Vlkodlak jménem Trevor Best

Trevor Best byl vlkodlak. Narodil se jako vlkodlak, ale dětství prožil jako normální člověk. Pak, v den jeho osmnáctých narozenin, ho jeho otec posadil na zem a řekl mu o jejich rodinném tajemství. Trevor mu zpočátku nevěřil. Avšak té noci, kdy byl Měsíc v úplňku vysoko na obloze, došlo k jeho první proměně, a to zcela proti jeho vůli. Naštěstí u toho byl jeho otec a vedl ho. V podobě dvou vlků běželi po nedalekém lese na tichých nohách, jazyky vyplazené, žluté oči zářící do tmy. Poprvé zabili malého jelena a rozdělili se o něj. Poté se ukryli v jeskyni, kde na ně čekalo náhradní oblečení schované za skálou. Když přišlo ráno, oblékli se a šli domů jako muži. Trevor měl pocit, že jejich pouto už nemůže být silnější.

Tedy až do chvíle, kdy si domů přivedl svou první přítelkyni.

Trevorův otec se podíval na prvotřídního blonďáka a odtáhl ho stranou.

„Ona pro tebe není ta pravá, synu,” řekl mu. Trevor ho neposlouchal. Byl mladý, byl nadržený, chtěl ji ošukat. A tak to udělal. Všechno šlo jako po másle, až do prvního úplňku. Pak zjistil, že se ho bojí. A co hůř, když se jí pokusil ukázat své tajemství, vyděsila se tak, že mu pohrozila, že ho vyžene.

Už byla skoro na útěku, než ji jeho otec dostihl a roztrhl jí hrdlo.

Po té noci už to mezi ním a jeho otcem nebylo jako dřív. Přesto tu pro něj otec vždycky byl, když ho potřeboval, a Trevor neměl žádný skutečný důvod ho nenávidět. Když už, tak byl vděčný, že mu pomáhá někdo zkušený. Jednoho dne po večeři počkal, až matka odejde, a pak se tiše zeptal otce:

„Ví o tom máma?”

„Ano, ale nikdy se o tom nezmiňujeme. Chceš vědět proč?”

„Proč?” zeptal se Trevor nechápavě.

„Protože, synku,” řekl pomalu, „si myslí, že si nepamatuju nic, co dělám, když jsem vlkodlak.”

„Ale to není pravda,” řekl Trevor. „Měl bys jí to prostě říct.”

Otec se na něj dlouze podíval.

„Synu, až se poprvé spáříš jako vlkodlak, zeptám se tě, jestli to tak pořád cítíš. Do té doby si prosím nech svůj úsudek a mámě nic neříkej.”

Trevor oněměl, ale uvědomil si, že je tu něco, co o vlkodlačím páření neví a co mu otec nechtěl říct. Od toho dne se rozhodl, že v noci o úplňku už nikdy nebude s žádnou dívkou. Jeho život pokračoval normálně, vstupovalo do něj mnoho dívek a zase ho opouštěly, aniž by byly moudřejší. Žádná z nich nedokázala udržet jeho pozornost déle než několik týdnů. To mu vyhovovalo a vyhovovalo to i jeho otci. Jen jeho matka si občas stěžovala.

„Kéž by sis našel nějakou pěknou, stálou přítelkyni,” říkávala s povzdechem. Neměl to srdce říct jí pravdu, která spočívala v tom, že má v plánu zůstat svobodný až do smrti, a tak jednou provždy přerušit cyklus prokletého vlkodlačího genu.

Tři roky po své první noci jako vlkodlak potkal lásku svého života.

Jmenovala se Laura Edwardsová a byla dcerou kněze. Těžko si lze představit nevhodnější partii pro Trevora, který měl v té době už opravdu pověst playboye. Nicméně od chvíle, kdy ji poprvé spatřil a vdechl její vůni, byl zcela závislý. Pronásledoval ji, aniž by o tom věděla, ve dne v noci. Jediná doba, kdy se držel stranou, byl úplněk. Ale i tehdy na ni myslel, ve své vlčí podobě, a když to udělal, vynořil se jeho vlčí penis, celý velký a tvrdý a s obrovským uzlem u základny. Když Trevor poprvé uviděl svého vlčího ptáka, zděsil se. Pak si na něj zvykl, možná byl i trochu pyšný.

Pravdou bylo, že jeho vlčí péro bylo dvakrát větší než jeho lidské. Samozřejmě nikdy neměl v plánu použít ho na dívku. Zvlášť ne na tu, která by se mu opravdu líbila.

Zůstával ve svém předsevzetí neochvějný po mnoho měsíců. Když začal s Laurou chodit, vymyslel si dobrou výmluvu, proč u ní bude muset každý měsíc jednu noc chybět. Říkal jí, že to byl jeho večer, kdy si mohl vyjít s kluky. Dlouho mu věřila, a to bez jakýchkoli otázek. Pak se jednoho dne při večeři u něj doma Trevorova máma náhodou zmínila o tom, jak velký samotář Trevor je. Laura se přirozeně usmála a řekla: „Až na ty noci, kdy chodí ven se svými kumpány.”

Tím byla jeho lest prozrazena. Jeho matka o žádných mužských kamarádech nevěděla a také to řekla. Laura se na něj podívala zúženýma očima, než se vrátila ke svému okouzlujícímu já. Později ho samozřejmě dlouze vyslýchala, ale jeho odpovědi ji neuspokojily. Když nastal další úplněk, viděl, jak ho sleduje, když vychází z domu. Myslela si, že ji nevidí, ale on ji cítil na míle daleko. Vlkodlaci měli mimořádně citlivý čich, dokonce i v lidské podobě. Koutkem oka ji tedy pozoroval a utíkal lesem, aby se jí vyhnul.

Ta hloupá dívka ho následovala a okamžitě se ztratila.

O několik hodin později, když se setmělo, se k ní vrátil, tentokrát ve své vlčí podobě. Našel ji, jak sedí u velké borovice, objímá si kolena k sobě a pláče. Při vlčím vytí zalapala po dechu strachy a Trevor se k ní přiblížil. Pomyslel si, jak je hloupé, že se ztratila, a ještě hloupější, že by se měla bát osamělého vlka v dálce. S ním by žádného jiného dravce ani nenapadlo se k ní přiblížit. Byl její nejlepší ochranou a zůstal po jejím boku, mimo dohled, několik hodin.

K půlnoci usnula, schoulená na studené zemi. Vypadala tak malá a osamělá, že si Trevor nemohl pomoci. V naprosté tichosti se k ní doplazil a položil své velké chlupaté tělo vedle ní. Ani se neprobudila, jen ho ve spánku objala kolem ramen. Brzy jí bylo teplo a spala hlouběji. Poslouchal tlukot jejího srdce a jeho stálý rytmus ta-da, ta-da, až do svítání. Pak se od ní odplazil a opustil ji, nezraněnou. Později se vrátil s otcem v závěsu a předstíral, že ji hledá, ačkoli přesně věděl, kde ji najde. Byla opravdu šťastná, že je vidí, a vděčně mu padla do náruče.

„Slib mi, že už nikdy nepůjdeš v noci sama do lesa,” řekl a políbil ji na temeno hlavy. Slíbila mu to se slzami v očích a on si pomyslel, že už se o ni nikdy nebude muset bát jako předchozí noc.

O dva měsíce později byla v lese znovu.

Opět to začalo tím, že ho sledovala, v autě, a snažila se za ním běžet, když odbíhal od cesty. Les byl díky stromům temným místem i za úplňku. Předvídatelně se opět ztratila a Trevora to rozzuřilo. Poté, co se proměnil do své vlčí podoby, běžel zpátky za ní s úmyslem ji trochu vyděsit, jako další odstrašující příklad pro budoucí eskapády. Nikdy ho nenapadlo, jaká bude její reakce, jinak by to nezkoušel.

Protože když Laura poprvé uviděla vlkodlaka, nekřičela, nekřičela ani se nesnažila utéct. Jen tam stála na malé mýtině, její silueta se rýsovala v měsíčním světle a zírala na něj. Necítil z ní ani stopu strachu a to ho přimělo přijít blíž. Když to udělal, Laura k němu natáhla ruku.

„To je v pořádku,” řekla. „Já se tě nebojím.”

Pak vypustila bombu: „Mluvila jsem s tvým otcem, Trevore. Znám tvé tajemství. A slibuji ti, že u mě je v bezpečí.”

Trevor zavrčel. Byl větší než kterýkoli obyčejný vlk a jeho vrčení bylo hlubší a také hlasitější. Jak obojetné od ní, mluvit s jeho otcem za jeho zády! Kdo jí to řekl? Copak mu nevěřila, po tom všem, co spolu prožili? A co vůbec věděla o jeho důvodech, proč jí neukázal svou vlčí podobu? Nic. Nic nevěděla! Byla jen hloupá holka, která vedla chráněný život, život kněžské dcery, kde se nikdy nic zlého nestalo. S těmito rozzlobenými myšlenkami se otočil k odchodu. Už byl rozhodnutý, že se s ní druhý den rozejde. Byl to jediný způsob, jak ji udržet v bezpečí a dodržet vlastní slib, který si dal, že zlomí vlkodlačí kletbu.

Když od ní odcházel, rozplakala se, zvuk jejích vzlyků ho pronásledoval, když mizel mezi stromy.

Druhý den se Trevor, věrný svému plánu, s Laurou rozešel s tím, že o ni ztratil zájem. Nepřiznal, že ji v lese viděl, ale nechal ji, aby si myslela, že si nepamatuje nic, co se stalo, když byl vlkem. Ignoroval její prosby i slzy a snažil se ji vytěsnit z mysli, jak nejlépe uměl. Nebylo to snadné, ale myslel si, že se mu to jako člověku daří. Dokonce si našel další dívky, se kterými chodil, a několik jich vzal na rande. Pak ale opět přišla noc úplňku – a on objevil ve svém plánu obrovskou trhlinu.

Venku v lese, na malé mýtině, kde ji naposledy viděl ve své vlčí podobě, na něj čekala Laura.

Byla spoře oděná a on nevěděl, jestli je to záměr, nebo důsledek teplého letního počasí. Každopádně ho to vzrušovalo, jeho vlčí penis trčel a koule se mu bolestivě napínaly. V hrůze, že by jí mohl ublížit, obcházel mýtinu a držel se přitom zcela mimo dohled. Zdálo se, že nějak vycítila jeho přítomnost, a tak na něj promluvila a prosila ho, aby se jí ukázal. Několik hodin odolával, seděl tam a lapal po dechu… lapal po dechu… cítil její vůni z bezpečné vzdálenosti, jak doufal. Jak se ukázalo, nebyla to dostatečná vzdálenost.

Jeho sebeovládání začalo vynechávat ve chvíli, kdy se svlékla. Musel to být z její strany úmyslný čin. Jejím cílem bylo vyprovokovat ho, ale k čemu? Čekala snad, že se magicky promění zpátky v člověka, jakmile bude po jejím boku? Pak Laura řekla:

„Prosím, Trevore, pojď a vezmi si mě. Chci tě, tak moc tě chci. Je mi jedno, jestli jsi vlk, nebo člověk, miluju tě v jakékoli podobě, kterou na sebe vezmeš.”

Zmateně zavrčel a jeho vlčí penis sebou netrpělivě škubal. Pak zvedl hlavu k měsíci a zavyl.

Když vlkodlakovo vytí protrhlo noc, Laura překvapeně mírně nadskočila. Rychle se však vzpamatovala a začala ho volat hlasitěji než předtím. Věděl, že toho nejspíš bude litovat, přesto si nemohl pomoci. Vstal a tiše k ní přiklusal.

Ve chvíli, kdy ho uviděla zhmotnit se na mýtině jakoby ze vzduchu, vydala Laura ze sebe malý výkřik. Byl v něm náznak strachu, ale už bylo pozdě na to, aby se otočila. Za tohle si můžeš sama, pomyslel si a zavrčel. Udělala malý krůček dozadu a pak se zastavila.

„Trevore? Jsi to ty?”

Samozřejmě, že jsem to já! Chtělo se mu křičet. Protože neměl ten správný hlasový aparát, zmohl se jen na zavrčení v odpověď. Nedal jí šanci otočit se a utéct, protože skočil dopředu a rychle zmenšil vzdálenost mezi nimi. Jeho velké tlapy jí narazily do hrudi a srazily ji k zemi. Přistál na ní a upřeně si prohlížel její nahé tělo svýma vlčíma očima a vpíjel se do ní. Kdyby jí tak mohl říct, co se mu právě teď honilo hlavou! Jak šílený pocit to byl, vidět ji konečně nahou, když se vždycky chovala tak cudně, když spolu chodili. Za těch dvanáct měsíců, co byli spolu, se s ní nedostal ani na druhou metu. A teď tu byla, svlékla se před ním do naha, aniž by ji o to požádal – a navíc venku v lese, kde číhala všechna ta nebezpečí!

Říkal jsem ti, ať se po setmění nevracíš do lesa, pomyslel si a vrčel na ni a chtěl, aby to pochopila. A přesto jsi tady, znovu mě neposloucháš a děláš se zranitelnou. Ty hloupá holko! Copak nevíš, že na tebe číhají dravci, kteří by tě mohli zabít, kdybych tu nebyl já, abych je zastavil?

Samozřejmě neřekla nic. Jeho hlasité vrčení ji děsilo, silně se třásla. Kdyby ji teď nechal, nejspíš by se zvedla a utekla, ale to on nehodlal udělat. Jednak nechtěl, aby běhala nahá po lese a byla celá poškrábaná a potlučená. A za druhé byl příliš vzrušený na to, aby od ní odešel. Ta loď už odplula, pomyslel si hořce.

Pak k ní s dalším varovným zavrčením sklonil hlavu a olízl ji po tváři.

„Bože,” vydechla naprosto zděšeně. Nepohnula ani brvou, když ji dál olizoval od hlavy až k patě. Když došel k jejímu stydkému pahorku a strčil jí čenich mezi stehna, zasténala a rozevřela mu nohy. Umožnila mu snadný přístup. Povzbuzený ji olízl mezi jejími jemnými, panenskými kundími pysky – a ano, věděl, že je panna, protože je dcera kněze -, čímž z ní vyloudil tiché výkřiky a jemně ji rozechvěl. Když přestal, už z ní nebyl cítit strach. Místo toho byla vzrušená. Možná ne tolik jako on, ale dost na to, aby byla poddajná a snadno se s ní manipulovalo. Postoupil k ní z jedné strany a sáhl jí na boky, aby ji přetočil na předek. Pochopila jeho záměr a pomohla mu. Pak se – světe div se – přetlačila na všechny čtyři, jako by mu četla myšlenky.

Možná jí otec řekl, co má dělat? Trevor se krátce zamyslel. Vypustil to z hlavy, aby se nerozptyloval. Místo toho se soustředil na její růžové kundí pysky, které se stále leskly od jeho vlčích slin a vyzařovaly její výrazný ženský pach – vůni mladé ženy v říji. Takhle na ni myslel svou vlčí myslí a takhle si ten okamžik bude navždy pamatovat. Strčil nos přímo do její kundičky a zhluboka se nadechl. Ještě několikrát ji olízl a sledoval, jak se v reakci na to chvěje.

A pak, jakoby zpomaleně a bez jediného zvuku, na ni zezadu nasedl a naklonil boky nahoru, k průniku. Jeho vlčí penis byl samozřejmě plně vztyčený a velmi tvrdý. Jeho špička neomylně našla její měkký, vlhký střed a vtlačila se do ní. Zasténala, když to ucítila, a zaklonila hlavu. To mu umožnilo snadný přístup k její tváři, takže ji olízl. Zatímco jí jazykem olizoval tvář, objal ji předníma nohama a zasunul do ní svého ptáka.

„Aaaaaah!” vykřikla, když do ní hluboko vnikl a prorazil jí přitom panenskou blánu. Bolest z toho byla ničím ve srovnání s bolestí, kterou jí působil jeho monstrózní penis. Přesto byl bezmocný a nedokázal se zastavit. Když se zabořil až po kořen, na chvíli se zastavil a cítil, jak se pod ním její boky trhají. Pak ji začal mrdat, nevšímaje si jejího vytí a výkřiků a nakonec i jejích proseb.

„Přestaň, Trevore, prosím, přestaň! Ubližuješ mi! Bože! Prosím! Je to moc velké! Příliš velký! Bože, Bože, prosím, smiluj se!”

Ale Trevor se neslitoval, nejspíš proto, že vlkodlaci si takové emoce nemohli dovolit. Jak by jinak mohli lovit a zabíjet svou kořist? Pokračoval tedy v šukání, stylem na pejska, při každém přírazu se zaryl hluboko, postupně zvyšoval tempo a jen občas zpomalil – aby ji mohl olíznout na tváři nebo si vychutnat pocit, jak se její kundička svírá kolem jeho těla penisu.

Nevěděl, jak dlouho ji šukal. Pojem času nebyl v jeho vlkodlačí mysli na prvním místě. Soustředil se pouze na pocit jejího měkkého, lidského těla pod sebou a její horké, vlhké kundy kolem svého ptáka. Byla vlhká, velmi vlhká, takže jeho penis snadno klouzal dovnitř a ven. Byla také těsná a těsná zůstala po celou dobu. Od samého začátku až do konce. Jeho vlčí péro se v tom pocitu vyžívalo, získávalo pro sebe maximální množství rozkoše a sytilo jeho nejprimitivnější potřebu. Ke konci, kdy se její výkřiky měnily ve vzlyky a její přední část se zhroutila do měkké půdy, měl pocit, že cítí, jak se udělala. Viděl, jak má ruce natažené nad hlavou a jak se rukama drápe do měkké půdy. Její boky zatím zůstávaly zvednuté, s tlapami opřenými o její stehna, z její kundičky tryskala vlhkost, jak ji tvrdě a rychle šukal.

Pocit, jak se ho její vnitřnosti snaží podojit, ho přivedl na pokraj, takže mu penis začal nejnaléhavěji pulzovat. Nepřemýšlel o tom, co by měl v tu chvíli dělat, prostě to přišlo samo. Jakmile začalo jeho vyvrcholení, prudčeji do ní strčil a zvedl boky výš jen silou. Jeho obrovský penis v ní při vzestupu zmizel celý. Pak, když se její boky vrátily dolů, zabodl se hlouběji – a s jejím bolestným výkřikem v uších Trevor ucítil, jak se se kořen jeho penisu tlačí dovnitř.

Okamžitě jí olízl tvář, aby ji utěšil, i když mu začaly pulzovat koule a pumpoval do ní své semeno. Měl pocit, že je skoro slyší tikat, i když to byl nejspíš jen zvuk krve, která mu bušila v uších. Ať tak či onak, zaplavila ho rozkoš, taková rozkoš, jakou nikdy nepoznal, když byl ve své lidské podobě. Lapal po dechu vzrušením a téměř nevnímal Lauřino zoufalé sténání a kňučení. S obličejem přitisknutým do hlíny a zadkem vystrčeným do vzduchu se Laura dlouhé chvíle třásla a chvěla a jeho penis se v ní nesmírně příjemně chvěl.

Skutečné překvapení však přišlo, když jeho vyvrcholení skončilo a on se pokusil vytáhnout. Zjistil, že to není možné, alespoň prozatím. Velký uzel byl stále v jejím těsném otvoru a pevně je spojoval. Žádné škubání ani snaha o vytažení ho nemohly osvobodit. Jestli se mu něco podařilo, tak to, že ještě víc zasténala a její boky sebou trhly spolu s jeho. Než aby jí ublížil tím, že by se snažil něco vynutit, raději se uvolnil a spustil se na ni. Alespoň tak ji mohl udržet v teple, zatímco čekali. Ještě jednou jí olízl tvář a ochutnal její slzy – a zažil další příval vzrušení, zatímco ona tiše, bezmocně sténala do sladce vonící země.

Trvalo několik hodin, než se Trevorův penis zmenšil natolik, aby se mohl od své milenky odpoutat. To už spala a zůstala spát, když se z ní s vlhkým zvukem vytáhl. Nějakou dobu nad ní stál a pozoroval ji. Přemýšlel, co jí řekne, až ji příště uvidí jako muže. Tehdy se mu vybavila otcova slova, která mu připomněla onen rozhovor před několika lety. Trevor konečně pochopil, proč jeho matka a otec nikdy nemluvili o společném období, kdy byl jeho otec vlkodlak. Proč jeho otec předstíral, že si nepamatuje nic z toho, co dělal jako vlk.

Tohle ses mi celou dobu snažil říct, otče? Zamyslel a upřel své vlčí oči na ubývající měsíc. Že je lepší předstírat, než říkat pravdu? Že by mě nemusela milovat, kdyby věděla, že nejsem úplná šelma, když jsem ji tak tvrdě znásilnil? Nezdálo se mi fér, že bych o tom musel lhát. Neměl pocit, že by nad sebou měl nějakou kontrolu, když dělal to, co dělal. Ačkoli byl uvnitř stále Trevorem a jeho mysl si pamatovala každý detail, ani on nebyl doopravdy sám sebou. Neměl by být zodpovědný za své činy, když byl ve vlkodlačí podobě. Nebo ne?

Správně, pomyslel si. A protože nemohl nést odpovědnost, měl by mít možnost jí to říct, aniž by se bál, že ho odsoudí. Jediný problém byl, že se opravdu bál. Měl strach, že ho vyženou, že ho uloví jako šelmu a zabijí. Ze všeho nejvíc se bál, že ztratí svou lásku. Laura byla jeho spřízněná duše, tím si teď byl jistý. Udělal by cokoli, aby si ji udržel, i kdyby to mělo znamenat věčné zatracení.

Za úsvitu, kdy mu tyto myšlenky vířily hlavou, se otočil a odklusal z mýtiny směrem k jejich jeskyni. Jeho otec přišel pár minut po něm, podíval se na něj a odvrátil se. Bylo jasné, že o událostech té noci nechce mluvit, stejně jako o ní nemluvil se svou ženou. Pro Trevora to byl další okamžik, který mu otevřel oči. Svého otce si vážil a velmi ho obdivoval – a přesto… a přesto… už nechtěl být jako on.

Laura ještě spala na lesní půdě, když si pro ni přišel. Přinesl jí čisté oblečení, horký čaj v termosce a nějaké ovoce k snídani. Trpělivě čekal, až se probudí, a když se jí zachvěla víčka, zhluboka se nadechl.

„Ahoj, Lauro,” řekl. „Spala jsi dobře?”

„Ahoj, Trevore. Sedla si. „Jsem ráda, že tě tu vidím.”

Chvíli se na sebe mlčky dívali. Ta chvíle byla tak klidná a dokonalá, že Trevor málem ztratil odhodlání. Ale pak, když jí podával šálek horkého čaje z termosky, sebral odvahu a řekl,

„Jistě si ze mě děláte legraci, mladá dámo. Není to náhoda, že mě tu vidíš, když oba víme, že jsem s tebou byl celou noc.”

Při jeho slovech se jí rozšířily oči a ruce se jí třásly tak, že málem vylila čaj, který držela v ruce.

„To… to jsi byl ty?” zeptala se a odvrátila pohled. Cítil se teď odvážnější, odhodlaný jít cestou, kterou si zvolil, a ruka se mu vůbec netřásla, když natáhl ruku a chytil ji za bradu. Naklonil její tvář zpět k sobě.

„Podívej se mi do očí, Lauro,” řekl. „Nevidíš ho tam?”

Vypadala, jako by se chystala plakat, jenže on si nebyl jistý proč. Byl přesvědčen, že se mu chystá zlomit srdce, a tak ho šokovalo, že to řekla,

„Vlastně je to naopak. Vidím tě, Trevore, v očích toho vlka.”

„Chceš mi říct, že to není překvapení?” Když se na to zeptal, obočí mu vystřelilo vzhůru, což ji přimělo k úsměvu.

„Ne,” řekla naprosto upřímně. „Věděla jsem, že jsi to ty, už od té první noci, kdy ses ke mně připlazil, abys mě zahřál.”

Chvíli to mlčky zpracovával. Pak hlasem, který se chvěl emocemi, položil velkou otázku.

„Nenávidíš mě? Za to, co jsem ti včera v noci udělal?”

Pomalu zavrtěla hlavou. Ten pohyb byl zprvu tak nepatrný, že si myslel, že se mu to jen zdálo. Napůl očekával, že na něj bude křičet, podruhé byl šokován, když se usmála a řekla,

„Minulá noc byla nejlepší v mém životě. Myslím to vážně.”

Přesto nemohl uvěřit vlastním uším a zavrtěl hlavou, zatímco ji žádal o vysvětlení.

„Co je na tom k vysvětlení?” zeptala se nedůvěřivě. „Copak jsi necítil, jak se dělám, když jsi mě tak tvrdě a hluboce šukal?”

„Lauro!” vykřikl, „co by tomu řekl tvůj otec, kdyby tě slyšel takhle mluvit?”

Bez výčitek se zasmála, pak se k němu naklonila a políbila ho na rty.

„Je mi jedno, co si myslí můj otec,” řekla a zadívala se mu do očí. „Miluju tě, Trevore, ať už jsi zvíře, nebo člověk.”

(No Ratings Yet)

Loading...