. Měla jsem nutkání ho utěšit, ale rozhodla jsem se to neudělat. Šla jsem ke skříni a vlezla do svého úkrytu. Překvapivě mě následoval. Bylo to trochu stísněné, když jsem se snažil najít lucernu. Jakmile jsem ji zapnula, uviděla jsem Matta, jak se na mě podivně dívá.

„Um, byl jsi kousnutý?“ zeptala jsem se a popadla mačetu, kterou mám schovanou pod sedacím vakem. Trvalo mu chvíli, než odpověděl. „Ne, neukousli mě, jen jsem překvapený. Nečekal jsem, že zrovna ty budeš naživu. Nechci tě urazit. Jen jsi na mě působila jako docela nekonfliktní člověk.“ Zasmála jsem se: „Jo, částečně máš pravdu. Vyrostla jsem v domě plném lidí, kteří se připravovali na konec světa, ale když dojde na boj s nakaženými nebo lidmi, jsem velký zbabělec.“ Jeho smích byl jemný, ale mužný.

Seděli jsme tiše, jedli jsme své příděly a poslouchali infikované venku. V noci byli aktivnější. Vydala jsem povzdech, když jsem se opřel o sedací vak.

„Obvykle spím tady, ale protože jsme tu dva, nejsem si jistý, jestli tu bude místo. Obvykle spím tady, protože mám zabedněná dveře a okna, ale pokud chceš, můžeš si vzít gauč a já vytáhnu sedací vak.“

Matt se podíval mým směrem, ale já jsem mu neviděla do tváře. Vydal vzlyk a já rychle vstala a položila mu ruku na tvář. Podíval se na mě a pak se přes slzy usmál. „Víš, nepláču kvůli Bethany nebo Macey, ale kvůli tomu, že mi vůbec nechybí. Byla sice v pohodě, ale spíš to byla mrcha než cokoliv jiného.“

„Ale stejně nesnáším, když vidím, jak se někdo trápí. Plánoval jsem se s ní rozejít ještě předtím, než to všechno začalo, ale nestihl jsem to.“ Chvíli jsem mlčela a pak promluvila. „Upřímně nevím, co říct. Nikdy jsem s nikým nebyla, takže opravdu nemám žádná slova povzbuzení.“

Mlčel a pak si sundal brýle. Jeho chování se v mžiku změnilo. Políbil mě a zatlačil mě na sedací vak. Na chvíli se zastavil, asi aby viděl moji reakci. Rozhodla jsem se a řekla mu to, když jsem mu sáhla na bouli v kalhotách. Zasténal a pak se vrátil k polibku a rozevřel mi rty. Určitě uměl dobře líbat. Oplatila jsem mu polibek a zatáhla ho za košili. Sundal si ji a pak mi sundal moji. Políbil mě na krk a přejel mi jazykem po straně krku. Projel mi mráz po zádech a zašimralo mě to až v koříncích vlasů.

Změna POV

Slyšet Melanii sténat a svíjet se pode mnou mě tak vzrušilo. Popravdě jsem si vždycky myslel, že je hezká. Její černá krajková podprsenka mě tak vzrušila, že jsem se málem udělal jen při pohledu na ni. Rozepnul jsem jí podprsenku a zalapal po dechu při pohledu na její dokonalá kulatá prsa a vzpřímené bradavky. Bez oblečení vypadala rozhodně lépe. Vzal jsem si jedno do úst, sál a kousal je. Ona se prohnula v zádech a chtěla víc. Jemně jsem jí přejel prsty po noze a zpět k vnitřní straně stehen. Teplo, které z ní sálalo, mě nutilo být netrpělivý a chtít být v ní. Sundal jsem jí kalhotky zuby.

Jakmile byla odhalená, ponořil jsem se do lízání a sání její nejintimnější části. Vykřikla rozkoší, chytila mě za hlavu a tlačila mě hlouběji do svého ženství. Rychle jsem popadl kondom a nasadil si ho. Díky bohu, že jsem je měl vždycky u sebe. Pomalu jsem do ní pronikl, až jsem ucítil její mírný odpor. Než jsem pokračoval, zašeptal jsem: „Ach, jaké to je být tvým prvním.“ Proklouzl jsem přes její bariéru a dal jí chvilku, aby si zvykla na mou délku. Jakmile se začala tlačit proti mně, začal jsem se pohybovat stále rychleji. Její sténání a vzdechy mě tak vzrušovaly, že jsem se udělal dřív, než jsem chtěl. Jak jsem do ní vrážel, cítil jsem, že se blíží výbuch. Pak se pod mnou napnula a vystříkla na mě. Vystříkal jsem se hned po ní. Celý jsem se třásl, když jsem se na ni zhroutil. Asi jsme byli moc hluční. Zvuky nakažených byly hlasité. Když jsme se oblékali, podívali jsme se na sebe a objali se. Ať se teď stane cokoli, alespoň máme jeden druhého.

[ratings]

Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*