Do Saint-Émilionu konečně dorazil podzim, vítr už byl chladnější a slunce s každou další nocí zapadalo dříve. Listí se měnilo v zářivě oranžové a červené a jabloně v okolí vévodova převzatého panství byly plné plodů. Vzduch díky tomu chutnal sladce a Luc si bral víc hlídek než kdokoli jiný, jen aby měl záminku se v něm toulat. Uvnitř zámku už stejně začínalo být dusno. Nikomu z rebelů se nechtělo uklízet a veškerý personál už v tu chvíli utekl, takže se uvnitř rychle stával nechutným. Luc a muži, s nimiž sdílel pokoj, obvykle nechávali přes den otevřené okno, ale závany podzimního vzduchu většinou sloužily k tomu, aby ho vyburcovaly k šílenství.
Rozhodl se zamířit ke stájím, přestože to mělo být až na konci jeho hlídkové trasy, ani neměl důvod se ke zvířatům samotným přibližovat. O koních toho věděl jen velmi málo, péči o ně přenechal dvěma svým krajanům, kteří v tom měli zkušenosti, a i když je rád pozoroval zpovzdálí, většinou se cítil nervózní, když byl v jejich blízkosti. Byli příliš velcí a přísahal, že hřebec, na kterém vévoda obvykle jezdil, poznal, co provedli, a spřádá plány na pomstu. Bylo mu to vidět na očích.
Než došel ke stájím, začalo být chladněji. Věděl, že uvnitř bude tepleji, a tak i když se kvůli samotným koním nehodlal zdržet dlouho, usoudil, že si uvnitř na chvíli sedne. Tiše otevřel dveře, aby nic nevyplašil, a tiše vykročil po slámou vysypaném kameni.
Okamžitě se zastavil. Nebyl tu sám a nebyli tu jen koně. Viděl, že z boxu u jeho konce s hromadou sena trčí nohy. Poznal, že patří jednomu z jeho spolubydlících, Felixovi. Na sotva slyšitelné zavření dveří nereagoval a Luca si zatím nevšiml. Usmál se sám pro sebe. Ideální příležitost, jak ho vyděsit.
Luc po špičkách přešel stáj a přikrčil se tak nízko, aby byl pod polozabedněnými dveřmi do boxů pro koně a ti mu věnovali méně pozornosti. Nikdo z nich se o jeho přítomnost nezajímal a on se dostal až ke koncovému stání, aniž by udělal hluk. Nahlédl za stěnu.
Felix ležel na seně s napůl zavřenýma očima a zarudlým obličejem. Ruku měl položenou v rozkroku a Luc ztuhl překvapením, co dělá. Měl penis vytažený z rozepnutých kalhot a hladil si ho. Byl tvrdý, něco, co Luc ještě neviděl, i když slyšel ostatní muže žertovat natolik, aby pochopil, jak a proč a kdy. Vtipkovali o ženách a sexu a o tom, že ani jednoho nemají dost a že možná proto chtějí svrhnout monarchii – vyčerpaní špatně nasměrovanou energií nebo něčím podobným. A vtipkovali o masturbaci, ale Luc se k tomu nikdy nepřipojil, a někdy v noci ležel a přemýšlel o mechanismu na základě toho, co zaslechl, a pak měl divný pocit v žaludku, který ho nutil myslet na cokoli jiného.
Nechtěl takhle přemýšlet o tělech. Napadlo ho, proč tomu tak je, a ani na to nechtěl myslet. Byl od nich oddělený, pokud šlo o tohle, a někdy v období střední puberty si uvědomil, že je od nich oddělený i pokud šlo o jejich představy o atraktivitě (v tom smyslu, že si uvědomil, že o ženách nepřemýšlí tak, jak se zdálo, že přemýšlejí oni), a nic z toho mu nebylo příjemné na zvažování. Kdyby to nebral v úvahu, záminka by pokračovala v neztenčené míře. A možná že představa, že to znamená, že nikdy nezažije určité věci, určité vztahy, určité činnosti, v něm vyvolávala určité pocity, a ty určité pocity byly přinejmenším trochu negativní, ale záminka byla lepší než alternativa. Takže to záminkou zůstane.
Předpokládal, že kvůli ní nikdy neuvidí takového člověka. Byla to prostě jedna z těch určitých věcí, které nikdy nezažije. Možná právě představa, že je to nepřístupné, byla důvodem, proč se jeho tělo cítilo divně, racionalizoval si. Nebo to možná bylo proto, že někde v něm, uprostřed zamotaných drátů v mozku, byl kousek, který nebyl plně zapojen plně investován. Přemýšlel o ženách a o tom, že na ně nereaguje, už několik nocí a část z něj chápala, že to možná znamená jiný „světonázor“, ale „světonázor“, na kterém se obvykle usadil, pak byl „celibát“. Zbožný – jako jeptiška.
Tento pocit nebyl zbožný. Občas ho pociťoval, ale nikdy nebyl přesně zaměřený na někoho; spíš to byl takový ten náhodný pocit v noci ve tmě, který nesouvisel s ničím jiným než snad s jeho vadnou biologií. Biologie, která neodpovídala tomu, na co se díval.
Felix se setkal s jeho očima a přestal se hladit. Hleděli na sebe. Lucovi bylo horko a nebyl si jistý, jestli se to odráží v jeho tváři, a nebyl si jistý, jestli by neměl utéct. Tohle neměl vidět.
Felix na něj kývl hlavou, takovou, která znamenala, že má přijít. Lucovi se zatočila hlava, cítil se úzkostně a zmateně a bylo mu teplo a jeho ošoupané boty křupaly na slámě. Felix se o centimetr posunul, aby mu naznačil, aby se posadil, což Luc udělal. Bál se mu podívat do očí. Měl pocit, že Felix možná o té lsti věděl, a proto ho přiměl, aby se přiblížil, místo aby to obrátil v žert, jak očekával. A pak se natáhl po Lucově ruce a přiblížil si ji ke svému penisu, byl teplý a pevný a přísahal by, že cítí, jak jím proudí krev. Tělo mu pod prsty pulzovalo. Nečekal, že to bude takhle cítit.
Felix pomalu pohyboval Lucovou rukou nahoru a dolů a masturboval se. Luc měl hlavu tak zamlženou, že to klidně mohl být sen. Nikdy si nemyslel, že by se mohl dotknout penisu, zvlášť ne takhle, a vyvolalo to v něm ty samé pocity, které se mu s přestávkami stávaly v noci, ale mnohem, mnohem silnější. A tentokrát to nebylo „nesouvislé“. Rozuměl tomu. A rozčiloval by se nad tím později, ale teď se mu to líbilo.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Líbilo se mu Felixovo tělo. Jeho velké, drsné ruce, předloktí, která byla pevná, i když byla hubenější než většina jejich krajanů, jeho rozcuchané hnědé vlasy a jeho úsměv a jeho hlas a jeho smích a vtipy, které neustále nad vším dělal, až mu Marcel dával mizerné práce na nejvzdálenějších místech pozemku, jen aby si odpočinul. Felixe měl rád. Chtěl, aby ho měl Felix taky rád, a ne jen jako kamaráda, jak si myslel, že ho vnímá – vzhledem k tomu, že hned vyrukoval s tím, že by s ním chtěl bydlet, když si všichni na zámku nárokovali místo -, ale jako…
Nedokázal to formulovat slovy. Připadalo mu to špatné, ať už si vybral kterékoli. Věděl, že má na mysli „romanticky“, ale všechna slova byla specifická způsobem, který mu neseděl. Chtěl být Felixovým přítelem, ale to bylo směšně aspiračním a zároveň vztahově problematickým cílem. Ale přítelkyně? Manželka? To bylo mdlé.
Možná to Felix věděl. Nechtěl, aby to věděl. Bál se, že se Felix pokusí dotknout i jeho, protože buď to Felix nevěděl a on by na to přišel, nebo to Felix věděl a pak… No, představa, že by to Felix už věděl, byla jaksi ještě horší. Bylo to nechutné.
Ale na krátký okamžik pocítil jakési spojení a to spojení bylo ohromující. A Felix sundal ruku, opřel se a Luc mu pomalu a jemně hladil penis, nebyl si jistý, jak to má dělat dobře, ale byl si dost jistý, aby mohl pokračovat. A cítil teplo jeho tělesného tepla a pulzování jeho krve a to, jak jeho tělo pod jeho sevřením ještě více ztvrdlo.
Felix šťouchl rukou do Lucova stehna a konečky prstů se ho tak lehce dotkl. Luc okamžitě zpomalil a odtáhl nohu. Felix se krátce setkal s jeho očima, zvedl obočí a Luc odvrátil pohled. Beze slova se vrátil k hlazení svého penisu a Felix se ho už nepokusil dotknout.
Přál si, aby to dokázal. Chtěl, aby to udělal. Málokdy uvažoval o tom, jak by se ten akt odehrál nebo jaký by to byl pocit. Nebylo to něco, co by si mohl dopřát i v soukromí vlastní hlavy. Nebylo to něco, co by se mu kdy podařilo.
Ucítil jemnou změnu na Felixově těle a podíval se na něj, když se mu zavřely oči. Jeho dech se zadrhl, trhl boky a najednou po Lucových prstech něco stékalo. Zastavil se a zíral, jak sperma vystříklo v dalších dvou rytmických pulsech a rozstříklo se na kámen před hromadou sena. Poslední výron byl podobný tomu prvnímu, ulpěl na jeho penisu a stékal po špičce a po dříku. Felix ztěžka oddechoval, když Luc sundal ruku. Roztáhl prsty a prohlížel si průsvitný sliz. Napůl čekal, že bude jako voda. Nebyla. Taky to divně páchlo. Nečekal, že to bude cítit.
Felixův dech se vyrovnal a najednou plácl hrst sena do Lucovy otevřené dlaně. Ucukl, když Felix setřel své semeno a smetl znečištěné seno do hromádky. Luc si skoro přál, aby to neudělal. Jeho kůže se cítila odpornější od zbytků lesku než od samotného teplého moku.
Felix vyskočil ze sena a natáhl ruku. Luc ji vzal čistou rukou a nechal se také vytáhnout nahoru.
„Zase máš hlídku?“ zeptal se a jeho hlas zněl o něco drsněji než obvykle, stejně jako hned po ranním probuzení. Věta „spí s někým“ cinkla Lucovi kolem jinak prázdné lebky. Byl sotva přítomen, až se Felix naklonil stranou do středu svého vidění při nedostatku odpovědi.
„Aha, ehm.“ Luc si spěšně otřel hrubou ruku o bok kalhot. „Jo, jo.“
Felix ho poplácal po rameni a postrčil ho směrem k přední části stáje. Luc klopýtal řadou mezi stájemi a připadal si, jako by uvízl ve snu. A čím dál méně v tom požitkářském, ale spíš v tom, po kterém se cítil špinavý, nesvůj a zlomený. Jeden z koní se naklonil přes dveře stáje a hlasitě na něj frkl a on to sotva vzal na vědomí, i když by ho takové chování za normálních okolností donutilo k běhu. Natáhl ruku k dřevěným dveřím stáje.
„Hej,“ zavolal Felix. Luc se zastavil, ale neohlédl se. „Nikomu to neříkej, jo? Ani jako… jako vtip nebo něco takového.“.
„Jo,“ zamumlal Luc. Díky těm slovům se cítil ještě víc zlomený. Strčil do dveří a začal vystupovat zpátky do chladného podzimního vzduchu.
„Bylo to dobré,“ dodal Felix.
Luc nevěděl, co ten tón znamená a co znamená sdělení. Nechal dveře od stáje s bouchnutím zapadnout. Po celou dobu chůze po obvodu pozemku se díval na svou ruku.
(No Ratings Yet)
Loading...