Gina se posadila za zvuků sténání a vzlyků. Zedové se sápali po předním okně opuštěného skladu, kam se předešlou noc s Trevorem uchýlili. Ten ještě spal. Podívala se na něj a usmála se, pak se natáhla a hřbetem ruky ho pohladila po hnědých vlasech. Jemně ruku odstrčil a převalil se.
„No, k čertu s tebou, zmetku.“ řekla naštvaně.
Ani neotevřel oči, aby odpověděl, byl unavený a ona taky.
Od vypuknutí epidemie Z uběhly dva týdny a ona i Trevor byli neustále na cestách. Nikdo nemůže zůstat na jednom místě, aniž by nepotkal jednoho, ne-li stovky těch šourajících se bastardů.
Svět jim ležel u nohou. Trevor si jako burzovní makléř vydělával pět set ročně, měli velký dům v dobře situované čtvrti, drahá auta a všechny úvěry, které si kdo mohl přát. Ale na ničem z toho už nezáleželo. Jediné, na čem záleželo, bylo žít ještě jeden den v téhle bohem zapomenuté pustině, která kdysi bývala Amerikou. Zdálo se, že zedů každým dnem přibývá, zatímco živých ubývá. A aby toho nebylo málo, byli tu ještě zločinci, kteří by člověka podřízli pro kousek chleba nebo láhev vody.
Podívala se na Trevora a jemně se dotkla jeho ramene: „Zlato, je čas vstát.“ Znovu jí odstrčil ruku.
„Přestaň na mě sahat,“ odsek, překulil se na záda a zavřel oči.
Gina se zamračila. Nedotkl se jí od chvíle, kdy ji před dvěma dny kousla ta zombie.
Všechno se to stalo tak rychle, že sotva stačili zareagovat. Čtyři zedi se na ně vyřítili z ničeho nic zpoza skladiště. Trevor na ni křikl, aby utekla, a přesně to udělal a nechal ji tam, aby se o sebe postarala sama. Zastřelila tři ze čtyř zombíků, když se na ni vrhli, svým devítimilimetrovým Glockem. Nebyla však dost rychlá na to, aby čtvrtého úplně zneškodnila. Vrhl se na ni jako nějaký fotbalista na cracku. Střelila ho do hlavy, ale ne dřív, než jí ostré žluté zuby pronikly do levého předloktí.
Proč nepodlehla jeho jedu, bylo záhadou. Byla svědkem toho, jak se lidé proměnili do hodiny, zatímco jiní se proměnili hned po kousnutí. Ale už to byly dva dny a ona nic. Byla vůči zombie patogenu imunní?
Vstala, přešla k velkému oknu z tabulového skla a zadívala se na dvě zombie. Jeden z nich byl černoch oblečený do mechanické kombinézy, na jmenovce měl napsáno Jack. Druhý zed vypadal na Asiata; malý a hubený. Dvojice okamžitě přestala hrabat v okně a zírala na ni. To je zvláštní, pomyslela si, protože obvykle se tyhle potvory začnou úplně opičit, když jsou v přítomnosti nenakaženého člověka. Kupodivu se jich Gina ani trochu nebála. Byly nebezpečné, a přitom vypadaly tak žalostně. Položila ruce na chladné sklo, naklonila se a zadívala se přímo na ně a oni najednou couvli a zmateně se na sebe podívali.
Gina se usmála a zvedla špinavé tričko, které měla na sobě, aby se jim odhalila. Kvůli horku na sobě neměla vůbec žádné spodní prádlo.
Zedovy chladné mrtvé oči se rozšířily, když zaměřily svou pozornost na její kundičku. Málem se rozesmála. Zřejmě v těch nemocných myslích stále ještě doutnala jejich touha po šukání. Vyhrnula si tedy tričko ještě výš, aby odhalila prsa.
Co to kurva dělala? Vypadalo to, jako by v tu chvíli neovládala ani sama sebe. Zašla ještě dál a přitiskla prsa na sklo. Cítila, jak její tělo reaguje na tyhle dva zjevy? To snad ne! Tohle se přece nemůže stát. Přesto se to dělo. Gina byla z těch dvou zedů tak nadržená a rozrušená.
Velký černý zed vykročil vpřed a zasténal tichým hrdelním zvukem, ten zvuk byl téměř prosebný. Spustil ruku a chytil se za zakrvácené sportovní šortky a ona mohla vidět velký důlek jeho penisu, který se tvrdě tiskl k látce. Tenhle zombík ji chtěl, a to ve špatném slova smyslu. Zachichotala se, otočila se a otřela si zadek o sklo.
Černý ghúl hlasitě zavrčel a najednou udeřil rukou do skla tak silně, až rám zarachotil. Druhý zombík vykročil vpřed a udeřil hlavou o sklo, což způsobilo, že se odrazil a spadl na zadek.
Proboha, oba ji chtěli ošukat!
Druhá zombie vztekle vykřikla, vstala a praštila sebou o okno. To Ginu vyděsilo a ustoupila a spustila košili zpátky na místo. To prvního zombíka naštvalo a začal zuřivě bušit do okna.
Přiložila si ruku k ústům a couvla, když viděla, že se blíží další zedi, možná celkem pět, a všichni se shromáždili kolem okna a sténali a funěli.
Gina se otočila, aby probudila manžela, a zjistila, že už sedí a dívá se na ni. Trevorův výraz byl plný hněvu.
„Cože?“ zeptala se.
„Viděl jsem, jak je dráždíš, Gino. Dráždíš je svým tělem!“
„Trevore, zlato, já můžu…“ přerušil ji.
„Ty zasraná zombie děvko! Říkala jsi, že tě to kousnutí nezměnilo, ale změnilo. Nikdy předtím jsem tě neviděl takhle se chovat. Chovala ses jako nějaká děvka na mol,“ zasyčel. „Ty zasraná píčo!“ Trevor si odplivl.
„TREVORE!!!“ Udělalo se jí špatně, protože byla zahnaná do kouta mezi nadrženými zombiemi a nyní velmi naštvaným manželem.
„Myslím, že se z tebe stává jeden z nich,“ vyštěkl a vytáhl svůj Glock. Namířil na ni pistoli a ona strachy klesla na kolena.
„Trevore, ne!!! Prosím, jsem tvoje žena!“ prosila a po tváři se jí kutálely slzy.
Trevor zavrtěl hlavou a znechuceně se na ni podíval: „Tvé oči se změnily.“
„Cože?“ zeptala se.
Popadl ji za ruku, vytáhl ji nahoru, odtáhl do malé koupelny v kanceláři a donutil ji, aby se na sebe podívala do zrcadla.
„Ne! Ne! Ne!!! Tohle se nemůže stát!“ Gina vykřikla a otočila kohoutkem, z něhož vytékal jen pramínek vody. Začala si vymývat oči, a když byla hotova, otřela si obličej lemem košile a znovu se podívala do očí. Pořád byly jantarové. „Co se to se mnou děje?“ podívala se na Trevora. Natáhla k němu ruku, ale zavrtěl hlavou a ustoupil.
„Jdi ode mě pryč!“ vyštěkl.
Gina se nad jeho odmítnutím ohradila a klesla mu k nohám na kolena.
„Musíš odejít, Gino. Vypadni odsud!“
„Cože?“ podívala se na něj.
„Vypadni, kurva!“ řekl přísně, otočil se a vyšel z koupelny.
Jeho slova ji řezala jako nůž a cítila se tak zraněná. Ale pak v sobě začala cítit vztek, který se v ní začal hromadit. Byl to vztek, jaký ještě nikdy v životě necítila.
Vstala a vyšla z koupelny, aby našla Trevora, jak na kolenou balí její věci.
Vzal její Taurus a strčil si ho do džínů za zády, pak vstal a hodil po ní balíček: „Vypadni, Gino! ODEJDI!“
Odkopla batoh stranou a začala k němu kráčet. Vztek, který k němu cítila, zastínil veškerou lásku, kterou k němu cítila. byl jako sopka, která v ní bublá „Ty hnusnej kuse HOVNA! Vzdala jsem se slibný kariéry v CDC jen proto, abys TY mohl mít svou vysněnou práci. Abys mohl být pánem domu. Snášela jsem pití a tvoje slovní i fyzické týrání a to všechno jsem dělala, protože jsem tě milovala!“
Nic neřekl.
„A teď mě vyhazuješ do téhle šílené zombie apokalypsy, když tě nejvíc potřebuju!“ Gina ho plácla přes obličej. Trevor jí na oplátku uštědřil ránu a popravdě řečeno ji skoro necítila. Zatnula pěst a ránu mu vrátila. Síla jejího úderu ho odmrštila dozadu ke zdi.
Trevor se okamžitě chytil za obličej a šokovaně se na ni podíval. I ona byla trochu v šoku, protože v životě nikoho nepraštila!
„Ty zasraná děvko!“ vykřikl a vrhl se na ni.
Vzpomněla si, kdy naposledy zažila jeho vztek. Před čtyřmi měsíci, těsně před koncem světa. Trevor jí dal nakládačku, a to jen proto, že když přišel domů, nestihla mu připravit večeři. Fackoval ji, bil a kopal, dokud mu bezmocně neležela u nohou. Ale tentokrát ne.
Vykřikla a kopla ho přímo do koulí a pocit, jak se mu koule drtí pod tíhou kolena, byl nádherný.
Trevor se v mžiku sesunul k zemi a stáhl se do fetální polohy. A jak se choulil v agónii, sehnula se, otočila ho a vytáhla svůj Taurus.
Zedové teď doslova bušili do skla a jejich pozornost se soustředila na Trevora. Jako by byli rozzuření, protože ona byla rozzuřená. Zvedla batoh a šla ke vchodu.
„Gino… nedělej to!“ sykl bolestí.
Podívala se na něj a usmála se.
„Prosím, nedělej to. Můžeme to vyřešit, zlato. Prosím.“
Ale jeho prosby nepadly na úrodnou půdu, protože se natáhla, odemkla skleněné dveře a otevřela je.
Zedi rychle ustoupili jen na tak dlouho, aby mohla projít. Těch hnijících a páchnoucích potvor bylo nejméně deset. A jakmile jí zmizela z cesty, vytvořili frontu k Trevorovi.
Když si brala na záda batoh a vyšla na ulici, neohlížela se. Za sebou slyšela Trevorův křik, ale ani v nejmenším ji to nerozhodilo. Nasadila si sluneční brýle a vykročila ulicí.
Šla snad hodinu nebo i déle, než si konečně sedla na kraj cesty. Nebyly unavená, jen si chtěla sednout a zorientovat se. Byla na venkově, po obou stranách silnice kukuřičná pole. Silnice, po které jela, se jmenovala East Fork. Kdyby po ní pokračovala, dovedla by ji do malé zemědělské obce Tipsy.
V hlavě jí začalo pulzovat, jako by měla migrénu, a začala pociťovat hlad… velký hlad. Otevřela batoh a vytáhla müsli tyčinku. Ruce se jí třásly, když loupala obal. Upustila ji do trávy, ale pak ji zase zvedla a pořádně se zakousla. Jak žvýkala zrnitý obsah, začal chutnat naprosto strašně. Tak odporně, že ho vyplivla. Chutnalo to jako moč!
Odhodila zbytek tyčinky do příkopu, vstala a otřela si ruce. Fuj!
Chystala se znovu vydat na cestu, když za sebou uslyšela zvuk motoru. Otočila se a uviděla, jak se k ní blíží náklaďák. Začal zpomalovat a nakonec před ní zastavil. Byl černý a byl k němu připojen přívěs pro koně. Na předním sedadle viděla dva drsně muže, kteří vypadali drsně. Řidič vystrčil hlavu z okénka: „Jedeme do Tipsy, nechcete svézt?“
Gina zavrtěla hlavou: „Ne, děkuji. Jsem v pořádku.“ Z nějakého podivného důvodu se jí začaly sbíhat sliny v ústech a pak přišly příšerné křeče v žaludku. Bolest byla tak silná, že se zdvojnásobila a klesla na jedno koleno.
Oba muži vystoupili z auta. Spolujezdec k ní přistoupil a položil jí ruku na rameno. „Jste v pořádku?“
„Ustup, Bucku, může být nakažená.“
„Klid, Maxi.“ Buck vytáhl z boku velký nůž, přiložil jí čepel pod bradu a zvedl jí hlavu. „Je to pravda? Jsi nakažená?“
„Já…“ Než mu Gina stačila odpovědět, řidič ji přerušil.
„Podívej se na její ruku, Bucku. To je stopa po kousnutí. Je nakažená!“ Max couvl.
Buck ji chytil za pravou ruku a zvedl ji, aby se podíval na jizvu. „Už se to zahojilo,“ řekl a zmateně se na Ginu podíval. „Proč už nejsi zombie?“
„Ona je zed, člověče! Zastřel ji a vypadneme odsud.“ Max se vrátil k náklaďáku.
„Nezabíjej mě! Nejsem zombie!“ vykřikla.
Buck se natáhl a sundal jí brýle. Velký muž se náhle postavil a couval pryč. „Co to kurva je?“
„Vidíš, já ti to říkal, ty blbče!“ zasmál se Max. Sáhl na přední sedadlo náklaďáku a vytáhl dvouhlavňovou pumpovací brokovnic. Pak obešel předek náklaďáku a namířil zbraň na Ginu.
„Prosím, nedělej to!“ zvedla Gina ruku.
„Počkej, Maxi!“ Buck se postavil mezi Ginu a brokovnici.
„Uhni kurva z cesty!“
Buck zvedl ruku: „NE!“
Max sklonil zbraň a zmateně se na bratra podíval.
Gina si povzdechla a srdce jí vyletělo z hrudi. Sledovala, jak spolu ti dva horlivě šeptem rozmlouvají. Chlap jménem Buck se otočil a podíval se na ni. „Vstaň!“
„Kámo, ty jsi blázen!“ Max zavrtěl hlavou.
„Drž hubu!“ Buck přistoupil k Gině, hrubě ji chytil pod paží a vytáhl ji na nohy. „Jak je to dlouho, co jsi byla pokousaná?“ Pevně jí stiskl paži.
„Ohh, bolí mě to!“ zalapala po dechu.
„Odpověz mi, sakra!“
„DVA DNY!“
Buck pustil její ruku a podíval se na Maxe: „Čtyřicet osm hodin. To je nejdelší doba, jakou byl kdy někdo kousnut a neproměnil se!“ Max se na něj podíval.
Max pokrčil rameny.
„Už jsem ti říkala, že nejsem zombie!“ prosila Gina a vytrhla si ruku z Buckova sevření.
„Myslím, že by mohla být imunní.“ Max vytáhl z kapsy špejli tabáku a rozžvýkal ji.
„Jo, a vsadil bych se, že CDC za ni zaplatí pěkný balík. Co myslíš?“
„Nechte mě na pokoji, prosím. Chci jen, aby mě nechali na pokoji.“ řekla Gina a v očích barvy jantaru se jí zaleskly krvavé slzy.
„Sakra, to vypadá hnusně.“ Max se zasmál.
„Dobře, uděláme to takhle. Říkám, že ji vezmeme do tábora CDC v Tipsy.“
„Ne, já tam nepojedu,“ řekla a otočila se k útěku, ale Buck ji chytil a přišpendlil ji k zemi svým tělem na jejím.
„Uklidni se, holka!“
Gina se zvedla a shodila ze sebe velkého muže. Ten proletěl vzduchem a přistál na zádech deset metrů od ní. Nevěděla, kde se v ní vzal ten náhlý příval síly, a ani ji to nezajímalo. Postavila se na nohy a rozběhla se do kukuřičného pole.
„Zasraná KURVA!“
Bylo to podruhé, co ji za necelých čtyřiadvacet hodin nazvali DĚVKOU, ale aspoň jí neříkali zed.
Najednou se ozvala rána z brokovnice. Olověné kuličky rozmetaly kukuřičné stéblo přímo vedle ní a těsně ji minuly. Ale ona se nezastavila. Běžela a klopýtala a běžela dál, dokud nebyla hluboko v kukuřičném poli.
Slyšela Bucka a Maxe, jak ji hledají mezi vysokou kukuřicí, ale podle zvuku jejich hlasů šli špatným směrem. Tiše se usmála a vydala se podél hustých řádků opačným směrem. Vyklouzla z pole nedaleko od náklaďáku. Vzala si batoh a chystala se odejít, když v přívěsu pro koně něco zadunělo. Nejdřív si myslela, že je to kůň, a rozhodla se to ignorovat a vydat se na cestu, ale pak: Bum… Bum… Bum. Bylo to úmyslné ťuknutí. To nemohl být kůň. Gina opatrně obešla přívěs a nahlédla do boxu. Při pohledu na muže jí klesla ústa. Ruce a nohy měl svázané a ústa přelepená lepicí páskou. Zíral na ni.
Otevřela dveře přívěsu, vstoupila dovnitř, poklekla a opatrně mu odstranila pásku z úst.
Zavrávoral, když za pásku zatáhla: „Prostě ji strhni!“ zamumlal.
Gina to udělala.
„Ahhh FUCK! Sakra, to bolelo.“
„Promiň.“
„To je v pořádku. Rozvaž mě, prosím.“
„Proč tě svázali?“ Gina zaváhala.
„Nedělej si s tím, kurva, starosti. Rozvaž mě!“
„Přestaň na mě křičet.“ Gina se zarazila a začala šmátrat po páskách na jeho zápěstích. Podařilo se jí uvolnit dost pásky, takže si mohl zápěstí zkroutit a zbytek přetrhnout. Když měl ruce volné, odtrhl pásku od kotníků a v mžiku byl na nohou.
„Jdeme!“ chytil ji za ruku.
Přeběhli silnici k protějšímu kukuřičnému poli a zmizeli z dohledu.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Cizinec byl rychlý a Gina měla problém s ním držet krok, navíc se jí stále zvedal žaludek. Zakopla, ale znovu se postavila na nohy, a když se podívala, muž byl pryč. Otočila se dokola, ale nebylo vidět nic než stonky kukuřice.
„Do prdele.“ řekla nahlas. Alespoň se dostala pryč od Bucka a Maxe. Vůbec se jí nezamlouvala představa, že bude nějakým pokusným objektem pro bandu vědců.
Gina se znovu dala do chůze, tentokrát si jen vybrala řádek a šla doleva, tohle zatracené kukuřičné pole nemohlo trvat věčně.
O dvacet minut později konečně vyšla z pole. Slunce ji příjemně pálilo do tváře, ale pálilo ji do očí a bolelo. Horší bylo, že neměla sluneční brýle.
Gina sotva viděla, když se dostala k něčemu, co vypadalo jako stodola. Dveře byly dokořán, a tak vešla dovnitř. Uvnitř byl zaparkovaný velký kombajn spolu s nejrůznějším zemědělským nářadím, jako jsou vidle, lopaty, hrábě a motyky, které tam byly úhledně rozvěšené. U dveří visela špatně vypadající mačeta, tak ji sundala. Byla rezavá, ale zdála se být ostrá. Nemohla si pomoct, ale zajímalo ji, k čemu by ji farmář použil. Rozmáchla se s ní a zabodla ostří do dřevěného sloupku a čepel se zabořila hluboko. Pěkné, pomyslela si a připevnila si ji k batohu.
Něco se za ní pohnulo a ona se rychle otočila, aby zjistila, že je to pes. Chudák zakňučel a přiklusal k ní s vrtícím se ocáskem. Byl to míšenec, něco mezi ovčákem a možná kolií nebo labradorem. Chudák vypadal, že je napůl vyhladovělý k smrti. Posadil se a unaveně si ji prohlížel.
„Chudáčku.“ Otevřela batoh a vytáhla tyčinku sušeného hovězího masa. Otevřela balíček a kousek mu natáhla. Zakňučel a poskočilo na zadních.
„No tak, zlatíčko, to je v pořádku,“ řekla a poplácala po zemi.
Pes se stále tvářil vyděšeně, a tak mu kousek hodila a ten mu přistál u nohou. Rychle ho zhltl.
„Hodný pejsek.“ Utrhla si kousek pro sebe, strčila si ho do tlamy a začala žvýkat. Dlouho nežvýkala, než ho vyplivla, chutnal jako… hořká tráva! Co čert nechtěl, podívala se na datum na obalu. Nebylo prošlé. Co se to dělo s jejími chuťovými pohárky?
Pes ji šťouchl do boku paže, čímž ji vylekal. Pohladila ho po hlavě: „Tak ahoj.“ Pohladila ho po hlavě a pes se k ní naklonil. „Myslím, že si můžeš vzít zbytek,“ řekla a položila vedle něj na zem zbytek.
Pohladila ho, když jedl. Pak si jí lehl do klína.
Sáhla psovi pod krk a otočila mu obojek. Byla tam malá mosazná cedulka s nápisem „Boogie“. Usmála se: „Bože, to je ale jméno. Boogie!“ Znělo to roztomile. „Ráda tě poznávám, Boogie.“
Pes zvedl hlavu a olízl jí tvář.
Gině se sevřel žaludek a bolest byla tak silná, že se stáhla do fetální polohy. „ARGGG!!!“ zalapala po dechu, zrudl jí zrak a omdlela. Gina se posadila a ucítila na sobě něco slizkého a teplého. Boogie ji olizoval. Ve stodole už byla tma, což znamenalo, že je noc. Jak dlouho byla venku? „To stačí, chlapče.“ Jemně psa odstrčila.
Vstala, otevřela dveře od stodoly a vyšla ven. Noc kupodivu nebyla temná. Všechno mělo barvu červené a ona věděla, že to musí být její vidění. Vlastně to bylo něco jako používat NVG, ale místo zelené bylo všechno světle červené. „Páni, to je novinka,“ řekla a podívala se na Boogieho. Pes měl andělský nádech, což Ginu přimělo se zachichotat.
Boogie najednou zavrčel a zaměřil svou pozornost na něco v dálce.
„Co je to, chlapče?“
Začal štěkat, když zpoza velkého dubu vystoupila stínová postava.
Postava se belhala vpřed a kulhala jako opilá A vypadalo to, že něco nese.
Gina vytáhla svůj Glock a odklopila pojistku. „Stůj, kde jsi, nebo tě zastřelím!
Postava pokračovala v chůzi. Boogie dál štěkal.
„Myslím to vážně, budu střílet!“ vyhrkla.
Gina se právě chystala stisknout spoušť, když se postava konečně zastavila na deset metrů od ní. Okamžitě poznala, že je to jeden ze zedů, se kterými se setkala už ve skladišti. Černoch nebo zed. Jmenoval se Jack. Vzpomněla si, že se na něj a jeho kumpána, malého Asiata, blýskla. Ale nemohl to být on, ledaže by ji… sledoval? Měl na sobě kombinézu pro automechaniky s vyšitým jménem Jack nad pravou kapsou. Byl to on a navíc nesl v náručí mrtvé prase. Zombie Jack upustil mršinu na zem a ukázal na ni. Chtěl ji sníst.
Gině se při pohledu na mrtvé zvíře začaly sbíhat sliny v ústech. Chtěla se jím nakrmit, potřebovala se nakrmit! Odhodila pistoli, zasténala, klesla na kolena a doplazila se k mrtvému zvířeti.
Gina se probudila stále na kolenou v trávě vedle toho, co zbylo z mršiny prasete, což bylo velmi málo. Obličej a ruce měla od krve, ale byla sytá. Její vzpomínky na krmení byly trochu mlhavé, jako by ztratila vědomí nebo něco podobného. Ale čím si byla zatraceně jistá, bylo, že ji Zombie Jack šuká zezadu. Zalapala po dechu nad velikostí jeho nástroje, když jeho tělo narazilo na její.
Pokusila se zvednout, ale Jack ji chytil zezadu za krk a přitiskl jí obličej do trávy, ignorujíc její chabou snahu vymanit se.
Zasténala a vychutnávala si pocit, jak jí jeho ztopořený penis brázdí brázdy.
Jack jí pevně sevřel stehna a zařval rozkoší. Cítila, jak v ní ejakuluje a tryská. Naplnil ji do sytosti a přetékal, a když skončil, vytáhl se z ní a odstrčil ji od sebe.
Gina se otočila, aby mu věnovala tvrdý pohled, a Jack na ni zařval, což způsobilo, že se polekaně stáhla. Vstal a odpotácel se pryč.
Gina ho sledovala, dokud nezmizel ve tmě.
„Ty nevychovanej zasranej kreténe!“ křičela za ním.“
Boogie k ní přiklusal a olízl jí obličej. Byla ještě tak naštvaná, že ho odstrčila: „A co se týče tebe, ty rozhodně nejsi žádný hlídací pes. Nechal jsi zombíka, aby mě zneužil!“
Boogie zakňučel a spěchal do stodoly. Gina vykulila oči.
Poté, co se co nejlépe umyla, si lehla na starou vlněnou deku v zadní části stodoly. Boogie ležel vedle ní. Ležela tam s očima dokořán. Nemohla usnout, ať se snažila sebevíc, prostě to nešlo. Nakonec se jí to podařilo.
V hlavě se jí přehrávala myšlenka na Jacka, toho zombie zmrda, a začala být nadržená. Ten parchant měl pořádnýho ptáka a popravdě řečeno jí vůbec nevadilo, když ji ošukal. Usmála se a pak se zamračila Možná měl její zesnulý manžel pravdu, možná byla nějaká zombie děvka.
Ne, to byla jednorázová záležitost, nedopustila by, aby se to opakovalo. Příštího zeda, na kterého by narazila, by zabila.
(No Ratings Yet)
Loading...
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*