Zatímco jsem v duchu zkoumal svůj předběžný plán, trochu jsem zrychlil krok a cítil jsem, jak se mi po špinavé tváři rozprostřel upřímný úsměv. Držel jsem svého kluka za ruku, když jsme šli temnou ulicí k domu dealera. Usoudil jsem, že protože se zdálo, že je čím dál větší tma, musí být noc, a ne ráno, jak jsem si předtím tiše kladl otázku. Chladný vánek jako by trochu rozptýlil mlhu v mé milence a on promluvil normálnějším, rozvážnějším způsobem.
„Takže se cítíš dobře? Vypadáš, že jsi v pohodě. Jak jsi to vypil, v obýváku? Sakra, máš strašně studenou ruku. Možná sis to jen vymyslel, co… Znám lidi, kteří se z otravy alkoholem opravdu zbláznili. Nevím. Myslíš, že se to opravdu stalo?“
Prostě se mi nechtělo diskutovat. Věděl jsem, co se kurva stalo. Viděl, jak to na mě působilo. Že to zpochybňoval, no, asi to byla opravdu šílená událost a pro kohokoli těžko stravitelná. Ale neměl jsem náladu dokazovat svůj názor nebo přesvědčovat o své pravdě. Řekl jsem mu, že se cítím docela dobře, vzhledem k okolnostem… ano, je mi trochu zima… a reagoval jsem na jeho otázky bez většího zaujetí. Byl jsem opravdu pohroužený do svého plánu, jak si opatřit nějakou tekutou úlevu. O realitě předchozích událostí nebylo pochyb. Věděl jsem, jak tvrdé drogy po celý den mohou člověku trochu zamlžit vnímání. Nezazlíval jsem mu, že pochyboval o pravdivosti mého příběhu. Ale upřímně řečeno, cítil jsem se opravdu dobře a těšil jsem se na teplo alkoholu. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem byl přesvědčen, že to bude fungovat.
Začali jsme stoupat po cementových schodech vedoucích ke dveřím dealera a můj kamarád natáhl ruku a čtyřikrát zaklepal. Stáli jsme a čekali několik minut, než se dveře pootevřely a z nich vykouklo oko podezřelého muže, aby si prohlédl své návštěvníky. Když nás poznal, otevřel dveře dokořán a přivítal nás tak vřele, jak to jen dealer drog dokáže. Vešli jsme dovnitř a posadili se na naše obvyklé místo na pohovce. On se posadil naproti nám a zapálil si obrovského jointa. Vzal si neuvěřitelně velký šluk, trochu se zakuckal a nafoukl tváře, aby se snažil kouř zadržet. Několik vteřin se mu to dařilo, ale pak už to nevydržel a s hlasitým kašlem mu kouř vyletěl z krku. Několik vteřin se zakuckal a kašlal, než nám joint podal. Můj přítel mu řekl, co chce; měl dost peněz na dva gramy hnědého, ale požádal o třetího na dluh. Dealer věděl, kde bydlíme, a věděl, že také hrajeme hru a nemáme velké potíže splácet mu dluhy. Vstal ze židle a šel do zadní místnosti, aby nám naplnil „recept“. Když odešel, můj milenec si dal šluka a podal mi ho. „Co si myslíš, že mi to udělá, chlape? Z toho nic nedostanu,“ připomněl jsem mu.
„Jo, promiň, chlape,“ zašeptal a odvrátil oči, zjevně se cítil trochu špatně, že mi to nabídl. „Hele,“ začal jsem a zašeptal mu zpět, „uzavřeme s tvým kámošem sázku a získáme tu drogu zadarmo.“
„O čem to mluvíš?“ zašeptal mi zpět.
„Jen se dívej, počkej, až se sem vrátí.“ Skoro jsem se zasmál, když jsem to říkal. Dealer se vrátil s osmičkou heroinu a řekl, že dnes vezme 200 dolarů a na dalších 125 dolarů může počkat dva dny. Pak jsem se vložil do hovoru.
„Hele, chlape, co si vsadíš, že dokážu vykouřit zbytek toho jointa na jeden šluk?“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Z obrovského jointa zbývaly dvě třetiny.
„To kurva nedokážeš vykouřit na jeden šluk. Koho se snažíš oblafnout, blbče?“
„Vsadím se s tebou o ten heroin, že to dokážu,“ řekl jsem sebevědomě.
„A co z toho budu mít, když to nedokážeš, protože vím, že to nedokážeš, musíš být pěknej debil, abys si myslel, že to dokážeš.“
Zastavil jsem se a řekl: „Jestli to nedokážu, necháš si prachy i trávu, jo?“
Můj milenec prudce otočil hlavu a podíval se na mě s velmi vyděšeným výrazem. „Co to kurva děláš, chlape?“ Sykl na mě a snažil se mluvit potichu, ale možnost, že nedostane své zboží, a možnost naštvat svého dealera ho zjevně dost znervóznila. Objal jsem ho a chladně mu řekl, ať se uklidní, a pak jsem se otočil k dealerovi a řekl: „Tak co, dohodneme se, nebo ne?“
„Kurva, jestli chceš být tak hloupý, nemůžu nechat ujít dvě stě za nic, ale tvůj kámoš tam bude trpět… proč najednou chceš být tak drsný a zkoušet něco, o čem víš, že nezvládneš, blázne? Co je to s tebou, kurva?“
„Tak jsme domluvení?“
„Jo, dobře. A až po pěti vteřinách vykašleš vnitřnosti, dostanu prachy a nechám si drogy, jo?“
„Jo, chlape. Ale to se nestane.“
Vzal jsem tlustýho jointa, který se během našeho rozhovoru moc nespálil, a začal ho kouřit. Jak jsem začal potahovat, stiskl jsem svěrač tak pevně, jak jsem mohl, a prostě jsem dál potahoval, jedním tahem, zatímco joint prskal a praskal a popel padal z konce, jak se blížil k prstům, které ho svíraly. Oba členové mého publika nevěřili svým očím. No, můj kámoš nebyl tak šokovaný jako dealer, ale na tváři měl výraz „Páni! Co to kurva je!“. Držel jsem svaly zadku pevně stažené a dával jsem pozor, abych nepovolil, dokud nevydechnu, což se mi nakonec podařilo. Musel jsem kouřit asi minutu. Vzal jsem si z úst teď už jen nedopalek jointu a vyfoukl jsem nejúžasnější oblak marihuanového kouře, jaký jste kdy viděli. Byl to tak obrovský oblak, že mě úplně zakryl před ostatními dvěma… a já si říkal, jestli vůbec vidí skrz ten oblak. Já jsem neviděl.
„Co to kurva je! Nikdy v životě jsem nic takového neviděl, a věř mi, že jsem už viděl nějaké kurva věci! Jak jsi to kurva udělal?“
Pokrčil jsem rameny, když poslední zbytky kouře opustily mé duté tělo, a konečně jsem se uvolnil. „Nevím, chlape, prostě jsem cvičil, mám dobrou kapacitu plic, víš?“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„No, kurva, dostal jsi mě, kámo. Ale už se ti to znovu nepodaří. To je ta nejšílenější sračka, jakou jsem kdy viděl!“
Byl jsem opravdu rád, že se nezdálo, že by svou prohru bral příliš těžce. Sakra, pravděpodobně neměl tak zajímavou zábavu od doby, kdy jeho prostitutka-feťačka-kontorsionistka-pravidelná milenka byla přejeta popelářským vozem. Ne že by její přejetí bylo jeho zábavou. Jen jsem to musel ujasnit. Tak mi podal osmičkový kousek heroinu, zavrtěl hlavou a poškrábal se, stále ještě v šoku z toho, co viděl. Můj kámoš neřekl ani slovo. Věděl jsem ale, jak je mu úlevou, že jsem to neposral. Rozloučili jsme se a vstali, abychom odešli. Pak jsem se zastavil, otočil se a zeptal se toho zablešeného dealera: „Hele, nemáš náhodou vrtačku?“
„Cože? Vrták?“
„Jo, víš, vrták,“ a vydal jsem zvuk „neeeerrrrrrr“, abych předvedl, jak vrták funguje.
„Uh, jo. Proč?“
„Vadilo by ti, kdybych si ho od tebe půjčil, jen do zítřka? Potřebuju opravit, uh, kliku, je fakt volná, víš?“ To bylo všechno, co mě v tu chvíli napadlo. Podíval se na mě divně a řekl: „Dobře, když to říkáš… ale neznič ji, ty hajzle. Nebudu ti ji muset vytahovat z prdele.“
Otočil se od nás a zmizel v jiné místnosti. Můj milenec se na mě podíval a řekl: „O čem to sakra mluvíš? Naše kliky jsou v pořádku, nejsou uvolněné.“
„Pššt, klídek,“ zašeptal jsem.
„Máme šroubovák, proč potřebuješ na kliku vrtačku?“
Byl vytrvalý. „Sklapni, chlape, za chvilku ti to řeknu,“ řekl jsem s menší trpělivostí. V tu chvíli se vrátil ten hrozný prodejce plenek s akumulátorovou vrtačkou a vysvětlil mi, že se musí nabít.
„Žádný problém, díky moc, chlape. A díky za drogy!“ Nemohl jsem se ubránit úsměvu, když jsem to řekl, a on odpověděl: „Jo, jdi taky do prdele.“ Věděl, že za den nebo dva na nás vydělá peníze.
Otočili jsme se, opustili dealerův byt a vydali se na několikablokovou cestu domů. Po nákupu jsme byli vždycky trochu nervózní, když jsme šli pěšky domů. Mezi tímto místem a domovem se může stát spousta věcí. Ale tentokrát jsem byl ozbrojený vrtačkou, takže jsem si nedělal přílišné starosti. Šli jsme dál a přiblížili se k prvnímu ze tří obchodů s alkoholem, kolem kterých jsme procházeli, a já rychle zamířil ke dveřím. Můj kámoš mě těsně následoval. Otevřel jsem dveře s novou energií a prodavači jsem musel připadat trochu přehnaně horlivý nebo možná pod vlivem PCP. Když nás uviděl vejít, vyděsil se, protože jsem měl v ruce vrtačku. Viděl jsem jeho obavy, ale ještě dřív jsem zahlédl, jak vytáhl brokovnici, kterou měl schovanou pod pultem a čekal na příležitost. Vytáhl tu velkou zbraň a kdybych měl močový měchýř, asi bych se na místě pomočil. Natáhl jsem se s vrtačkou v ruce ke stropu a vykoktal: „Hele, chlape, jen jsem chtěl koupit láhev Smirnoffu, klídek, mám tady prachy, abych ti zaplatil.“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Polož tu zasranou věc, než ti ustřelím hlavu, grázle.
Nešťastné na tomto obchodě a této čtvrti bylo, že nebyly zrovna nejlepší. Není tedy žádným tajemstvím, proč se zaměstnanci tak často střídali. Kdyby tam pracoval déle než dva týdny, nebo jakkoli krátkou dobu tam byl, snadno by nás poznal a s vrtačkou nebo bez ní by věděl, že jsme neškodní. Položil jsem vrtačku na zem, p-o-m-a-l-u… a vstal, čekajíc, až mi prodavač dá najevo, že se mohu bezpečně přiblížit k pultu. Udělal jsem to, vzal láhev, zaplatil, otočil se ke dveřím, k vrtačce a k místu, kde můj kluk ztuhnul, a odešel. Sakra, to bylo pár nervy drásajících vteřin. Můj chudák milenec, byl jsem si docela jistý, že se počůral. Po tom byl několik minut opravdu na dně. Když se konečně mohl normálně nadechnout a uklidnit, řekl: „Na co jsi tu láhev koupil? Jak to chceš vypít?“
„Nechci, mám jiný nápad,“ řekl jsem a znovu se usmál. Stále jsem nebyl připravený mu svůj plán prozradit, čekal jsem, až si budeme moct sednout a já mu to vysvětlím. Rychle jsme se vrátili domů, kde jsme po vstupu odložili drogy, pití a vrtačku a uvědomili si, že potřebujeme dvojitou sprchu. On byl celý mokrý od moči a já smrděl jako po 24 hodinách. Strašně jsme smrděli. Oba jsme vydrželi pár minut, než jsme se trochu umyli. Pak mě ale napadlo, že když jsem předtím viděl v sprše mimozemšťany, cítil jsem se docela nervózní. Opravdu jsem neměl náladu na sprchu. Opravdu mě netěšila představa, že muž, kterého miluji, vejde do té sprchy.
„Víš, umyjeme se u umyvadla, zlato. Já umyju tebe a ty umyješ mě, ano?“
Můj návrh byl ochotně přijat a cestou do kuchyně jsem stiskl tlačítko přehrávání na CD přehrávači, když jsme kolem něj procházeli. Když jsme se svlékali před umyvadlem, začala hrát nějaká náhodná techno hudba. Vzal jsem suchý, zaschlý ručník, namočil ho a namazal na hruď svého milence trochu tekutého mýdla na nádobí. Namydlil jsem ho a jemně ho drhl ručníkem, takže se na jeho opotřebovaných pažích objevily miliony malých mýdlových bublinek, řídké chloupky na jeho hrudi a břiše zachytily pěnu a on byl brzy pokrytý bublinkami. Umyl jsem ho dobře a rychle, netrpělivý, až přijde řada na mě, abych mohl pokračovat ve svém plánu. Opláchl jsem ho a pečlivě se ujistil, že jeho nástroj je pro mě hezky čistý. Sakra, aspoň ho můžu pořád kouřit, pomyslel jsem si. Vzal jsem hrst papírových ručníků a osušila ho. Pak přišla řada na mě, namydlil jsem se, vydrhl, přestal, abych si pohráa se svým ochablým penisem, a pak se opláchl. Poprvé po dlouhé době jsme byli čistí a já byl připravená pokračovat. Neměl jsem pochybnosti, že to bude fungovat; tohle byla odpověď.
Nechal jsem ho schnout v kuchyni a rychle se šel obléct. Když jsem si oblékal kalhoty, přišel také do ložnice. Sedl si vedle mě na matraci a začal se vyptávat na můj nápad.
„Tak co tady plánuješ dělat, kámo?“
Podíval jsem se na něj a než jsem stačil něco říct, vzpomněl jsem si, že je třeba nabít vrtačku. Sakra! Řekl jsem mu, ať počká chvilku, a rozběhl se zpátky do kuchyně, kde jsem vytáhl adaptér z kapsy bundy, rychle zapojil baterii do vrtačky a zástrčku do zásuvky. Svítila na ní červená kontrolka a zelená ne. Moje deduktivní uvažování mi napovědělo, že až se vrtačka nabije, rozsvítí se zelená kontrolka. Neměl jsem tušení, jak dlouho trvá nabití vrtačky. Vrátil jsem se ke svému partnerovi a zeptal se ho: „Hele, jak dlouho trvá nabití té věci?“
„Nevím… nikdy jsem vrtačku nenabíjel. Tak co, pustíš mě dovnitř, nebo ne?“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Dobře, dobře… vím, že to zní šíleně, ale protože už mi neproudí krev, nemůžu se tímhle způsobem sjet, že?“
„Dobře…“
„A taky si myslím, že protože nemám žádné vnitřní orgány a pořád chodím a mluvím, jsem tak nějak nesmrtelný nebo tak něco. Ale můj mozek funguje. Rozumíš mi?“
„Ne.… myslím, že ne.“
„Dobře, poslouchej, vezmeme vrtačku, přiložíme ji k mé lebce a zatlačíme tak, aby prošla kostí… pak vezmeme láhev, naplníme ji vodkou a ty mi ji naliješ do mozku.“
Na jeho tváři se objevil šokovaný výraz nepochopení. Ve srovnání s výrazem, který měl, když jsem mu vyprávěl ten první bizarní příběh, byl tento výraz naprosto zmatený. Začal: „Kámo, to je ta nejvíc šílená věc, co jsem od tebe kdy slyšel. Myslím, že jsi opravdu překročil hranici. Myslím, že jsi už dávno překročil hranici…“
„Takže ty mi říkáš, že nevěříš tomu, co jsem ti předtím řekl. Tak jdi do prdele, čuráku. Jestli tam budeš jen sedět a dívat se na mě, jako bych byl blázen, tak si jdi dát jointa a uvidíme se později.“
Mluvil jsem příliš emotivně. Bylo mi to fuk. Byl jsem soustředěný, chtěl jsem se dostat pryč, a pokud to byl jediný možný způsob, rozhodně jediný, který mě napadl, tak ať. Moje přehnaně citlivá reakce ho trochu zaskočila.
„Ne, chlape, tak jsem to nemyslel. Promiň… ale myslím, že to trochu přeháníš.“
„Trochu moc daleko? To se ti snadno řekne, ty hajzle! Ty můžeš pít, aniž bys to hned vychcal. Můžeš si píchat sračky do ruky a dostat se z toho. Vžij se na jednu zasranou minutu do mé kůže, jo?“
Začínal jsem se opravdu rozčilovat. Jeho nedůvěra ve mě mě ranila a jeho zjevná nepochopitelnost pravdy, že se z toho nemůžu dostat, mě sralo.
„Tak mě to nech udělat.“
„Ani náhodou, ty šílený hajzle. Vážně si myslíš, že ti dovolím přiložit si vrtačku k hlavě? Jestli to uděláš, zjevně nepotřebuješ být ještě víc v prdeli, než už jsi.“
Udělal pohyb směrem k nabíjející se vrtačce a já skočil mezi něj a ni. Bože, nechtěl jsem se prát. Tohle všechno kazilo. Chytil jsem vrtačku a stiskl spoušť. Byla trochu nabitá, ale ne dost na to, aby fungovala správně. Bits se otáčel jako ve zpomaleném filmu a vydával tichý vrčivý zvuk, když se pokoušel pracovat. Proklel jsem nástroj pod vousy a snažil se vymyslet, jak nejlépe naložit s mým přehnaně ochranářským milencem.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Poslouchej, chlape,“ začal jsem, „tohle mi nemůže ublížit. Jestli jsi dosáhl bodu, kdy jsi schopen pochopit to, co jsem ti řekl o tom, co se stalo v koupelně, není můj problém. Byl jsem tam, střízlivý, velmi bdělý a při vědomí. Věř mi. Ty jsi byl v polokómatu vyvolaném heroinem. Je mi líto, že jsi přišel o všechno to vzrušení. Ale už jsi viděl důkaz mé zbabělosti; víš, že nemám žádný zasraný srdeční tep. Pamatuješ si, jak jsi měl hlavu na mé hrudi? Myslíš, že sis to jen představoval? Tak mi kurva věř a nech mě to udělat, jo?“
Nastalo dlouhé nepříjemné ticho. Řekl jsem, co jsem chtěl; necítil jsem potřebu pokračovat. A rozhodně jsem ho nechtěl zmlátit. Po několika okamžicích zápasu s tím se ozval a řekl: „Dobře, chlape. Jestli to musíš udělat. Ale já ti do hlavy vrták nedám. Tak mě do toho nepleť.“
Ulevilo se mi. Ale také jsem věděl, že ho musím přinutit, potřeboval jsem jeho pomoc. Znovu jsem stiskl spoušť. Stále to nebylo nabité. Položil jsem vrtačku, přistoupil k němu a objal ho. Byl ztuhlý, ale nechal mě, abych ho držel. „Hele, co se nejdřív neoblečeš, jo? Mrzneš.“
Přikývl a otočil se, aby se vrátil do ložnice a oblékl se. Sedl jsem si zpátky ke stolu a můj pohled padl na nádhernou láhev přede mnou. Natáhl jsem se pro ni a prsty se dotkly jejího hladkého štíhlého hrdla. Byla studená na dotek. Rozlomil jsem pečeť kolem víčka a uslyšel, jak prasklo. Položil jsem ji zpátky na stůl, bez víčka, a ještě chvíli se na ni díval. Moje ruka pomalu klouzala po láhvi nahoru a dolů, podobně jako když jsem líně hladil své vlastní stehno poté, co jsem našel úlevu v opojení. Cítil jsem lásku. Tato láhev a tisíce dalších podobných byly tak blízko místu, kde kdysi bylo moje srdce. Zvedl jsem ji k ústům a ochutnal ji na jazyku. I když tam byla ta úžasná pálivost, věděl jsem, že kdybych se napil, skončil bych v louži. Držel jsem otvor několik vteřin u jazyka, vychutnával si pálení a toužil se napít a prostě to vypít. Ale byl jsem v bodě, kdy mi stačilo jakékoli opojení alkoholem, i kdyby to znamenalo přijít o skutečnou radost, kterou jsem cítil, když jsem ho konzumoval orálně.
Vzpomněl jsem si, že jsem slyšel, že alkoholový klystýr vás pořádně zřídí. Přemýšlel jsem, proč jsem to nikdy nezkusil. Pak jsem si vzpomněl na příběh, který jsem slyšel o chlápkovi, který se koupal ve vodce. Doslova ležel ve vaně s obrovským množstvím vodky přidané do vody. Údajně se otrávil alkoholem a zemřel. Zdá se, že ho zabilo vstřebání toho obrovského množství přes kůži. Pro mě to byla jen zbytečná ztráta dobrého pití. Možná bych zkusil mírnější verzi, kdybych měl peněz nazbyt. Ale takhle jsem si nedokázal představit, že bych tolik alkoholu vyplýtval ve vaně. Pak jsem se snažil vzpomenout si, co jsem kdysi viděl na Discovery Channel o centrech potěšení v mozku, o D2 dopaminových receptorech, které byly pozorovány pouze u alkoholiků. Kde byly, v které části mého mozku? Nemohl jsem si vzpomenout. Uvědomil jsem si, že až přijde čas, nebudu mít jak zjistit, jestli si alkohol píchám do správné části hlavy. Opravdu jsem nechtěl mít v hlavě víc děr, než bylo nutné. Můj kluk znovu vešel do pokoje a já se opět přestal soustředit na své myšlenky.
„Teď už půjdu,“ řekl věcně, „takže pokud mě budeš potřebovat, budu v přední místnosti.“
Jen jsem mu řekl, že je to v pořádku, a trochu ho překvapil tím, že jsem neprotestoval ani ho neprosil, aby počkal. Chvíli se díval, jak držím láhev v ruce, a v tu chvíli jsem věděl, že se mnou soucítí. Pak se otočil a odešel z místnosti.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Sedět tam sám se svým milencem pokrytým sklem a čekat, až se vrták nabije, mi lezlo na nervy. Vstal jsem a připojil se k mému chlapci v druhé místnosti, kde jsem dorazil právě včas, abych viděla výraz „AAAHhhhhh“ na jeho hezké tváři. Po svém narkotickém orgasmu se začal rozplývat v křesle, na kterém seděl. Když prožíval ten počáteční nával, bylo to, jako by se stal součástí nábytku, na kterém seděl. Jeho lesklé oči se na mě napůl usmály a já se usmál také, zatímco mi do uší doléhaly zvuky CD, které si vybral. Vzal jsem mu prázdnou injekční stříkačku a prohlédl si ji. Sakra, pomyslel jsem si, ta je tak malá. Přemýšlel jsem, jestli budu muset píchat znovu a znovu, nebo jestli stačí jen pár dávek, protože to jde přímo do mého mozku. Bez jakýchkoli prostředníků. Čistá vodka přímo do mého orgánu intelektu a reflexů. Podíval jsem se na hodiny a stále přemýšlel o procesu nabíjení. Podíval jsem se na svého milence, který už začal slintat z koutku úst. Přál jsem si, abych mohl použít spánek jako stroj času, ale byl jsem příliš vzrušený. Žádný spánek pro mě. Žádný spánek, dokud to nebyl spánek, ale ztráta vědomí z alkoholu. To bylo to, co jsem chtěl.
Nějak ten čas uběhl. Nějak jsem tam seděl, jakoby poslouchal hrající hudbu, ovládán svými myšlenkami, které mě vtáhly do bezčasového vakua. Můj kluk se vedle mě pohnul a to mě vytrhlo z meditativního stavu. Podíval jsem se na hodiny a byl jsem překvapen, že uběhla hodina a půl, jako by nic. Věděl jsem, že nářadí už musí být připravené. Doufal jsem. Natáhl jsem se k němu a jemně mu zatřásl ramenem. „Hej, kámo, jsi připravený mi tady pomoct?“
„Ehm… cože? Jo… dobře, jo… pomoz mi…“ Natáhl ke mně ruku a já ho vytáhl ze židle. Na chvíli se trochu zakolísal, ale pak se stabilizoval. Vzal jsem ho za ruku a vedl ho zpátky do kuchyně, přímo k vrtačce, abych zkontroloval její energii. Kontrolka na baterii svítila zeleně. Zelená barva mi říkala: „Jdeme na to, ty hajzle.“ Můj milenec nebyl tak zfetovaný jako obvykle, ale dost na to, aby byl klidný. Ne dost na to, aby měl velmi třesoucí se ruce. Vysvětlil jsem mu, jak na to, že by měl sedět vedle mě, držet vrtačku pevně a vrtačku přiložit nad mé ucho, za spánek. Modlilajsem se, aby to byl dobrý postup. Beze slov mi vzal elektrické nářadí, lehce se jím dotkl mé hlavy a stiskl spoušť. Když jsem pocítil bodavý tlak a ostrost kovového vrtáku, soustředil jsem se dál na láhev na stole. Necítil jsem bolest. Oba jsme během procedury mlčeli. Slyšel jsem velmi hlasité broušení a praskání přímo vedle mého ucha. Pak jsem uslyšel ještě hlasitější prasknutí… a můj kamarád rychle uskočil a vyndal vrtačku. Držel ji namířenou ke stropu a křičel: „Kurva, kámo! Bolelo to? Cítil jsi to?“ Měl na tváři velmi vyděšený výraz.
„Ne, nebolelo to, opravdu ne. Co je, kámo? Co jsi udělal?“
Sáhl jsem si na hlavu a nahmatal díru. Ohmatával jsem ji a pak narazil na otvor, do kterého se vešel můj prst. Zřejmě se při vrtání odlomil kousek kosti. Výsledek tupého vrtáku? Byl jsem dost šokovaný. Ale stále jsem necítil žádnou bolest. Můj chudák milenec jen zíral s vyděšeným výrazem. Nakonec promluvil.
„Kámo, to je fakt velká díra. Vidím ti mozek.“
Jemně jsem prozkoumal díru v hlavě a na špičce prstu ucítil vlhkou studenou hmotu. Neměl jsem však pocit, že se dotýkám mozku. Zdálo se, že je znecitlivělý. Vytáhl jsem prst a můj přítel se přiblížil a začal mě zkoumat. Přiložil oko k mé hlavě a nahlédl dovnitř. Byl fascinován. Všiml jsem si, že dýchá poněkud těžce. Začalo ho to vzrušovat. … když jsem se podíval na stan, který mu rostl, bylo to více než zřejmé. Jeho ztopořený penis se natáhl ke mně a třel se o moje boky, zatímco on tiše pokračoval v prohlížení mé hlavy.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .* 
Pak udělal něco velmi překvapivého. Položil mi ústa na tvář, políbil mě a jazykem se přesunul přímo k díře.
Než jsem se nadál, olizoval malou odkrytou část mého mozku a chytil svůj tvrdý penis. Bylo to nejdivnější setkání, jaké si v poslední době pamatuji. Byl teď tak vzrušený, že už nedokázal předstírat sebemenší kontrolu. Souhlasil jsem s tím. Věděl jsem, že moje vzrušení se rychle vyrovná jeho. Věděl jsem, že moje vzrušení bylo mnohem víc než jen fyzické. Lehli jsme si přímo na podlahu a jeho okamžitý stav střízlivého vzrušení mě přiměl ho strašně chtít. Ležel na mně a třel se o místo, kde kdysi bývalo stejně tvrdé péro, a pořád měl jazyk zasunutý v díře v mé hlavě. Bylo to, jako by dostal injekci něčeho – nevím čeho. Jeho zvířecí touha ho přemohla. Během této žhavé soulože na podlaze v kuchyni se stalo to nejhorší. Jeho vzrušená noha kopla do stolu, na kterém stála moje milovaná láhev, a já jsem otevřel oči právě včas, abych viděl, jak moje krásná tekutá spása padá na podlahu a rozbije se na stovky třpytivých kousků. Jediné, co jsem dokázal, bylo hlasité „Ty zmrde!“
Můj milenec se svíjel nade mnou, jeho jazyk stále prozkoumával díru, kterou mi vyvrtal do lebky, a jeho špička horečně olizovala moji… Nevím… mozkovou šťávu nebo něco takového… myšlenka, že ano, vodka byla teď louže uprostřed rozbitého skla, ale stále jsem ji mohl nasát do jehly. Mnohokrát. Moje rostoucí duševní vášeň zmizela a byla rychle nahrazena naléhavostí zachytit a použít rozlitý alkohol.
„Hele, chlape… pusť mě… nech mě to rychle udělat, abych mohl odejít, a pak tě nechám odejít.“
Nepohnul se. Přisál se ke mně jako pijavice. Skoro to vypadalo, jako by mě vůbec neslyšel. Pokusil jsem se vymanit se zpod něj, ale jak jsem se pohnul, pevně mě sevřel a držel mě pevně. Něco rozhodně nebylo v pořádku.
Snažil jsem se ho odstrčit za ramena, ale nešlo to. Vydal podivný podrážděný zvuk a pokračoval v lízání mého odhaleného orgánu. „Chlape, no tak! Řekl jsem, nech mě vstát! Musím to udělat, hned!“ Promluvil jsem na něj co nejpřísněji a silně do něj strčil, zatímco jsem se snažil vymanit se zpod jeho škubajícího se těla.
Podařilo se mi přerušit spojení mezi jeho jazykem a mou hlavou a když jsem to udělal, podíval jsem se mu do očí a neviděl jsem nic než dvě prázdné, šíleně vypadající jeskyně. Jeho černý pohled, i když jen na okamžik, mě vyděsil k smrti. Po krátkém pohledu do mých očí zavřel víčka nad dutými očními bulvami, které byly jeho očima, a využil mého šoku a znovu se přisál k mé hlavě.
Co to kurva je? pomyslel jsem si. Co se to tady děje? Ve svém strachu jsem s ním začal bojovat mnohem účinněji a vymanil jsem se z jeho sevření. Odvrátil jsem se a rychle vstal. Vstal a podíval se mi do tváře těmi prázdnými očima a já sledoval, jak mu z dolního rtu začala kapat slina. Vypadal jako zasraný zombie. Jako zasraný zombie požírající mozky z filmů. Oh, sakra, pomyslel jsem si, když mě napadla ta poslední myšlenka. Jindy bych nepřipustil možnost, že by se můj drahý feťácký milenec, který mi kouří péro, mohl během několika minut proměnit v zombie požírající mozky, přímo před mýma očima. Ale vzhledem k událostem posledních několika dní se to zdálo možné. Ano, tak to určitě bylo. Můj miláček byl teď zombie, slintal a chtěl víc mozkové šťávy, nebo co, nahý s obrovskou pulzující zombie erekcí. Člověče, jak jinak se to ještě může posrat? řekl jsem si, abych se na to neptal, a vyběhl jsem z kuchyně, pryč od louže vodky, která mě lákala, s mojí zombie v patách.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
 |
 |