Jozue pracoval na zemědělských polích, když dostal výzvu, aby se okamžitě dostavil k mistrovi. Posel také dodal, že má Jozue přísně zakázáno dotýkat se sám sebe. Spěchal z polí do nedaleké vesnice. Když procházel kolem budov, většina z nich byly hrubé dřevěné chatrče s doškovými střechami, některé přístavky; teprve když byl téměř u Mistrova paláce, uviděl moderní budovu, která měla elektřinu a vnitřní vodovod. Tohle byly domy elity, v chatrčích žili pokorní otroci jako on. V každé z nich žili dva až tři dospělí a několik dětí. Procházel se zcela nahý, jen v sandálech, s tenkým stříbrným límcem kolem krku a kloboukem damao, který ho trochu chránil před sluncem. To byl standardní oděv všech otroků nebo jeho nedostatek.
Jak tak spěchal, minul dalšího otroka, ženu, samozřejmě úplně nahou, ale jeho pozornost upoutalo, že se její stříbrný obojek pomalu blýskal; nikdy předtím neviděl, že by to obojek dělal. Věděl, že její jméno mu v tu chvíli uniklo, vytěsnil tu myšlenku z hlavy. Musel teď někde být!
Když dorazil k bráně paláce, Pánův osobní strážce Rockwell mu pokynul dovnitř. Rockwell byl také nahý, ale místo stříbrného obojku měl zlatý; byl to elitní příslušník. Elity mají zvláštní práva a výsady, které jim Mistr udělil. Rockwell nosil bič neboli bičík, který měl co dělat s udržováním otroka v souladu. Obojek byl víc než dostatečný k dosažení tohoto cíle, k působení bolesti pro jeho zvrácené potěšení.
„Pán je ve svých komnatách. Tvá žena už je uvnitř.” usmál se Rockwell
Když se Joshua blížil k Mistrově ložnici, slyšel jeho ženu Marii, výkřiky rozkoše a plácání těl. Navzdory sobě cítil, jak se mu začíná stavět při pomyšlení na scénu, kterou spatří. Když vstoupil do komnaty, vypadala tak, jak očekával; byla to kulatá místnost s kulatým lůžkem na vyvýšené plošině uprostřed. Několik nahých otrokyň stálo zády ke stěnám místnosti s poslušně sklopenýma očima. Uprostřed stál nahý Pán s černým obojkem kolem krku, nahoře na své Ženě a bušil do ní. Marie křičela rozkoší.
„Šukej mě! Šukej mě! Mistře!” Když znovu dosáhla orgasmu, jen Bůh ví, kolikrát ho dnes měla.
Joshua zaujal své místo u stěny. Místo sklopených očí musel sledovat, jak Mistr znesvěcuje jeho krásnou Ženu. Tak to bylo vždycky, když chtěl Pán předávat rozkazy otrokům. Jozue byl nejstarší pastor, který zůstal z původního sboru, a ostatní otroci k němu vzhlíželi, aby jim poradil, jak mají snášet útrapy. Neměl nad jejich situací žádnou kontrolu; Pán nad nimi měl naprostou moc. Jozue se snažil dát tomu, co ze sboru zbylo, naději, když už žádná nebyla. Když Mistr skončil a udělal se do Mary, nařizoval Joshuovi, aby mu vykouřil penis od jeho spermatu a Maryiných kundích šťáv.
Zatím mu diktoval, jaké nové pokyny má předat ostatním otrokům. Obvykle mu bylo dovoleno, aby se při sledování sexuální scény před sebou uspokojoval, otevřeně masturboval a vystříkl si na podlahu. Byl to jediný sex, který mu byl povolen; všichni mužští otroci měli přísně zakázáno dotýkat se jakékoli ženy, dokonce i své manželky. Museli se uspokojovat masturbací, stáli naproti přes celou místnost, směli se jen dívat, ale nesměli se dotýkat. Ale z nějakého důvodu mu dnes jeho pán tuto úlevu přísně zakázal; nepochyboval, že ať už má Pán v plánu cokoli, Joshuovi se to nebude líbit.
Jeho mysl se začala vzdalovat a vzpomínala, jak se on, jeho žena a ostatní členové církve snížili na podřadné otroky. Jozue byl členem náboženské skupiny čítající asi 22 000 členů. Uctívali Boha v čistší podobě než ostatní náboženství a byli pacifisté. Věřili, že lidé byli zkaženi ďáblem, a jen když se izolují od těchto neblahých vlivů, mohou pravdivě uctívat Boha tak, jak má být.
Aby tohoto cíle dosáhli, chtěli emigrovat ze Země na vzdálenou planetu na okraji galaktického spirálního ramene galaxie Mléčné dráhy, ale chyběly jim na to prostředky. Většina kolonistů, kteří emigrovali na jiné světy, se zdržovala ve vzdálenosti do 100 světelných let od Země a doba cesty trvala jen několik let, přičemž byli ve stázi, aby během cesty nezestárli. Vůdce jejich církve však trval na tom, že musí cestovat dál, mnohem dál, až na samou hranici známého lidského prostoru. Umístění kolonie by zajistilo, že by byla izolovaná od zbytku lidstva; lidská civilizace expandovala nahoru a dolů po spirálním rameni galaxie. Na okraji galaktického ramene bylo jen málo hvězd; to by zajistilo, že po tisíce let nedojde k žádnému rušení zvenčí lidským vlivem. Tím by se izolovali od zla a zvráceností na Zemi a na koloniálních světech v její blízkosti. Jejich vůdce se domníval, že za dostatečně dlouhou dobu by si mohli nárokovat celou planetu a učinit z ní maják čisté náboženské svobody. Taková cesta by byla drahá, mnohem dražší, protože by vyžadovala pronájem vesmírné nákladní lodi, a to nejen na roky, ale na desetiletí. Církev sice shromáždila dostatek peněz na cestu do blízké kolonie, ale ani zdaleka to nestačilo na pokrytí nákladů na tak dalekou cestu. Pokoušeli se shromáždit další peníze a také obhajovat svůj případ ve zpravodajských médiích, snažili se přijít k potřebným prostředkům, ale vše se zdálo být ztraceno.
Pak se ozval bohatý zachránce a učinil nabídku: Stane se nezpochybnitelným vládcem nové kolonie a zaplatí náklady na přepravu 10 000 kolonistů do nového světa. Každý člen má šanci jedna ku dvěma, že se dostane na cestu, ale všichni musí podepsat smlouvu. Vedoucí církve to považovali za znamení od Boha a rychle souhlasili.
Smlouva měla stovky stran; málokdo ji četl a nikdo jí nerozuměl. Vedoucí církve povzbuzovali členy k podpisu. Logika byla taková, že až budou daleko od Země a na nové kolonii, budou moci později tohoto diktátora svrhnout. Nakonec členové podepsali, každý měl na krku stříbrný obojek; bohatý mecenáš měl černý obojek. Nikdo v církvi nikdy neslyšel o kontrolním obojku a netušil, co dělá, dozvěděli se to příliš pozdě. Obojek působil nepředstavitelnou bolest každému, kdo zpochybnil jakýkoli vydaný rozkaz. Bylo jim řečeno, aby se nepokoušeli obojek sundat, aby neubližovali sobě ani svému pánovi, protože ten nyní vyžadoval, aby ho volali a poslouchali vydané rozkazy. Vůle většiny členů církve byla zlomena během jednoho dne; ti nejtvrdohlavější z nich vydrželi několik dní, než byli zlomeni. Jakmile měl Mistr své poddané zcela pod kontrolou, vybral ze sboru 390 nejpřitažlivějších žen a 100 pohledných mužů spolu s dalšími devíti lidmi. Ti měli tvořit novou kolonii 500 lidí. Zbylých asi 21 500 členů bylo prodáno do nevěstinců, k prostituci a jako postradatelní otroci na nebezpečnou práci; bylo levnější, když to dělal člověk než robot. Cesta trvala desítky let a všichni byli po dobu cesty ve stázi.
Když se probudili, zjistili, že jim v bezvědomí udělali nová tetování a piercingy. Bylo jim odstraněno veškeré ochlupení včetně vlasů na hlavě, obočí a řas. Všechny jazyky a prsní bradavky mužů a žen byly propíchnuty stříbrným kovem. Ženy měly také propíchnuté pupíky a také kundičky. Muž i žena měli Trampské známky, které vypadaly v podstatě stejně, ale měli i další tetování. Mnoho žen mělo nad kundičkou tetování s nápisem “coura” nebo “sexuální otrokyně”. Na jednom prsu bylo „použij“ a na druhém „mě“.. Někteří muži měli na rozkroku vytetováno ‘Sissy Boy’.
Jakmile byli vysazeni na novém světě se svou novou výbavou pro stavbu kolonie, vesmírná nákladní loď se vrátila na Zemi. První postavenou budovou byl Pánův palác, a přestože roboti by stavbu zvládli za zlomek času, Pán donutil své nové otroky stavět ho cihlu po cihle, kterou si lámali záda. Poté byla dokončena elektrárna, zdravotnické zařízení a několik dalších podpůrných staveb. Ačkoli návrh kolonie obsahoval startovací domky s kompletním vodovodem a elektřinou pro každého z původních kolonistů, postaveno jich bylo jen několik, hlavně pro Mistrovu elitu, jak si říkali. Měli zlaté límce a požívali více práv, než zbytek otroků. Většina lidí žila v malých dřevěných chatrčích s travnatou střechou a přístavkem. Několik jich mělo dlážděnou podlahu, některé kamennou, ale mnoho dalších mělo jen hliněnou.
Málokdo z členů církve měl před tím, než se Pán ujal vlády, stejného druha; většina byla jen přidělená spolubydlící. Jozue měl naštěstí stále svou Ženu, Falešného proroka, jak mu Mistr rád říkal. Byla jen mladším pastorem církve, ale stále byla nejvýše postaveným členem původní církve. Jozue a jeho mladá žena žili sami, jen do narození jejího prvního a pak druhého dítěte. Netušil, kdo byl otcem, zda Mistr, nebo nějaká elita, ale on to určitě nebyl. Nesměl se své ženy ani dotknout, a to po celých šest let, co vstoupili na tento prokletý svět.
Omezené otroctví bylo sice na Zemi a v koloniích legální, ale bylo přísně kontrolováno; smlouvy s otroky byly nanejvýš pětileté a Oddělení péče o lidi mělo na starosti zajistit, aby se s otroky nebo námezdními služebníky, jak se tomu politicky korektně říkalo, zacházelo spravedlivě. Bohužel umístění kolonie někde daleko od ostatních lidských civilizací také zajišťovalo, že je nikdo nepřijde zachránit. Jozue utěšoval členy kongregace, že jejich zlý pán nebude žít věčně; až zemře, budou moci znovu získat svobodu. Jozuovy naděje byly nedávno zničeny nedávným vývojem, o kterém se dověděl. Mistr měl regenerační komoru, která umožňovala komukoli zvrátit účinky stárnutí. Mohl tedy teoreticky žít i tisíce let. A co hůř, Mistr si s sebou ze Země přivezl celý přepravní kontejner s tisícovkami dalších ovládacích obojků. Nejenže by jeho děti byly zotročeny, až by jim bylo osmnáct, ale i desítky dalších generací. Tato skutečnost, o níž Joshuovi vyprávěl sám Pán, ho přiměla vzdát se zbytku naděje, která mu ještě zbývala; nemohl snést, že by své spoluotroky informoval o beznadějnosti jejich situace.
Bolest z Joshuova ptáka ho vytrhla z myšlenek a vrátila ho do přítomného okamžiku; pták ho bolel; měl zuřivou erekci a neměl jak to řešit. Potřeboval se udělat a nutně si ulevit. Jeho žena teď ležela na Mistrovi, jezdila na něm stylem „kovbojka”, byla v čirém blahu a užívala si svůj život. Když Mistr začal ženy v kolonii znásilňovat poprvé, pokoušely se vzdorovat, ale ovládací obojky rychle potlačily jakýkoli pokus o vzpouru. Obojky něco dělaly s myslí žen, když je pán šukal; způsobovaly jim neuvěřitelné orgasmy. Po několika sezeních si ženy nejen užívaly, když je někdo šukal, ale dychtivě očekávaly, kdy je Mistr nebo elita bude chtít šukat příště. Jeho žena Mary mu řekla, že když byla s Mistrem, neměla nad sebou žádnou kontrolu; byla jeho loutkou, kterou používal, a teď miluje svého Mistra víc než kdy milovala jeho. To Jozueho ranilo, ale neodvážil se myslet na svého Mistra ve špatném. Kdyby jeho kontrolní obojek odhalil vražedné myšlenky, čekal by ho trest v podobě Bolesti.
Nakonec Mistr zasténal rozkoší a vystříkl do své Ženy. Pak obrátil pozornost k Jozuovi. Vytáhl svůj stále ještě tvrdý penis z kundičky své ženy a řekl: „Falešný prorok mi ho vykouřil dočista.”
Josha spěšně poslechl, klekl si, obtočil ústa kolem Mistrova péra a začal ho kouřit. Teď mu měl Mistr říct, co chce, aby Jozue sdělil ostatním otrokům, ale Mistr neřekl nic. Po několika minutách Pán vytáhl svůj penis z Joshuových úst a vstal.
„Pojď se mnou na večeři.” řekl mu. A odešel z místnosti. Dodal: „Děvky následují.” A s tím je následovaly všechny ženy, které byly seřazeny u zdi, včetně jeho Ženy Marie. Když dorazili do jídelny, Mistr nabídl Joshuovi místo. Ten nevěděl, co má dělat. On i ostatní otroci vždy jedli jídlo z misky na podlaze na kolenou, měli zakázáno používat ruce, jedli jako psi.
„Sedni si!” přikázal mu pán a ukázal na místo. Ten okamžitě poslechl. Mistr si sedl na židli vedle Joshuy, ne naproti němu, jak Joshua očekával, že Mistr udělá. Otrokyně byly seřazeny u stěny jako předtím; jednou z nich byla další žena s blikajícím obojkem, které si předtím nevšiml, a jeho žena, po jejíchž nohou stékalo Mistrovo sperma; obě stály přímo naproti němu. Mistr ukázal na jednu z žen podél stěny, která nebyla ani jeho manželka, ani ta s blikajícím obojkem; okamžitě zalezla pod stůl a kouřila Mistrovo péro, jak Joshua předpokládal. Když žena zalezla pod stůl, náhodou se jí dotkl nohou; vyděšeně couvl. Ne že by se nerad dotýkal žen, ale bál se trestu. Pán měl kamery všude: v domech otroků, venku, a dokonce i v přístavcích. Otroci mužského pohlaví, kteří se dotkli otrokyně, i kdyby o ni náhodou zakopli a spadli do ní, by byli postaveni na pranýř a zbičováni. V poslední době se některé ženy úmyslně otíraly tělem o muže, když šli kolem, snad aby si získaly pánovu přízeň. Nebyla to vina mužů, ale přesto byli potrestáni za porušení Mistrových zákonů. Mistr si toho zřejmě nevšiml; možná by vyvázli bez trestu.
Vtom z kuchyně vyšly dva talíře se servírovaným jídlem; kuchař elita položil talíř s jídlem před Mistra a druhý před Jozua. Vonělo to lahodně. Bylo v něm dokonce i maso. Joshuu zajímalo, odkud Mistr maso bere; do nové kolonie si nepřivezli žádný dobytek a místní zvířata nebyla k jídlu. Vzpomněl si, že slyšel o zařízení, které dokázalo vyrábět potraviny jako maso, ne přesně na úrovni replikátoru ze Star Treku, ale něco podobného jako syntetizátor potravin.
Joshua jen seděl a zíral na lahodné jídlo; neodvážil se ho dotknout. Byl si jistý, že by ho Mistr potrestal, kdyby to udělal; byla to nějaká zvrácená hra, kterou s ním Mistr hrál. K Josusovu překvapení Mistr Joshuu pobídl, aby si jídlo vychutnal a že si potom promluví. Večeře byla vynikající; nepamatoval si, kdy naposledy jedl tak chutné jídlo, a dokonce byl schopen používat příbory jako člověk.
Joshuův Pán obrátil pozornost k ženě s blikajícím obojkem a nařídil jí, aby si hrála s kundičkou; chtěl ji mít pěkně mokrou. Ona to dychtivě udělala a očekávala, že pánův penis bude brzy uvnitř.
Obrátil pozornost zpět k Joshuovi a řekl: „Teď ti řeknu, proč jsem tě povolal. Po nehodě z minulého týdne, která způsobila nešťastnou náhodnou smrt jednoho z mužských otroků kolonie. Jak se jmenoval?”
„Bob, mistře,” odpověděl Joshua trpce. Kdyby směli používat roboty, kteří byli zabaleni v přepravních kontejnerech ze Země, nikdy by se to nestalo. Bob byl přítel. Joshuovi chyběl.
Mistr pokračoval: „Myslím, že je teď čas zpestřit genofond. Myslím, že rozrůstání kolonie na vesnici s několika tisíci otroky by mi dobře posloužilo. I když jsem více než ochoten přinést oběť v podobě rozmnožování se všemi ženami, genetická rozmanitost je také nezbytná, aby se zabránilo příbuzenskému křížení. Takže prozatím jednou měsíčně, když je každá žena nejplodnější, budou mít muži-otroci dovoleno mít s touto ženou v ten den jednou sex, dokud neotěhotní. Takže si představ, že když se jednou ráno probudíš vedle své ženy, můžeš s ní mít to ráno sex; samozřejmě, že každý muž ve vesnici a s ní bude mít během dne také sex, ale je tu alespoň šance, že až porodí své další dítě, může být vaše. Nikdy to ovšem nebudete vědět jistě. Vlastně to vyžaduji: každý muž musí mít sex s plodnou ženou, pokud je toho schopen, a to spořádaně, samozřejmě tak, aby se na ně dlouho tvořil pořadník a nezanedbával ostatní pracovní povinnosti. Při počtu 390 způsobilých žen v kolonii by mělo být každý den k dispozici zhruba dvanáct plodných žen, které můžete využít, za předpokladu, že již nejsou těhotné. Máte tedy potěšení mít sex dvanáctkrát denně, pokud se vám tolikrát podaří. Dokonce zmírním i zásadu nedotýkat se žen, pokud to bude jen s plodnými ženami.”
Joshua poslouchal, ale byl teď tak nadržený, že sotva dokázal rozumně uvažovat; musel to být ten obojek, který ho tak vzrušoval; nikdy neměl takovou potřebu vyprázdnit si koule. Snažil se přemýšlet skrz mlhu: „Ale jak poznám, jestli jsou nejplodnější?” zeptal se svého pána.
„Proto jsem ti to usnadnil: každá žena s blikajícím obojkem je k dispozici.” Odvětil Mistr.
Joshua se podíval přes místnost na ženu s blikajícím obojkem, ani si nepamatoval, že by to udělal, ale jeho žena mu později řekla, že vyskočil ze židle, přešel místnost, popadl ji, odtáhl ji ke stolu, ohnul ji přes něj a byl v její kundě, bušil do ní jako zvíře.
Joshua očekával, že jeho žena bude jeho chováním zděšena, ale ona mu řekla, že její reakce byla zcela opačná. Když viděla, jak šuká ostatní ženy jako zvíře lačné sexu, opravdu ji to vzrušovalo. Masturbovala při pohledu na něj a přála si být tou ženou, kterou si takhle užívá. A věděla, že brzy bude řada na ní, aby si užila manželova ptáka. Když sledovala, jak šuká, prožívala silný orgasmus a jen pomyšlení na desítky mužů, kteří budou stát ve frontě a čekat, až ji budou moci využít a zneužít, ji přivedlo na vrchol. Jediné, co k tomu dodala, bylo, že by si měl dát pozor, aby vydržel déle než pět minut, až ji bude šukat.
Mistr se pobaveně podíval na scénu před sebou.
Po pěti minutách extáze zažil Joshua největší orgasmus svého života, když do ženy vyprázdnil své koule. Po nadpozemském orgasmu se konečně vzpamatoval. Byl trochu zděšený z toho, co právě udělal. S jeho orgasmem musel mít něco společného jeho obojek, stejně jako tomu bylo u ženských orgasmů s Mistrem nebo Elitou.
Mistr se jen zasmál: „Dobrá práce.” řekl. Pak obrátil pozornost k ženě, kterou Joshua právě znásilnil. „Děvko,” řekl, „právě se do tebe udělal muž, co děláš, když tě muž dokončí?”
„Promiňte, mistře.” odpověděla, klesla na kolena a vložila si Joshuův penis do úst a očistila ho.
Mistr pak přivolal svého kuchaře. Jeho kuchař přišel, popadl Marii, Joshuovu ženu, ohnul ji přes stůl a pomalu ji zezadu ošukal. Kuchař se podíval na Mistra a zeptal se: „Chutnalo vám jídlo?”
Jošua byl blahem bez sebe; nejenže si užíval vynikajícího jídla a těsné kundičky, ale od nynějška si po něm bude užívat i kouření.
Mistr kuchaři odpověděl: „Ano, Bob byl vynikající. Překonal jsi sám sebe. Kolik myslíš, že z něj ještě můžeš udělat porcí?”
„Zmasakroval jsem Bobovo tělo a zbytky masa zamrazil. Myslím, že dokážu připravit ještě tak jedenáct jídel vhodných pro krále,” odpověděl kuchař.
„Výborně, chci Boba jednou týdně, dokud ho nesním celého.” Mistr odpověděl spokojeně.
Mistr obrátil pozornost zpět k Joshuovi: „Uspořádáš loterii; jednou za tři měsíce se vylosuje mužské jméno a vítěz dostane na další tři měsíce moji večeři, samozřejmě přísně v rámci kontroly populace.”
Joshua poslouchal jen napůl; snažil se vzpomenout si, kde pracuje žena s blikajícím límcem, kterou viděl předtím. Dostával další erekci jen při pomyšlení na to, že by mohl použít její kundu. Svým kolegům otrokům by tu dobrou zprávu řekl, až by ten den vyprázdnil své koule do několika dalších žen. Chtěl si dopřát alespoň jeden den bez konkurence ostatních mužů. O loterii jim řekne později; nebylo třeba kazit všem zábavu; měl ještě pár měsíců, než se bude muset starat o tuhle maličkost.
(No Ratings Yet)
Loading...