Ruby si přehodila plážovou tašku přes rameno a vydala se po dlážděné cestě, která vedla do zahrady jejích rodičů. Kolem ní proletělo trio motýlů, zatímco stromy a bujná zeleň přetékaly z vyvýšených záhonů a vytvářely stinnou oázu před letním sluncem. Nadechla se a vydechla spokojeným povzdechem. Kdyby nad ní nestála dvoupatrová budova, měla by pocit, jako by procházela tropickým deštným pralesem.
Otevřela boční branku a vykročila z uzavřeného prostoru do otevřené zahrady. Odpolední slunce zalévalo bazén a zahrady lemující pozemek teplým světlem. Na rozlehlé terase u vody stála dvě dřevěná lehátka. Ruby položila tašku vedle nejbližšího z nich a sundala si sandály. Svázala si dlouhé černé vlasy do ohonu a zajistila je gumičkou, kterou měla na zápěstí.
Ačkoli před téměř dvanácti měsíci dokončila univerzitu a odstěhovala se z domova, její nový bytový dům bohužel neměl bazén. Vzhledem k tomu, že od dětství každý den plavala, ukázalo se, že je to jedna z mnoha věcí, které jí chybí, když už tady nebydlí.
Sundala si tričko a hodila ho na lehátko, pak si stáhla šortky a přidala je k hromadě. Ruby se v jasně červených bikinách vydala k bazénu a na okraji si dopřála dlouhé protažení.
Její rodiče momentálně nebyli doma a vrátí se až za několik měsíců. Oba nedávno odešli do důchodu a konečně se vydali na osmnáctiměsíční cestu po Austrálii, kterou plánovali už od doby, kdy Ruby a její starší bratr Scott chodili na střední školu. Scott se přestěhoval zpět domů, aby se během jejich nepřítomnosti staral o dům. Jelikož jeho práce policisty ho tento a příští týden zavazovala k odpoledním směnám, Ruby věděla, že bude mít dům na chvíli pro sebe.
Právě když vydechla a chystala se skočit do vody, za ní se ozvalo skřípání boční brány.
„Ahoj, Ruby-Lou.“
Nemusela se otáčet, aby věděla, kdo tam stojí. Kdyby jeho hluboký, chraplavý hlas nebyl jasným důkazem, fakt, že ji nikdo jiný tak neoslovoval, jí napověděl, že je to dlouholetý nejlepší kamarád jejího bratra, Liam.
Ruby se k němu otočila. „Ahoj. Co tady děláš?“ Při pohledu na něj se jí rozbušilo srdce. Skryla svou reakci za obvyklým úsměvem a nechala svůj pohled sklouznout po jeho postavě.
Jeho šortky mu seděly nízko na bocích a šedé tílko odhalovalo štíhlé, svalnaté tělo. Dolíček v levé tváři a jeho světle hnědé vlasy bohužel jen přidávaly na jeho šarmu. Chtěla si povzdechnout nad tím pohledem a pak se plácnout za to, že se jí tak snadno dostává pod vliv.
Způsob, jakým se mu jeden koutek smyslných úst zvedl, v ní vyvolal pocit, jako by slyšel její myšlenky. „Bydlím v náhradním pokoji, zatímco mi malují byt,“ řekl. „Do pondělí by to mělo být hotové.“
„Vážně? Scott mi nic neříkal.“ Ruby se do Liama zamilovala, když jí bylo sedmnáct, a obwohl on o ni nikdy neprojevil sebemenší zájem, domnívala se, že když na něj zatlačí, pomůže mu to otevřít oči a uvidí její přitažlivost. S odstupem času a trochou zralosti nyní chápala, proč byl ten nápad odsouzen k neúspěchu.
O šest let později se jí při vzpomínce na to, jak se jí smál za její nezkušené pokusy o svádění, stále ještě červenaly tváře. Bylo to tak trapné, že by se smála taky, kdyby nebyla úplně zahanbená.
Liam se usmál, když k ní přistoupil. „Myslím, že necítil potřebu ti to říct, protože… víš… už tady nebydlíš.“ Na zlomek vteřiny sklopil pohled na její prsa, když se o ni opřel ramenem.
Ruby věděla, že má problém, když jen ten krátký záblesk zájmu dokázal zrychlit její puls. „Myslím, že máš pravdu,“ řekla.
Udivovalo ji, že nad ní má takovou moc a vůbec o tom neví – nebo alespoň tak vypadá. Mnohokrát si v duchu vyčítala, že je v celé té situaci taková slaboch. Měla by se bavit tím, že se mu pokusí vrátit úder, ale trapnost z posledního pokusu byla v její paměti ještě příliš čerstvá.
„Přišla ses zaplavat?“ zeptal se.
„Jo.“ Upravila si vázání na horním díle bikin, aniž by se snažila upoutat jeho pozornost, ale mělo to na něj takový účinek. „Chceš si dát pár bazénů?“
Liam se na ni znovu podíval. Zasmál se, jako by věděl, že ho přistihla, jak se na ni dívá. „Jo, proč ne.“ Vytáhl klíče a peněženku z kraťasů a přešel k jejímu oblečení, aby své věci položil vedle jejích.
Jakmile si zul boty, uchopil výstřih svého tílka a přetáhl si ho přes hlavu. Nechal ho spadnout z prstů a otočil se k ní. Ruby musela bojovat, aby nezavřela oči a nevzdychla. Byl prostě příliš přitažlivý.
Její tmavé oči sledovaly jeho pohyby, když se k ní vracel. Všímala si jeho uvolněných ramen, lehkého kroku a úsměvu, který se mu vznášel na rtech. V minulosti měla příležitost být s ním o samotě jen na krátké okamžiky, protože Scott byl vždycky nablízku. Ruby si nebyla jistá, zda dokáže odolat pokušení a mučení, když ho teď měla jen pro sebe.
„Proč se mračíš?“ zeptal se a zastavil se před ní.
Snažila se ze všech sil zbavit se svých myšlenek a pokrčila rameny. „Jen se mentálně připravuji na vítězství, to je vše.“
Šťouchl ji do copu a jiskra pobavení v jeho očích jí napověděla, že ví, že v tom je něco víc. „No, nastoupíš, nebo tam budeš stát celý den a pózovat?“
Ruby se pokusila na něj vrhnout zlostný pohled, ale uvnitř se jí rozléhal smích. „Tady je jen jeden pozér a oba víme, že to nejsem já.“
Chytil ji za zápěstí a držel je po stranách. „Tak proč jsi dělala tu věc s prsy?“ zeptal se.
[ratings]