Výprask od rockový hvězdy 02

„Nolane,“ řekla, objala mě kolem krku a vášnivě mě políbila. „Jsem na tebe tak pyšná, že jsi přišel.“

Zasmál jsem se. „Pyšná na mě?“

„Jo,“ řekla. „Nesázela jsem na to.“

Dal jsem jí pusu.

„Díky za apartmá a lístky,“ řekl jsem. „To je milý.“

„Jasně,“ řekla, ustoupila a mrknula na mě. „Doufám, že si to užiješ.“

Zavrtěl jsem hlavou. „Buď ráda, že tu nejsem, abych ho recenzoval.“

Zasmála se. „Asi se tu budu objevovat a mizet. A pak tě vezmu na… after party.“

Zvedl jsem obočí. „Teď je to už fakt párty?“

Daria se usmála. „Charlotte, Sasha a Morrigan se na to opravdu těší.“

Zastavila se a sevřela rty.

„A já taky,“ řekla a usmála se.

Možná už po padesátý za ten večer jsem si říkal, jestli to nebyla blbost.

„Jo?“ Bylo to jediné, co mě napadlo říct.

„Bude to sranda,“ řekla, znovu mě políbila, pak se natáhla za mě a stiskla mi zadek.

„Když to říkáš ty,“ řekl jsem.

Zachichotala se.

„Vrátím se po koncertě,“ řekla.

Když se kouknu zpět, musim přiznat, že The Depraved-Heart Murders zněli ten večer dobře. Nikdy předtím jsem je neviděl naživo, takže jsem nebyl připravenej na to, jak dobře umí Charlotte Aaltonen pracovat s publikem, ani na to, jaký improvizace kapela předvádí, který na albu nikdy nejsou, což je něco, čím se pop-punková emo kapela nikdy nevyznačovala. Chápal jsem, proč je lidi – hlavně z vejšky, o kterých všichni věděli, že stojí za úspěchem – měli tak rádi. Měli v sobě určitou živost, o který jsem si myslel, že se na albu nikdy dobře nepromítla.

A pořád můžu spočítat na prstech jedný ruky, kolikrát jsem viděl publikum, který bylo tak nadšený. Částečně je to dáno tím, že fanoušci The Depraved-Heart Murders jsou opravdoví věřící, lidé, který vyrostli na emo punku z roku 2000 a milovali ho, protože ho poslouchali jejich rodiče, a pak chtěli najít svou vlastní verzi. Ale kapela se na tý reputaci nesvezla, když jsem je viděl ten večer. Vypadali mnohem líp.

A určitě neuškodilo, že Charlotte byla víceméně ztělesněním sexu. Ten večer se objevila ve svém typickém vzhledu – rovné, havraní černé vlasy, brýle, retro síťovaná košile a těsné černé džíny, vojenské boty – a všechno to skvěle fungovalo.

Každopádně. Jak jsem řekl, pořád jsou hrozný, alespoň na nahrávkách.

Daria se objevila, když začali s přídavkem a celej dav zpíval „Make Me Belong to You“.

„Ahoj,“ řekla a vytáhla židli od stolu. „Promiň, ale opravdu si potřebuju sednout. Poslední tři hodiny jsem běhala jak blázen.“

„Jo,“ řekl jsem. „To se vsadím.“

„Můžeš mi přinýst něco k pití z ledničky?“ zeptala se a vykopla nohy na židli vedle sebe.

Udělal jsem to a vrátil se ke stolu. Když jsem se posadil, sundala nohy ze židle a položila mi je na klín.

Otevřela pivo, zatímco dav křičel spolu s Charlotte z balkonu za námi.

„Mmmm, namasíruješ mi nohy?“ zeptala se.

Mrkl jsem. „Dario…“

„No tak, Nolane,“ řekla, odhodila vlasy dozadu a promnula si oči. „Kéž bys viděl, jaké to je řídit velký koncert jako komunikační manažerka. Všechno proběhlo bez problémů. Ale bylo to sakra stresující.“

Usmál jsem se na ni a rozvázal jí tenisky, pak jsem jí je sundal. Zahýbala prsty na nohou a já jsem jí položil ruce na chodidla; ponožky měla ještě vlhké.

„Uff, bože,“ řekla. „To je tak příjemný. Nepřestávej.“

Nepřestal jsem, i když jsem cítil zápach jejích nohou. Brzy poté, co jsem začal, vytáhla z kapsy telefon a začala psát SMS, přičemž mě ignorovala.

Nechtěl jsem, aby mě to vzrušovalo, ale vzrušovalo mě to. Na jejích rtech se objevil pomalý úsměv, když ucítila, jak mi ztvrdl penis o její patu, ale furt se dívala na displej.

A ani se o tom nezmínila, když konečně odložila telefon na stůl. Píseň skončila a dav opouštěl stadion.

Podívala se na něj a nadechla se. „No? Jsi připravený stát se středobodem naší malé afterparty?“

Vynutil jsem si úsměv a snažil se ji – a sám sebe – přesvědčit, že z toho nejsem nervózní. Ani že se zaprodávám. Daria mi slíbila senzační exkluzivní zprávu a skutečný sex, pokud to pro ni udělám, ať už to bude znamenat cokoli.

Mohl jsem to udělat. Nemohlo to být tak zlý, pomyslel jsem si, když si se zase obula.

„Jsem připravenej,“ řekl jsem. „Jdeme na to.“

The Depraved-Heart Murders si zabrali prezidentský apartmá v hotelu Broadside. Už jsem tam byl na konferencích hudebního průmyslu nebo na rozhovorech s některými z větších hvězd, které tudy projížděly, ale v prezidentským apartmá jsem nikdy. Celý místo – jako mnoho luxusnějších míst v Galina City – mělo viktoriánskou estetiku, která odkazovala na kořeny Galina City jako hornickýho města z 19. století. Vždy se mi to líbilo; mělo to jistej podivnej gotickej půvab.

Apartmá mělo téměř stejný vzhled. Byly tam krbový kamna a postel s nebesy; ze stropu visel opravdovej lustr. Vínočervený závěsy – stažený tlustejma zlatejma sponama– vypadaly těžší než některý přikrývky, které jsem měl v minulosti.

Ale samozřejmě, středobodem toho všeho, důvodem, proč mě sem Daria vůbec vzala, byla žena sedící na pohovce u nohou postele, která si česala černý vlasy starožitným kovovým hřebenem, s jednou nohou překříženou přes druhou v kolenou.

Charlotte Aaltonen na sobě měla to samý, co měla na jevišti, a soudě podle vlhkosti jejích černých vlasů se po představení ani nesprchovala.

Když jsem se na ni podíval, cítil jsem se o něco lépe ohledně toho, kam to směřuje: byla to drobná žena, jak moc silně by mohla opravdu plácnout?

Nezáleželo na tom, že jsem teď viděl, že má na sobě těžkej koženej opasek s cvočky.

Vstala a lehce si upravila brejle, když jsem vstoupil do místnosti, dvěma prsty na obou stranách, posunula je trochu dozadu pod své rovné černé ofiny.

Usmála se, když jsem překročil práh apartmá, a pak mi podala ruku v černý krajkové rukavici, abych jí ji potřásl. Udělal jsem to.

„Nolan Vespasian,“ řekla a usmála se. Její černá rtěnka se vůbec nerozmazala. „Těší mě, že vás konečně poznávám.“

Vynutil jsem si úsměv a potřásl jí rukou. „Potěšení je na mé straně.“

Zachichotala se. „Opravdu?“

Zatnul jsem rty, hlavou mi proběhlo milion chytrých poznámek, ale rozhodl jsem se hrát na jistotu. Koneckonců, Daria byla po mým boku a nechtěl jsem to podělat, ještě než jsme vůbec začali.

„Opravdu,“ řekl jsem. „Dneska jste hráli fakt dobře.“

Charlotte zvedla obočí a na rtech se jí objevil pobavený úsměv. Bylo vidět, že takovou reakci nečekala. Aspoň jeden bod jsem získal.

Nemusela ale odpovídat, protože se objevily dvě další ženy – které jsem rychle poznal jako Sashu a Morrigan – s lahvemi alkoholu v jedné ruce a drinky v druhé.

„Pane Vespasiane,“ řekla Charlotte a pokývla na další dvě ženy, když k nim kráčela.

„Představuji vám Sashu Cholmondeleyovou a Morrigan Padillovou – ale předpokládám, že už víte, kdo to je, že?“

„Zdá se, že ano,“ řekla Sasha, podala Charlotte drink, napila se ze svého a vrhla na mě pohled, který by pravděpodobně srazil mouchu k zemi. „Viděla jsem vaše video na TikToku, jak se snažíte zahrát všechny moje bicí party.“

Polkl jsem naprázdno. Vedle mě se Daria zasmála a já bych se necejtil víc bodnutej do zad, ani kdyby mi vrazila nůž pod lopatku.

„Já… podle mě jsi dneska hrála opravdu dobře,“ řekl jsem a myslela to vážně.

„Mmmm,“ řekla a zvedla obočí. „Slyšeli jste to všichni? Nolan Vespasian řekl, že jsem dneska hrála dobře. Asi jsem to opravdu dokázala.“

Zatnul jsem rty. „Podívej…“

„Ne, ne,“ přerušila mě Charlotte a přiložila si sklenici martini k ústům. „Myslím, že to můžeme vyřešit postaru.“

Zastavila se a usmála se na Sahu. „A myslím, že se ti to bude líbit.“

Daria se vedle mě znovu zasmála.

Charlotte na ni pohlédla, pak se otočila ke mně a usmála se. „Předpokládám, že ti to všechno vysvětlila Daria?“

„A taky mi za to dá tip na tvoje další album, jo,“ řekl jsem.

Vynechal jsem část o tom, jak jsme se s Dariou konečně dali dohromady. Nechtěl jsem, aby o tom věděla celá kapela, i když jsem si myslel, že to asi stejně už vědí.

„Dobře,“ řekla Charlotte a přiblížila se ke mně.

I když byla drobná, měla v sobě autoritu, jevištní přítomnost, která se neomezovala jen na jeviště. Dřív jsem to necítil, ale teď ano. Charlotte Aaltonenová se nestala umělkyní, ona se jí narodila.

„Mám určitou… potřebu, Nolane,“ řekla a položila ruce na boky. „Je to vlastně taková spalující touha. A může být docela těžké ji uspokojit. Ale myslím, že ty… myslím, že mi dnes večer pomůžeš.“

Teď jsem byl opravdu nervózní. Takovou řeč jsem nečekal.

„Vzrušuje mě… disciplinovat muže, Nolane,“ řekla a vrhla na mě smyslný pohled přes brýle. „Zejména namyšlené muže. Muže, kteří potřebují trochu srazit hřebínek. A ty přesně odpovídáš tomuto popisu, Nolane.“

„Nestačí ti mučit všechny své perverzní submisivní fanoušky, kteří to musí mít rádi?“ zeptal jsem se.

„To taky dělám,“ řekla a zasmála se. „Ale někdy mě to omrzí. Všechno to servilní chování, úsměvy a ‚ano, paní‘, ‚ne, paní‘, ‚můžu dostat lahvičku s prachem z vašich nohou, prosím, prosím, paní?‘“

Zavrtěla hlavou, ale stále se usmívala.

„Někdy mě zajímá skutečný trest,“ zašeptala. „Ten, který bolí. Ten, který tě něco naučí. A myslím, že tě dnes večer můžu něco naučit, Nolane, pár věcí o tom, jak být online arogantním debilem vůči mé kapele.“

„Jsem hudební novinář…“

„Jsi namyšlený debil,“ řekla. „Ale. Mám podezření, že na konci dnešního večera už jím nebudeš tolik.“

Koutkem oka jsem viděl, jak Morrigan Padilla zvedla ruku k ústům, aby zakryla svůj smích. Daria odstoupila a stála teď s ostatními členy kapely. Jenže ona svůj úsměv neskrývala.

„Takže,“ řekla mi Charlotte. „Chci, abys šel k toaletnímu stolku za mnou u zdi. Uvidíš tam několik různých kartáčů na vlasy. Chci, abys si jeden vybral a přinesl mi ho.“

Mrkl jsem. „Cože?“

„Slyšel jsi mě,“ řekla a už se otočila a zamířila k pohovce u nohou postele, přičemž mě nechala zírat na její pevnej zadek ve světlejch džínách. „Vyber si. Ale rychle.“

Polkl jsem a prošel přes pokoj k toaletnímu stolku, přičemž jsem na svejch zádech a zadku cejtil čtyři páry očí. Sasha, Morrigan a Daria si teď šeptaly a já bych dal hodně peněz za to, abych věděl, o čem si povídaj.

Když jsem však uviděl Charlotteinu sbírku kartáčů na vlasy, přestalo mě to zajímat.

Ať už byla cokoli – rocková hvězda, sadistka – byla také sběratelkou starožitných kartáčů na vlasy, podobných tomu, který jsem viděl, když si česala vlasy, když jsem poprvé vešel do místnosti. A až příliš pozdě, když jsem se podíval na jejich široký tvar připomínající pádlo, jsem pochopil proč.

Nebylo to nic jiného, než příkaz, abych jí šel uříznout proutek na rákosku.

Zíral jsem na řadu kartáčů na starém dřevě a snažil se vymyslet, který z nich by bolel nejméně, když by se použil jako pádlo. Možnosti nebyly dobré.

Většina z nich byla kovová, široká, se zlacenými zadními stranami, doplněná kovovejma výstupkama a ozdobnejma rytinama. Takový, které by pravděpodobně zanechaly modřinu nebo podlitinu, kdybyste s nimi například někomu plácli po zadku.

Sáhl jsem po menším kartáči s hladkou porcelánovou zadní stranou, na které byla namalovaná růže. Když jsem ho zvedl, zamračil jsem se; byl těžký. Musel být ale lepší než všechny ty kovové výstupky a cvočky.

„No tak, Nolane,“ zvolala Charlotte a škádlila mě. „Neztěžuj si to.“

Vzdychl jsem, vzal porcelánovej kartáč a odnesl ho k Charlotte, která seděla na pohovce, ruce v bok a nohy k sobě. S pocitem beznaděje jsem si uvědomil, že mě brzy přetáhne přes koleno.

Usmála se, když přijala kartáč z mé natažené ruky.

„Zajímavá volba,“ řekla. „Teď se svlékni.“

Mrkl jsem na ni.

„Prosím?“ zeptal jsem se.

Usmála se a zavrtěla hlavou. „Tvůj tón ti to nijak neulehčuje, Nolane. Slyšel jsi mě. Svleč se. Úplně.“

Vlevo ode mě se teď všechny tři ženy smály.

„Charlotte,“ řekla Daria a v jejím hlase zazněl smích, zatímco mi zrudla tvář. „To je pro něj jako z nuly na šedesát. Nemyslíš, že bys ho do toho mohla nejdřív trochu uvýst?“

„Ne,“ řekla Charlotte, aniž by se mnou přerušila oční kontakt, ruce stále v bok, kartáč na vlasy v klíně. „Může odejít, pokud nechce exkluzivní tip ohledně našeho dalšího alba. Nebo pokud se konečně nechce s tebou vyspat.“

Takže jim to řekla, pomyslel jsem si.

„Navíc, ze všech tady, bych řekla, že ty máš největší zájem ho vidět nahého předem,“ dodala.

Otočil jsem se a podíval se na trojici žen u prahu kuchyně. Daria se na mě usmála a pokrčila rameny, jako by chtěla říct, že se snažila. Sasha a Morrigan se na mě jen usmívaly.

„Je to na tobě, Nolane,“ řekla Charlotte a česala si vlasy. Kartáčem, který jsem jí dal.

Zatnul jsem zuby. Chtěl jsem tu senzací. Opravdu jsem chtěl s Dariou spát. Ale v tu chvíli šlo o hrdost. Nechtěl jsem nechat Charlotte vyhrát.

Ale představa, že se takhle svléknu před Dariou – a že pořád budu slyšet, jak si tam ty tři šeptávají a ona se k nim přidává – byla ponižující.

Uvědomění si, že Charlotte mě za chvíli položí přes koleno a dá mi výprask starožitným kartáčem na vlasy, mi však okamžitě pomohlo uvýst věci do správné perspektivy.

Sáhl jsem po lemu košile, přetáhl ji přes hlavu a svlékl si ji. Pak jsem si zul boty, rozepnul pásek a nechal kalhoty spadnout ke kotníkům.

Na chvíli jsem se zastavil u spodního prádla.

Charlotte se na mě podívala, zvedla obočí, našpulila rty, lokty opřela o kolena v džínách a v rukou držela kartáč na vlasy. Jako by se mě ptala, proč mi to tak trvá.

Vzdychl jsem, zahákla prsty za pas spodního prádla a stáhl ho dolů.

Charlotte se při pohledu na mé tělo usmála.

Za sebou jsem slyšela další smích a šepot, ale tentokrát jsem se nemohl ohlédnout. Věděl jsem, že nikdy nezapomenu výraz, který měla Daria právě teď ve tváři. „Dobře,“ řekla a přejela rukou po kolenou. „Přes moje kolena. Hned.“

Polkl jsem – stále nemohl uvěřit, že to udělám – a pak jsem se položil přes její stehna, nyní si velmi vědom všeho: pocitu jejích džínů na mý nahé kůži, pocitu koberce pod mými dlaněmi a bosými chodidly, vůně jejího potu smíchanýho s parfémem a čímkoli, co jí kostýmní tým dal do vlasů pro show.

Pevně mě chytla za zadek.

„Mmm,“ řekla. „Musím ti to nechat, Dar, máš dobrý vkus. Vy dámy se asi budete chtít přiblížit, abyste si to lépe prohlédly. Na…“

Dala mi prudkou facku na zadek a já sebou trhl, protože jsem to nečekal. Samo o sobě to nebolelo… nebo alespoň ne fyzicky.

„…na to, co se chystám udělat s tímhle roztomilým zadečkem.“

Potom mi dala několik tvrdších plácnutí – upřímně řečeno, tvrdších, než jsem si myslel, že je schopná – a postupně zvyšovala intenzitu a rychlost. Byl jsem odhodlanej nic neříkat ani nevydávat žádný zvuky, ať se stane cokoli – nemohl jsem jí dopřát to uspokojení –, ale teď jsem si nemohl pomoct: vyrazil jsem z sebe malé zasténání.

Nade mnou se zasmála.

„Teprve začínám, neboj se,“ řekla a škádlivě mě plácla po zadku. „I když tvůj zadek už hezky červená.“

Sklonil jsem hlavu mezi lokty svých natažených paží, moje oči byly na úrovni Charlotteiných černých kotníkových bot. Viděl jsem nohy a chodidla žen za ní, ale nic víc. Zdálo se, že přijaly její pozvání, aby se přiblížily a měly lepší výhled.

Zvedla mi hlavu za vlasy.

„Jaké to je, Nolane?“

Udeřila mě znovu, ještě jednou, potřetí – všechno v rychlém sledu, takže mě zadek pálil.

Zkřivil jsem obličej – a ona to viděla –, ale přesto jsem odpověděl: „To je to nejhorší, co umíš?“

Opět jsem neměl v úmyslu dát jí tu satisfakci, kterou chtěla.

„To zdaleka není to nejhorší, co umím,“ řekla mi.

Cítil jsem porcelánovou zadní stranu hřebenu na svém holém zadku a zkřivil obličej v očekávání.

Nic mě však nemohlo připravit na to, jaké to ve skutečnosti bylo.

Nebyla to jen bolest na kůži – i když ta tam rozhodně byla, asi jako po bodnutí včelou –, protože hřeben zasáhl hlouběji. Současně to bolelo, něco teplejšího, pod kůží. Obě tyto věci najednou znamenaly, že hřeben bolel. Hodně.

[ratings]

Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*