Chůva bez klimatizace

Byl horký slizký den uprostřed léta. Po něm následovala noc, která byla stejně horká a špinavá. Když se to vezme kolem a kolem, den byl snesitelný jen proto, že teplotu zmírňovala klimatizace. Večer a noc byly zase něco jiného, vzhledem k tomu, jak jsem je trávila.
Ptáte se, jak? Vstoupila jsem do hnízda psychických upírů a od té doby s nimi bojovala. Na rozdíl od jejich krvelačných příbuzných nemůžete psychické upíry zabít – alespoň ne bez toho, abyste se dostali do problémů s úřady. (Žádné upíří tesáky, které by ukázaly, co jsou zač.) Takže jsem tam byla a odrážela tyhle dva zlé surovce. Kdykoli jsem měla možnost se na pár minut osvobodit a dobít si vlastní psychickou energii, byli tu znovu. Vrhli se na mě a vysáli ze mě všechnu energii, takže jsem byla bezvládná a bezmocná, totálně vyčerpaná.
Uplynula dobrá hodina a více po jejich večerce, než se náhle uklidnili a ulehli do postele, kde okamžitě upadli do spánku mrtvých. Tyhle dvě malé příšerky už před svítáním nic neprobudí. Při pohledu na jejich klidný spánek jsem se jen těžko smiřovala s tím, že dva malí andílci jsou příšerky, které jsem hlídala. Tohle byla jedna z těch prací, kde jsem si svou odměnu rozhodně zasloužila.
Když jsem odjížděla z domova a jela sem, řekla jsem matce, že v osmnácti už jsem na to hlídání moc stará. Ta bezcitná žena se jen zasmála.
„Za čtyři nebo pět let budeš hlídat vlastní děti. Tehdy oceníš, co dokáže dobré hlídání, a také oceníš zkušenosti, které ti dává.“
Správně, mami. Leda ve snu. Děti, jako je současná dvojice, by měly být zavírány do klecí a krmeny přes mříže a nikdy nepouštěny ven, dokud nebudou dospělé. Zmínila jsem se o tom a máma se rozesmála.
„To je legrační. To o tobě a tvé sestře říkal tvůj otec,“ řekla. „To bylo hned potom, co ses mu pokusila zvednout bowlingovou kouli a podařilo se ti ji skutálet ze stolu na jeho nohu. Podařilo se mu to, až když se s berlemi vrátil z nemocnice.“
„Nepamatuju si, že bych to udělala,“ namítla jsem.
„Zeptej se svého otce. On to ví.“
Přijel jsem k Adamsovým a pan Adams mě přijal. Byl tam i jeho bratr Don. Jeli na pár hodin do nemocnice, údajně navštívit paní Adamsovou, která zřejmě rodila. Mít už dvě děti ji nenaučilo zlu malých dětí a chystala se na třetí, víc ji zblbnout. Mohla jsem je alespoň nechat za sebou, když už byl čas jít domů.
Děti usnuly, já se svalila na gauč a ujistila se, že jsem pod závanem klimatizace. A taky že jo, a příštích třicet minut byl všude klid. Pak zhasla světla a klimatizace přestala fungovat. Zamumlala jsem si pod nos pár neslušných slov, šla ke dveřím a rozhlédla se po ulici. Žádné světlo v domě ani na ulici. Dokonce i semafory, které byly normálně vidět v dálce, byly zhasnuté.
Proč mě to nepřekvapilo? Vláda hrála s energetickou soustavou obdobu ruské rulety, když postupně vyřazovala výrobu elektřiny z uhlí ve prospěch větrné a solární energie. Problém byl v tom, že nefoukal vítr a byla noc. Hádám, že dodatečné nároky na systém, které kladly všechny klimatizace snažící se udržet lidi při životě, přetížily nedostatečné základní zdroje energie. Odborníci před tím varovali, ale politici to vždycky vědí lépe.
Vrátila jsem se dovnitř, zapnula notebook a přihlásila se. Baterie byla plně nabitá, takže jsem si na něm mohla chvíli hrát. Žádný internet. Zřejmě je v oblasti potřeba elektřina, aby internet fungoval, nebo alespoň tady. Povzdechla jsem si a začal hrát hloupé hry.

Po hodině se elektřina vrátila, což znamenalo světla, klimatizaci a internet. Když jsem viděla, že mám světlo, šel jsem do koupelny a umyla si obličej a ruce studenou vodou a setřela pot. Cítila jsem se mnohem lépe, svlékla jsem si šaty a dokončila utírání. Teď už jsem se opravdu cítila lépe. Jen jsem si přála, abych si nemusela šaty oblékat zpátky, protože byly vlhké a lepkavé od potu a lepily se mi na kůži, ale nevzala jsem si s sebou náhradní oblečení. Přesto jsem využila příležitosti a odhodila podprsenku a nacpala ji do kabelky.
Když byl internet zpátky, trávila jsem víc času na notebooku, kde jsem teď měla k dispozici nějaké slušné hry a rozumná videa ke sledování. Strávila jsem tím asi hodinu.
Začínala jsem se nudit, když se vrátil pan Adams a jeho bratr. To bylo dobře, protože teď jsem mohla dostat zaplaceno a vypadnout.
„Jak to jde?“ zeptala jsem se, když muži přišli.
„Je líná. Nic se neděje. Nejspíš někdy zítra. Skončila s tím, že nám nařídila, abychom šli domů. Říkala, že jí jdeme na nervy. Představ si to. Jen jsme se jí snažili zlepšit náladu a povzbudit ji.“
„Sestra ji podpořila,“ vložil se do toho Don. „Taky říkala, že jí jdeme na nervy.“
Nic jsem neřekla. Kdybych to udělala, mysleli by si, že si z nich střílím, protože bych to udělala. Idiotští muži by se neměli motat kolem rodící ženy. Pravděpodobně by je pokousala.
Z nějakého důvodu se zdálo, že si mě Don prohlíží. Musím přiznat, že muži si mě občas prohlížejí a já to očekávala, ale obvykle to není tak okaté, jako když si mě prohlížel Don. Co měl za problém?
„Hele, Miku, co myslíš?“ řekl a šťouchl do bratra.
Pan Adams se na mě podíval zblízka a pak si mě prohlížel stejným způsobem jako Don. Mírně pokrčil rameny.
„Podle mě selhala klimatizace,“ řekl. „Měli jste výpadek proudu?“
Přikývla jsem. „Ano, na pár hodin chvíli poté, co šly děti spát. Bylo to velmi nepříjemné.“
„A z domu se okamžitě stala pec, že?“

Přikývla jsem a přemýšlela, na co naráží. Pak mi to došlo. Moje šaty byly vlhké a lepily se na mě. To mu napovědělo. Podívala jsem se na sebe a málem jsem dostala infarkt. Moje šaty byly tenké a lepily se na mě jako druhá kůže. Moje prsa byla další nejlepší věc, která se podobala obnažení, a vlhká látka nic nezakrývala. Bylo jasně vidět mé bradavky a areolu.
Zrudla jsem a přejela si rukou přes prsa. Pak mě napadla další hrozná myšlenka. Měla jsem na sobě jen lehké kalhotky a ty byly také vlhké. Když se na mě šaty lepily a totéž platilo o kalhotkách, kolik jsem toho ukazovala.
„Hm, no, myslím, že už půjdu,“ zamumlala jsem a podívala se na pana Adamse, aby mi předložil výplatu.
Dona jsem dál ignorovala, jen jsem si nečinně všímala, že se vzdaluje. Ukázalo se, že se ani tak nevzdaluje, jako spíš pohybuje kolem. Jakmile se ocitl za mnou, vzal lem mých šatů a rovnou je nadzvedl, bez problémů je ze mě sloupl a nechal mě tam stát ve spoře oděných kalhotkách, které se na mě lepily a moc toho nezakrývaly.
„Hej, vrať mi to,“ vyhrkla jsem a chňapla po šatech, jen aby mi je podržel mimo dosah.
„Za chvíli,“ řekl a vysmál se mi. „Nejdřív udělej otočku o tři sta šedesát, ať si tě pořádně prohlédneme.“
„Ne. Dej mi to.“
Jen zavrtěl hlavou a zasmál se. Otočila jsem se, abych apeloval na pana Adamse, ale ten se jen usmál.

„To bys mohla taky,“ řekl. „Už jsme viděli všechno.“
Pohled, který jsem mu věnovala, ho měl zabít, ale nezabil. Neměla jsem na vybranou a udělala jsem pomalou otočku o tři sta šedesát. Nepochybovala jsem, že kdybych se otočila rychle, donutili by mě to zopakovat, dokud bych to neudělala správně.
„Spokojený?“ Dožadovala jsem se a natáhla ruku po šatech.
Don je držel těsně mimo dosah, ale ať se propadnu, jestli se ho budu snažit nahánět. Prostě jsem čekala a celou dobu jsem se na Dona dívala. Při zpětném pohledu to byla nejspíš chyba.
„Víš, co se říká, Done,“ řekl pan Adams. „Když už jsme to stejně otevřeli, můžem pokračovat.“
Nevěděl jsem, na co naráží, a jen jsem ho ignorovala, ruku stále nataženou pro šaty. A tak jsem byla naprosto zaskočen, když moje kalhotky zamířily na jih a pan Adams jim na cestě pomohl.
„Měla bys radši zvednout nohu,“ řekl pan Adams a poklepal mi na kotník. „Nerad bych, abys zakopla o kalhotky a spadla dolů.“
To bych taky nechtěla, a tak jsem velmi neochotně zvedla nohu, zatímco mi pan Adams kalhotky hned sundal.
„To je mnohem lepší,“ ozval se souhlasný komentář. „A teď ještě jednou ta pomalá třistašedesátka.“
Emocionálně jsem byla celá bez sebe. Cítila jsem se trapně, protože jsem byla nahá před dvěma muži. Podrážděná, protože po mně chtěli, abych udělala tři šedesátky a předvedla své tělo. Proti tomu mi lichotilo, že se jim tak očividně líbí, co vidí. Navíc jsem zjistila, že jsem docela vzrušená, protože jsem byla nahá před dvojicí mužů, kteří si mě prohlíželi. (Kdyby se mě na to někdo zeptal, neuhodla bych to poslední. Tipovala bych rudý vztek, ale kupodivu do toho, jak jsem se cítila, vztek nevstupoval. Mírné podráždění se nepočítá jako hněv.)
Udělala jsem piruetu, kterou chtěli, a nespěchala, aby po mně nechtěli další, protože jsem se pohybovala příliš rychle. Když jsem to měla za sebou, oblékla jsem se a vypadla.
Mé záměry narazily na drobnou nevýhodu. Jakmile jsem dokončila piruetu, začala jsem dělat krok ke svým šatům, abych zjistila, že před nimi stojí Don. Současně se pan Adams posunul a stál hned vedle mě. Oba se pohybovali téměř synchronizovaně, každý z nich natáhl ruku a pohladil mě po jednom prsu. Byla jsem naprosto zaskočená. Ani ve snu mě nenapadlo, že by se mě mohli pokusit dotknout.
„Hej, žádné doteky,“ vyhrkla jsem a plácla je přes ruce a ulevilo se mi, když oba pustili ruku a o půl kroku ustoupili. (Jen půl.)
„Dělá si srandu?“ zeptal se Don.
„Ne, jen je neuvěřitelně naivní,“ odpověděl pan Adams se smíchem.
Oba se otočili a podívali se na mě, oba se usmívali.
„Nejsi náhodou panna?“ zeptal se Don.
No, ne, nebyla jsem. Nebyla jsem moc zkušená, ale nebyla jsem ani děvka. Abyste byli zkušení a bylo vám osmnáct, museli byste být děvkaři. A sex mě stejně nijak zvlášť nebavil. Z mých omezených zkušeností vyplývá, že kdybych si mohla vybrat, jestli to vzít, nebo nechat být, nechala bych toho.
„To s tím nemá nic společného. Ať už jsem panna, nebo ne, neznamená to, že chci, abyste mě vy dva osahávali.“
„Máš pravdu,“ řekl Don. „Neuvěřitelně naivní.“
Usmál se na mě. „Simone, zlatíčko. Nebudeme tě osahávat. Budeme se střídat v ochutnávání tvých sladkých půvabů.“

Zamračeně jsem se na něj podívala a snažila se pochopit, co řekl. Pak mi to pomalu došlo a první myšlenka byla, že mají pravdu. Jsem neuvěřitelně naivní. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že by se mnou mohli chtít mít sex. A já tu byla, nahá a chlubila se před nimi svým tělem. Najednou jsem si připadala velmi hloupě a zároveň se můj pocit vzrušení zdvojnásobil a pak ještě zdvojnásobil. Vždyť muž, ne, dva muži se se mnou chtěli vyspat, ať už jsem chtěla, nebo nechtěla. Cítila jsem, jak se kolem mých ženských partií hromadí teplo spolu s vlhkostí, a ta vlhkost nijak neochlazovala to horko.
„Chystáte se mě znásilnit?“ Pohoršeně jsem se dožadovala.
„Určitě ne,“ odpověděl pan Adams a zněl šokovaně už jen z té představy.
„Já ne,“ vmísil se do hovoru Don, zjevně zděšený představou, že bych ho podezřívala z takových úmyslů.
„Tak mi dejte moje věci a já odsud vypadnu.“
„Ještě ne,“ řekl Don. „Pořád se ještě díváme.“
„A přemýšlíme, jak formulovat naši žádost.“ To byl pan Adams a usmál se.
Málem jsem se hloupě zeptala, jakou žádost, ale stihla jsem zmlknout dřív, než jsem to udělala. Moc dobře jsem věděla, jaká ta žádost bude.
Než jsem stačila cokoli udělat nebo říct, bratři už udělali další krok. Vlastně to byl stejný tah jako ten předchozí. Oba mi sevřeli jedno ňadro a stiskli ho, palci mi lehce masírovali bradavky.
„Hej, řekla jsem, že se nemáte dotýkat,“ odsekla jsem a odstrčila jejich ruce.
Alespoň jsem je plácla. Ruce zůstaly tam, kde byly.
„Klid, Simone. Chvíli se rozhoduj, jaké to doopravdy je. Neříkej ‚kluku, dotýkat se, je špatné‘. Dovol si cítit, co s tebou ten dotek dělá. Je to nepříjemné, nebo příjemné? Podle toho, jak ti vystupují bradavky, tipuji, že ti ten dotek vlastně připadá docela příjemný.“
„Nezáleží na tom, jaký je to pocit,“ namítla jsem. „Záleží na tom, jestli chci, aby ses mě dotýkal, nebo ne, a to já nechci.“
„Nesmysl,“ ozvala se rychlá odpověď. „To, na co bych se měl zeptat, je, jestli můžu něco takového udělat?“
Pan Adams sklonil hlavu a jeho ústa se zavřela na mé bradavce a jemně sála. Cítila jsem, jak mi vzadu na krku zvedají chloupky jako malé bodlinky, prsa jako by právě přibrala na velikosti a já si je uvědomovala ostřeji než kdykoli předtím. Vydala jsem jakýsi přidušený výkřik, když pan Adams zvedl hlavu, abych vydala další, když se Donova hlava přesunula, aby ochutnala můj druhý prs. Když zvedl hlavu, obě bradavky byly vlhké a vyčnívaly.
Chystala jsem se pronést nějakou uštěpačnou poznámku, když mi Don jen lehce foukl na prsa, studený vzduch na vlhkých bradavkách změnil potenciální výtku na vyděšené pištění.
Don odtáhl hlavu, jeho rty bloudily po mé tváři a tu a tam upustily drobné polibky. Pan Adams zase klesl na kolena, obličej v mém rozkroku, ústa pootevřená, jak na mé rozpálené tělo utrousil několik velmi osobních polibků. Když upravil úhel, ve kterém byl, a jeho jazyk se ponořil mezi mé rty a začal mě tam dráždit, byla jsem připravená začít křičet.
Nezůstalo u toho, oba muži byli naprosto ochotní si vyměnit místa. Prostě jsem zůstala s nemožností volby,  ta mi byla odepřena, protože oba muži si dál dělali, co chtěli.
Byla jsem úplně zmatená, když oba bratři udělali krok ode mě a už se mě nedotýkali. V této fázi jsem byla naprosto vzrušená a tušila jsem, že to vědí. Tušila jsem, že to sakra dobře vědí, protože to z jejich strany byl vědomý postup.

Byla jsem tak nějak smířená s tím, že se mě oba chystají znásilnit. Nejspíš bych ani neuvažovala o tom, že bych se bránila. Měli mě v hrsti a všichni tři jsme to věděli.
„Tak jak se teď cítíš?“ zeptal se pan Adams.
Správná odpověď by byla nadržená jak zvíře, ale nedalo se čekat, že bych to přiznala. A tak jsem tak nějak nešťastně pokrčila rameny, abych dala najevo, že nejsem schopná mluvit.
„No, myslím, že bych vám měl dát výplatu a nechat vás jít,“ řekl pan Adams a spokojeně se usmál.
„Cože?“ O čem to sakra mluvil? Měli mě ohýbat přes příhodný kus nábytku a úchvatně se kochat mým nedobrovolným tělem. Místo toho se loučili.
„Nějaký problém?“ zeptal se.
„Hm, ne, ale myslela jsem, že byste mohli…“ Neurčitě jsem mávla rukou, abych naznačila, že si myslím, že by mohli něco udělat, ale nevím co.
„Znásilnit tě?“ zeptal se Don a znělo to náležitě zděšeně. „To bychom nikdy neudělali.“
„Určitě ne. Pevně věříme v souhlas,“ souhlasil pan Adams. „Už jsme tě jednou požádali a ty jsi to rázně odmítla. Kdybychom se ptali dál, bylo by to sexuální obtěžování. To nemůžeme dopustit.“
„Mike má pravdu. Samozřejmě se může stát nehoda,“ řekl Don. „Například kdyby ses ohnula přes tohle křeslo, někdo z nás by si to mohl špatně vyložit a myslet si, že to znamená víc, než to znamená. Samozřejmě bychom se omluvili, kdybychom to pochopili špatně.“
To by se omluvili, že? Jak moc by se to mohlo zvrtnout? Pan Adams měl plné ruce práce s tím, aby obálku s mým platem položil na sedadlo křesla. Obvykle mi ji předává přímo do ruky. Přesunula jsem se k židli a natáhla se pro peníze. Jakmile jsem se opřela o opěrku, ruka mi zakryla vulvu a znovu ji třela.

Řekla jsem něco, nebo ne? Obálka mi připadala o něco tlustší než obvykle. Byla jsem snad trochu přeplacená? Měla bych se o tom zmínit?
Než jsem se stačila rozhodnout, ruka mi roztáhla rty a já ucítila, jak se na mě tlačí Donův penis. Jestli jsem to chtěla zastavit, musela jsem to udělat hned.
„Hm, Done,“ začala jsem.
„Hm?“ řekl a jeho hlas nebyl za mnou. Otočila jsem hlavu, abych se podívala, a on stál opodál. Okamžitě jsem zalapala po dechu, a to ze dvou důvodů. První byl ten, že pokud byl Don tam, pak to znamenalo, že to byl pan Adams, kdo do mě strkal péro. Druhý důvod, proč jsem zalapala po dechu, byl ten, že ten samý penis byl zasunutý docela silně.
Málem jsem si zlomila vaz, když jsem se tak rychle otočila, abych se podívala, kdo stojí za mnou.
„Pane Adamsi!“ vykřikla jsem a snažila se znít pohoršeně.
„To jsem já,“ souhlasil. S touto jedinou poznámkou začal pumpovat rychleji a pořádně mě prohnal. Rukama mě objímal a hladil po prsou, zatímco boky se pohyboval sem a tam a opakovaně zajížděl svým penisem na moje dno.
Dělal pěkně dlouhé tahy a já je dychtivě přijímala, tlačila jsem se, abych ho s každým přírazem do sebe plně přijala. Spokojeně přirážel, když najednou vynechal svůj pohyb a vyskočil přímo ze mě. Trochu jsem zakňourala a bylo mi řečeno, ať se nebojím. Pak už byl zase uvnitř.

Teď v tom byl jemný rozdíl, ne že bych proti tomu něco namítala. Stále mi pomáhal k vyvrcholení, ale všimla jsem si, že něco není v pořádku. Otočila jsem hlavu a zadívala se na pana Adamse. Pořád měl erekci, ale už to nebyl ten muž za mnou. Tím byl teď Don. Využili té změny a vyměnili se. V jejich přírazech byl jemný rozdíl a já jsem si všimla rozdílu ve stylu.
Pan Adams se zasmál mému pohledu a pak poklepal Dona na rameno. Tentokrát jim šlo střídání mnohem hladčeji.
Od té chvíle se několik minut střídali. Já jsem tam samozřejmě byla po celou dobu a oni mě přivedli do stavu, který považovali za správný, a nechali mě tam viset, zatímco hráli svou malou hru.
Nakonec toho bylo na Dona příliš a prostě o ten kousek zvýšil tempo a já vyvrcholila a zjistila, že on dělá totéž. Jakmile se dostal z rauše, odtahoval se ode mě a nechal pana Adamse, aby ho vystřídal a prožil si své vlastní vyvrcholení, a velmi laskavě mi při tom dopřál druhé.
Jakmile jsem se opět cítila na pohyb, rozhlédla jsem se po svém oblečení.
„Místo toho, aby ses hned drala do šatů, proč se nejdeš osprchovat? Zatímco se budeš sprchovat, hodím ti šaty do sušičky. Po deseti minutách by měly být pěkně suché a v suchém oblečení se budeš cítit lépe.“
Odpotácela jsem se do koupelny. Měl pravdu. Sprcha by byla to pravé. Dotěrný hlásek mi připomínal, že kdybych si na sušičku vzpomněla dřív, moje šaty by nebyly celé přilnavé a průhledné. Teď už bylo pozdě. Příliš pozdě. Měla jsem pár otázek, které jsem chtěla vyřešit, a nenapadal mě žádný zdvořilý způsob, jak získat odpovědi právě teď. Bylo by neslušné otevřít obálku přímo před panem Adamsem, abych zjistila, jakou prémii jsem dostala, protože jsem si jistá, že tam nějaká byla. Další otázka zněla, co se stane, až budu příště sedět u pana Adamse. Asi počkám a uvidím..

(No Ratings Yet)

Loading...

Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*