Carrie a její dcera 01

Ahoj,

Jmenuji se Carrie, je mi 43 let a žiji se svou dcerou Rebeccou, a tak to přece nemá být, nebo ano? Matka žijící s dcerou. Je to ještě horší; přišla si pro mě.

Abych to vysvětlila: před dvěma lety jsem přišla o všechno, když jsem ji zhruba rok předtím vyhnala, no, přesněji rok, tři měsíce a devatenáct dní, a nebylo dne, abych svého činu ten den do hloubi srdce nelitovala. Pokud jsem si byla vědom, nenáviděla mě a já jí to nemohla mít za zlé, protože já to dělala taky. Žila jsem v hanbě a snažila se přežít s několika brigádami, které jsem sehnala, abych zaplatila nájem v penzionu, kde mi dělaly společnost krysy a švábi.

Jediné, co mě utěšovalo, bylo, že moje milovaná Becky nevěděla, jak se mi daří, takže jsem ji nemohla zahanbit. Netušila jsem, že přesně ví, kde jsem, ale stejně jako já se příliš obávala mé reakce, než aby se ke mně přiblížila. Pak ale vzal věci do svých rukou ředitel penzionu a zavolal na číslo uvedené pro mé nejbližší příbuzné a řekl jí, jak se mi daří. Spirála sestupu, jak se vyjádřil, způsobila, že moje dcera skutečně přišla. S planoucíma očima byla připravená na Zápas století, aby mě odtáhla.

No, žádný zápas ji nečekal, jen její máma, která byla naprosto vyřízená. Podívala se na mě, mrkla a natáhla ruce, až mi vyhrkly slzy.

Požádala mě, abych s ní zůstala „napořád“, řekla, což bylo opravdu milé, ne „dokud si něco nenajdeš“ nebo „aspoň na chvíli“, což navozuje takový ten pocit „hodiny tikají“. Tedy alespoň pro mě.

Nechtěli mi vydat věci kvůli dlužné částce za nájem, což bylo dost fér, takže mě Rebecca vzala jen s tím, co jsem měla na sobě.

Řekla, že se omlouvá, a já se omluvila a plakaly jsme obě. Plakaly jsme kvůli všem těm zraněním a ztraceným letům a plakaly jsme kvůli tomu, jak jsme šťastné, že se vidíme a že se držíme v náručí. Rebecca mě nasměrovala ke svému autu, pěknému BMW, a pomohla mi s nastavením sedadla a pásu. Nemusela, jen se o mě chtěla starat, a já byl tak na dně, že jsem milovala, když se o mě někdo staral, navíc ona.

Odvezla nás do svého činžovního domu a já věděla, že má tolik otázek, ale když viděla, v jakém jsem stavu, nic neříkala.

Řekla jen: „Je skvělé, že tě zase vidím,“ a „tentokrát uvidíš, že to bude úplně jiné“, ale většinou neřekla nic. Když mohla, držela mě za ruku – to bylo příjemné – a usmívala se na mě, když mohla na pár vteřin odtrhnout oči od silnice. Cítila jsem se tak šťastná, že – víte, jaké my ženy jsme – jsem tam seděla se slzami stékajícími po tváři a na její milé úsměvy jsem odpovídala žalostnými pokusy o opětování.

Dostala mě ven a nahoru do svého bytu, který je krásný, a posadila mě ke stolu.

„Neměla jsi poslední dobou moc jídla, viď, panenko?“ Řekla to jako otázku, i když ve skutečnosti to bylo spíš mateřské konstatování. A „panenka“, ne „máma“?

„Hm, ne, ani ne, ne,“ odpověděla jsem a zamotávala jsem se, když jsem lhala o tom, co jsem jedla, pár věcí z popelnic, to bylo asi tak všechno.

„Panebože, ty jsi ale troska, viď?“ řekla mi s opravdovými obavami v hlase.

Odstoupila a přejela mi očima vlasy, obličej a vlastně všechno. „A nemáš nic na sebe.“

Poslední větu řekla nasazeným nóbl hlasem a přiměla mě se zasmát, jen trochu, ale byl to můj první smích po bůhvíjak dlouhé době. Objala mě a šla do kuchyně připravit oběd.

Pro začátek kuřecí polévku, podle maminčina receptu, hustou a krémovou se spoustou kousků kuřecího masa. Chutnala báječně a já se na ni nad lžící vděčně usmála.

Polévkové mísy uklidila moje dcera, kterou jsem za celé ty roky neviděla nic zvedat z podlahy ani v jejím pokoji. A přinesla hlavní chod.

Sýrové makaróny. Byly vynikající, a jakmile jsem se najedla, vzala mi talíř a vrátila se s druhou porcí, větší než tou první. A nakonec jablečný koláč a šlehačka (opravdová šlehačka) jako dezert.

A pak pořádná káva na závěr.

„Už je to lepší?“ zeptala se, a i když to řekla sebevědomým hlasem, podle toho, jak se na mě dívala, jsem poznala, že má o mě opravdu starost.

„Ach ano,“ odpověděl jsem, „je to mnohem lepší.“

Podívala jsem se jí do očí, ale ty se mi zalily a já nemohla mluvit, tak jsem na ni s nejlepším úsměvem, jakého jsem byl schopen, zamumlal „děkuji, miluji tě“ a ona vstala ze židle, přiklekla ke mně a objala mě tak, jak jsem to ještě v životě nezažil.

I ona měla oči plné slz a houpaly jsme se dopředu a dozadu, dokud jsme se nemohly rozdělit. Tedy podívat se na tu druhou, aniž by mi znovu vyhrkly slzy.

„Tak jo,“ řekla a osušila si oči, „další krok pro tebe je koupelna. Počkejte tady chvilku a já připravím věci.“

S tím zmizela na chodbě a já zaslechl zvuk tekoucí vody. Za pár minut se vrátila.

„Dobře, panenko… aha, nevadí ti ‚panenko‘, mami? Nechci, abychom byly jako dřív, víš, že se věci změnily, jsem žena a chci, abychom si byly rovny. Dvě ženy spolu.“

„Bože ne, nevadí mi to, když mi dospělá dáma říká mami, stejně si připadám TAK stará. Panenka je fajn, je to hezčí než fajn, nenapadá mě to správné slovo, prostě to tak je.“

A položil jsem jí ruku na záda, abych ji přitáhl k polibku, a ani jeden z nás neodklonil tvář k polibku na tvář, obě jsme šly rovnou na ústa, nosu jsme se samozřejmě vyhnuli, ale ústa na ústa. Neměly jsme francouzský polibek, ale obě jsme si užívaly sání našich rtů o sebe a obě jsme měly zavřené oči.

Odvedla mě do koupelny. Napustila mi bublinkovou koupel a šampon, kondicionér, tělový peeling, tělové mléko, prostě všechno tam bylo.

„Dobré odpoledne, madam, jsem vaše ošetřovatelka Rebeka, budu se o vás starat při dnešní koupeli. A teď, jestli by se madam nechtěla svléknout?“ řekla hlasem hotelu Swanky.

„Ejhle, když se musí, tak se předpokládá, že se musí,“ odpověděla jsem a dělala přitom strašně hurónský dojem – zasmála se, Bůh jí žehnej.

„Zlato, vážně, moje oblečení jsou hadry a upřímně řečeno, to, co jsem si nechala zabavit, nebylo o nic lepší.“ A já se na ni podívala stylem „co mám dělat“.

„Tohle všechno už mám vyřešené, takže si s tím nedělej starosti. Teď se o tebe postarám, jasný? Teď skoč do vany, panenko, ať jsi čistá a umyjeme ti ty vlasy,“ odpověděla.

Vydrhla mi záda – teď to bylo příjemné – a umyla mi vlasy. Umyla je třikrát, než prohlásila, že jsou na úrovni „to stačí“, a pak do nich dala kondicionér. Když mi ve vaně udělala všechno, co mohla, pomohla mi ven a osušila mě. Odložila ručník a zkoumala mé tělo.

„Hmm, pojď do ložnice, “ řekla. No, asi nařídila, ale bylo to řečeno mnohem příjemněji, a vedla mě s velkým nadýchaným ručníkem. Lehla jsem si na ručník na postel a ona se vrátila do koupelny s věcmi na holení a miskou s horkou vodou. Oholila mi každý centimetr těla: ruce, nohy, předek, záda, podpaží, kundu i zadek, prostě všude.

Nebyly jsme, tedy já jsem se necítila dobře, když mě viděla svlečenou, ale teď jsem byla nadšená, že mě vidí nahou a může se dotýkat jakékoli mé části. Potěšena? Ne, spíš nadšená. Když jsem ji viděla, jak se na mě dívá, cítila jsem, jak mi pod jejím pohledem tuhnou bradavky.

„Vzrušuju tě, panenko?“ zeptala se s úsměvem, zatímco mi prsty tahala za bradavky.

„Ano, zlato,“ odpověděla jsem upřímně, „a abych byla upřímná, myslím, že tady dole začínám být taky trochu vlhká,“ řekla jsem a podívala se na svou, teď už krásně vyholenou kundičku. Přejela mi prsty mezi kundími pysky.

„No jo, tak to jsi,“ řekla, když si přiložila prsty k ústům, „vidíš?“

A natáhla ruku k mým ústům. Otevřela jsem ústa a ona mi do nich vsunula ukazováček a prostředníček. Na jejích prstech jsem cítil chuť svých šťáv.

„Uděláš mě, zlato? Tvůj otec to nikdy nedokázal.“ zeptala jsem se.

A vzájemně jsme se ironicky usmály. Chester měl na Rebeccu zálusk už od mládí a to jsem nevěděla. Ne, věděla jsem to, věděla, ale prostě jsem jí odmítala věřit, když mi to řekla. Snažila jsem se zachránit manželství, říkala jsem si. Později jsem si pomyslela, zachránit co? Jaké zasrané Manželství? Ale tehdy, no. Hloupé, ale myslela jsem si, že je to z dlouhodobého hlediska správné.

„Jistě,“ řekla, když se svlékla a stála přede mnou nahá. Její tělo bylo nádherné a já na ni byla tak pyšná.

„Panebože, ty jsi úžasná,“ řekl jsem jí nad svou kundičkou, „jsi prostě nádherná.“

„Proč…děkuji, milá paní, ty taky nejsi k zahození,“ odpověděla a lehla si vedle mě na postel. Ležela částečně nade mnou, pravým prsem na mém a rukama mě objala kolem krku.

„A teď se podívej, jestli dokážeš utéct,“ vyzvala mě a přitiskla svůj obličej na můj.

„Nemysli si, že bych chtěla, zlato,“ odpověděla jsem šťastně, „můžeš mě tu držet jako vězně navždy, jestli chceš.“

„Můžu? Dobře, tak to udělám, myslím, že si s tebou taky užiju své hříšné chvilky.“ Přesunula pravou ruku z mého krku dolů k prsu a jemně ho hladila, kroužila kolem bradavky, pak ji hladila a jemně za ni tahala prsty.

„Moje kozička si to užívá,“ informovala jsem ji, „ale mám oficiální stížnost od své kundičky, říká, že už má dost toho, že ji vynechávám.“

„To říkala? Chudák pička. Ať se Rebecca postará o to, aby se chudinka kočička cítila líp.“

Přitáhla ruku dolů a silně ji přitiskla na můj kundí pahorek a pak ji stáhla a štípala mě do masa kolem klitorisu a třela ji dopředu a dozadu. Cítila jsem, jak mi klitoris vystrkuje a masíruje, a znovu jsem dostala ten mravenčivý pocit.

„Bože, zlato, to je ono, udělej mi to, zlato, udělej mi to,“ zasténala jsem jí, když jsem cítila, jak začíná můj orgasmus.

„Jen do toho, panenko, jen do toho.“

A přesunula se tak, aby byla pod mnou a podpírala mě, jednou rukou mě teď jen lehce šimrala na kundičce a druhou mi přikládala na prsa. Můj orgasmus narůstal a pak mě zasáhl naplno a moje tělo se zmítalo, jak mnou procházel.

Ležely jsme tam. Ani jedna z nás nepromluvila – nebylo třeba. Objímaly jsme se a choulily se k sobě celou věčnost.

„Měla bych?“ zeptala jsem se.

„Ne, panenko, jsem v pohodě. Myslím, že jsem nikdy neviděla nic, co by mi přineslo takovou rozkoš jako tohle.“

Podívala se na mě a láskyplně se usmála: „Doufala jsem, že bychom mohly mít nejen citový, ale i sexuální vztah. A to můžeme.“

„Díky Bohu za to,“ odpověděla jsem.

Byla to pravda, byla jsem tak šťastná, že mám teď lesbický vztah, skutečný vztah se svou krásnou talentovanou úžasnou dcerou. Myslela jsem si, že s ní jen „zůstanu“, ne že s ní skutečně budu. Moje první lesbické cokoliv a bylo to s vlastní dcerou a cítila jsem se skvěle.

Když jsme ležely na posteli, usnula jsem. Bylo půl odpoledne a já prostě usnula. Ano, vím, že to zní hloupě, ale za poslední týden jsem toho moc nenaspala ani nesnědla a byla jsem opravdu unavená. Takže moje tělo převzalo kontrolu a já usnula. Probudila jsem se v 19.14 (na nočním stolku byly hodiny), Rebeka mě položila na záda na postel. Přejela jsem si rukou po vyholeném těle, zamilovala jsem se do své kundičky, bože, byla tak nádherná, tak hladká.

O pár minut později Rebecca vystrčila hlavu ze dveří.

„Ááá, konečně,“ řekla s širokým úsměvem, „musela jsi být opravdu unavená, Carrie.“

„Jo, asi jo. Omlouvám se, ale to není moc dobrý začátek, co?“

Byla pořád nahá, přistoupila ke mně a posadila se na postel.

„Dívala jsem se, jak spíš, a bylo to nádherné. Po tom, čím sis prošla, vidět tě tak spokojeně spát, mi bylo do pláče, když jsem tě pozorovala. Vlastně jsem jich měla několik.“

Naklonila se ke mně a pohladila mě po vlasech a po tváři.

„Jsem tak ráda, že jsi tu se mnou,“ řekla mi, když se ke mně sklonila a políbila mě „doufám, že ti to nevadí, ale hrála jsem si s tebou, když jsi spala.“

Oči se mi doširoka otevřely údivem a na tváři se mi objevil potěšený úsměv.

„Doufám, že se ti líbím,“ řekla jsem jí šťastně a představila si její jazyk a prsty v mé kundičce na mých prsou, jak zkoumá můj zadek.“ Moje tělo můžeš zkoumat kdykoli, ať už ve spánku, nebo vzhůru. „

Sjela rukou k mé kundičce a zasunula mi dva prsty do štěrbinky. Pak se sklonila a políbila mě na tvář. Otočila jsem hlavu, abych přijala její rty na svých ústech. Líbaly jsme se dlouho a vášnivě. Když polibek skončil, položila si hlavu vedle mé a jen jsme si hleděly do očí.

Dělali jsi to někdy? Jen tak se dívat do očí tomu, koho miluješ. Je to nádherné. Žádná tajemství; oči nemohou skrývat tajemství. (Samozřejmě je to mnohem zábavnější s něčí rukou ve vaší kundičce – jen tip pro příště.)

Není to legrační? Vzpomněla jsem si na chvíle, kdy jsem se snažila Chesterovi podívat do očí, a on vždycky zamrkal nebo se podíval jinam, a když jsem ho jednou přiměla zůstat v klidu, viděla jsem, že je na milion mil daleko. Prolhaný a podvádějící hajzl, jo, oči nelžou.

K Rebece jsem chovala jen lásku, obdiv a úctu. Vím, že se mi to zračilo v očích, protože jsem to upřímně cítila – nemusel jsem si nic vynucovat, předstírat, to jsem k ní opravdu cítil. Dívala se na mě s takovou láskou a péčí, že se mi do očí znovu začaly hrnout slzy.

„Kruci,“ řekla jsem.

„Proč?“

„Zase mě rozpláčeš. Panebože, mám takové štěstí, že tě mám.“ A objaly jsme se.

Někdy prostě slova nedokážou plně vyjádřit, co si opravdu myslíte, když to dokáží činy. Naše objetí to dokázalo… Byl to nádherný pocit, její tělo tak měkké a teplé přitisknuté k mému.

„Už jsi v pořádku?“ zeptala se s posměšným rozčilením a důrazem na „už“..

„Myslím, že ano, díky tobě.“ A já jí věnovala malý úsměv plný vděčnosti.

„Pojď,“ řekla a vstala z postele. Vstala jsem a následoval ji do obýváku.

„Zlato, trávíš hodně času nahá? Zdá se, že se cítíš velmi dobře.“

„Ach ano, jsem nudistka, trávím doma nahá veškerý čas.“

„Můžu být taky taková?“ Ušklíbla jsem se.

„To jsi a na začátečnici si vedeš mimořádně dobře.“ Na pár vteřin se odmlčela a pak pokračovala: „Jestli ti to nevadí, pozvala jsem k tobě pár kamarádů, vlastně dneska večer, hm,“ a při řeči se vrtěla.

To je moje holka, pomyslela jsem si. Moje staré já by se chytlo pozvání, které mi pak řekla teď, a spustilo by povyk, ale teď jsem to prostě nechala být.

„Zlato, rád bych se seznámil s tvými přáteli a tenhle večer je pro mě skvělý, nezdá se, že bych měla něco na sobě,“ a pokusila jsem se udělat jeden z těch ironických výrazů, které dělají v komediálních pořadech. Stejně se zasmála – a vyplázla na mě jazyk.

Daly jsme si lehkou večeři, kterou jsme obě připravily; dvě ženy v jedné kuchyni? Klid, ona byla šéfka a já pomocnice a pustila se do přípravy pro naše hosty.

Těsně předtím, než měli dorazit, mi vysvětlila, že hostitelé mají být vždycky nazí, zatímco hosté zůstávají oblečení až do večeře. A také, že se budou hrát BDSM hry, které vyjmenovala jako provazové (ať už je to cokoli), výprasky a „tak dále“.

V půl deváté zazvonil zvonek.

„To bude Stella a Paula,“ oznámila Rebecca. „Pojď, seznámíme se s nimi společně.“

A tak jsme obě nahé (ano, po večeři jsme se osprchovaly, díky za optání) otevřely dveře. A měla pravdu.

Obě byly plně oblečené. Rebeka stála s roztaženýma rukama a Stella položila ruce Rebece na ramena a přejela jí po těle, hnětla jí prsa, šimrala bradavky a pak jednou rukou sjela k Rebečině kundičce a jedním prstem jí vklouzla mezi rty, zatímco ostatní ji hladily po kůži, Druhou rukou si Stella přitáhla Rebeku k sobě a políbila ji na otevřená ústa.

Páni. A já jsem byla další na řadě. Čekala jsem za Rebekou s roztaženýma rukama a doufala, že dělám správnou věc, a Stella se na mě přesunula. Ucítila jsem její ruce na ramenou, dole na prsou, cítila jsem, jak je objímá a šimrá bradavky, ale místo polibku mě otočila, zkontrolovala můj zadek a dala mi pět nebo šest pořádných tvrdých pohlavků na zadek. Pak mě přivedla zpátky k velmi žhavému polibku.

„Omlouvám se za ten výprask,“ řekla mi s úsměvem, „ale máš tak nádherný zadek, že jsem nemohla odolat.“

„To je v pořádku, zlato, nikdy předtím jsem výprask nedostala a moc se mi to líbilo. Teď už nemáš moc unavenou ruku, že ne?“ a já jsem jí smutně zamlaskala.

„Drzá mrcho,“ zasmála se, „zeptej se Rebeky na moje výprasky.“

Šla s Rebekou dál do salónku, zatímco já jsem s nataženýma rukama čekala na Paulu. Dostalo se mi stejného zacházení, ale bez výprasku, přesto mě pohladila po zadku, což bylo příjemné, a daly jsme si moc hezký polibek. Byla tišší než Stella a po našem polibku, který jsem si opravdu, ale opravdu užívala, mě držela v náručí a říkala mi, jak se o mě bály a jak jsou nadšené, že jsem s Rebekou a že to mezi námi tak dobře klape. Usmála jsem se na ni, políbila ji a poděkovala jí, že Rebeccu podporuje. Řekla jsem jí, že doufám, že bych mohla být i její kamarádka.

„Už jsi,“ řekla mi, chytily jsme se za ruce a přešly k pohovce.

„Dobře, Missy,“ řekla mi Stella, „ty, hned teď přes moje koleno.“

Seděla na pohovce a já si lehla přes její koleno a dostala tvrdý výprask. Chtěla jsem být potrestána za to, co jsem udělala, a přijala jsem bolest ráda. Bože, bylo to příjemné, a když jsem se potom podívala do zrcadla, měla jsem zadek jasně červený.

Přišly i ostatní a já dostala další čtyři jazyky do pusy a páry rukou po těle – všichni taky milovali můj zadek. Musela jsem pobíhat sem a tam a dostávat pití a kousnutí a podtácky a všechno, co je napadlo, aby mě donutili odejít a vrátit se k nim. Věděla jsem, co dělají, a líbilo se mi to.

Nejenže mlčky perlustrovali, ale komentovali, jak pěkně se mi vlní zadek, jaký má pěkný odstín červené, jak se mi pohupují boky, jak mám hladkou kundu, jak jsem hezká (to se mi líbilo) a hromadu dalších věcí. Zjistila jsem, že mi nahota opravdu vyhovuje, a uvolněně jsem se mezi nimi pohybovala nahá – dokonce i bradavky se mi vrátily do normálu.

Po půl hodině mi však Carol řekla, abych si klekla, a nasadila mi pásku přes oči, pak mi ruce stáhla za záda a zápěstí mi svázala šňůrou. Cítila jsem, jak mi vlhne kunda, a i ostatní smysly se mi velmi zostřily.

„Co dál, moje malá děvko?“ zeptala se posměšně zlověstným hlasem. Ucítila jsem ostrou bolest na levé bradavce a pak jsem ucítila, jak na ní visí závaží. Totéž se stalo s mým pravým prsem a já zalapala po dechu rozkoší.

„Tak odtud to máš, Rebeko,“ poznamenala Paula za všeobecného smíchu.

Dvě dámy popadly každá jednu nohu a odtáhly je od sebe Pak jsem ucítila strašnou bolest na klitorisu – i tam byla připevněna svorka. Zatímco jsem přemýšlela, co ještě mohou udělat, položily mě na podlahu a svázaly. Líbilo se mi to, to těsné pouto mě drželo, ovládalo mě a já jsem nemohla nic dělat.

„Doufám, že se vám všem líbí moje kundička,“ oznámila jsem, „protože se mi to líbí, smím se udělat?“

„Ještě ne, děvko,“ řekla mi Carol. „Ještě musíš něco udělat.“

Cože?

Ucítila jsem, jak mi do konečníku něco strkají – hadičku od klystýru. Cítila jsem, jak mi do konečníku vtéká studená tekutina a jak se mi rozpíná břicho. Měla jsem pocit, že exploduju, když Carol konečně řekla,

„To je čtvrt litru, přestaň.“

A čekali jsme, moje nepohodlí bylo čím dál horší, jak mě bolelo, jak jsem se snažila zadržet požadavky střev. Nakonec mě odnesly na toaletu a přede všemi ze mě všechno vyšlo ven. Umyli mi zadek a odnesli mě zpátky do salónku – abych si to celé prošla znovu. Zamilovala jsem si to a podruhé bylo to zadržování už čistým potěšením. Tentokrát byl můj zadek oficiálně prohlášen za prázdný a já ucítil chlad lubrikantu na zadku a prst, který mi ho do něj vpravil. Pak jsem ucítila, jak mi do zadku vpravují něco velkého. Anální kolík. Paula to byla, kdo ho zasunul, trvalo to dlouho, protože byl panenský (zadek, ne kolík). Konečně to bylo uvnitř a já se cítila krásně plná.

(No Ratings Yet)

Loading...

Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*