Noční jízda 01

Srdce mi bušilo; moji rodiče konečně, konečně odešli. Na rande mohli být pryč z domu čtyři hodiny, možná i déle. To byl více než dost času na to, co jsem měl v plánu. Stáli u obrubníku a usmívali se, když jsem jim mával z verandy. Když odjeli, moje tělo se chvělo při pomyšlení na to, co budu dělat dál.

V okamžiku, kdy jejich auto zmizelo z dohledu, jsem běžel do garáže. Byla to nejméně navštěvovaná část domu a nejlepší místo, kde schovat své kontrabandové zboží. Šedá černá tma tohoto místa mě obklopila, když jsem otevřel roletové dveře. Kdysi bylo toto místo dost velké na to, aby se do něj vešlo auto, ale nyní sloužilo jako sklad, plný hromady starých památek a nábytku, který jsme téměř nepoužívali. Uvnitř jsem hledal své věci, schované v přihrádce staré skříně. Bylo jich tolik, že jsem je musel uložit do několika plastových tašek. Nesl jsem je všechny nahoru a cítil se rozjařený.

Proběhl jsem kolem koupelny, ložnice rodičů a jídelny s kobercem, vysypal všechny tašky na postel a začal vytahovat oblečení. Dnes jsem se rozhodl jít do toho naplno. Nejprve jsem vytáhl spodní prádlo, kalhotky a podprsenku v tělové barvě. Téměř jsem se třásl, když jsem si je oblékal a vychutnával jejich dotek na svém těle. Z dalšího sáčku jsem vytáhl pár prsních protéz, skromné košíčky velikosti C, a nasadil si je, nechal je volně viset na podprsence. Pár bílých punčoch zakryl ošklivé chloupky na mých nohou a bílý korzet s kosticemi, ženský a zdobený stužkami, mi stahoval tělo, až jsem mohl dýchat jen krátkými nádechy. Ocel krásně vyčnívala nad mými falešnými prsy.

Další položkou na mém tak důležitém seznamu bylo oblečení na večer. Vybral jsem si ho online před několika měsíci a teprve teď jsem si ho mohl vyzkoušet. V den, kdy dorazilo, jsem se málem udělal, když jsem přemýšlel o tom, co v něm budu dělat. První kousek byla saténová bílá krepová blůza s dlouhými rukávy a lesklým šperkem v výstřihu. Byla hedvábně hladká a já si ji oblékl a žasl nad tím, jak se v ní moje tělo cítilo. I když jsem měl na sobě jen blůzu, moje horní polovina těla už vypadala lahodně žensky a jemně.

Další kousek, který jsem vytáhl z plastových sáčků, byl můj oblíbený. Byla to úzká sukně, tak dlouhá, že mi sahala až ke kotníkům, a díky své přiléhavosti obepínala mé křivky. Snadno se zapínala na zip a měla lesklý černý vzhled, protože byla ušita z keprové látky. Lem sukně byl tak úzký, že když jsem se v ní pokusil chodit, omezoval mé kroky na nejkratší možné.

Zbytek mého oblečení byl docela typický. Nejprve to byla dvojice kožených lakovaných vysokých kotníkových bot s jehlovými podpatky a téměř bez platformy, které jsem si mohl obout pouze po rozepnutí zipu a vyhrnutí sukně. Dlouhá blond paruka z tašek zakryla mé mužské vlasy a místo holení jsem použil pár bílých latexových operních rukavic, abych zakryl chlupy, které nebyly zakryté rukávy mé blůzy. Pak jsem nechtěl ztrácet čas, tak jsem spěchal do koupelny, vytáhl z šuplíků několik balíčků make-upu a použil je k nanesení růžové tvářenky a korektoru na obličej. Nakonec jsem nanesl oční stíny a silné vrstvy řasenky, aby vynikly moje oči. Nakonec jsem vypadal téměř přijatelně žensky.

Než jsem vyšel ven, měl jsem nutkání se obdivovat. Zíral jsem do zrcadla v koupelně a otáčel se, abych si prohlédl svůj odraz. Roztomilá dívka přede mnou vypadala jako dokonalá malá sekretářka!

Tvář v zrcadle se usmála a pak povzdechla. Crossdressing byl mým největším fetišem, který jsem mohl provozovat, jen když byli rodiče pryč na svém pohodlném rande, ale bondage byl mým konečným cílem. Vždycky jsem chtěl být svázaný, sténat a zmítat se jako bezmocná dívka zajatá padouchy v televizi. Byla škoda, že jsem neudělal nic pro to, abych si splnil svůj sen. Špatné sociální zázemí mi bránilo vstoupit do skupiny s podobnými úchylkami a protože jsem nikdy nebyl dobrý s provazy, neobjednal jsem si online žádné hračky pro svazování.

Byla to šťastná myšlenka, ale nerealizovatelná, takže jsem ji opustil. Věděl jsem, že je vše připraveno, a zamířil ke dveřím. Venku byla tma, takže mě nikdo nepoznal, když jsem šel k modrému Subaru, ale bylo dost světla, aby mě někdo mohl poznat podle siluety. Co nejrychleji jsem se snažil, dělal jsem krátké kroky díky sukni, která mi bránila v chůzi, a směšně vysokým podpatkům, a tápal jsem v noci, abych našel dveře auta, a po deseti minutách jsem se ocitl na sedadle řidiče.

Byl jsem připraven užít si noční jízdu.

—-

Začala příjemně. Prvních deset minut jsem se projížděl po silnicích podél pláže a pozoroval moře. Někteří muži a ženy zůstali na písku dlouho po setmění, procházeli se spolu nebo skákali a cákali se v moři.

Jel jsem dál a užíval si jízdu a svobodu, kterou mi dávala. Znovu jsem se podíval do zrcátek, která byla nakloněna více ke mně než k nebezpečím na silnici, a usmál se. Make-up se nerozmazal ani nevysušil mou tvář a já stále vypadal sexy, jak jsem si nikdy nepředstavoval.

Ale bylo to příliš dobré, aby to vydrželo. Byl jsem nucen zaparkovat u obrubníku a zůstal jsem tam, vařící se vztekem, protože jsem věděl, že moje jízda skončila. Bylo směšné, že dechová zkouška byla nastavena tak blízko domova.

Snažil jsem se zůstat klidná, ale prsty mi třásly na volantu, když si policista našel čas vystoupit z vozidla a přistoupit ke mně. Z pohledu do zpětného zrcátka vypadal na třicátníka, měl ostře řezané rysy a hnědé vlasy a uniformu, která mu slušela. V tuto hodinu nebyl na silnici nikdo jiný.

Když jsem stáhl okénko, zvedl obočí, jako by se rozhodl. „Víte, proč jsem vás zastavil, pane?“ zeptal se stroze a já se cítil trapně, když tak snadno prokoukl mou hodinovou přípravu na převlečení.

„Jel jsem příliš rychle, pane policisto?“ zeptal jsem se a snažil se mluvit co nejženským hlasem. Nakonec to znělo jako tenorový hlas v sboru.

„Vůbec ne,“ odpověděl poměrně rychle, jako by věděl, že jsem celou cestu jel čtyřiceti kilometry za hodinu. „Užíváte v současné době ženské hormony?“

Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, pane, měl jsem s nimi začít za pár týdnů.“

Policista přikývl. „Pak budu používat vaše preferovaná zájmena. Víte, madam, crossdressing bez přechodu na jiné pohlaví je už dva roky nelegální. Vystupte prosím z auta.“

Na chvíli jsem zaváhal, stále šokován tím, že mě oslovil „madam“. Pak jsem, s hlavou zcela viditelnou, uposlechl pokynů policisty. Moje podpatky klapaly, když jsem vystoupil na asfalt.

„Položte prosím ruce na dveře auta, madam,“ řekl jemněji. Stále překvapen tím, že mě oslovil „madam“, položil jsem ruce v latexových rukavicích na dveře auta a čekal. Najednou mě začal osahávat, ohmatávat mé tělo a přejíždět rukama po mém saténem pokrytém zádech.

„Máte u sebe nějaký kontraband? Nějaké nelegální látky nebo nože?“ zeptal se a přejížděl rukama po mé hrudi. Začal mě laskat, přejížděl rukama po mých bocích, rozkroku a umělých prsou. Po chvíli mi štípl prsa, pak mi sáhl na zadek a zmáčkl ho.

„Ne, pane policisto, vůbec nic,“ řekl jsem a vzdal se jakéhokoli pokusu o ženský tón.

Po chvíli muž přestal a zavrčel. „Teď prosím držte ruce nad hlavou.“ Udělal jsem, co mi přikázal, a brzy jsem měl ruce za zády a držel je tam. Nastala pauza, která mi připadala příliš dlouhá, než mi na zápěstí nasadili tvrdý kov a já uslyšel euforické cvaknutí, které se přitisklo k mým latexovým rukavicím. Můj penis začal tvořit stan pod sukní, když jsem instinktivně bojovala proti poutům. Policista mi násilím posunul pouta níže na zápěstí a utáhl je.

Zkusil jsem ještě jednou s pouty zatřást, ale byla příliš pevná. Alespoň měkký satén a latex z mé blůzy s dlouhými rukávy a rukavic zabránily, aby mi příliš škrábaly zápěstí.

Myslel jsem si, že moje potíže skončily, a otočil se k policejnímu vozu, když najednou policista, který mě zatkl, zvedl ruku. „Je mi líto, madam, ale ještě jsem neskončil,“ řekl a vrátil se ke svému vozu.

K mému překvapení nepřinesl formuláře k podpisu nebo vyřízení, ale dlouhou nylonovou šňůru. „Všichni transvestité musí být během přepravy účinně spoutáni.“ Řekl to, než jsem se stačil zeptat, k čemu to slouží.

Kolem mých zápěstí pod pouty byla uvázána smyčka lana, která byla pevně utažena. Nakonec byla tak pevná, že jsem sotva mohl pohnout rukama o více než centimetr. Další uzel byl uvázán pod mými lokty a táhl moje ruce k sobě s takovou silou, že to bylo silnější než pouta na ruce. Další lano bylo omotáno kolem mé hrudi, umístěno nad a pod mými prsy, takže se mi výstřih tlačil a vyčníval proti saténu mé blůzy.

Jako poslední tečka byla odstraněna pouta a další lano bylo upevněno přes poslední část mých rukavic. Nebylo na nich snad jediné místo, které by nebylo omotáno lanem.

V omámení, s pevně svázanými zápěstími a lokty a kotníky již omezenými sukní jsem byl veden k zadní části policejního vozu. Policista byl trpělivý a jemně mi naznačoval, abych šel vpřed, zatímco sukně mě nutila k malým a elegantním krokům, a když jsme došli k dveřím auta, velkoryse mi pomohl na sedadlo. Zamumlal jsem „děkuji“, když mi upravoval záhyby sukně.

Právě když jsem si myslel, že je po všem, policista nezačal řídit, ale místo toho vytáhl z kufru další provaz. „Na vaše kotníky,“ vysvětlil.

Zdálo se mi absurdní trvat na svázání kotníků, když jsem měl sukni s úzkými nohavicemi, vysoké podpatky a byl jsem již bezpečně usazena v policejním autě, ale v tu chvíli jsem se již smířil se svým svázáním a policista brzy svázal mé lesklé černé boty složitým uzlem. Odstřihl provaz, utáhl ho a moje boty byly svázány tak pevně, že mezi nimi nebyl ani centimetr volného místa.

V tu chvíli jsem se nemohl na sedadle pohnout ani o půl centimetru, a tak jsem byl zmatený, když policista vytáhl poslední kus provazu.

„Pane policisto, k čemu to je?“ zeptal jsem se.

„Vaše poslední pouta, madam,“ odpověděl. „Prosím, lehněte si na sedadlo.“

Snažil jsem se lehnout, ale byl jsem svázaný jako prase, ale s pomocí policisty jsem ležel na sedadle autem hrudníkem a po další práci jsem ležel s kotníky svázanými k zápěstím v perfektním hogtie. Nemohla jsem pohnout žádnou částí těla a policista, spokojený se svým postupem, usedl na místo řidiče.

Pak se zavřely dveře a nastartoval motor.

Úplně svázaný a sám jsem začal panikařit. Racionální část mě se bála toho, co řeknou mé rodině, a nutila mě přemýšlet o tom, v jakém jsem průšvihu, jak mě potrestají, ale druhá část mě byla nadšená. Tady jsem byl, svázaný jako vánoční dárek v pozici, kterou bych sám nikdy nedokázal, oblečený jako žena, kterou jsem vždycky chtěl být. Místo toho, abych se trápil tím, co jsem nemohl ovlivnit, nechal jsem se unést dočasností své situace, hravě a marně bojoval proti svým poutům, přičemž všechny mé snahy tlumilo polstrování koženého sedadla a měkkost mého oblečení.

Čím dál jsme jeli směrem k nádraží, kde mě měli vzít do vazby, tím víc mě to vzrušovalo.

[ratings]

Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*