Připoutána a potrestána

Noční tma se snáší nad kouzelným lesem, osvětleným záblesky hmyzu a zářivě bílými květy, které září v měsíčním světle. Mladá růžovovlasá démonka jménem Kora se těmito lesy často potulovala, aby našla skrytý vchod do velkého černého hradu, který stál osamoceně v pozadí. V jeho zdech nikdy nikdo nebyl spatřen a nikdo nikdy neodešel a nevrátil se.

Koru uchvátila představa, že udělá něco lehkomyslného, že se vydá na nebezpečné místo a dostane se do potíží. Představa, že by ji někdo, kdo na tom hradě žije, chytil, ji mocně vzrušovala. Odvážně procházela celým lesem, nahlížela do živých plotů a nahlížela do hliněných děr, aby zjistila, jestli jsou dost velké na to, aby jimi mohla projít. Když neměla štěstí, považovala Kora tento výlet za další neúspěšný a vydala se po cestičce ke svému domovu. I když se zdálo, že se vydala mimo stezku, což si netroufala udělat, pokud neměla něco, co by ji nasměrovalo domů. Na tu noc ovšem zapomněla.

„Když počkám do rána, budu vidět jasněji.“ zamumlala si pro sebe. Pak se však rozhodla, že zbývající hodiny noci bude pokračovat v hledání. Nemohla přece zabloudit ještě víc, než už zabloudila, ne?

****

Slunce poslalo první paprsky a chladné modré odstíny noci se náhle změnily v jemnou a teplou oranžovou. Kora zafuněla a prohlédla si koruny stromů. Přestože slunce začínalo vycházet, stále jí zbývalo trochu měsíčního světla.

Když se slunce zvedlo ještě víc a po měsíci nebylo ani stopy, zastavila se a otočila se, aby se vrátila. Tedy až do chvíle, kdy uslyšela šustění v nedalekém křoví a trhla hlavou po zvuku.

„Haló?“

Po jejím volání nic nenásledovalo a listí se usadilo. Přistoupila ke keři. Byl vysoký, ale ne vyšší než ona, a tak poté, co neviděla nic za ním ani kolem něj, odhrnula několik větví, aby se podívala dovnitř. Roztrhaná sametová látka tmavě černé barvy se zachytila na malé větvi těsně u velmi velké díry, o jejíž stěnu se opíral žebřík.

Tohle musí být vchod! Kora nedokázala zadržet své vzrušené myšlenky, když popadla látku a slezla po žebříku dolů.

Pohltila ji tma a jediným světlem byly matné paprsky, které vycházely ze vchodu, odkud sestupovala. Když přimhouřila oči, všimla si jemné bílé záře, která se zdála být několik metrů před ní. V této podzemní chodbě mohla stát normálně, přitiskla ruku na hliněnou stěnu a cítila chlad na kůži a měkkost hlíny. Postupovala podél stěny ke světlu.

Po několika minutách, které jí připadaly jako věčnost, ho konečně viděla pořádně. Pustila zeď a přidala do kroku. Tohle světlo pocházelo ze slunečního paprsku, který pronikal dírou v zemi, stejně jako tam, odkud přišla. Ale… Kde byl žebřík? V hlíně nebyly žádné kořeny, kameny nebo dokonce prohlubně, které by sloužily jako opěrky pro ruce a nohy. Odešel snad někdo a žebřík si vzal s sebou?

Kora si naštvaně povzdechla. „No dobře,“ začala. „Prostě si cestu nahoru udělám sama!“

Vyhrabala několik otvorů pro ruce, vytáhla se nahoru a šplhala po stěně jako pomatená veverka. Dělalo jí potíže přitisknout nohy k hlíně a část stěny se jen zřítila dolů. Spadla na podlahu a vzdychla. Kdyby v tom Kora pokračovala, určitě by se celý vchod zřítil.

„H-Halo?“ ozval se nad ní velmi tichý hlas.

Kořiny špičaté uši se napjaly a ona vzhlédla k jasné obloze. „Hej! Uvízla jsem, můžeš mi pomoct?“

Ticho.

„Prosím, je někde poblíž žebřík?“

Další ticho.

„Kurva…“ zamumlala.

Náhle se zvuk kroků přiblížil a po stěně se spustilo lano, které malému démonovi umožnilo cestu ven.

„Moc děkuju,“ zabručela Kora a vyšplhala nahoru. „Bála jsem se, že -„

V okolí nikdo nebyl. Místo toho vyšla z díry do naprosté prázdnoty. Rozhlédla se kolem, tráva pod jejíma nohama vypadala jako nedávno posekaná, obklopovalo ji jen velmi málo stromů. Když se podívala za sebe, viděla černý kovový plot, který se tyčil do výšky deseti stop, před ním se tyčil ještě vyšší živý plot. Tohle musí být…

Kora se otočila a tam stál vysoký temný hrad. Její zlaté oči se šťastně rozzářily, pak vykročila ke kamenné cestě. Chvíli se dívala, jestli někam vede, a všimla si, že míří jen přímo k plotu bez branky. Ať už tu bydlí kdokoli, určitě si nepřeje žádné návštěvníky. Nebo tu možná vůbec nikdo nebydlí a hlas, který slyšela, se jí jen zdál. Možná je to tu z bezpečnostních důvodů přehrazené.

Korra si oprášila špínu z bledé kůže a ze šatů. Její oči spočinuly na velkých tmavých dřevěných dveřích a nohy ji k nim začaly vést. Cítila spojení, táhlo ji to k nim, jako by na ni za těmi dveřmi něco čekalo. Ačkoli ji začal naplňovat strach, nohy ji tam nepřestávaly vést, ať se snažila sebevíc. Její zvědavost jí nedovolila odejít, dokud si hrad neprohlédne. Musela ho prozkoumat, zjistit, jaká tajemství tato stará budova nabízí.

*****

Vstup do velkolepých dveří ji přivedl ke vchodu, zářivě červený koberec vedl ode dveří ke dvěma obřím trůnům. Zírala na ně v naprostém úžasu. Téměř nové, přesto staré a ošoupané. Jako by se o ně někdo staral, ale neseděl v nich.

Když se rozhlédla kolem, všimla si, že stěny jsou zaprášené, ale podlahy vypadaly jako nedávno zametené a vytřené. Bydlí tu snad ještě někdo?

Zamíří k červeným sametovým trůnům a sjede po nich prsty, obejde křesla, než se před nimi zastaví. Jedno bylo o něco vyšší a mělo ostřejší rysy, zatímco druhé bylo nižší a zaoblenější. Královnin trůn, pomyslela si, když k němu přistoupila a jemně se na něj posadila. Chytla se rukama a opřela se.

Nebyla si jistá, jak dlouho tam seděla, ale slunce se za tu dobu, co tu byla, posunulo natolik, že se v rohu místnosti zalesklo něco zlatého. Koru to okamžitě zaujalo, pomalu vstala a zamířila k tmavému rohu.

Truhla. Její dřevo bylo tmavě fialové a byla zdobená krásnými zlatými akcenty. Kora si všimla, že se na ní hromadí prach, položila ruku na tvrdé dřevo a smetla ho. Dělala to tak dlouho, dokud nevznikl obrovský oblak prachu. Rozkašlala se a byla příliš soustředěná, než aby si uvědomila, že se truhla otevřela.

****

Ruka se natáhla a chytila ji za kotník, trhla s ní směrem ke truhle a donutila ji padnout na zadek. „Co to -“ bylo jediné, co ze sebe Kora stihla vypravit, než uviděla, jak se z truhly vynořují obrovské zuby a velký mokrý jazyk. Druhá ruka ji popadla za druhý kotník, přinutila ji dát nohy od sebe a přitiskla ji přímo k dřevěnému podstavci, šaty jí vyjely na břicho, jak ji táhly.

Jak se Kora snažila vymanit ze sevření, rozhlédla se a uviděla, jak se po stranách truhly natahují dřevěné paže. Byly tam už předtím?

Jazyk se jí rozplácl na holém břiše a začal ji osahávat, přičemž všude, kde se dotkl, zanechával stopu hustého slizu. Kora se natáhla, aby ho od sebe odstrčila, ale ruce na jejích kotnících jí zvedly nohy a ona spadla dozadu a zády s žuchnutím narazila na kámen.

„Hej!“ vyštěkne, když se jazyk snese zpátky. Sleduje, jak jí sklouzne po břiše a začne se tlačit na kalhotky. Oči se jí rozšíří a natáhne ruku dopředu, ale prudce se zastaví, když jí jazyk odhrne kalhotky stranou, její kundička je teď plně vystavena na odiv truhle.

„Ne!“ vyštěkne, ale jazyk se na ni znovu přitiskne a ona vydá drobné zasténání.

Velký jazyk se přitiskne na její klitoris a jezdí nahoru a dolů, čímž se její třesoucí se ruka vrátí na zem, aby se udržela. Co se to děje? myslí si Kora. Jazyk dál šťouchá a šťouchá, přitom jí jezdí nahoru a dolů po štěrbině, aby se náhle zastavil. Kora se složí na záda a s úlevou vydechne.

Dřevěné ruce na bedně se natáhnou a chytí ji za stehna, přitáhnou ji přímo proti jazyku a ten se tlačí do její teď už mokré kundičky. „Ach!“ Kora hlasitě zasténá, jak se tiskne na ramena, jazyk se jí tlačí hluboko dovnitř a rychle vniká dovnitř a ven. Sténá v rytmu přírazů, její zlaté oči se vyvalují a ona pevně stiskne zuby.

Dřevěné prsty se jí zarývají do stehen, jak se silněji tiskne ke kamenům. Kora cítí, jak se jí dělají modřiny na kůži, jak se tiskne k jazyku a její tělo o to prosí. Truhla to zachytí a začne přirážet silněji, tlačí jazyk co nejhlouběji. Prázdnými chodbami se ozývá Kořino sténání a ruce jí pevně sevřou.

Co to dělám? myslí si, její výdechy a sténání se hlasitě ozývají, cítí, jak ji tělo pálí, tvoří se v ní elektrizující pocit. „Uf ~ “ zasténá a víc se přitiskne na jazyk. Ten dál usilovně pracuje, hluboce přiráží, než vyjde z její mokré kundičky.

Kora vydá zakňučení a jazyk zmizí ve fialovém dřevě, ruce také.

„N-ne, počkej…“ přistihne se. „Prosím snad… aby mě ta věc přišla dodělat?“ Zachvěje se a rukou sáhne k promočeným kalhotkám, které má stále ještě chaoticky odhrnuté z mokrého pahorku. Prsty se dotkne klitorisu a lehce ho tře, zatímco sténá. „To je tak trapné…“

Kolem Kory, která je tak soustředěná na to, aby se dotýkala sama sebe, se převalí fialová mlha, že si jí nevšimne, dokud nezachytí novou vůni. Sladké. Stáhne ruku zpátky, tváře jí zčervenají, když sedí v louži vlastního nepořádku. Očima těká po stěnách, aby našla dveře nebo vchod. Mlha zhoustla a jí se dost špatně dýchá. Pokusí se vstát, ale tělo jí ztuhne.

*****

S trhnutím a nadechnutím otevře oči. Je ve velké posteli s útulnými červenými přikrývkami a několika vyšívanými polštáři. Trochu se pohne a uvědomí si, že jediné světlo v místnosti vychází z několika svíček zapálených kolem ní na zásuvkách a na stěně. Zamrká a uvědomí si, že ve vysokém průhledném okně vidí měsíc.

Byla jsem tu celou noc?

„Aha,“ tichý pisklavý hlas Koru vyděsí. „Jsi vzhůru.“

Chce se pohnout, ale brzy si uvědomí, že má zápěstí pevně přivázaná ke sloupkům postele a kotníky pevně sevřené něčím slizkým. Podívá se dolů a její oči se setkají se dvěma nevýraznými černými chapadly, která jí svazují kotníky.

Otevře ústa, aby promluvila, ale místo toho do ní vrazí třetí černé chapadlo a umlčí ji. Zalapá po dechu, ale jediné, co je slyšet, bylo velmi tiché mumlavé zavibrování proti inkoustové tyči.

„Ale ne,“ ze stínu vystoupí postava, krásná žena. Její černé oči s růžovými zorničkami tvrdě hledí na Koru. Její kůže byla chorobně bledě fialová a pod nohama měla černou louži, z níž pocházela chapadla, která Koru zachytila. Také se zdálo, že je to inkoust, který pokrývá její prsa a většinu intimních partií. Byla prakticky nahá. „Za vloupání do mého domu budeš potrestána.“

Chapadlo v Kořiných ústech si razilo cestu ke jejímu hrdlu, jen se vytáhlo, aby do něj vzápětí znovu vstoupilo. Když se jí zanořilo hluboko do úst, síla Koru přitlačila na záda, přišpendlila ji k posteli. Pokusila se vykroutit z jeho sevření, ale drželo ji pevně, zvedlo jí nohy a roztáhlo je ještě víc od sebe. Koře zrudly tváře, když si uvědomila, že nemá šaty ani kalhotky.

Žena se sunula vpřed, chapadla se kolem ní ovíjela a čekala, až svolí, aby se mohla Kory dotknout. Posadí se svým inkoustem nasáklým tělem vedle Kory, zvedne ruku, aby jí na břiše obkreslila kruhy, a pomalu se blíží k jejím roztaženým nohám. „Mladý démon, který má dost odvahy na to, aby se vloupal do mého domu?“ Její prsty sklouzly kolem klitorisu a vyslaly Koře do páteře elektrické vlny, sténání zavibrovalo proti chapadlu v jejích ústech.

Kora cítila, jak se jí tělo svírá, a pohlédla na chapadlo, které jí rychle vnikalo do úst a zase z nich vystupovalo. Tváře jí sálaly a rudly, začala pohybovat hlavou v rytmu inkoustového prutu v ústech, jazyk se pohyboval spolu s ní. Žena zrudla v obličeji a vydala ze sebe tichý sten. Mohla cítit, co cítí chapadla.

Najednou úponek v Kořiných ústech odešel, nechal ústa otevřená a jazyk vyplazený, ze špičky jazyka jí odkapávala jakási černá břečka. Žena odkopla nohu a posadila se Coře na břicho. Usmála se a ukázala ostré zuby, které Koru vyděsily.

„Prosím,“ žadonila Kora. „Pusť mě!“

Žena se opřela a natáhla ruku, aby pokračovala v tření Kořina nyní mokrého klitorisu. Udržovala s Korou oční kontakt a usmívala se. „Já jsem královna Xyla a ty nepromluvíš, dokud tě neoslovím.“ Kora při jejím doteku zakňourala, zavřela oči a dýchala v rytmu Xyliných prstů.

Chapadlo, které zmizelo z Kořiných úst, se znovu objevilo poblíž vchodu do její kundičky a přitisklo se špičkou ke vchodu. Kora zalapala po dechu a mírně pootevřela oči, aby se pokusila černý úponek zahlédnout, ale královna seděla přímo před ní a zakrývala mladé démonce výhled. Xyla zasunula jeden prst do jejího vlhkého vchodu a pomalu ho několikrát zasunula a vysunula, než zasunula další dva.

Kora zasténala a pokusila se sevřít nohy, ale chapadla, která jí držela kotníky, je jen ještě víc roztáhla. „Tohle se ti líbí,“ zasyčela Xylas s úsměvem. „Cítím na prstech, že se ti trest líbí.“ Mladá démonka uhnula očima.

Xyla vytáhne prsty, z nichž kape Kořina vlhkost. Klouže jimi nahoru a dolů po štěrbině, než jí roztáhne kundí pysky, aby byl její vchod pěkně otevřený pro úponky, které na ni dychtivě čekaly. Chapadlo bez varování vystřelí až dovnitř, což způsobí, že Kora zakloní hlavu a skrz zaťaté zuby hlasitě zasténá. Inkoustová hůlka mezi jejíma nohama začala s pomalými přírazy a Xyla zrudla a rozpálila se, vydávala tiché vzdechy, které se shodovaly s Kořiným dechem a sténáním.

„Ááá!“ Kora zasténala. „N-ne…“

„Tiše, malý démone.“ Xyla zvedla ruku a jemně ji položila Coře kolem krku, když se předklonila a mezi drobnými steny stále ztěžka oddechovala. Její perverzní zadeček se vznášel ve vzduchu, jak měla nohy stále roztažené nad Corou. „Užij si svůj trest od královny.“

Xyla sevřela prsty kolem Kořina hrdla a přitiskla své rty na její a hluboce a agresivně ji políbila. Druhou rukou jí vklouzla mezi nohy a našla klitoris, její kundička odkapávala svou vlhkostí na Kořino břicho.

Kora zavřela oči a podvolila se královniným požadavkům, její tělo hořelo a toužilo po dalším. Nehybný úponek v její kundičce začal přirážet rychleji a silněji, což způsobilo, že si ženy sténaly do úst. Xyla kolem sebe přivolala chapadla, jedno velké vklouzlo mezi břicha obou démonek, třelo se jim od břicha až mezi ňadra a donutilo je přestat s vášnivým polibkem a zvednout hlavy. Chapadlo se mezi nimi rychle třelo nahoru a dolů a strčilo špičku zpět do Kořiných úst. Tentokrát neprotestovala, dychtivě otevřela ústa a jazykem vířila kolem jeho inkoustu. Objevilo se další, menší, které šťouchalo do Kořina zadku. Otevřela oči dokořán a pokusila se protestovat, ale chapadlo ji přinutilo mlčet, když se jí zasunulo hlouběji do úst.

Malé chapadlo vklouzlo do Kořina těsného zadečku a pomalu se zasouvalo a vysouvalo. Vyvalily oči a vydala další sténání, když se všechny úponky začaly vzájemně zasouvat ve stejném tempu, rychle a tvrdě.

Xyla vydala hlasitý výkřik extáze, když velké chapadlo zaplnilo i její kundičku a okamžitě do ní agresivně vniklo. Kousla se do rtu a ještě pevněji sevřela prsty kolem Kory, která se dusila nedostatkem kyslíku a na velkém úponku.

Černé úponky agresivně pracovaly, tvrdě vnikaly do Kory a Xyly, obě se zadýchávaly a hlasitě sténaly.

„Kurva!“ Xyla vykřikne a pokračuje v masáži klitorisu, dokud ji menší chapadlo neuchopí za zápěstí a neodtáhne. „Co to proboha je?“ začne, ale je náhle přerušena, když se chapadlo z Kořiných úst protlačí kolem Xyliných tmavě rudých rtů. Oči se jí rozšíří, když chapadla začnou myslet sama na sebe. Jedno se jí omotá kolem krku a přitáhne ji dozadu, takže sedí vysoko nad Corou a po chapadle, které jí ojíždí kundičku, její šťávy pokrývají a smáčejí Cořino břicho.

Kora zakašle, když se úponek dá rychle na útěk, a protáhne si nyní volný krk. S úžasem sleduje, jak královnu před ní šukají její vlastní přisluhovači, kteří už neposlouchají její mentální požadavky. Ucítí, jak se jí uvolňují pouta na zápěstí, a spustí ruce dolů, aby se opřela. Chapadla hluboko v její prdeli a kundičce ji dál pustoší, tvář má temně rudou.

Kolem nich bylo tolik chapadel, že je Kora nedokázala spočítat. Ne že by ji to už zajímalo, tenhle takzvaný trest si užívala. Ležela rozpláclá na zádech, dokud se úponky na jejích kotnících neuvolnily a z její zmlácené kundičky a zadku nezmizelo poslední chapadlo.

Zafuněla pod královnou Xylou, protože stále křičela rozkoší, chapadlo v jejích ústech se sesunulo poté, co jí vyvrhlo inkoustový sajrajt na celý obličej.

Kolem Xyly se natáhla další chapadla, chytila Koru a zavěsila ji do vzduchu. Čtyři z nich ji držela za ruce a nohy, roztáhla jí nohy doširoka, byla teď v úrovni očí Xyly, a to přímo tak, že cítila Xylin horký dech na tvářích, když zasténala. Páté chapadlo jí vystřelilo přímo do kundy a agresivně ji ošukalo, takže se houpala ve vzduchu a obličejem se tiskla ke Xyle. Ta chytila Koru za vlasy, pevně si ji přitáhla k obličeji a vzala si ji hlubokým a hladovým polibkem, její jazyk se prodíral kolem Kořiných rtů a ochutnával ji.

Sténaly si navzájem do úst, zhluboka dýchaly a tváře měly rozpálené a pokryté potem. Úpony se pohybovaly rychle, tvrdě a nutily ženu hlasitě sténat. Místnost byla cítit potem a sexem, až z toho Koru mrazilo po těle.

Xyla zaklonila hlavu a vydala ze sebe vrčení. „Panebože, já se udělám.“ Zadívala se Koře hluboko do očí a pevněji ji chytila za vlasy. „Udělej se se mnou, démonko.“ Přes sténání se usmála. „To je rozkaz.“

Kořina tvář se rozzářila rudým světlem a zalapala po dechu, když jí chapadla surově znásilnila kundičku, menší chapadlo se obtočilo kolem naběhlého klitorisu a agresivně ho sálo, až Kora cítila, jak jí tělem stoupá žár. Kroutily se jí prsty a královna ji vtáhla do dalšího hlubokého polibku.

„Kurva!“ vykřikly společně, jak se jejich těla chvěla. Xyla sklopila oči a Kora je měla pevně zavřené. Chapadla je znásilňovala a dychtivě šukala. Xylina perlivá ňadra jí tvrdě poskakovala na hrudi, chapadla bušící do Kořiných zneužívaných otvorů jí vysílala vlnky na stehnech.

Najednou černá chapadla vyklouzla ven a vystřelila plně zpět do obou žen, vyprazdňujíc se z černého inkoustu uvnitř dívek. Úponky se stáhly zpět a zanechaly ženy v louži vlastního potu, šťáv a pěkné porce inkoustu. Obě ležely na mokré posteli, těžce dýchaly a třásly se, nohy jim slábly a srdce bušilo.

Xyla se podívala na Koru a otřela si z obličeje trochu potu a vlasů, než se posadila, její funění se pomalu zmírňovalo. Upravila si vlasy a postavila se, inkoust kolem jejího těla znovu reformoval její „oblečení“.

„Tak, malý démone.“ Xyla začala.

„Kora.“

„Tedy Koro,“ opravila se Xyla. „Dostala ses do docela svízelné situace.“

Kořin pohled se změnil z mlhavého a euforického na ustaraný. „Co… co tím myslíte, Vaše Výsosti?“

Xyla se jí ohlédla přes rameno a usmála se na ni, její oči se usadily v Kořiných. „Nemůžu tě nechat odejít, víš, jak se do tohoto hradu dostat. Takže se teď považuj za mého vězně.“

Její zlaté oči se rozšířily, ale tak zlé to být nemohlo. Její trest byl koneckonců vzrušující a nechal ji přemýšlet, kdy ji potrestají znovu. „Ano, královno.“ Sklonila hlavu a na rtech skryla drobný úsměv.

(No Ratings Yet)

Loading...

Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*