Sera zhruba polovinu procházky přemítala, což bylo fajn, protože já jsem taky potřebovala nějaký čas na hloubání. Nakonec ale přece jen promluvila.
„Ne každý se odsud dostane,“ řekla.
Šokovaně jsem se na ni podívala, ale ona jen zírala přímo před sebe. „To vím,“ ujistila jsem ji. „Pořád mám v úmyslu odejít.“
„Já vím,“ povzdechla si Sera. „Já vím. Dělám si starosti z nesprávných důvodů. Vím to. Ale… V prvním ročníku jsem měla kamarádku. Vlastně moje první láska tady, i když jsem jí to nikdy neřekla.“
Pocítila jsem záchvěv žárlivosti a potlačila ho. Za těchto okolností to byla hloupost. Obzvlášť vzhledem k tomu, jak těžký minulý čas byl použit.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se.
„Ona, ehm, jeden z jejích toků se pokazil,“ řekla Sera. „Něco, co trénovala mimo třídu. Nebyla to pořádná lekce. Byla dobrá. Lepší než já. Lepší než většina. Ale nakonec na tom nezáleželo.“ Ušklíbla se. „Ještě jsme se toho nenaučili dost. Jak ovládat živly, když se snažily couvnout, nebo jak se zbavit proudů, na které nejsme připraveni. Ona… ona to nezvládla.“
„Sero….“
Pokrčila rameny. „Pořád mě to někdy sere. Chci říct, že není jediná, kdo to nezvládl. Člověk si na to tak nějak zvykne. Ale… Skoro bych si přála, aby to byla příšera nebo tak něco. Normální strach.“
Jakkoli jsem někdy dokázala být emocionálně hutná, její úzkost mi dávala naprostý smysl. „Tak to je,“ řekla jsem s počínajícím pochopením. „Myslíš si, že začínám být neopatrná.“
Trhla sebou. „To jsem neřekla.“
„Ne, to je v pořádku,“ řekla jsem. „Nejspíš máš pravdu. Myslím, že jsem… něco hledala. Je to všechno dost zmatené. Ale jo, nechala jsem se unášet. Snažila jsem se učit nové věci, držet se všemi krok, být… být dost dobrá, myslím.“
„Dost dobrá na co?“ zeptala se.
Zasmála jsem se sotva se stopou skutečného humoru. „Skvělá otázka. Možná dost dobrá pro tebe.“
„Maggie!“
„Hele, já vím, jak pateticky to zní. Nemysli si, že já ne. Ale je to tak, jak to je.“
Sera se na ni zadívala, ale to už jsme se blížily k našim pokojům. „O tom si ještě promluvíme.“
„Já vím.“
„Máš… měly bychom si dát na čas, nebo chceš jít dovnitř?“
Odmlčela jsem se, abych se zamyslela. Předpokládala jsem, že poslední útok přečkáme společně, ale možná by bylo záhodno věnovat nějaký čas sami sobě.
„Můžu jít dovnitř?“ zeptala jsem se.
„Jo, samozřejmě. Vždycky,“ řekla Sera. „Já, ehm, možná tentokrát nebudu ta nejlepší společnost, to je všechno.“
Dokázala jsem se křivě, ale upřímně usmát. „V tom se mýlíš.“
„Heh,teď sklapni s tím flirtováním.“
„To jsou slova, o kterých jsem si myslela, že je od tebe nikdy neuslyším.“
V našich úsměvech bylo stále cítit napětí, ale kromě toho byly upřímné. Přiblížila jsem se k Serě, když se natáhla ke dveřím.
Doslova na nich držela ruku, když jsme uslyšely výkřiky. Obě jsme ztuhly.
„Do prdele,“ řekla jsem. „Kurva, kurva, kurva, kurva.“
„Mags?“
Udělala jsem krok pryč, jen jeden krok směrem k těm zvukům.
„Maggie?“ Sera se ozvala naléhavěji.
„To je směr prvňáčků,“ řekla jsem. „Sero….“
„Maggie….“
„Já… já ti můžu pomoct. Sero, já můžu pomoct!“
Sera se zhluboka nadechla. Myslela jsem, že se snad rozpláče. Zavrtěla hlavou a také se vzdálila od dveří.
„My,“ řekla.
„Jsi si jistá…“
„Uhni, jestli se hýbeš,“ řekla a dala mi náskok.
Přikývla jsem a běžela za ní. Nebyla jsem moc dobrý běžec. Nikdy jsem nebyla. Ale ty zasrané výkřiky.
Minuly jsme Naomi, která právě přicházela do svého pokoje. Zírala s vytřeštěnýma očima, když jsme se rozběhly špatným směrem.
„Kam jdete?“ zavolala.
„Pomáhat,“ zavolala jsem na ni, když už jsem byla za ní.
„Co… idioti! Proč?!“
Zasmála jsem se. Neměla jsem dech nazbyt, a přesto jsem se zasmála. Byly jsme idioti. V tom se nemýlila. Nikdo chytrý neběžel vstříc útoku. Jistě, s našimi schopnostmi jsme si dokázaly poradit s většinou hrozeb. Ale tak to bylo s příšerami. Nikdy jste nevěděli, co vás čeká, dokud nebylo možná příliš pozdě.
V tomhle případě to byly podělané malé ještěrky-opice. Bylo jich hodně, všechny poskakovaly nepřirozeným způsobem a vřískaly s příliš širokými tlamami a příliš rozhazovačnými zuby.
Zahnaly do kouta skupinku mladších studentů a podle všeho si hrály s jejich jídlem. Hrály si způsobem, který vedl k tomu, že všude tekla krev.
Horší bylo, že ti zmrdi byli rychlejší než můj oheň. To byl nepříjemný šok a časem to mohlo vést i k celé řadě emocí od paniky až po naprostou lítost. Naštěstí, nebo možná bohužel, jsme neměly příliš mnoho času na práci.
Sera a já jsme se sami rychle staly terčem útoku, asi polovina malých nočních můr se k nám otáčela a skákala v podivných úhlech, odrážela se od podlahy, od stěny ke stropu, jako by to bylo skoro totéž.
Sera nám brzy vykoupila čas vlastnoručně vyrobenými tříštivými granáty. Vlastně jen volně spojenou koulí z kovových odřezků, kterou dokázala hodit a pak odpálit ve vzduchu, přičemž kovové střepy vrhala všemi směry opravdu působivou rychlostí. Což bylo dobře, protože rychlost tu byla naším jediným přítelem.
Stejně jsem se snažila ty sráče označit, aniž bych udělal nějakou hloupost, jako třeba zaplnila celou chodbu plamenem. Něco takového bych s největší pravděpodobností nezvládla, a navíc by to bylo kontraproduktivní.
Se zatnutými zuby jsem zkusila ještě pár nápadů a měla jsem úspěch s prudkým náporem větru, který je alespoň srazil zpátky a získal nám další drahocenné vteřiny, ale vlastně je z boje nevyřadil.
Můj úspěch nakonec spočíval ve tmě. Zpočátku to byla trochu hloupá inspirace. Představa, že temnota vlastně nemá limit pro svou rychlost, protože pořádně neexistuje. Dokázala snadno chňapnout po ještěrech-opičácích bez ohledu na to, jak nevyzpytatelně se chtěli vrhnout kolem sebe. Jejich trik spočíval v tom, že je pohltila, jakmile jsem je přišpendlila do svých koulí temnoty, někdy jen na krátkou vteřinu.
Nebyla jsem si jistý, jestli je měním, tavím, přenáším dimenzionálně – přinejlepším vysoce teoreticky – nebo něco úplně jiného. Ať už jsem dělala cokoli, mizely. To mi stačilo.
Tak jsme je měly. Mohly jsme vyhrát a oni to věděly stejně dobře jako my. Nemohly jsme je však dostat všechny najednou, i když jejich počet prořídl. Celá smečka se na nás vrhla najednou a Sera už spotřebovala zásobu granátů. Snažila se použít vzduch nebo jiné zábrany jako já, čímž mi získala čas, ale najednou mi spadl kámen ze srdce, když jsem si uvědomila, že to nestačí.
Měla jsem zlomek vteřiny na to, abych si všechno promyslela, abych vymyslela, jak bych mohla Seru dostat zpátky do bezpečí a dát jí alespoň šanci, i když jsem tušila, že by mě mohla navždycky nenávidět, kdybych to udělala.
Pak v mžiku oka padly dvě nejbližší příšery na zem, jak se jim v mžiku rozplácly hlavy a vnitřnosti se rozprskly po všem v okolí. Zamrkala jsem a podařilo se mi udržet pozornost, vypořádala jsem se s několika dalšími na vlastní pěst, když Sera polovinu z nich opět odfoukla a zbytek zasypala kamením. Když se jeden z kamenů zdi ochotně rozlomil na malé kousky a oslnivě rychle letěl v krupobití úlomků.
To už jsme je měly a já jsem uklidila, co zbylo, než mě energie úplně opustila. Pak jsem se zapotácela a vděčně klesla na zem, sklouzla zády po stěně, až jsem zadkem dopadla na zem, a otočila se, abych se podívala za nás.
Naomi se tam krčila, dýchala skoro stejně jako já a vypadala divoce a vystresovaně. Zachytila můj pohled.
„Potřebuju chytřejší kamarády,“ bylo jediné, co řekla.
Zachichotala jsem se nad tou absurditou. Měla pravdu. Byly jsme idioti. Ale ona nás stejně sledovala. Odmítla jsem ji na to za těchto okolností upozornit.
Sera, ztěžka opřená o vzdálenější stěnu, se vyhoupla na nohy a zaujala postoj blížící se svislé poloze. „Jdu pro Dereka. Vy dva jim pomozte.“
Ohlédla jsem se na druhou stranu, ke studentům, které jsme právě zachránily. Zachránily byl v některých případech možná velkorysý výraz.
Naštěstí pro všechny zúčastněné měla jedna z nejméně zraněných dívek ještě něco jako čistou hlavu a už začala organizovat malou skupinku, aby si přitlačila na rány a obvázala zranění, kde to bylo možné.
Připlazila jsem se k ní, abych jí byla alespoň párem rukou. Lékařská pomoc nebyla zrovna v mém repertoáru a já se vyčerpala, ale aspoň jsem aktivně nekrvácela. Naomi udělala totéž a ocitly jsme se v kleče nepříjemně blízko u sebe a čekaly, až se Sera vrátí.
„Děkuju,“ řekla jsem tiše, ale myslela jsem to vážně celou svou bytostí.
„… není zač.“ Naomi si povzdechla. „Vím, proč jsi to udělala, a nebudu říkat, že ses mýlila. Ne za těchto okolností. Ale zatraceně, Mags.“
„Já vím,“ odtušila jsem. „Já vím.“
„Málem jste obě zemřely.“
„Řekla jsem, že vím.“
Nadechla se. „Já vím, že to víš. A opravdu ti rozumím. Ale z nějakého důvodu vás mám obě ráda, tak buďte příště chytřejší, jo?“
„Pokusím se,“ slíbila jsem. Podívala jsem se na jeden poničený kámen, který ve zdi roztrhla. Bylo to vlastně působivé, vzhledem k tomu, jak magicky chráněná byla struktura školy. „Víš, že je proti pravidlům takhle poničit budovu.“
Naomi si odfrkla a pak se začala chichotat. „Zmlkni! Ty jsi tak… Příště je nechám, aby tě snědly!“
Začala jsem se hihňat taky, což znamenalo, že Sera a Derek se vrátili a našli mě a Naomi, jak se smějeme jako idioti, zatímco jsme po lokty ponořeni do scény masakru. Nemohla jsem si ale pomoct, protože čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem poznávala, že to není moment k smíchu.
Derek nám naštěstí přišel na pomoc, stejně jako další mladší studenti. Jeho léčitelské schopnosti tu byly králem, stejně jako jeho další související znalosti.
„Jen reakce na stres a přebytek adrenalinu,“ řekl klidně, aniž by se podíval na něco jiného než na svého aktuálního pacienta. „A následná úleva. Podle toho, co jsem pochopil, je velmi časté, že lidé nepřiměřeně reagují na emocionálně zdrcující situace.“
„Jsem ráda, že nakonec oba nejsou sociopati,“ řekla Sera. „To by bylo docela velké odhalení a já teď nejsem vybavená na to, abych se s tím vyrovnala.“
****
Poté jsme se se Serou odpotácely k našim pokojům. Obě jsme byly utřené a tak trochu jsme se podpíraly jako dva opilí lidé, kteří se spolu batolí.
„Trochu jsi mě vyděsila, víš,“ řekla Sera a přerušila naše unavené ticho.
Přikývla jsem. „Já vím. Promiň. V mnoha ohledech to, ehm, nebylo moc dobře promyšlené. Naomi mě už taky tak trochu pokárala.“
Sera se křivě usmála. „To se vsadím, že ano.“
„Já jen… Chtěla jsem pomoct. Myslím, že jsem to možná potřebovala. Protože můžu, víš? A znamená to, že jich bude méně…“
„Mags, já to chápu,“ řekla Sera. „Souhlasila jsem s tebou, když jsme tam šly, a souhlasím s tebou pořád.“ Kousla se do rtu. „To ale neznamená, že jsem se nebála,“ řekla tišeji. „O nás obě.“
„… neříkáš mi, abych to už nedělala?“
Zavrtěla hlavou. „Ne.“
„A ty… můžu něco udělat?“ zeptala jsem se, protože jsem se cítil emocionálně mimo.
„Zůstat se mnou dnes v noci?“ odvětila.
„Samozřejmě.“
Snažila jsem se jí vtisknout nějaké ujištění s rukou ovinutou kolem jejích ramen. Sera se ke mně na okamžik ještě víc naklonila a pak mě z ničeho nic aktivně přitlačila ke zdi. Měly jsme chodbu jen pro sebe, tak jsem si to myslela, ale na vteřinu jsem si myslela, že tam číhá nějaký tvor, kterého jsem si nevšimla, a ona mě odstrkuje z cesty.
Moje počáteční panika byla zcela mylná. Sera mě pevně přitiskla k sobě a začala mě líbat, což mě zprvu zaskočilo, ale jakmile jsem se vzpamatovala, dychtivě jsem to gesto uvítala.
„Proč… tohle?“ zeptala jsem se mezi polibky.
„Jsem tak rozrušená,“ zamumlala Sera. „Potřebuju… něco. Kurva, potřebuju tě, Maggie.“
„Máš mě,“ řekla jsem a přitáhla si ji zpátky, abychom se naplno a nedbale pomazlily. „Ale… Jsem teď pěkně špinavá.“
Sera pokrčila rameny. „Já taky.“ Usmála se s vracející se stopou humoru. „Neměla bys mě pokoušet, abych tě táhla do sprchy, víš?“
V okamžiku mnou projel celý záblesk myšlenek a emocí. „Udělej to,“ řekla jsem.
Její tvář se změnila. „Dělala jsem si legraci. Myslela jsem jako… jako spolu. Ve sprše.“
„Já vím,“ řekla jsem téměř šeptem. „Udělej to.“
„Jako v jedné sprše,“ řekla Sera a zúžila na mě oči. „A vím, že tentokrát bys věděla, co to znamená.“
Přikývla jsem, cítila jsem se lehce a nervózně. „Já vím,“ řekla jsem. Přitáhl jsem si její ruku k hrudi, mimochodem jsem si přiložila ruku k prsu, ale hlavně jsem se snažila, aby cítila mé srdce. Bušilo, ne nepodobně jako při naší hádce, ale z úplně jiných důvodů. „Vím, co to znamená.“
Sera mě vážně studovala, i když se snažila udržet nadějný úsměv na tváři. „Takže jsi… přišla na to, že máš ráda holky?“
„Vůbec ne,“ řekl jsem. „Ale líbíš se mi. A… a byla jsem hloupá a málem jsme zase umřely, a jako proč nás obě brzdím? V nejhorším případě se mi to nebude líbit. A i kdyby, tak to bude s tebou, takže je to v pohodě.“
Sera se zachichotala. „Ty jsi někdy divná a komplikovaná holka, moje Maggie.“ Znovu mě políbila. „Ale to se mi na tobě docela líbí.“
Potom mě odtáhla pryč, energie se nám oběma vrátila. Zůstala jsem tak vzrušená a nedočkavá, že jsem myslela, že prasknu. Věděla jsem, že část toho, proč jsem tentokrát přijala Seriny návrhy, byla způsobena zbytkovými emocemi blízkými smrti, které ve mně zůstaly, ale také jsem věřila, že to neznamená, že jsem to udělala špatně. V porovnání s tím jsem například riskovala něco mnohem menšího než svůj život kvůli tomu, abych byla blíž někomu, koho jsem milovala. A já ji skutečně miloval, i když jsem si ještě nebyla jistý, v jakém přesně smyslu.
Sera byla v otázce toho, co v danou chvíli chtěla, přímočařejší než já. Já jsem prostě chtěla být s ní, ať tak či onak. Byla pevně rozhodnutá strhnout ze mě šaty.
Když jsme se dostaly do sprchy, nechala jsem ji, aby mě svlékla. Stejně už jsem tam s ní byla nahá, i když tentokrát to bylo jiné. Nechat ji, aby ze mě strhala moje nechutné oblečení, s vědomím, že tenhle krok má stejně tak erotický jako praktický náboj, pro mě bylo něco úplně nového.
Svlékla mě do naha, zcela zjevně si mě libovolně prohlížela, než začala s vlastním oblečením. Mohla jsem to za ni převzít, předpokládala jsem, ale bylo mi příjemnější se jen dívat. Bylo to z mé strany poněkud pasivní, ale to možná patřilo k tomu kouzlu, nebo alespoň k realitě. Sera mě vzala do sprchy s sebou, spíš než abychom se vzájemně snažily svést jedna druhou. Byl to nenápadný, ale podstatný rozdíl.
Tentokrát jsem ji obdivovala mnohem víc. Když jsem ji viděla nahou naposledy, uznávala jsem její tělo, ale nehodnotila jsem ho. Můj mozek tehdy nebyl ve smyslovém módu. Teď tak nějak byl. Alespoň jsem byla připraven vyzkoušet si ten zážitek a zjistila jsem, že opravdu není těžké si Seru užít, když se naskytne příležitost.
Vstoupila jsem pod horkou sprchu těsně předtím, než si Sera strhla ponožky a rychle skočila za mnou. Zachichotala jsem se, když se o mě otřela, obě jsme bylu ještě trochu otřesené a nevyrovnané, zvlášť když jsme se snažily sdílet malý intimní prostor.
„Stačí jen riskovat život a zdraví, co?“ zašeptala, obtočila se kolem mě zezadu a velmi záměrně se ke mně přitiskla. „To si budu muset zapamatovat.“
„Asi bych si měla někdy najít bezpečnější klíč k srdci,“ připustila jsem. „Tohle není udržitelná předehra.“
Sera si odfrkla a políbila mě na krk. „Ta část s následným úklidem je příjemná.“
Byla jsem nucena s ní souhlasit. Opravdu byla.
Musela jsem se se Serou trochu hravě poprat, aby mi skutečně dopřála čas na umytí. Kdybych ji nechala na pokoji, líbala by mě, hladila a třela se o mě, dokud bychom oba nebyli jako sušené švestky, aniž by brala ohled na to, že se skutečně očistíme od krve a vnitřností.
Na druhou stranu, jakmile si uvědomila, jaký má přístup k mému tělu, když mě mydlí, skoro jsem jí v mytí nemohla zabránit. Její doteky byly intimní a potřebné a já jsem se přistihla, že ji povzbuzuju, aby se toulala, jak se jí zachce. Určitě ve vlasech a po zádech. Milovala jsem její prsty v mých vlasech a záda byla praktická záležitost. Můj zadek a nohy byly odvážnější a nutily mě dýchat rychle a mělce, a totéž se týkalo mé přední strany, včetně značné okružní jízdy kolem prsou a včetně nich.
To mezi nohama mě skutečně překvapilo, hlavně tím, jak snadné bylo nechat ji, aby se mě tam dotýkala, spíš než nějakým zvláštním šokem z jejího zájmu. Sera věděla, že má v rukou mou pozornost a mé potěšení, a využila toho naplno. Nesnažila se do mě proniknout ani si nehrála s mým klitorisem, ale třením mě strávila mnohem déle, než by se dalo vysvětlit pouhými hygienickými obavami.
„Musíš mi někdy dovolit, abych tě umyla,“ řekla jsem a cítila jsem teplo vzrušení daleko za hranicí mého obvyklého. Vyrovnalo se nebo předčilo některé z mých nejlepších „chvil o samotě“, a to bylo předtím, než se opravdu snažila.
„Ne, nechci,“ řekla a stále mi třela kundičku.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Nepůjdu s tebou do postele, dokud nebudeš čistá,“ pohrozila jsem jí.
Sera ustoupila, usmála se a okamžitě poslechla. „No, když to říkáš takhle….“
Už teď mi na mně chyběly její prsty, ale byla to moje chyba. A opravdu jsme dříve nebo později musely sprchu opustit.
Kromě toho bylo mytí jejího těla svým způsobem stejně intimní. Méně bezprostředně uspokojující z fyzického hlediska, ale stejně emocionálně a sexuálně nabité.
Nepřistihla jsem se, že bych se na její zjevné části soustředila tak, jako ona na mě. Důkladně jsem jí masírovala hlavu, protože jsem věděla, jak úžasný je to pocit, když ji dostanu, ale s jejími prsy nebo kundičkou jsem si zdaleka tolik nepohrávala. Jen tolik, abych ji dráždila, jak se vyjádřila. Její holá, sprchou zmáčená kůže mě však neskonale fascinovala. Ne nějaká její část konkrétně, ale celý její rozsah. Zjistila jsem, že bych po ní mohla, za okolností, které k tomu byly vhodné, přejíždět očima a rukama velmi, velmi dlouho, aniž bych ztratila zájem.
Její zdrženlivost chvíli vydržela, ale viděla jsem, jak se pomalu rozpadá. Její oči ji prozrazovaly víc než cokoli jiného a to, jak se roztomile kousala do rtů. Nakonec její ruce opět přistály na mně, přestože jsem se je hravě snažila odstrčit.
„Teď už jsem docela čistá,“ řekla udýchaně.
„Docela čistá,“ souhlasila jsem a předstírala, že na její touhy zapomínám.
„Jak dlouho mě budeš ještě čistit?“
Pokrčila jsem rameny. „Nejlepší je být důkladný.“
Sera zavrčela, chytila mě za zápěstí a obě mi je přitiskla ke zdi. Tyhle její pohyby jsem začínala mít opravdu ráda. Možná jen proto, že jsem byla pořádně nadržený a dělalo to se mnou příjemné, šimravé věci, které mě v mém současném stavu neuvěřitelně uspokojovaly.
Sera mě líbala na rty, na krk, na ramena a na hrudník, kam až mohla dosáhnout, aniž by mi uvolnila ruce. Věděla jsem, že je nadržená, věděla jsem, že po mně touží, ale stejně mě trochu překvapilo, jak žravá v tom byla. Přemýšlela jsem, jestli jsem ji náhodou nedráždila a nerozpálila víc, než jsem chtěla.
Cítila jsem, jak se můj vlastní pocit kontroly rozplývá, když mě dála líbala a lehce olizovala. Byla jsem vlhký a nadržený a přistihla jsem se, jak kňučí a skučí, když v tom pokračovala, jak mě dál hltala svými rty.
„Sero,“ prosila jsem. „Sero!“
„Hmm?“
„Potřebuju… Potřebuju tě.“
Povytáhla obočí. „Jsem tady.“
„Potřebuju víc,“ řekla jsem a padla jí do očí. „Potřebuju to. Potřebuju tě.“
Sera vážně přikývla a stejně pevně, jako mě předtím táhla do sprch, mě teď zase táhla ven. Nervózně jsem se zasmála, vzrušená, ale v některých zásadních věcech stále nejistá sama sebou. Byla jsem zmatená, proč se Sera zastavila, ale využila jsem příležitosti, přitiskla se k ní a políbila ji na místo těsně pod uchem.
„Co se děje?“ zašeptal jsem mezi polibky.
„No… nevzaly jsme si ručníky,“ řekla. „ani čisté oblečení.“
(No Ratings Yet)
Loading...
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*