Jessie měla stejně jako všichni teenageři té doby různé účty na sociálních sítích a byla obzvlášť zkušená v tom, jak na své vrstevníky nastražit podezřelé gagy a videa, až se po ní začali ohánět jako dementní slepice.
Tentokrát zveřejnila několik fotografií poněkud zchátralých, téměř mrtvých stromů, na jejichž mrtvých nebo odumírajících větvích viselo několik, i když ne mnoho, provázků špaget. Doprovodila je hrůzostrašnými a velmi popisnými články, které by mohly být otištěny v novinách. Popisovaly, jak místní farmáři naříkají nad každoroční neúrodou špaget a že až dojdou současné zásoby, může se stát, že slušná úroda špaget bude minulostí, pokud se příští rok neobjeví slušná úroda.
Přišlo mi to geniální a chtělo to hodně odvahy, ale přestože moje dcera byla schopná předvést rodině slušný vtip a způsobit spoustu zmatku, dokud se na něj nepřišlo, tato snaha nás všechny překvapila. Chytlo se celé místní okolí, pak i předměstí, a tak se to rozšířilo takovou exponenciální rychlostí, že jsme byli všichni, včetně Jessie, naprosto ohromeni. Hlavně tím, jak se zdánlivě nejinteligentnější lidé mohli nechat nachytat něčím, co mělo být samozřejmě považováno za aprílový žert.
Zpráva se stala virální a objevila se jako druhá hlavní zpráva ve večerních celostátních zprávách a poté i v celostátních zprávách. Všechny špagety šly na dračku a lidé vycházeli ze dveří velkých potravinářských řetězců s vozíky naplněnými co největším množstvím této hmoty. Podobně byl ovlivněn i prodej mletého masa – bez něj přece nemůžete mít špagety, ne? Lidé se v nákupních uličkách hádali a prali, jen aby získali balíček této věci al la Covidova dramata, kdy lidé vycházeli z obchodů s několika velkými baleními toaletního papíru najednou, ukládali je do auta nebo někam jinam a pak se vraceli pro další. Ve skutečnosti jeden můj současník navrhl, že pokud někdo vyjde z obchodu s několika balíčky 144 rolí toaletního papíru najednou, pak by mohl mít vážný zdravotní problém a měl by být okamžitě vyšetřen.
Druhý den večer jsme všichni seděli u zpráv s další reportáží upozorňující na „velký nedostatek špaget“ a snažili se vymyslet, jak situaci napravit. Den nato jsme stále nevěděli, co dělat, a několik hodin jsme se snažili přijít na to, jak tu lež odhalit, aniž bychom se sami dostali do problémů. Nebo hlavně aniž by se Jess dostala do nějakého právního sporu, vždyť šlo o aprílový žert, který se nám nějak vymkl z rukou.
Toho večera jsme seděli u bedny pro idioty a sledovali večerní zprávy, když rozhovor s takzvaným pěstitelem špaget odhalil, odkud pocházejí, jak se vyrábějí, a tak dále, přičemž reportér a výrobce místní značky domácích špaget se všichni snažili zachovat vážnou tvář, zatímco byla odhalena velká „lež“. Výrobce samozřejmě musel v továrně nastoupit na samostatnou směnu, aby mohl uspokojit poptávku, a když se člověk pozorně zadíval, viděl, jak se mu v očích převalují dolarové cifry jako kotouče na pokerovém automatu.
Nevědělo se, co, nebo spíš kdo, tuhle pohádku spustil, a k naší velké úlevě se zřejmě neprověřoval zdroj ani se nezačalo žádné vyšetřování, takže se to nedalo vystopovat až k naší milované Jess. Nakonec záležitost zmizela ze života důvěřivců, nicméně nás zajímalo, co někteří lidé udělali s krabicemi špaget, které v době vrcholícího dramatu v panice nakoupili. Všimli jsme si však, že regály místního supermarketu se ještě dlouho do konce měsíce vyklízely alarmujícím tempem.
Příští rok byla Jess při svých aprílových aktivitách přiměřeně opatrná a všechno to byly velmi nevinné, pouze rodinné žertíky, jako například půlka velikonočního vajíčka zabalená ve fólii nebo třeba pár opečených buchet s horkým křížem namazaných Vegemitem místo marmelády, nic, z čeho bychom měli být nervózní.
Jednoho dne Marion zničehonic oznámila, že naší holčičce bude sedmnáct a že bychom měli přemýšlet o tom, že jí pořídíme auto, aby se mohla pohybovat, až dostane řidičák. Jessie dostala nové auto, tedy pro ni nové, ale ve skutečnosti tři roky starý ojetý sedan Toyota Corolla, naučila se v něm řídit a pár dní po svých narozeninách sedla k řidičským zkouškám, které, jak hrdě říkám, složila na výbornou.
Jess byla maximálně opatrná řidička. Auto servisovala, čistila a celkově hýčkala tak často, že jsme se s její matkou divily, že s ním vůbec vyjela z příjezdové cesty. Udělala to a okamžitě se snažila napravit špínu, kterou získalo během dvoukilometrové cesty na univerzitu a zpět nebo jak daleko jela, dokud nebylo opět bez poskvrnky.
Naše dcera a nejstarší hvězda našeho života byla sice do svého auta zamilovaná, jak by měl být každý majitel auta, ale ve skutečnosti o nich nic nevěděla. Takže ačkoli byla nesmírně schopná jako jedna z nejlepších řidiček na silnicích, absolutně spoléhala na to, že údržbu a servis jí budou dělat jiní.
Za tímto účelem jsme ji seznámili s Mitchem z místního servisu. Ten auto prohlédl, provedl jeho první servis v jejím vlastnictví a prohlásil, že auto je vhodným dopravním prostředkem pro naše dítě.
Přibližně koncem února jsme s Marion začali vymýšlet, jak Jess skutečně přimět k tomu, aby se stala terčem nějakého žertíku, který by byl dostatečně veřejný, aby byl trapný, ale ne takový, že by byla zesměšněna, ale určitě by pocítila pobavení rodiny na svůj, byť mírný, účet.
Během let jsem získal mnoho přátel a známých, díky práci, našemu společenskému životu, tenisu, mládežnickým klubům a podobně. Udělal jsem potřebné přípravy, aniž bych o tom řekl někomu jinému, kromě těch, kteří by se tak či onak intimně zapojili.
Marion jsem to samozřejmě řekl, nechtěl jsem, aby mě po akci zabili, zvlášť když jsme to celé od začátku plánovali společně.
Plánoval jsem, že auto dám do servisu 1. dubna, což byl jediný den, kdy tam bylo volné místo (tak jsme informovali Jessie týden předem), což znamenalo, že se muselo trochu žonglovat s dalšími auty. Pak Jessie oznámila, že v den svých narozenin zůstává doma, „protože ten večer jdeme všichni na večeři a ona s mámou se musí připravit“. Výborně, žádné žonglování s auty, a tak den proběhl ještě lépe, než jsem doufal.
Její auto bylo řádně přistaveno v osm hodin ráno a klíčky předány recepční. Když jsem domluvil rezervaci, promluvil jsem si s mechanikem, mým dalším kamarádem, a informoval ho o dalším dění. Plán ho velmi pobavil a vzhledem k tomu, že i on se stal obětí jednoho nebo tří Jessiných žertíků, pokládal to za vhodnou odplatu. Vymyslel seznam položek, které by byly více než vhodné k tomu, aby nebohou Jessie zmátly ohledně stavu auta a práce, kterou je třeba udělat. Seznam pak předal Mikeovi do rádia.
Když jsme to s Marion plánovali, usoudili jsme, že rádio nemůže být puštěné u nás, protože pak by to Jessie slyšela a hned by se toho chytila, takže Marion šla vedle k našim velmi dobrým přátelům a sousedům Colinovi a Betty a poslouchala tam. Kromě toho nebylo možné, aby Jessie poslouchala „staré stanice“, takže na dálku vůbec nebylo možné, aby měla rádio naladěné na Mika. Colin a Betty byli do vtipu zapojeni také proto, že někdy v minulosti byli i oni terčem jejích gagů.
Odvezl jsem Jessie domů a jel do své kanceláře, která byla vzdálená asi 20 minut. Kolem čtvrt na devět mi očekávaně zavolal můj kamarád Michael Brown, rozhlasový moderátor ranní show na jedné z FM stanic, které v okolí fungovaly. Nemůžu vám říct, která to byla, možná bych si to chtěl zopakovat LOL. Mike řekl: „Dobře, dám tě do pohotovostního režimu, abys slyšel, co se děje, ale nikdo jiný tě neuslyší, dokud tě nepřivedu o něco později“. Ozvalo se tiché cvaknutí a pak už jsem slyšel jeho program, který se chystal vysílat. Mike pak zavolal Marion, která byla tou dobou už u sousedů Colina a Betty, a zavedl stejný postup.
Pak jsem uslyšel zvuk telefonního vyzvánění a uvědomil jsem si, že to Mike volá Jessie na její mobilní telefon. Po čtvrtém zazvonění to zvedla svým obvyklým rozjařeným způsobem: „Dobrý den, tady Jessie.“
Rozhovor pak probíhal asi takto:
„Dobrý den, je to Jessiee Reptonová, vlastníte Toyotu, kterou jste dnes přivezla do servisu?“
„Ano, správně.“
„Dobře, to je skvělé. Tady je mechanik Mitch, potřebuji si s vámi promluvit o vašem autě a získat povolení k několika věcem. Než začnu, takže vám řeknu, co je třeba udělat, a na konci vám sdělím cenu. Je to v pořádku?“
„Ach, ano, asi ano. Je potřeba udělat hodně práce? Víte, že nemám moc peněz a nechci naštvat tátu, protože bych ho možná musela přimět, aby mi pomohl to zaplatit.“
„No, je tam pár věcí, ale opravdu ne tak drahých, a samozřejmě auto bude špičkové, až to dokončíme.“
„Dobře, tak jaké?“
„Jasně, první z nich je, že poměr světelných toků a jejich zásoba je opravdu nízká, a to musíme vyřešit, jinak nebudete moci používat světlomety a v noci opravdu dobře vidět. Takže musím přidat víc lumenů a taky nabít zásobník lumenů, a to zabere celý den, takže auto bude hotové až kolem čtvrté odpoledne. Doufám, že ho nebudete potřebovat dřív, že ne?“
„Ale ne, to asi ne.“
Také musím vyměnit červenou barvu v zadních světlech, Čočky jsou v pořádku, ale červená je stará modelová barva, takže ji musím změnit, aby odpovídala současnému zákonu, takže musím sehnat další červenou a opravit ji. Není to složité, ale zabere to pár hodin.“
„Aha, o tom jsem nevěděla. Jsou všechna auta stejná?“
„Ne, týká se to jen vašeho modelu Corolly. Tak to jste asi nevěděla o hromadné svolávací akci Toyoty.“
„No, něco jsem o tom slyšela, ale myslela jsem, že se to týká jen airbagů nebo tak něco. Ty jsem si nechala zkontrolovat, ale o špatné červené barvě mi nikdo nic neřekl.“
„Ne, tenkrát se asi ještě nezměnil zákon, takže proto tyhle věci začínáme dohánět až teď.“
„Aha, dobře.“
„Dobře, teď se zdá, že sklad H2O má nahoře dost velkou díru. Zjistili jsme to, když jsme odstraňovali gumový spojovací doplněk, takže ho budeme muset také vyměnit. Další věc je, že je potřeba vyměnit uzávěr Lio……….“
„Počkejte, počkejte, co jste říkal o té gumové věci na připojení? To je drahé?“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„No, může být, ale snažím se sehnat nějakou náhradní, která by vám měla cenu dost výrazně snížit.“
„Aha, a co je to ta čepička Lio?“
„Aha, no, to se používá jako pomůcka k udržení viskózního roztoku na maximální úrovni, aby se prodloužilo jeho využití a vhodnosti k udržení plného provozu rotačního výmyslu. Další věc……….“
„Promiňte,“ zeptala se Jess, „co jste to právě řekl?“
„Co viskózní roz….“
„Ne, to ne,“ přerušila ho, „to rotační cokoliv, co to je?“
„Aha, to je nutné, aby se auto udrželo v pohybu. Když to nebude fungovat správně, tak se vůbec nikam nedostanete. Vlastně je to opravdu ta nejpodstatnější část auta.“
!Aha, dobře.“
V Jessině hlase bylo slyšet, že se o auto a zejména o to, kolik bude stát veškerý servis, začíná opravdu bát, ale zatím byla stoická a příliš se nerozčilovala.
„Dobře, další věc, kterou musíme udělat, je dobít atmosférické tlakové nádoby. To nebude trvat dlouho, a zatímco to budeme dělat, zkontrolujeme také, zda je schopnost připevnění stále přítomná a není třeba ji pro vás upgradovat na nové jednotky s vylepšenými schopnostmi. V závislosti na………“
Jessie ho znovu přerušil: „Co myslíte tou vylepšenou schopností upevnění? Co to je a k čemu to slouží?“
„Aha, no, je to jednoznačně nutné pro dobré fungování vozu a samozřejmě nezbytné pro vaši všestrannou bezpečnost a potěšení z jízdy. Máte opravdu skvělé malé auto a my musíme provést tuto práci, abychom vám zajistili dlouhá léta spolehlivé motorizace.“
„Aha, dobře, tak co dál?“ zeptala se na to tónem o něco méně než naprostým smířením s tím, že celé cvičení bude stát malé jmění, a já slyšel chvění v jejím hlase.
„No, myslím, že poslední opravdu zásadní položkou je, že je třeba provést servis horního, podvěsného, oscilačního dekravinátoru. K tomu potřebujeme vůz zvednout, abychom mohli zkontrolovat a opravit případné problémy, které s ním zjistíme.“
„Je to potřeba udělat, zní to draze, a co myslíte tím ‚zvednout auto‘? Jak to uděláte, potřebujete jeřáb nebo něco takového?“
„Ale ne, v dílně máme malý zvedák, který používáme. Dáme ramena pod auto a zvedneme ho. Musíme samozřejmě dávat pozor, aby nespadlo, ale to se stalo jen párkrát a jsme velmi opatrní.“
„Musíte to dělat? Vždyť co když mi auto spadne, nebudu mít v čem jet na univerzitu, a máma s tátou mi ho koupili k narozeninám, nemohla bych o auto takhle……….“ A zřetelně jsem slyšel, jak si teď slzy hledají cestu po tváři mé dcery. Snažil jsem se někomu věnovat pozornost do telefonu, ale samozřejmě to nešlo a teď jsem si přál, abychom si s tím nezačínali. Opravdu jsem nevěděl, že moje holčička bude tak rozrušená, a chtěl jsem ji obejmout a říct jí, že to byl jen aprílový žertík.
Jessie se pak zhluboka nadechla a zašeptala: „Kolik, ……kolik to všechno bude stát?“
„No, rychle jsem si to spočítal a celá ta věc by měla vyjít asi na 1540 dolarů včetně daně z přidané hodnoty.“
„Cože, proboha, to si nemůžu dovolit. Musím se zeptat mámy a táty, jestli mi můžou pomoct, je to opravdu tak moc?“ zašeptala a třes v jejím hlase mě upozornil, že se každou chvíli rozpláče.
„No dobře, když se zeptáš mámy, táty, strýce Colina a tety Betty a možná i tátova kamaráda Michaela z rádia, možná nebudeš muset platit nic.“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Co, o čem to mluvíš. Jak je můžu všechny požádat, aby zaplatili?“
Když jsme se Michaela zeptali, jestli nám pomůže připravit roubenku, zeptal se mě, kde bude Marion. Pak navrhl, aby i ona byla na telefonu a také poslouchala, a až bude čas, můžeme všechny přivést do představení.
Další tiché cvaknutí a v telefonu se ozval hlas: „Jste v přímém přenosu, teď můžete mluvit s Jessie.“
Mike to pak komentoval: „Jess, celkové náklady tě nic nestojí, a to proto, že tady je Mike z rádia a poslouchá mě tvoje máma a táta, strýček Colin a teta Betty a my všichni opravdu chceme jen říct na počítání do tří, jedna, dva, tři: „Apríl, Jessie, od nás všech.“
„Co, co jsi to říkal, jak to myslíš, apríl? Všechny ty věci, co jsi říkal o mém autě, není nic z toho pravda?“
„Ne.“
„Je moje autíčko v pořádku, opravdu?“ zeptala se Jessie.
„Jess, na mou čest, tvoje auto je v pořádku, je to opravdu jedno z nejlepších autíček na silnici. A mimochodem, za to, že to bereš tak sportovně, se postaráme i o účet za servis.“
„Nevím, co na to říct, takže jsem aprílový blázen. Asi jste mě fakt dobře dostali, co? Jsem jenom moc ráda, že je moje autíčko v pořádku, a hlavně nemusím říkat tátovi o peníze, víš, že už jim fakt dlužím hromadu, viď?“.
„To asi jo, Jess, s těmi poplatky za univerzitu a tak. Každopádně, protože jsi se tak skvěle držela, posíláme tebe, tvou mámu a tátu, stejně jako strýčka Colina a tetu Betty a včetně tvých sester a bratra, bohužel ne mě, musím zůstat tady a vést stanici, na plně placenou dovolenou na 7 dní a 6 nocí do prázdninové vesnice na jižním pobřeží s laskavým svolením nás všech tady v místním FM rádiu a South Coast Holiday Village. Err budeš mít v ceně jídlo a pochválí ti vodní lyžování a vodní skútry, když už tam budeš.“
„To myslíš vážně, to bude skvělé, že si opravdu užijeme společnou dovolenou, díky, opravdu díky, myslím mámu a tátu a strejdu a tetu, nikdy jsme neměli takhle hezkou dovolenou, my všichni a strejda a teta, díky, prostě díky.“
Začalo blekotání, tak jsem řekla: „Jess, to je táta. To je v pořádku, víš, že tě máme rádi, a doufám, že nás máš pořád rád. Víš, že bychom ti opravdu neudělali nic, co by ti ublížilo, viď?“
„Tati, kde jsi, myslela jsem, že jsi v práci.“
„Jsem, kotě, a máma a teta Betty, strejda Colin, ti taky poslouchají.“
„Mami, ty jsi tam taky s tátou?“
„Ne, Andílku, jsem u tety Betty se strýčkem Colinem. Také jsme poslouchali celý hovor.“
„Páni. A co zbytek stáda, taky v tom jedou?“
Ozvala jsem se a řekla své holčičce: „Ále ne, to ne… nemohli by nic takového utajit, něco by řekli a ty bys z nich pak celý příběh vypáčila.“
„Jo, asi jo, tati, a musím říct, že jsi mě dobře dostal. Ale upozorňuju tě, že příští rok vám to vrátím, tak si dávej pozor.“
O tři týdny později jsme byli na jižním pobřeží, hlídali jsme dcery jako ostříž – kolem byli samí kluci, chápejte – a nebylo možné, aby se moje děti staly na pár dní a nocí něčím faktorem zábavy. I můj syn měl co dělat, aby sledoval holky v téměř neexistujících bikinách.
S Marion jsme seděli na lehátkách na pláži a přemítali o našem společném životě.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Marion.“
„Hm,“ podívala se na mě.
„Ty oblečky, které mají na sobě ty mladé dívky a které, jak se zdá, upoutávají pozornost našeho Jamese, nazvala bys je plavečkami nebo bikinami?“
„Bikiny, jak to myslíš, bikiny?“
„No, prostě se mi zdá, že jsou jim bikiny trochu malé.“
„No, to asi jo, ale tohle jsou dvacátá léta a my už jsme taky ve čtvrtém ročníku. Myslím, že bychom měli být rádi, že tu neběhají úplně nahé.“
Pak jsem se zeptala: „Pamatuješ si na první společný víkend v Caves House a na ty minišatičky, co jsi měla na sobě?“
„No jo, to si určitě pamatuju. To jsi teda projevil zájem, viď, Bobby.“
„Hmm, a ty je ještě?“
„Samozřejmě, mám je v kufříku. A hádej co, pořád mi sedí.“
„No, ty moje křepelko,“ napodobil jsem co nejlépe skvělého komika WC Fieldse, „zajímalo by mě, jestli si myslíš, že by dneska večer bylo vhodné trochu si zaplavat při měsíčku?“
Otočil jsem se na ni a usmál se: „Myslíš, že by to mohlo být dost dobré na to si je obléknout?“
„Myslím, že bych mohla. Víš, jak jednou řekla slavná Mae Westová tvému hrdinovi: „Když jsem dobrá, jsem velmi, velmi dobrá. Ale když jsem špatná, jsem ještě lepší. A mimochodem, myslím, že je jen dobře, že sis nechal udělat vasektomii, to si myslím já.“
(No Ratings Yet)
Loading...
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*