Probuzená touha

Catherine se prodírala tmou. Přemýšlela, že se vrátí dovnitř a rozsvítí světlo, ale nějak ji víc lákala anonymita. „Proč si myslíš, že se něco děje?“ Položila sklenici na stůl a posadila se na židli vedle Jacka. Seanův bratr, o dva roky mladší.

„Nejsem slepý, Cat. Jsi rozrušená.“

Jeho hluboký hlas ji uklidňoval, jeho porozumění se dotýkalo jejího zraněného srdce. Vůně cigaretového kouře se vznášela kolem ní. Ta vůně ji uklidňovala. „Jde o Seana.“

„Co se děje?“

Catherine se na něj podívala. Zvykla si na tmu a nyní rozeznávala jeho uvolněné rysy – vždy uvolněné a přívětivé –, jak ji pozoroval ve tmě. „Máme problémy.“

Jeho úsměv rozjasnil temnou noc, než znovu potáhl z cigarety. Vyfoukl oblak kouře a zvedl bradu, aby jí neunikl do tváře. „Jaké problémy?“

Catherine ho pozorovala. Její pohled přejel po jeho černých vlasech, které se leskly v měsíčním světle. Jeho tmavé oči zářily pobavením. Rty se mu zkroutily do skrytého úsměvu. Jeho humor jí připadal záhadný. „On už mě nechce.“

Jack se znovu zasmál a hloubka toho zvuku – dunění v jeho hrudi – Catherine vzrušila i rozzuřila. „Ať máš jakékoli problémy, tohle mezi ně nepatří.“

Napila se znovu šampaňského a točila skleničkou mezi prsty. Catherine neměla nikoho, s kým by o tom mohla mluvit. Nikoho, komu by důvěřovala natolik, aby se s ním podělila o své problémy. Cítila se osamělá.

Pokud existoval někdo, kdo by to pochopil, byla to podle ní Jack. Byl upřímný a přímý. Za celou dobu, co ho znala, už patnáct let, nikdy v něm nezaznamenala žádnou neupřímnost. Nadechla se a rozhodla se poprvé sdílet své myšlenky na toto téma. „Nemáme…“ Ach, bylo to těžší, než čekala, vyslovit své nejhlubší obavy. „Nemáme…“

„Šukat?“ Jack zvedl obočí v očekávání.

Catherine sevřela rty. „Musíš to takhle říkat?“

„Jak to mám nazvat? Milování? Sex?“ Jack naposledy potáhl z cigarety a típnul ji v popelníku na stole. „Je to šukání, Cat.“

Catherine uvolnila sklenici ze sevřeného úchopu a schovala tvář v dlaních. Drzé řeči ji rozrušily. Vyrůstala v přísné rodině, kde se o takových věcech nikdy nemluvilo. Chodila do soukromé dívčí školy vedené jeptiškami. Hrubá slova nebyla a nikdy nebyla součástí jejího bohatého slovníku.

Po několika nádeších nakoukla přes prsty a zamračila se na Jackův pobavený výraz. Ležel v křesle, horní dva knoflíky bílé košile měl rozepnuté, aby odhalil opálenou hruď. Vyzařoval sebevědomí a uvolněnou mužskou smyslnost; to byl hlavní důvod, proč se mu zpočátku vyhýbala a přitahoval ji spíše jeho kultivovanější, zdvořilejší a blonďatější bratr. „Až donedávna jsme se pravidelně milovali. Poslední dobou si říkám, jestli on…“ Catherinin hlas se zlomil, když jí slzy ucpaly hrdlo. „Říkám si, jestli mě podvádí.“

Jackovy oči zůstaly upřené na její, ohromující svou intenzitou. „On by tě nikdy nepodvedl.“

[ratings]