Šukání, zatímco čekáme na potraviny

Venku prší. Ráno začalo mlhavě a pomalu, ale teď už prší v lijáku. Vstali jsme z postele před pár hodinami, ale kromě přípravy snídaně a vypití dvou šálků kávy jsme se moc nehýbali. Konečně špatné počasí, těšili jsme se, až si oblékneme nové tepláky, a teď máme příležitost. Toužíme po teple. Obvykle by to byl krb, ramen a ten nejhorší vánoční film, jaký si lze představit, abychom se mohli navzájem šťouchat lokty do boků a když to bude nejhorší, ptát se, proč v tom hraje Lindsay Lohan. Ale dnes chceme být po dvojité dávce kofeinu trochu aktivnější. Takže oba začneme …

Věnováno mé milované

Kathleen Marie… moje žena… moje nejlepší kamarádka… moje milenka… moje spřízněná duše. Ležím tady na naší posteli s hlavou na tvém polštáři, vdechuji tvou vůni s každým nádechem, myslím na tebe, až to bolí. A bolí to… jsi tak daleko. Můj pohled spočívá na albu se třemi fotografiemi, které leží na tvém nočním stolku, a já se ztrácím ve fotkách, na kterých jsi ty… na kterých jsme my. Na té, kde se ohlížíš přes rameno. Tvoje opálená nahá záda jsou zcela odhalená, od hladkých ramen až po roztomilé jamky na zadku. Tvoje oči jiskří, když se usmíváš tím nakažlivým „Kathyiným …

Setkání

Zaklepání na dveře ji vylekalo. I když v to doufala, nečekala to. Postavila se na špičky, aby se podívala kukátkem, a uviděla, že je to on. Nemohla uvěřit, že opravdu přišel. Část jejího já věděla, že nemůže odmítnout, nemůže se otočit zády k tomu, co mezi nimi bylo. Druhá část jejího já věděla, že ho to zabíjí — přijít sem, být s ní. Zabíjí to, čím byl uvnitř, jde proti všemu, v co věřil, a přesto je tady. Otevřela dveře a napůl očekávala, že odešel, že tam možná nikdy nebyl, že to byl jen lahodný výplod její fantazie. Ale on …