Na hlídce se hrozně nudil. Jen tam tak seděl, opíral se zády o zeď a pokrčenou nohu měl opřenou o židličku na chodbě. Sám seděl na podobné a vedle něj v popelníku jen rostla drobná hromádka vykouřených cigaret.
Obvykle se tu za celou dobu nic moc nestalo, maximálně se sem přišlo zašít pár dalších chlapů z jednotky, kteří potřebovali upustit páru. Buď mezi sebou, nebo si dotáhli nějakou holku z města a na čtvrt hodinky využili skladu, kam chodil opravdu málokdo.
Ale předpisy si žádaly, aby na chodbě někdo dozoroval, tak to holt teďka vyšlo na něj.
Když tak dumal nad dalšíma hřebcema z jednotky, vzpomněl si na pár situací, kdy i on využil jejich péra a oni zase jeho zadek.
Při těch myšlenkách se mu zase postavil.
Rozhlédl se kolem, ale nikde nebylo živé duše.
Tak trochu roztáhl nohy a narval si ruku do klína. Mačkal si ptáka přes látku maskáčů a cítil, jak se mu jeho péro pod vlastní rukou krásně zvětšuje.
Pak si rozepl několik knoflíků vojenského stejnokroje a začal si konečky prstů masírovat bradavky.
Pohladil si i druhou bradavku a taky svaly na břiše.
Trochu si rozepl kalhoty, až viděl kolem zipu chlupy svého macka.
Zasunul do toho houští dva prsty, až se dotkly kořene jeho penisu. Chvilku se takhle hrabal v rozkroku a užíval si svoji částečnou nahotu, kterou mohl vlastně kdykoli zamaskovat několika pohyby. Ale ještě trochu a už to nebude tak jednoduché.
Vrátil se rukama k prsním bradavkám a užíval si svoje pevné svaly. Rozhodně se tam neměl za co stydět – týdny armádní posilovny spolu s jeho vlastním výcvikem udělaly svoje.
Zase si strčil obě ruce do klína, ale kalhoty mu toho o moc víc nedovolovaly. Nedalo se nic dělat, musely holt dolů.
Vstal ze židle a opřel se o zeď.
Stáhl si maskáče po kolena a jeho pták se začal pohupovat ve volném prostoru.
Chvilku si ho hladil a přetahoval kůžičku přes žalud, až mu penis konečně pořádně naběhl. V lehkém chládku chodby u skladů to bylo velmi příjemné.
Konečně si sundal blůzu, takže příjemný vzduch mu mohl na celé tělo.
Důkladně si ptáka třel a ani koule nenechal ležet ladem.
Projížděl si ho po celé délce a už cítil to krásné a sílící šimrání, které ho zanedlouho odmění vrcholem. Celé jeho tělo se napjalo jak jedna struna a on ani nevnímal okolí.
Jeho vrchol byl sice krátký, ale o to mohutnější. Dostal se až na protější stranu chodbičky. Když se zase vzpamatoval, byl trochu zpocený a začala se do něj pomalu pouštět zima.
Navlékl na sebe zase blůzu a kalhoty a zapálil si další cigaretu. Musí se podívat po něčem, čím se to dá utřít. Ale kolem nějaký hadr určitě bude.
Za pět minut nebylo znát, že by tenhle osamělý voják na hlídce vyvádět během své povinnosti něco zvláštního…