Debbiina nová práce 02

Zvedl jsem ruku a řekl: „Pamatuješ si, jak jsi říkala, že nechápeš, jak to pohovor mohl proběhnout tak rychle?“ Přikývla: „No, myslím, že jsi byla zhypnotizovaná.“

Debbie vypadala šokovaně, s široce otevřenýma očima se na mě podívala, slzy se jí nahrnuly do očí, když řekla: „Ale přece tě nikdo nemůže nutit dělat něco proti tvé vůli?“

„To není úplně pravda, zlato, a ty vždycky vidíš v lidech to nejlepší, vždycky chceš pomáhat. O čem je tahle práce? Zmírňovat stres u ostatních, lásko. Je to jen můj odhad, ale zjistím to. Jeden z mých lidí přijde dneska ráno a Nick dneska večer. Mám napůl hotový plán, tak uvidíme, jak to dopadne, ano?“

„Dobře, ale jak to bude s námi? Víš, že tě miluju, nemyslím, že bych bez tebe mohla žít!“ Přitiskla se ke mně a položila mi hlavu na rameno.

„Miláčku, my dva jsme v pohodě. Kdybys to udělala, a přiznejme si, že je to velké „kdyby“, nebyla by sis vědom toho, co děláš. Neboj se, ty jsi taky můj život.“

Moje erekce ustoupila, vstali jsme, osprchovali se, posnídali, káva byla připravená, když dorazil Ryan. Sedli jsme si s ním ke kuchyňskému stolu a vysvětlil jsem mu, co chci, a že to chci do nedělního večera. Vzal si Debbieiny hodinky a opasek a slíbil, že se vrátí v neděli večer.

Celé dopoledne jsme lenošili, chudák Debbie byla velmi rozrušená a rozčilená, tak jsem začal blbnout, sahat na ni a být velmi sugestivní, a fungovalo to! Brzy se usmívala a podařilo se mi ji dostat do postele na velmi energické šukání! Zase jsme se osprchovali, šli na jednoduchý oběd, prošli se po místní stezce podél řeky a vydali se domů, abychom se setkali s Nickem.

Nick je můj obchodní partner a také kvalifikovaný psychiatr. Mluvil jsem s ním dříve a rozhodli jsme se pro postup, který sice nebyl příliš příjemný, ale snad přinese výsledky!

Nick a Debbie šli do útulného koutku a byli tam téměř hodinu. Když se znovu objevili, Debbie se usmívala a povídala si, Nick vypadal zamyšleně.

Debbie ke mně přišla, objala mě, políbila a řekla: „Miláčku, jsem tak ráda! Nick říká, že tvé obavy jsou neopodstatněné!“

Odpověděl jsem: „To je skvělé, zlato, taková úleva, mohla bys přinést láhev vína a nějaké občerstvení, abychom to oslavili!“

Když odešla, Nick řekl: „Měl jsi pravdu, ale tvůj plán se mi nelíbí, mohlo by to zničit tvé manželství.“

„Nicku, Debbie je moje spřízněná duše, to, co ten hajzl udělal, se nedá vzít zpět, a navíc si myslím, že to udělal už dřív…“ řekl jsem a přestal mluvit, když se Debbie vrátila. Jakmile jsme měli víno, Debbie si sedla na moje kolena a já se jí zeptal: „Debbie, zlato, pověz nám o té dívce, kterou nahrazuješ.“

Debbie se na mě podívala, napila se vína a řekla: „Myslíš Wendy Phillipsovou?“ Přikývl jsem. „No, není toho moc, co bych mohla říct. Přišla k nám přímo z vysoké školy, byla to velmi hezká, temperamentní dvacetiletá dívka, která by pro kohokoli udělala cokoli. Ve firmě byla asi osmnáct měsíců, když ji povýšili. Potom jsme ji už moc nevídali, ale všimli jsme si, jak se jinak obléká, nosí krátké sukně a odhalující topy, ale musím říct, že na to má postavu! Aha, a taky nosila velmi vysoké podpatky. To je asi všechno, je divné, že odešla, než ji nahradili, byla velmi soutěživá.“

Podíval jsem se na Nicka a zvedl obočí, on pomalu přikývl.

Když odešel, Debbie mi podala sklenku vína a řekla: „Nick říkal nesmysly, že ano, zlato?“

Podíval jsem se jí do očí a viděl v nich bolest. „Ano, miláčku, obávám se, že si myslí, že jsi byla zhypnotizovaná,“ odpověděl jsem.

„Proč mi lhal?“ zeptala se.

„Protože, miláčku, nechceme, abys se trápila tím, co se mohlo nebo nemuselo stát,“ řekl jsem.

„Ptal ses na Wendy, myslíš, že jí udělal to samé?“ zeptala se.

„Ano, miláčku, myslím, že ano, najdeme ji a zjistíme to,“ řekl jsem.

Najednou se zamračila a zeptala se: „Tak jak se s tím bastardem vypořádáme? Jsem si jistá, že máš něco za lubem!“

Znal jsem svou ženu dobře a ona to dokazovala! Řekl jsem: „No, miláčku, pokud, a pouze pokud, jsi na to připravená, navrhuji, abychom mu nechali dost dlouhou šňůru, aby se mohl oběsit, co ty na to?“ Zadržel jsem dech…

Ona řekla: „Myslíš tím, abych se chovala, jako bych o tom nevěděla? Nechat je, aby mě šukali? To si myslíš, že se stane, že, Jacku?“

Vzdychl jsem a řekl: „Ano, ano a ano, přesně to mám na mysli, zlato.“

Zamyslela se a zeptala se: „A co my? Miluju tě, jsi pro mě jediný muž, nechci tě ztratit! Rozhodně nechci šukat s těmi chlapy.“

„Neztratíš mě, zlato, to, co Bill dělá, není s tvým souhlasem, a jak se domníváme, už jsi byla znásilněna, myslím, že to samé se stalo i Wendy. Pokud odejdeš, najde si jinou, a pak další. Raději bych ho zastavil natrvalo, ale musíme zjistit, jak hluboká je ta žumpa.“

Debbie řekla: „Samozřejmě máš pravdu, předpokládám, že máš plán?“

Odpověděl jsem: „Ano, zlato, Nick a já jsme vymysleli plán, ale protože se týká tebe, není z toho vůbec nadšený, upřímně řečeno, já taky ne, ale aby to fungovalo, potřebujeme tě, co ty na to, lásko?“

„No, pověz mi o svém plánu,“ požádala Debbie.

Odpověděl jsem: „Promiň, zlato, čím méně víš, tím lépe, mohla bys něco prozradit, když budeš pod vlivem.“

„Dobře, miláčku, ale budeš mi dlužit velkou laskavost,“ zamračila se a pak se zasmála: „Co když se mi bude líbit, když mě budou ostatní využívat?“

Šokován jsem řekl: „Položím tě přes koleno a napálím ti pár ran, tak to ani nenavrhuj!“

Zasmála se, vzala mě za ruku a řekla: „Pojď, miláčku, jdeme do postele, můžeš mi začít splácet hned!“

Šli jsme nahoru a ona to se splácením myslela vážně! Než jsme šli spát, byl jsem úplně vyčerpaný!

V neděli jsme vstali pozdě, poflakovali se a večer dorazil Ryan, dal Debbie její hodinky, ona se na ně zvědavě podívala, vrhla na Ryana tázavý pohled, on pokrčil rameny a ona si je nasadila.

Řekl jsem: „Debbie, zlato, Ryan a já jdeme do útulného koutku, mohla bys nám uvařit konvici čaje, prosím?“

Ryan vytáhl z kapsy malý balíček, dal mi ho a pak z tašky vytáhl Debbiein pásek. Řekl: „Má dosah asi padesát metrů od brože i hodinek. Nastavil jsem je na smyčku, takže by měly nahrávat dvanáct hodin, než se začátek vymaže. To jsi chtěl, Jacku?“

S úsměvem jsem řekl: „Ano, Ryane, to je skvělé. Pak si můžu nahrávku stáhnout a nastavit to znovu?“

Odpověděl: „Ano, použil jsem lithiové baterie, takže by měly vydržet tak dlouho, jak budeš potřebovat.“

Debbie přinesla čaj, nalila ho a když se posadila, dal jsem jí balíček a řekl: „Malý dárek pro tebe, zlato.“

Vzala ho, podívala se na mě tázavě a otevřela ho. Byla to brož, malá sova, posázená něčím, co vypadalo jako malé diamanty, a měla lesklé černé oči. „Je to krásné, zlato, ale proč?“

Řekl jsem: „Žádné otázky, miláčku, chci, abys to nosila do práce, stejně jako tento pásek, ano?“

Tu noc jsme se milovali. Pomalu, vášnivě, s mnoha polibky, laskáními, šeptáním milostných slov, posilováním naší lásky k sobě navzájem. Spali jsme v náručí jeden druhého a probudili se stále v objetí.

Podíval jsem se na Debbie, která spala jako miminko, s výrazem spokojenosti na své krásné tváři, a v srdci jsem cítil bolest z toho, co jí dělali, z toho, o co jsem ji žádal, aby jim to dál dovolovala. Budou trpět, o to se postarám!

Vzbudil jsem Debbie, osprchovali jsme se, oblékli, posnídali a odešli do práce.

Debbie

Když jsem vešla do budovy, byla jsem velmi nervózní z toho, co se stane, protože jsem věděla, co teď vím. Podlehnu Billovi? Jack mi řekl, abych se snažila uvolnit a chovala se normálně… to se snadněji řekne, než udělá. Když výtah dorazil na Billovo patro, několikrát jsem se zhluboka nadechla a vystoupila. Vešla jsem do Gilliny kanceláře, ona vzhlédla, usmála se a řekla: „Dobré ráno, Debbie, Bill ještě není v kanceláři, posaď se.“

„Dobré ráno, Gill,“ odpověděla jsem s úsměvem a pomyslela si, že bych mohla trochu pátrat!

Posadila jsem se na okraj jejího stolu, chvíli jsme si povídaly o ničem a pak jsem řekla: „Doufám, že pohovory dopadnou dobře, ale víš něco víc o tom, co ta práce obnáší?“

Gill se na mě podívala, na pár vteřin se odmlčela a pak řekla: „Bill trvá na tom, aby ředitelé nebyli ve stresu, protože to prý negativně ovlivňuje jejich práci. Budeš jim pomáhat, když se budou cítit ve stresu, s čímkoli budou potřebovat.“

„Aha, takže něco jako ‚asistentka‘, která pomáhá, kde je to potřeba?“ zeptala jsem se.

Gill se usmála: „Ano, přesně tak!“

„Hm, včetně Billa je tam sedm ředitelů, všichni mají sekretářky, takže to asi nebude moc práce,“ zamyslela jsem se.

„Někdy ti Bill dovolí pomáhat ostatním, proto mi Wendy někdy pomáhala,“ odpověděla Gill.

„Vážně? To je zvláštní, že odešla, než našli náhradu,“ řekla jsem.

Než stačila odpovědět, vešel Bill a řekl: „Dobré ráno, Gill, dobré ráno, Debbie, Debbie, za chvíli budu u tebe, Gill, pojď prosím dál.“ Prošel do své kanceláře a Gill za ním.

Zatímco jsem čekala, najednou jsem pocítila obavy. Zvládnu to? Chtěla jsem to vůbec? Ne, samozřejmě že ne, ale Jack měl pravdu, muselo to skončit! Přemýšlela jsem o tom znovu a znovu, mohla jsem teď prostě odejít, ne! Jack měl plán, musím ho dodržet!

Po asi patnácti minutách Gill vyšla a řekla mi, ať jdu dál. Povzdechla jsem si a vešla do Billovy kanceláře. „Zavři dveře, Debbie,“ udělala jsem to.

Bill se na mě usmál a řekl: „Billova děvka. Otevři tiskárnu!“ Stála jsem a dívala se na Billa. Musím Billa potěšit, udělat, co řekl. Ráda Billa potěším, je důležité ho potěšit! Pak řekl: „Debbie, prošel jsem si páteční pohovor a pokud chceš zapůsobit na ostatní ředitele, mám pro tebe pár rad, ano?“

Radostně jsem odpověděla: „Ano, Bille, jakákoli pomoc bude skvělá!“

„Hodná holka! Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout. Pamatuješ si, jak jsi v pátek ulevila mému stresu a pak Andrewovi?“ zeptal se.

„Ano, pamatuji si, Andrew byl zlobivý, snažil se ulevit svému stresu na mně!“ řekla jsem.

Bill se usmál a řekl: „Ano, jak jsem řekl, prošel jsem páteční pohovor a musíme trochu změnit tvůj přístup, rozumíš mi, Debbie?“

Odpověděla jsem: „Ehm, jaký přístup, Bille? Dělala jsem jen to, co jsi mi řekl.“

Zavzdychal a řekl: „Přesně tak, Debbie, když jsem si prohlížel pohovor, bylo zřejmé, že jsi nám pomáhala velmi pasivně, a to není dobré! Musíš být nadšenější, tak se zbavíš více stresu a nebudeš muset pracovat víc, než je nutné. Ukážu ti to.“

Obešel stůl, přihlásil se do svého notebooku a řekl: „Pojď se podívat, Debbie, uvidíš, co tím myslím.“ Obešla jsem ho a podívala se. Na obrazovce jsem byla já, jak si svlékám šaty, pak svlékám Billovi šaty, pak Bill tlačí svůj penis do mé kundičky, já ho pak sáním, pak Bill ho zasouvá zpět do mé kundičky, Bill pak buší, já stojím, nohy roztažené, dívám se dolů na jeho penis, který do mě vniká a zase vyklouzává. Vytáhl ho a jeho stres vystříkl z jeho penisu na moje břicho.

Bill zastavil video a zeptal se: „Chápeš, co tím myslím, Debbie?“

Zmateně jsem odpověděla: „Promiň, ne, zbavil ses stresu, co víc můžu udělat?“

Bill vypadal naštvaně, ach bože, nechtěla jsem Billa naštvat, pak řekl: „Musíš být aktivnější, ne tak pasivní, možná by pomohlo předstírat, že opravdu šukáš, víš co, Debbie, ukážu ti, co myslím, chci, abys mi… ehm, chci, abys mi sundala šaty, Debbie.“

Když jsem ho svlékala, řekla jsem: „Nemůžu s tebou šukat, Bille, jsem vdaná za Jacka.“

Odpověděl: „Samozřejmě, že nemůžeš, Debbie, nikdo by to od tebe nečekal, ale použiješ techniky šukání, abys nám pomohla zbavit se stresu.“ Když jsem mu sundala kalhoty, jeho tvrdý penis mi odskočil od brady. „Vidíš, Debbie, je teprve pondělí a podívej, jak jsem vystresovaný, takže potřebuju, abys mi pomohla zbavit se stresu. Chci, abys použila svou pusu, a teď se svlékni.“ Zaváhala jsem a on zavrčel: „Teď, Debbie, hned! Nechtěj, abych se naštval!“

Nesmím Billa rozzlobit, rychle jsem se svlékla. „Hodná holka,“ řekl, usmála jsem se, potěšená, „teď si klekni a začni mě zbavovat stresu, pamatuj, že abys dostala práci, musíš projevit ochotu, a mimochodem, budeš polykát stres, mám něco, co můžeš vzít, co stres zabije, ale funguje to jen tehdy, když je stres ve tvém žaludku, rozumíš?“

Přikývla jsem a uchopila jeho velmi stresovaný penis, chudák, byl horký na dotek, musel být velmi stresovaný! Musím ho dobře zbavit stresu, pomyslela jsem si, když jsem lízala a hladila jeho pulzující úd. Otevřela jsem ústa, otočila kolem něj jazykem a pomalu ho brala do úst, pokrývala ho slinami, odtáhla jsem se a podívala se na Billa, který měl hlavu zakloněnou, zavřené oči a sténal.

„Je to lepší, Bille?“ zeptala jsem se a doufala v jeho souhlas.

„Oh ano, mnohem lepší, pokračuj, už to bude!“ zašeptal. Šťastně jsem ho vzala zpět do úst, slintala na jeho penis, polykala, až mi zasáhl hrdlo, zakuckala se a odtáhla se.

Bill mě chytil za hlavu, držel mě a tvrdě přirážel, jeho penis mi vnikl do krku, až jsem se začala dusit a slzely mi oči. Snažila jsem se odtáhnout, ale on mě držel a zběsile přirážel, zatímco jeho stres vybuchoval z jeho penisu, tolik stresu, že jsem musela dál polykat, zatímco jsem se zběsile snažila dýchat nosem. Nakonec mě pustil a zakolísal dozadu, což mi umožnilo lapat po dechu, zatímco jsem kašlala a dusila se jeho stresem.

Zvedl mě, usmál se, sklonil se a vsál mi bradavku do úst, zatímco mi laskal druhé prso. Odtáhla jsem se a řekla: „Bille, NE! Nech moje prsa na pokoji, jen Jack si s nimi může hrát!“

Podíval se na mě, chytil mě za obě prsa a zavrčel: „Ne, Debbie, jsou součástí procesu uvolňování stresu, od teď nebudeš nic odmítat! Nic! Rozumíš?“

Překvapená a zraněná jsem pomalu přikývla.

Řekl: „Dobře, nezapomeň.“ Pak mi zkroutil bradavky, až jsem vykřikla, pustil mě a začal se oblékat. Zazvonil jeho interkom, byla to Gill, měl hovor od účetních. Řekl jí, ať přijde. Šla jsem si pro své oblečení, on na mě zavrtěl hlavou.

Gillian vešla, uviděla mě nahou, usmála se, podívala se tázavě na Billa, on ztlumil hovor a řekl: „Gill, ukážeš Debbie její stůl, jak kontrolovat schůzky a místnost, prosím, a také ji vezmeš ven a seženeš jí vhodnější oblečení, nezapomeň na její nadcházející schůzku s našimi speciálními klienty a také vaginální sprchu.“ Zamával nám na rozloučenou.

Řekla jsem: „Ehm, Bille, říkal jsi, že máš něco na zmírnění stresu…“

Přerušil mě: „Jdi, Gill se o to postará, Gill, dej jí ústní vodu.“

Gill přikývla a řekla: „Jen si vezmi oblečení, Debbie, a pojď se mnou.“ Vyšla ven a já jsem ji následovala, úplně nahá a zahanbená. Prošla kolem svého stolu a otevřela dveře vedle výtahů. „Tohle je tvoje kancelář, Debbie, přines si sem své oblečení,“ řekla a šla ke dveřím za stolem. Byly na zámek s kombinací. „Tady budeš dělat většinu své práce, kombinace je 6969, pojď dál.“

Vešla jsem do ložnice s obrovskou postelí! Vedle byly dveře do velké koupelny se sprchou, toaletou a umyvadlem. Otočila jsem se na Gill, která se usmála a řekla: „Pěkné, co? Ústní voda je tamhle, nejdřív dej šaty do skříně a já ti ukážu tvou kancelář.“

Řekl jsem: „Nejdřív si obléknu…“

Gill na mě vyštěkla: „Dej je do skříně, nesmíš neuposlechnout, Bill se bude zlobit!“

„Jen si vezmu ústní vodu…“

„Debbie, teď!“ zvolala.

„Tu můžeš použít hned, pojď!

Podívala jsem se na ni překvapeně, chovala se jako Bill, raději jsem nechtěla neuposlechnout, mohla by to říct Billovi, nesmím Billa rozzlobit! Tak jsem odložila oblečení a vyšla za Gill, nahá!

„Tohle je tvůj počítač, Debbie, posaď se a já ti ukážu, jak se dostat k tvým schůzkám.“ Když jsem se posadila, položila mi ruku na rameno, sklonila se a uchopila mi prsa. Podívala jsem se nahoru, chtěla jsem něco říct, ale vzpomněla jsem si na Billa, tak jsem nic neřekla.

Ukázala mi můj diář, na dnešní ráno tam byla jedna schůzka, a to s Gill! Pak dva ředitelé, jeden v půl jedné, Marcus, a jeden ve tři, David. Doufám, že pohovory dopadnou dobře, Bill chce, abych se snažila tu práci dostat, musím si pamatovat, že musím Billa potěšit.

Podívala jsem se na Gill, která mi stále hladila prsa, a zeptala se: „Jak ti můžu ulevit od stresu, Gill, vždyť nemáš penis?“

S úsměvem odpověděla: „Ne, ale mám kundu, pojď Debbie, jdeme do tvé postele, opravdu se těším, až mi ulevíš od nahromaděného stresu, už je to dlouho, co mi pomohla Wendy!“ Vzala mě za ruku a vedla mě do pokoje s postelí, svlékla se, byla velmi hezká, měla malá prsa s velmi naběhlými bradavkami a holou kundu.

„Donutil tě Bill, abys si oholila kundičku?“ zeptala jsem se.

Podívala se na mě překvapeně a zeptala se: „Jak to víš?“

„Pořád mi říká, abych se holila, ale Jack to má rád takhle, takže to neudělám!“ Odpověděla jsem: „Gill, Bill mi ukázal, jak uvolnit stres u mužů, jak ti pomůžu uvolnit tvůj stres?“

Lehla si na postel, usmála se, poklepala na místo vedle sebe a řekla: „Pojď ke mně, Debs, a já ti to ukážu.“ Nelíbilo se mi, když mi říkala „Debs“, chtěla jsem to říct, ale napadlo mě, že by to Billa naštvalo, tak jsem to nechala být, šla jsem si sednout vedle ní a ona řekla svůdným hlasem: „Pojď mě políbit,“ a natáhla ke mně ruce.

Zaváhala jsem, podívala se na ni a vzpomněla si, jak Bill říkal, že nesmím nic odmítat. Pomalu a neochotně jsem se naklonila. Jak jsem se naklonila, ona mě k sobě přitáhla, naše rty se setkaly, naše prsa se setkala, její ústa se otevřela, její jazyk se vysunul, ona zasténala, líbaly jsme se, jak jsme se líbaly! Přitáhla mě k sobě, její nohy byly mimo moje, přitiskla své stydké pahorky k mým, já jsem jí její vášeň oplatila, brzy jsem jí laskala prsa a jemně jí tahala za bradavky.

Zatlačila mě a řekla: „Jdi dolů, Debs, zlato, udělej mi to.“ Pomyslela jsem si: „Nelíbí se mi, když mi říkají Debs, jen Jack mi říká „zlato“. Vzpomněla jsem si na Billa, nesmím Billa naštvat, to je důležité. Proč je to důležité? Nemohla jsem si vzpomenout, ale bylo to důležité, takže jsem udělala, co Gill řekla, jinak by se Bill naštval, a to jsem nechtěla!

Podívala jsem se na Gill a řekla: „Gill, Bill říkal, že musím předstírat, že šukám, aby to ulevilo od stresu, ale nikdy jsem nešukala ženu, co mám pro tebe udělat?“

Odpověděla: „Prostě mi to udělej a dělej to, co bys teď chtěla, aby někdo udělal tobě.“

Jack byl velmi dobrý v tom, jak mě přivést k orgasmu, ale já nikdy nepotřebovala ulevit od stresu, no co! Předstírej, že ji uspokojuješ. Používala jsem prsty v její kundičce a lízala a sála její klitoris, brzy mi stlačila hlavu k její kundičce a já jí olizovala stres z kundy, na to, jak je stres ošklivý, chutnal sladce!

Když se uvolnila, vytáhla mě nahoru. Znovu mě políbila a řekla: „To bylo úžasné, Debs, nemůžu uvěřit, že jsi nikdy předtím nešukala ženu!“

Podívala jsem se na ni překvapeně a řekla: „Gill, já jsem tě nešukala, jen jsem ti ulevila od stresu! Cítíš se teď líp?“

Gill se zasmála a řekla: „Mnohem líp, zlato, chceš, abych ti teď udělala orál?“

„Proč bych to chtěla? Nejsem ve stresu,“ řekla jsem.

Gill vypadala překvapeně a zeptala se: „Nejsi vzrušená? Právě jsi byla s Billem a teď se mnou, určitě bys chtěla být šukána?“

Samolibě jsem odpověděla: „Gill, nevím, co tím myslíš, proč bych měla být vzrušená, jen dělám svou práci! Stejně šukám jen Jacka! Teď už můžu jít a použít ten prostředek proti stresu, nerada bych byla ve stresu!“

Podívala se na mě divně, povzdechla si a řekla: „Dobře, Debbie, je to ústní voda, Bill říkal, že ji stačí vypláchnout a spolknout.“

Šla jsem šťastně, našla „ústní vodu“ (proč ji nenazvali prostředek proti stresu?), vypláchla si ústa a spolkla ji, byla velmi silná!

Když jsem vyšla z koupelny, Gill byla oblečená a řekla: „Je čas jít nakupovat, Debbie, tak se obleč, jen top a sukni, žádné spodní prádlo, ano?“

Já nechodím nakupovat bez podprsenky a kalhotek, právě jsem to chtěla říct, když jsem si vzpomněla, co řekl Bill, oblékla jsem si sukni a top, šla k Gill a zeptala se: „A co moje boty a pásek, Gill?“

Na její tváři se mihl rozzlobený výraz, než řekla: „Samozřejmě, že si je můžeš obléct! Pojďme.“

Šly jsme do velmi elegantního butiku s oblečením, Gill vybrala pár poměrně odvážných šatů, podala mi jedny a řekla mi, abych si je vyzkoušela a ukázala jí je. Oblékla jsem si červené šaty, do kterých jsem se sotva vešla, končily mi nad polovinou stehen, měly ramínka přes ramena, hluboký výstřih a zapínání na zip vpředu.

Šla jsem za Gill a řekla: „Jack mi to nenechá nosit, není to slušné!“

Ona odpověděla: „To není pro Jacka, to je do práce. Teď se otoč. Páni, sedí ti jako druhá kůže. Billovi se budou líbit, stejně jako ostatním ředitelům. Vezmeme je. Teď potřebujeme šaty pro speciální klienty. Zeptám se manažera, pojď, Debs.“ Zase mi řekla „Debs“! Také řekla, že se Billovi budou líbit, to je hezké, Bill bude určitě šťastný!

Šly jsme k paní u pultu, která vzhlédla, usmála se a řekla: „Ahoj Gill, našla jsi, co jsi hledala?“ Její pohled se přesunul na mě, zvedla obočí a zeptala se: „Kde je Wendy?“

Gill se usmála a řekla: „Ahoj Marion, Debs nahradila Wendy a Bill mě požádal, abych jí sehnala opravdu speciální šaty, jsou na akci za pár týdnů, máš nějaké návrhy? Dnes si vezmeme ty červené, potřebujeme k nim lodičky, prosím.“

[ratings]

Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*