Když jsme spolu, ostatní nás pozorují, jak se na sebe díváme a „mluvíme“. Valerie řekla, že když vytvoříme toto spojení, vidí neviditelnou nit, která nás spojuje. Když jsme daleko od sebe, jako teď, naše myšlenky se dostanou do „naší dimenze“ vesmíru, najdou se a spojí se.
Ale, Kath, má lásko. Je mi to líto. Moje oči jsou unavené a je těžké vidět skrz slzy, když ti píšu ještě jednou a vyjadřuji svou hlubokou a neochvějnou lásku k tobě. Lásku, kterou jsi mi poprvé zašeptala, když jsi mi políbila čelo a opustila můj pokoj na koleji brzy ráno, než jsme každý odjeli na letní prázdniny. Letní prázdniny, které byly nejdelší v našem životě.
Takže, má drahá a vzácná lásko, odcházím do dimenze, kterou sdílíme my dva a nikdo jiný. Abychom znovu spojili naše srdce a duše. Abychom se stali tak blízkými, jak jen to nyní jde.
Pocítím tvé rty, když tě andělé políbí za mě. Pocítím tvé teplé nahé tělo, když tě andělé obejmou tak láskyplně, jak jsme to tak často dělali my.
Proč Bůh cítil, že tě potřebuje víc než já? Nikdo tě nemůže potřebovat víc než já.
Jako v americké písni „I need you“.
…Potřebuji tě jako květina potřebuje déšť
Víš, že tě potřebuji, asi začnu znovu
Víš, že tě potřebuji, potřebuji tě
Potřebuji tě jako zima potřebuje jaro
Víš, že tě potřebuji, asi začnu znovu
Víš, že tě potřebuji, potřebuji tě…
Měli jsme cestovat společně. Zůstávám pozadu. Počkej na mě, až dokončím svou cestu. Najdu tě. Bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat. Bez ohledu na to, jak daleko budu muset cestovat. Protože jsi součástí mě… teď i navždy.
Takže, do zítra večer. Ve stejný čas… Na stejném místě.
Dobrou noc, má lásko.
Tvůj milující manžel, Bill.
[ratings]