Cítila jsem se potom trapně, seděla jsem zarudlá a udýchaná a všimla si zbloudilé stopy sliny v koutku úst. Stále jsem ji držela za krk a ruku a nebyla jsem ochoten obětovat ani jedno z toho kvůli otření brady.
„Promiň,“ řekla jsem.
Sera se zatvářila maximálně nedůvěřivě. „Promiň?“ dožadovala se.
„To bylo sobecké,“ řekla jsem.
Ušklíbla se. „Měla bys být sobecká častěji.“
„Myslím to vážně!“ řekla jsem. „Já… neměla bych tě vodit za nos. Nevím, na co jsem připravená. To prostě… Cítila jsem, že to zrovna teď potřebuju.“
„Ach, Maggie,“ řekla Sera a uvolnila ruku, aby mi mohla obě dlaně jemně položit na obě tváře. „Ty se teď chováš jako… no, jako ty.“
Přistihla jsem se, že se mračím a chichotám zároveň. „To je věcně správně a zároveň asi ta nejurážlivější věc, kterou jsi mi kdy řekla.“
Sera se ušklíbla, ale dál se mi významně dívala do očí. „U tebe je to vždycky všechno, nebo nic, že?“ zeptala se a palcem mi otřela koutek oka. „Políbila jsi mě, takže si myslíš, že teď musíš udělat víc.“
Kousl jsem se do rtu. „Bylo by neslušné to neudělat.“
„Ne, Maggie, to by nebylo. Takhle sex nefunguje. Alespoň ne tak, jak by měl fungovat,“ upřesnila. „Položím ti osobní otázku, i když jsem si jistá, že odpověď znám. Řekla jsi mi, že nevíš, kdo se ti líbí, v obecném smyslu, bylo by fér říct, že jsi taky nikdy s nikým nebyla?“
Přikývla jsem. „To je… správně.“
„Takže z čeho vycházíš při svých sexuálních znalostech?“
Znovu jsem se rozpálila do ruda. „Asi z mých rodičů? Povídání, co jsem slyšel. A… no, znáš to porno a sprosťárny, které tu kolují.“
Sera si povzdechla. „Toho jsem se bála. Žádný z těch zdrojů není dobrý ani užitečný. To přece víš, ne?“
Přikývla jsem, že ano, ale myslela jsem to vážně.
„Ať už máš v hlavě jakékoli představy o vztazích, prozatím na ně zapomeň, ano?“ prosila mě Sera.
„Hm… pokusím se,“ řekla jsem.
„Jen mi řekni, aniž by ses starala o cokoli jiného, vůbec o cokoli, co teď chceš? Právě v tuhle chvíli?“
Odpověď ze mě vytryskla a obešla jakoukoli potřebu, aby mi do toho skočil mozek. „Chci tě znovu políbit.“
Sera se usmála a byl to tak zvláštní úsměv určený jenom mně, že jsem trochu roztála a zatoužila po představě, že mi takových úsměvů v budoucnu věnuje víc.
„Tak to udělejme,“ řekla a její jinak sebejistý hlas se v polovině zlomil.
Tak jsme to udělaly. Pořád jsem měla velké obavy z věcí, které jsem nedokázala pořádně vyjádřit, a byla jsem dost nervózní už jen z toho, že se budu se Serou ještě líbat. Líbat ji bylo tak nádherné, možná to nejlepší, co jsem kdy zažila, ale trvalo nějakou dobu, než se moje úzkostná stránka uklidnila a dovolila mi plně, úplně se do ní ponořit.
Nakonec jsme se převrátily, což nám pomohlo zachránit se před trapnou pózou, kterou jsme držely. Vlastně jsem si byla docela jistý, že nás Sera jemně a záměrně vyvedla z rovnováhy, zvlášť vzhledem k tomu, jak elegantně skončila na mně, přitiskla mě k sobě a o to agresivněji mě líbala.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Jedna moje část pořád čekala, že bude chtít víc, že se pokusí o víc, a čím déle jsme se líbaly, tím méně jsem očekávala, že budu vůbec protestovat. Bylo jí na mně tak dobře, zejména jejím rtům a hravému jazyku, že jsem se jich nechtěla vzdát ani za nic. I když mě myšlenka na sex stále naplňovala mírnou, ale hlubokou sexistickou hrůzou.
Sera na mě ale nikdy netlačila. Chtěla to, alespoň na nějaké úrovni. Každou chvíli jsem cítila, jak se jí pohupují boky, a zdálo se, že ji to stojí úsilí, aby ten pohyb utlumila. Přemýšlela jsem, jestli je stejně vlhká jako já. Měl jsem podezření, že musí být, ne-li víc. Část mého já skoro doufala, že kvůli mé kundičce bude tlačit na mé hranice, i když zbytek mého já na to nebyl připravený. Naštěstí jsem ji navzdory svým lepším instinktům nepovzbuzovala, ani nezneužívala mých pocitů a momentální nadrženosti.
Bohužel všechno jednou končí. Nevěděla jsem, jak některá z nás přestala, ale stalo se tak po vzájemné tiché dohodě, i když tu a tam opět s malými vzplanutími, než nakonec úplně vyprchala.
Ležely jsme vedle sebe na mé posteli, světla byla po celou tu dobu stále rozsvícená, takže jsem mohla snadno rozeznat pokračující vzrušení v Seriných očích a tvářích i to, jak její lehce roztažené rty stále žadonily o mou pozornost.
„Myslím, že by se mi líbilo tě líbat,“ řekla jsem.
Sera se rozesmála a úplně si utřela slzy z očí, jak se smála. „Ach, Maggie. Jo, myslím, že bys mohla. Taky tě ráda líbám.“
„Chceš toho dělat víc, že jo?“ zeptala jsem se.
„Chci,“ řekla Sera. „Ale, a to je důležité, nechci dělat nic, čeho by ses nechtěla účastnit.“ Usmála se.
Zamyslela jsem se nad tím. „To mi připadá velmi rozumné,“ řekla jsem. „Takhle jsou snad všechny vztahy? Protože co jsem viděla, tak…“
Sera mi přiložila prst na rty a zastavila mě dřív, než jsem se stačila ztrapnit. Nikdy předtím mě nenapadlo, jak mi zakládání mé představy o vztazích na extrémní dysfunkci mých rodičů a v o něco menší míře i nevlastních rodičů nedává dobrý a zdravý pohled na věc. Stejně tak erotické materiály toho či onoho druhu.
Sera se během následující chvilky – času, kdy jsme měly spát, opravdu – snažila, aby mě seznámila s hlavními druhy věcí, které bych opravdu neměla brát jako ideály, z nichž jsem měla až příliš mnoho podezření, že jsem si je možná zvnitřnila, aniž bych si to uvědomovala.
„O těchto věcech by se tady opravdu mělo víc učit,“ řekla. „Věk, ve kterém se všichni nacházíme, je… mírně řečeno zranitelný. Mám štěstí, že moji rodiče to věděli, když do toho šli, takže já a moji sourozenci jsme dostali informace, které nemá každý. Ale když se vrátím k tvým stížnostem na učební plán, tohle je možná další z těch věcí.“
Přikývla jsem a cítila, že mám hlavu plnou nových informací k prasknutí. „Možná to pomohlo,“ souhlasila jsem. „Je toho prostě… je toho tolik, co se musíš naučit. Tolik, tolik. A to ani nepočítám, že se nakonec budu živit prací a že mi s takovými věcmi naprosto chybí znalosti a zkušenosti.“
Sera zakroutila hlavou. „No, chci říct… někdo s tvými schopnostmi by neměl mít příliš velký problém najít si práci někde v magických oborech. Tedy pokud se neplánuješ vrátit k převážně světskému životu.“
Vzala jsem ji za ruku a přejela prsty po její. Částečně se z toho stala moje malá posedlost držet ji za ruku tak či onak. Částečně jsem chtěla mít jen záminku, abych si mohl utřídit myšlenky.
„Nevím, co jsem měla v plánu dělat po tom všem,“ přiznala jsem nakonec. „Myslím, že jsem měla na mysli pohádkový konec. Vrátit se domů a konečně za něco stát.“
„Maggie….“
„Ne, poslouchej, nejsem z toho mrzutá. To teď nechci. Je mi úplně jedno, jestli se nikdy nevrátím. Nedostanu od rodičů, co potřebuju, a… a bude to těžké, ale už se za tím nechci honit.“
„To zní slibně,“ řekla. „Ale myslím, že to tak trochu ničí ty jediné nejasné plány, které jsi měl.“
„Přesně tak,“ povzdechla jsem si. „Začínám od nuly. Nejspíš to zvládnu, řekla bych, ale je to děsivé.“
„To je,“ řekla Sera vážně. „Ale, ehm, budeš mě mít, víš. A budeš mít kontakty od našich spolužáků a tak. Nebude to tak osamělé jako tohle všechno.“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Doufám, že ne,“ řekla jsem. „Budu o tom muset víc přemýšlet. Možná tě budu chvíli opravdu potřebovat, až budeme odjíždět.“
„Doufám, že ne jen na chvíli,“ řekla Sera lehce.
„Nechci tě opustit,“ řekla jsem. „Jen říkám… Možná budu na chvíli trochu potřebovat. Ale doufám, že ne moc dlouho, víš?“
„Moje potřebná holčička,“ houkla Sera a hravě se ke mně přitiskla.
„Přestaň,“ zachichotala jsem se.
„Já se o tebe postarám.“
„Ach bože, někdy nedokážu říct, jestli ti můžu něco říct, nebo jestli ti nemůžu nic říct.“
„Jsem pevnost pro tvá tajemství,“ ujistila mě Sera.
„Tomu věřím, i když je to fantazie,“ řekla jsem. „Ale jako… jsi do mě zamilovaná.“
„To je pravda,“ řekla Sera.
„Nevíme, jak to kdo z nás bude cítit dlouhodobě.“
Pokrčila rameny. „Takový je každý vztah, Mags. Romantický, sexuální nebo jiný.“
„Asi ano.“
O mých rodičích se nezmínila. Měla jsem pocit, že to možná chtěla, nebo to bylo jen tím, že jsem je chtěla vyzdvihnout a promítala jsem to do ní. V každém případě jsem to nechala být. Nechtěla jsem na ně myslet. Rozhodně jsem nechtěla myslet na to, co bych dělala, kdyby se mi Sera taky vzdálila, ať už citově, nebo fyzicky.
Viděla jsem, jak změna okolností může změnit vztahy. Už jsem se na tom příliš spálila. Existovala šance, že náš odchod ze školy bude znamenat konec všeho, co jsme měli. Nejspíš ne hned, ale mohl by to být katalyzátor toho, že se zase odcizíme. Opravdu jsme si nebyly tak dlouho blízké. Ne dost dlouho.
Nic z toho jsem jí neřekla. Chtěla jsem s ní jen spát, být jí nablízku a snažit se cítit teplo její náklonnosti. Nechtěla jsem myslet na to, že ji ztratím, teď nebo později nebo kdykoli jindy.
****
Vrhla jsem se znovu do učení. Většinou stále ještě k řádnému studiu, ale se záměrnými pokusy vnímat všechno ostatní kolem sebe.
Existovalo tolik možných způsobů, jak zlepšit své vlastní schopnosti, jen kdybych dokázala najít ty, které by mi vyhovovaly. Nadále jsem využívala naši studijní skupinu ke zlepšení vlastního rozsahu znalostí, což byl pravděpodobně od začátku celý její smysl.
Zlepšily se mé schopnosti i toky a já jsem se naučila používat některé nuance magie. S některými prvky jsem stále bojovala a některé specializované techniky, které jsem viděla, jsem se ani neodvážila vyzkoušet. Nebyla jsem si zcela jistá, že na ně nejsem připraven a možná je ani nikdy nedokážu zvládnout.
Občas jsem se cítila špatně, když jsem podlehla omezením. Vždycky jsem s tím bojovala. V tomto případě však bylo k vyzkoušení tolik nových věcí, že jsem se nemusela cítit špatně z toho, že nejsem dobrá ve všem. Bylo to jiné, než když jsem se učila ve třídách a měla pocit, že musím všechno, co mě učí, zvládnout dokonale. Mohla jsem si vybrat, co jsem chtěla.
Jednou z konkrétních dovedností, která pro mě byla úplně nová, a ne jen modifikace nebo vylepšení věcí, které jsem už uměla, bylo naučit se zpívat slova. Bylo to něco, co jsem převzala od Jocelyn, když jsem si jednoho dne uvědomila, že dokáže přimět knihu, aby jí sama předčítala, zatímco se snaží naučit nějaký nový záludný tok. Dávalo mi to velký smysl. Někdy bylo neuvěřitelně užitečné dostávat instrukce a zároveň používat oči k jiným věcem.
Byl to naprosto odlišný tok, než když jsem zvládala jakékoliv prvky, které jsem znala, ale přesto mi to dávalo smysl a byl to trochu uklidňující a meditativní zážitek. Zpočátku to byla jen slova, pronášená plochým monotónem, ale i tak to bylo srozumitelné. Když jsem se pokusila přimět knihy, aby mluvily Seriným hlasem, dosáhla jsem úplně jiných výsledků a hlas nabral libozvučnou melodii. Takovou, kterou už neslyší, ale já ji registruju.
Tu druhou část jsem nedokázala nikomu vysvětlit, ale Sera se tvářila docela spokojeně, že mi její hlas něco odemkl. Nechápala ten tok úplně stejně, ale občas mě škádlila tím, že se naučila změnit čtení na můj hlas místo toho, aby ho změnila.
To všechno jaksi ani nebyla největší změna v tom, jak jsem se snažila učit. Daleko, daleko víc času jsem trávila pozorováním ostatních studentů kolem nás, ve studijní skupině, ve třídě, na chodbách nebo v jídelně. Vlastně kdekoli, a často čím méně formální prostředí, tím lépe.
Sera měla naprostou pravdu v tom, že nemám čerpat informace o svých vztazích ze špatných zdrojů. Byla to chyba, kterou jsem potřebovala napravit, i když jen pomalu. Nové věci se daly naučit docela dobře všude, jakmile jsem začala hledat. Všichni, úplně všichni se stýkali s jinými lidmi a některé z těchto interakcí byly blízkými přáteli, nebo dokonce romantickými partnery.
Jakmile jsem po tom pátrala, poznala jsem, kolik spolužáků se dává dohromady s někým jiným. Byli jsme ponecháni sami sobě bez dozoru dospělých ve věku, kdy to bylo nebezpečné. Bylo to však do jisté míry nevyhnutelné. Většinou byli lidé obezřetní, proto jsem si toho dříve moc nevšímala. To mě však frustrovalo teď, když jsem se to snažila naučit.
Knihy o namlouvání a románcích, ačkoli jich bylo dost buď v knihovně, nebo v rotujících sbírkách sprosťáren, které se nacházely v držení studentů, byly obvykle buď příliš staré, formální a nepoužitelné, nebo příliš nové, zaměřené na konkrétní emoce a scénáře a plné předpokladů o tom, čemu už čtenář rozumí. Z nějakého důvodu se užitečný průvodce romantikou krok za krokem neobjevil.
A tak jsem sledovala ty části, které jsem mohla vidět. Držení za ruku při chůzi do třídy, koketní pohledy, plížení se někam do kouta, aby se líbali. Věci, které už jsem většinou zvládala sama, nebo jsem je od Sery rychle pochytila.
Obávala jsem se, že vůbec nic, jak pevně určit, co k ní cítím a co chci pro nás oba v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu.
Nicméně kromě toho, že jsem neměla ponětí, co dělám, a stále jsem měla hluboké obavy o svou schopnost dlouhodobé romantické stability, to bylo se Serou moc hezké. Uvědomila jsem si, že se tak nějak podobáme spoustě těch párů, které jsem zpovzdálí pozorovala. Držely jsme se za ruce, neustále jsme se plížily do svých pokojů a při sebemenší příležitosti jsme se líbaly.
To poslední bylo asi nejdál, kam až jsem byla ochotný zajít, ale dělala jsem to docela ráda. Byla jsem z toho celá horká a naměkko a neodvažovala jsem se přiznat, kolikrát bylo líbání se Serou základem pro mou vlastní masturbaci.
Měla jsem stále méně vlastního času, který jsem netrávila ve třídě, na cvičeních, studiem, poflakováním se Serinými kamarády – teď už pravděpodobně i mými kamarády – nebo přímo s ní. Problém byl v tom, že s tím malým množstvím času, který pro mě kdysi býval útočištěm, jsem se teď cítila poněkud ztracený.
„Je možné, aby se člověk stal ve vztahu příliš potřebným?“ nadhodila jsem. Konečně jsem sebral odvahu a zeptala se.
Naomi zakroutila hlavou, pak pokrčila rameny a dál mi nanášela oční linky. Vlastně jsem se neodvážila položit stejnou otázku Serě. Naomi se jinak stala mou nejbližší kamarádkou, možná koketovala se statusem nejlepší kamarádky, i když jsem se pořád občas obávala, že mě má ráda hlavně kvůli Seře.
„Nehýbej se,“ řekla. „A ano, samozřejmě, že je. Ale s tím by sis neměla dělat starosti.“
„Proč ne?“
„Protože nejsi.“
Zamračila jsem se. „To přece nevíš.“
„Řekla jsem, ať se nehýbeš. Chceš pro Seru vypadat sexy, nebo ne?“
„Promiň.“
„Každopádně to vím,“ řekla „Sera vynakládá příliš mnoho úsilí na to, aby se ti dvořila, než abys byla příliš potřebná.“
Zrudla jsem. „Ona se mi dvoří?“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Já nevím. To bylo jediné slovo, které tak nějak sedí. Ona tě zrovna nesvádí, i když by ráda.“
Kousla jsem se do rtu a zrudla ještě víc. „Já vím. I… v tomhle smyslu asi nejsem ideální partie. Nejsem dostatečně připravená se angažovat. Myslíš, že je to problém?“
„Nemůžeš být zároveň příliš potřebná i málo oddaná, Mags,“ řekla Naomi. „Vyber si dráhu.“
„Někdy mám pocit, že moje starosti nikdo nebere vážně,“ řekla jsem.
„Prostě jsi moc zahleděná do sebe, to je všechno,“ řekla Naomi. „To dává smysl. Dřív jsi byla taková tichá.“
„To jsem,“ přiznala jsem. „Ale to, že to vím, mi vlastně moc nepomáhá. Poslední dobou prostě cítím tolik věcí. Cítím se v tom všem ztracená.“
„To zní jako pravá láska.“
„Já… co?“
„Tady máš všechno hotové,“ řekla, ignorovala mě a odložila si oční linky. „Poslední dobou jsi pro mě dobrý trénink, víš. A jsem ráda, že Sera oceňuje mou práci.“
„Můžeme se vrátit k tvé předchozí poznámce?“
„Dělám si legraci, Mags. Moc nad tím přemýšlíš. Prostě se bav.“
Povzdechla jsem si. „Jo, asi máš pravdu.“
****
„Už jsi zkusila ten tok temnoty?“ zeptala jsem se Sery.
Po skupinovém studiu jsme byly v tělocvičně samy. Samy v tom smyslu, že jsme měly svůj vlastní prostor pro sebe. Samotná místnost byla mimo noční hodiny málokdy, pokud vůbec, prázdná.
„Ještě ne,“ řekla Sera pomalu. „Ale Maggie…“
„Je to super cool,“ řekla jsem, proplétala se tmou skrz promítaný paprsek světla a sledovala interakci mezi nimi. „Klasická teorie tmy je o manipulaci se světlem od místa, kde chceš, aby byla tma. Ale skutečné vytváření tmy….“
Znovu jsem zatočila toky a usmál se nad snadnou odezvou, které se mi dostalo. Některá kouzla mi prostě někdy dávala smysl a už je to nějaký čas, co jsem se učila jeden z těch snadných druhů. „Chci říct, že je těžké říct, jestli je to skutečně tma, nebo jen něco, co ji napodobuje, protože nemagicky řečeno je tma skutečně jen nepřítomnost světla a sama o sobě vlastně ničím není. Ale z magického hlediska… proč by nemohla být?“
„Ano, Mags, je to moc fajn,“ řekla Sera.
Zamračila jsem se a nechala jsem si povolit proud. „Nezní to, jako bys tomu věřila.“
„Možná jsem roztěkaná,“ řekla Sera. „Dneska jsi, ehm, byla trochu maniakální.“
„Opravdu?“
„Ano, byla. Trochu moc posedlá.“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Aha, jen jsem si myslela, že je to v pohodě. Ten kluk Alan se naučil pár divných, ale šikovných věcí. I–„
„Ty věci jsou super,“ ujistila mě Sera. „A jsem ráda, že se do té studijní skupiny opravdu dostáváš. Bála jsem se, že ne. Ale… jsi si jistá, že moc nehledáš věci, které by tě rozptýlily? Posledních pár dní jsi byla jiná.“
V hrudi mě zabolelo. „Ano, snažím se některé věci vyřešit.“
„No, to je dobře. Můžeš si o nich se mnou promluvit?“
Ztěžka jsem se posadila. Dlouhou chvíli jsem nemluvila, trapně dlouhou. Sera na mě víc netlačila, což mi nějak přitížilo, že mi trvalo tak dlouho, než jsem zformulovala souvislou myšlenku.
„Myslím, že se cítím poněkud unášená,“ řekla jsem nakonec. „Kromě, však víš, všech mých úkolů ve třídě a učení a přátel a… a tebe.“
„To je spousta věcí,“ řekla Sera. „Jsi si jistá, že toho na tebe není moc?“
Přísně jsem se ušklíbla. „To taky,“ připustila jsem. „To taky.“ Prohrábla jsem si rukou vlasy a zjistila, že je mám rozcuchané a zpocené. Pracovala jsem víc, než jsem si uvědomovala. „Myslím, že jsem jen chtěla… že jsem měla nějaký účel. Špatný, špatně promyšlený účel. Teď už nevím. Jako jo, možná bych se ještě mohla stát opravdu dobrou v magii. Ale rodinu mi to nevrátí.“
„Maggie….“
„To je v pořádku. Ale nedá. A… a ani nejsem tak dobrá, jak jsem si myslela. Dokonce ani se vší tou prací ne. Tam venku je toho mnohem víc. A je to super! Ale nemůžu se to všechno naučit. Nemůžu.“
„Nemusíš se to všechno učit,“ řekla Sera. „To by nedokázal nikdo.“
„Já to vím. Jen… kde mě to nechává?“
„Doslova jen dokončit školu,“ řekla Sera s nejistým úsměvem. „Právě se tím prokousáváme. Větší cíl než tohle teď nepotřebujeme.“
„Máš pravdu,“ řekla jsem. „Já vím, že máš. Ale ptala ses, proč jsem teď tak trochu posedlá.“
„To jsem udělala,“ řekla Sera. „To je pravda.“ Chvíli mlčela. „Mám o tebe strach.“
„Aha, promiň. Ale nemusíš, že ne?“ řekla jsem s nadějí.
„Zatím těžko říct.“
Přistoupila jsem blíž k Serě a vzala ji za ruku. Obvykle to mezi námi bylo dobré, bezpečné, uklidňující gesto. Tentokrát to nefungovalo tak dobře, jak jsem doufala. I přes mou snahu ji uklidnit měla stále zjevné obavy. Abych byla spravedlivá, nebyla jsem zdaleka nejlepší uklidňovač. Nebyla to moje silná stránka.
Ještě chvíli jsme si povídaly, ale nikam jsme se nedostaly. Nebyla jsem zvyklá na takovou úroveň diskuse a nebyla jsem schopen vyjádřit některé věci, které jsem si myslela nebo cítila. Opravdu jsem jen chtěla, aby byla Sera v pořádku. Dokud byla ona, byla jsem si celkem jistá, že já budu dřív nebo později taky. Možná to byla nějaká ta moje potřebnost, které jsem se obávala, ale nemohla jsem si pomoct. Bylo to tak, jak to bylo.
Vyvolání poplachu pro mě bylo frustrací a zároveň jakousi provinilou úlevou. Byla to úleva od komplikovaných pocitů, alespoň na chvíli. Chtěla jsem věci vyřešit lépe, ale nebyla jsem si jistý, jestli vím jak.
Se Serou jsme si vyměnily tichý pohled a pak jsme zamířily k našim pokojům. Nespěchaly jsme jako většina studentů, nebo dokonce my samy v minulosti. Pohybovaly jsme se cílevědomě, ale nespěchaly jsme.
(No Ratings Yet)
Loading...
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*