Ráno po první podivné a zhýralé večeři s otcem a švagrovými, s Douglasem, Blake a Jordan Conlanovými se Dakota probudila do něžného pohlazení svého milujícího manžela Brendena Conlana vedle sebe.
„Dobré ráno, miláčku,“ řekl laskavý Brenden, a něžně hladil Dakotiny blonďaté kadeře z obličeje a dával jí jemné něžné polibky na čelo a tváře. „Odpočinula sis dobře?“ zeptal se.
Dakotě se pozornost líbila. Obvykle ji měla ráda. Ale dnes ráno se probudila po mizerném spánku. Cítila se rozrušená, vlastně ještě špinavá z událostí předchozího večera. Cítila ale, že mu to nemůže říct, stejně jako mu nemůže říct o temných plánech jeho otce a o ochotě jeho sester ho přijmout. A tak se prostě usmála a nechala Brendena, aby z toho úsměvu vyčetl, co si přeje. A jak to dělal, měla pocit, že mu právě lhala.
„Jsi tak krásná, včera večer jsi mi chyběla. Přišla jsi tak pozdě, zůstala jsi vzhůru tak krátce, že mám pocit, že jsme přišli o naši malou společnou chvilku.“ Naléhal, aniž by pustil to, v co Dakota doufala, že pustí. Když teď jemně nechal svou ruku putovat dolů od jejího obličeje, otřel se o její ňadra, pupík, mezi nohama.
„Brendene, miláčku, jsem pořád unavená…“
„Aha, dobře. Můžu tě aspoň políbit? Možná by se ti to ulevilo.“ Zeptal se a Dakotě ho skoro začalo být líto. Jak může být muž jako on zplozen mužem, jako je jeho otec? Jak může muž jako on, vždycky tak něžný, tak prosebný, neskončit mrtvý na silnici tvrdého světa sexuálních vztahů? To nevěděla. Ale hodilo by se jí nějaké to „líbání“, Brendenův eufemismus pro to, aby se do ní dole pustil. Pořád měla to nepříjemné svědění, a i když se cítila příliš špinavá na to, aby se s manželem milovala, necítila se příliš špinavá na to, aby mu dovolila, aby ji obsloužil. A tak mu odpověděla, co by udělalo jeho i ji nejšťastnější. „Dobře,“ řekla za jeho téměř dětského úsměvu.
Plný nadšení neztrácel čas a zvedl se do klečící polohy vedle Dakoty, sáhl po pásku jejích přiléhavých a koketních spacích šortek a stáhl jí je. Pomáhala mu tím, že zvedala nejprve boky, pak kolena a nakonec nohy, aby oděv pustila ven. Zůstala tak od pasu dolů nahá, jen v přiléhavém a koketním tričku na spaní. Pak se trochu odtáhl, počkal, až se přiblíží na centimetr ke středu jejich postele, a nakonec jí zvedl a roztáhl kolena na neklamný signál, že je pro něj připravená. Teprve pak se před ní odplazil do spodní části jejich postele. A spustil tvář mezi štíhlé nohy své krásné blonďaté ženy a začal ji líbat, lízat a sát se stejným nadšením jako láskou.
Dakota si vždycky myslela, že Brenden umí ženu skvěle uctívat. A dokonce ji překvapilo, že požádal, aby ji směl uctívat měsíce předtím, než přišla s tím, že mu to oplatí a nabídne se, že mu ho vykouří, což on na oplátku nikdy nežádal. Od té doby se s praxí jen zlepšoval a vzájemné orální uctívání se ustálilo v nevyrovnaném poměru desetkrát ku jedné. Ale kdo byla ona, aby si stěžovala? Pokud Brendena víc vzrušovalo, když ji uctíval, než když byl uctíván, pro ni to rozhodně platilo naopak, takže pokud šlo o ni, byla to oboustranně výhodná dohoda. A jaká to byla dohoda! Pomyslela si, když Brenden nejprve políbil co největší část jejího květu, pak jí olízl záhyby a pak jí sál klitoris, a to ve stále rychlejším a silnějším postupu.
Opřela se o polštáře jejich postele, když se otočila obličejem, aby se zakousla do konce jednoho z nich, a oběma rukama se natáhla, aby uchopila manželovu hlavu, zatímco on rytmicky nořil obličej mezi její nohy. Narůstající rozkoš byla intenzivní, jako když se v ocelové tavicí peci hromadí žár, když mezi stále více přivíranými víčky sledovala, jak se čelo jejího manžela noří mezi ni, takže zůstával vidět jen vršek jeho hlavy, aby se pak znovu objevilo čelo. Byl tak dobrý, že často nevěděla, co si počít sama se sebou, s rukama, s nohama. A tak sevřela stehna pevněji kolem jeho tváře a doufala, že to urychlí úlevu. A taky se pevněji držela jeho kůže na hlavě a cítila se trochu provinile, jen trochu ve svém roztěkaném vysoce rozkošnickém stavu, když cítila, jak mu vytrhla z hlavy několik pramenů vlasů svého milovaného Brendena, i když ho to sotva zpomalilo. A brzy rozkoš dosáhla vrcholu, když se Dakota otočila a znovu se zakousla do polštáře, aby v zájmu slušnosti umlčela svůj křik. A kousala ještě několik dalších minut, když ji zasáhla další vlna a další a další, než začala násilím vytlačovat obličej svého milujícího Brendena zpod svých nohou. Nejprve rukama, a když se jí to částečně podařilo, tak i nohama. Činnost, kterou, jak viděla, zpočátku považoval za zklamání, ale zdálo se, že svým typickým roztomilým a výstředním způsobem ho rychle vzrušuje.
Když konečně při druhém nebo třetím přitlačení nohou na obličej Brenden konečně pustil Dakotina stehna, opřel se o kolena a s divokým výrazem v očích se podíval na svou ženu. Dakota ten pohled znala. Byl to pohled téměř ochromující potřeby. Ale byl to také pohled štěstí, pohled toho, že nějakým způsobem získal něco, co chtěl, a Dakota to stále nechápala. Bez ohledu na to byly vlny rozkoše stále hmatatelné, když se otočila, aby zhodnotila, zda se s manželem přece jen může pomilovat. Nepovažovala se za mrchu, za lákající manželku, a chtěla, aby i on byl šťastný. Ale když se podívala na svou mysl, na své nitro a na své srdce v kontextu zážitků z předchozí noci, stále nemohla zjistit, že by se s ním ještě dokázala milovat. A tak se jen pohnula, aby svému drahému Brendenovi řekla „děkuji“, než vstala, stále ještě v silném postorgastickém rozjaření, aby se připravila na jejich den.
*****
„Tak jaké byly zprávy od mého otce?“ zeptal se Brenden ženy, když ji konečně dostihl v jejich hlavní koupelně.
„Zlato, ještě nejsem připravená ti všechno říct,“ začala Dakota. A „věřím, že tvůj otec se s tebou bude chtít později o mnohé z toho podělit přímo,“ dodala. „Ale ve zkratce jde o to, že začíná odkazovat svůj majetek a našemu Billymu a všem dalším dětem, které mám, dá třetinu,“ dokončila, i když cítila, že neví, jak to manželovi podat v tom nejlepším světle.
A přece: „No, to je dobrá zpráva!“ tak reagoval Dakotu milující Brenden, což ji přimělo k tomu, aby mu opáčila otázkou: „Jak to? Vždyť tě vynechává ze svého dědictví, to si uvědomuješ, ne?“.
„Ano, uvědomuju, ale já otcovy peníze nepotřebuju. Ale našemu Billymu, našim dětem, by se hodila jakákoli podpora, kterou by mohly dostat.“
Dakota nevěděla, jak, nebo se necítila na to, aby se pokusila svého manžela profackovat, aby měl trochu rozumu, a tak se odmlčela, než něco odpověděla. Všimla si také, že její Brenden prohlásil „jejich děti“, ale „jejich děti“, to neřekla ona, to řekl její tchán. Bylo to „její děti“. Stále si nebyla jistá, co to znamená, a tak to nechala být. Cítila se však povinna manželovi dále vysvětlit, že „právní zástupce tvého otce mě osloví, abych podepsala papíry. Tvůj otec chce, abych byla jediným zákonným opatrovníkem podílu našich dětí na pozůstalosti. A také očekává, požaduje, abych se s tvými sestrami setkala a sdělila jim více o tom, co za to chce.“ A zastavila se, než upřesnila, v jaké oblasti. Věděla, že to je jen část informací, které by její manžel měl vědět. Ale zatím neměla rozum ani srdce podělit se o víc. A v každém případě ji její čistý Brenden vykoupil vlastní vůlí, když jí odpověděl: „Nepochybuji, že uděláš to, co je nejlepší pro naše děti, takže mi to vyhovuje.“ A políbil ji na rty, čímž celou záležitost uzavřel. A Dakotě se rozbušilo srdce, ale mlčela.
A brzy byli manželé se svou ranní rutinou hotovi, jejich syn Billy se probudil a jejich víkend se stočil k jiným věcem.
****
Advokáti Douglase Conlana skutečně hned v pondělí ráno oslovili Dakotu a v úterý do oběda podepsala svěřenecké papíry. Jak se později dozvěděla, o celý den později, než její švagrové podepsaly své papíry. A přestože papíry svěřenského fondu byly v každém ohledu v pořádku, nemohla si nevzpomenout na nepsané závazky, které k němu byly připojeny, a přemýšlela, zda tím, že oficiálně přijala výhody svěřenského fondu jménem svých dětí, současného Billyho a také budoucích dětí, neprodala při tom kus sebe, své duše. Jako by její tchán byl sám ďábel a požadoval za to její krev a používání dalších vzácných částí těla. Což znamenalo jen to, že její dny a noci byly ještě trýznivější. Což znamenalo, že se ani zdaleka necítila připravená na intimní vztah se svým Brendenem. Tím spíš, když ji koncem téhož úterý opět kontaktovala asistentka Douglase Conlana a oznámila jí, že před jejich již naplánovaným večerem v pátek večer očekává patriarcha ji a její švagrovou uprostřed týdne, ve středu večer. A Dakota opět nevěděla, co má dělat, než souhlasit.
Tentokrát alespoň nemusela trávit čas přípravami na slavnostní večer, protože tchánův muž jí řekl, že ji řidič vyzvedne přímo z práce. Jako každý moderní člověk byla samozřejmě zvyklá na to, že jí jízdy, ať už spolujízdy, služební vozidla apod. byly zajištěny. Ale u tchána se nemohla ubránit pocitu, že to má v sobě prvek únosu, ba dokonce devastace. A možná právě o to šlo. I když bez ohledu na to byla na konci pracovního dne připravená, v černých lodičkách a kostýmku s tužkovou sukní, v bílé košili s knoflíčky. Soubor, který se hodil pro každého mladého veřejného obhájce, jakým byla i ona, i když byla velmi, velmi atraktivní.
Příjezd na Conlanovo panství probíhal stejně jako minule, Blake a Jordan vystoupily ze svých vozů ve stejnou chvíli jako Dakota. A doprovod silných mlčenlivých mužů v tmavých oblecích také nebyl o nic méně hrozivý. Možná ještě víc, když teď věděla, že se od ní očekává, že se svému hostiteli za každou cenu „zavděčí“. Také Blake a Jordan byly jako obvykle zjevením krásy, sex-appealu, i když i ony měly variace vzhledu mladých profesionálů s bílými límečky, stejně jako ona.
„Ahoj sestry“ a ‚taky vás zdravím‘, řekly si Blake a Jordan, když se dvakrát políbily, a dvakrát políbily Dakotu, která odpověděla ‚ahoj Blake, Jordan‘. Dakota si nebyla jistá, jestli je čestné sdílet s těmi dvěma nevěrný incestní konkubinát, být zvráceným názvem „sesterské manželky“. I když byly obě tak sexy. Ale Blake ani Jordan si jejího znepokojení zřejmě nevšimly a brzy už všechny tři proplétaly ruce, tentokrát Jordan uprostřed, a kráčely k domovním dveřím svého hostitele a otce.
„Dámy, tenhle pohled vám sluší, jako vám sluší každý pohled. Vítejte, vítejte!“ přivítal je otcův komorník, jako vždy lichotivě. „Večeře bude za chvíli,“ dodal, když je opět nechal ve velké jídelně španělského koloniálního sídla. A ani ne minutu poté vstoupil Douglas Conlan.
„Dakoto, Jordane, Blake. Zlepšily jste mi týden už jen tím, že jste za mnou přišly. Ale ještě důležitější je, že mi zpříjemňujete život už jen tím, že jste jeho součástí.“ Řekl to spíš srdečně než strašidelně, pomyslela si tentokrát Dakota. I když to, jak ji objal kolem pasu a majetnicky si ji k sobě přitáhl, bylo i tentokrát opravdu velmi děsivé a drzé. Důrazněji než minulý pátek, jako by se ani v nejmenším nebál, že jeho právo na to bude někdo zpochybňovat, včetně jí. „Moji právníci mě informovali, že všechny papíry jsou řádně podepsané a notářsky ověřené. Takže je čas slavit,“ dodal, když každé z dcer přidržel židli, a pak se sám posadil.
Večeře proběhla v pořádku, pomyslela si Dakota. I když pořád ještě sousedila se svým dotěrným hostitelem, přestože Blake a Jordan měly všechno, jen ne pokyn, aby si vyměnily místa. A přestože Douglas Conlan strávil velkou část večeře tím, že uváděl, jaké jsou jeho preference, vlastně pokyny, k výchově jejich dětí, což by Dakota za normálních okolností považovala za něco, do čeho mu nic není, v daném kontextu to od rádoby patriarchy dokázala tolerovat.
Jakmile však večeře skončila a Douglas Conlan, vysoký, silný, panovačný hajzl, pozval své tři dcery na další chvíle do sluneční místnosti svého sídla, Dakota věděla, že nastal čas zaplatit. A její instinkt se potvrdil, když při vstupu do místnosti, velkolepé haly s dlouhou stěnou pokrytou zrcadlem a protější dlouhou stěnou s okny od podlahy ke stropu, která se otevírala k pohoří Sangre de Cristo, čekaly na mladé ženy tři středně velké dárkové krabice. Douglas Conlan je postupně předal těmto třem dcerám se slovy.
„Blake, Jordan, už je to pár let, co bydlíte v tomto domě se mnou. Od té doby, co jsem vás mohl pozorovat, jak se cvičíte ve svém umění. Protahovat se a rozcvičovat. Ale vždycky mi připadalo, že sledovat vás při tom je velmi klidné, krásné, oku lahodící… a nejen to. Chtěl bych, abys pro mě znovu udělaly takový malý strečink. Udělejte to společně i se svou novou sestrou Dakotou a jsem si jistá, že vy tři zahanbíte i Diovy vlastní dcery Tři Grácie. Protože jsem věděl, že nebudete připravené, jsou tyto dárky atletickou horní a dolní sadou pro každou z vás. Oblečte si je, vyberte si nějakou hudbu a pak se hodinu střídejte ve vedení svých oblíbených protahovacích cviků.“
Když skončil a předal Dakotě její vlastní dárkovou krabičku, zamyslela se nad tím, že existuje jedna věc, která zřejmě definuje styl sexuálního predátora Douglase Conlana. Mluvil, jako by jeho zvrhlé touhy byly žádostí, jako byste měly na výběr. I když bylo dostatečně jasné, že to není žádost a že nemáte na výběr. A přesto jí dělalo potíže viditelně neodvrátit zrak, neudělat grimasu hrůzy. Ale podařilo se jí přinutit se k úsměvu, když tiše poděkovala a začala otevírat dárkovou krabici po vzoru svých švagrových.
Byla jen trochu překvapená, když zjistila, že obsahuje pár jemně rozšířených černých legín na jógu s nízkým sedem a růžové tílko na špagetové pásky. Od tchána čekala něco ještě zkrácenějšího. Pomyslela si, že si přece jen uvědomil, že vybral kousky, které jí přilnou k tělu jako druhá kůže. Nedopřál jí tak žádnou cudnost. A také si všimla, že její legíny jsou opět všechny, jen ne totožné s těmi, které dostaly její švagrové. A stejné bylo i její tílko, jen Jordanino mělo tmavší odstín fuchsiové a Blakeino ještě tmavší odstín lilku. Nakonec si rychle uvědomila, že k hornímu a dolnímu dílu není žádné sportovní prádlo. Blake, Jordan ani ona sama by samozřejmě žádné sportovní podprsenky nepotřebovaly, protože všechny jejich modely měly podprsenky a stejně měly všechny malá a pevná prsa. Ale sportovní kalhotky by stejně byly nutností kvůli hygieně a slušnosti, pomyslela si.
„Jsou krásné!“ švitořily rychle Jordan a Blake, když neztrácely čas a svlékly se, k Dakotinu nekonečnému šoku, do narozeninových oblečků. Pouštěly lodičky, společenské kalhoty, roláky a krajkové podprsenky a kalhotky na zem, jako by se z nich nemohly dostat dost rychle. Chvíli se usmívaly na svého otce. Pak se navlékly do horního a dolního dílu jógy tak suverénně, jak jen to dokázaly. Dakota se jako obvykle cítila, že ji proti její vůli táhnou s sebou. Ale přistoupila k tomu, že se také svlékla, přičemž se rozhodla ponechat na sobě a případně obětovat vlastní kalhotky. Dokud jí Blake neřekla: „Sestro, byla by škoda, kdybys zničila tak krásné kalhotky. Jsem si jistá, že našemu otci nebude vadit, když si pod legíny, které nám dal, nic nevezmeme.“ A Dakota se se zasténáním neochotně rozhodla, že o kalhotky přijde také.
Celkově si myslela, že před tchánem nebyla úplně nahá déle než pět vteřin. Ale sžíravost, s jakou ji těch pět vteřin hodnotil, v ní vyvolávala stejně špinavý pocit, jako kdyby jí celou hodinu znásilňoval každou dírku. Ten oprávněný kretén! Drzý čurák! Křičela v duchu. A cítila, že si nemůže pomoct, aby se jí to poněkud neprojevilo i ve tváři. I když se jí jako obvykle jen zlomyslně usmál na záda. A měla pocit, že uběhla celá těhotná minuta, když mu dokázala se vztyčenou bradou vrátit pohled, než Jordan přerušila okamžik, když z mobilu přes reproduktory v pokoji stiskla play na jemnou a uklidňující new-agey melodii. Pak se patriarcha rodiny znovu obrátil ke svým dcerám.
„Prvních dvacet minut povede Blake, pak ty, Jordan, a pak ty, má drahá, krásná Dakoto. Prosím, dělejte si, co chcete, a mě si nevšímejte. Ať udělám cokoli, předstírejte, že nejsem víc než duch, a nereagujte, jen neseďte. Rozumíte?“
A „samozřejmě Douglasi, tati!“ odpověděly Jordan a Blake, zatímco Dakota, která se necítila úplně ochotná spolupracovat, jen zírala.
„Dobře, děvčata! Pojďme zapracovat na těch středních rozštěpech!“ řekla Blake, která se otočila k dlouhé zrcadlové stěně a počkala, až se k ní Jordan a Dakota přidají z každé strany, a pak pokračovala. „Vím, že to všechny znáte, ale jenom připomínám. Projdeme si několik výpadů, žabích rozštěpů, středních rozštěpů na jedné noze, rozštěpů do V atd. až nakonec skončíme úplnými středními rozštěpy. Pomalu se k němu propracovávejte,“ řekla, když předváděla postup. Její drobné pružné tělo baletky ve vědomě vypasovaném jógovém úboru očividně nepotřebovalo žádnou rozcvičku ani ‚pomalé propracovávání‘. Dakota samozřejmě poznala, že navzdory otcovým pokynům, aby si ho nevšímala, prošla Blake svou malou ukázkou jen kvůli němu. A okamžitě mu dravčí oči jen vylétly z důlků, když začal tiše kroužit kolem své dcery a zastavoval se, aby se nad ní vyklonil a podíval se na ni, když to uznal za vhodné.
„Takže správný výpad. Vydrž. Teď levý výpad. Vydrž,“ pokračovala Blake, která působila jako instruktorka skupinového protahování, zatímco se k ní přidaly její dvě sestry. A jejich otec změnil své kruhy z těch prvních na tři osmičkové smyčky kolem nich všech. „Teď na podlahu pro žabí rozštěp, předkloňte se úplně dopředu,“ dodala Blake. A tentokrát se její otec Douglas Conlan zastavil za ní, mezi jejíma už částečně roztaženýma nohama, a jednou rukou se natáhl dolů. Jemně se jí otřel zezadu o pravé koleno, nahoru po pravém stehně, krátce a jemně se zastavil na jejím rozkroku. A pokračoval dolů po jejím levém stehně, nakonec ruku stáhl, když se dostal na zadní stranu jejího levého kolena.
K Dakotinu úžasu Blake skutečně dokázala nereagovat. Vůbec. A uvědomění, že Blake má v protahování za těchto okolností zjevně praxi, Dakotu naprosto šokovalo. Ta se kvůli ní jen znechuceně odvrátila. I když na „díky, Dakoto“ Blake řekla jen „ještě pár minut vydrž“, čímž dala jejímu otci příležitost udělat krok a zopakovat svůj pohyb na Jordan, své nevlastní dceři, která také nereagovala. Pak udělal dalších pár kroků a zopakoval ho na Dakotu, svou nevlastní dceru, která zareagovala.
Dakota ve skutečnosti slyšitelně zavrčela. A instinktivně se pohnula, aby přivřela nohy k sobě, než se vůlí přiměla držet žabí rozštěp. Byla však rozzuřená a cítila se naprosto zneuctěná, protože se zdálo, že její tchán si téměř dává záležet, aby jí za trest podržel ruku na rozkroku déle. K jejímu zděšení se zdálo, že ji jeho naprosto děsivá úchylka začíná znovu vzrušovat. Skutečnost, která bez spodního prádla byla pro toho kreténa docela viditelná, možná i citelná.
„A teď rozštěp pravé nohy uprostřed… a rozštěp levé nohy uprostřed,“ pokračovala Blake, když Dakotin tchán přestal Dakotu trápit a vrátil se k osmičkám a pohledu dolů na všechny tři své dcery. „Na záda pro rozštěp do V,“ dodala Blake. Tentokrát se otec naklonil nad Dakotu a podíval se přímo mezi její 180 stupňů široce rozevřené nohy, načež se přikrčil a znovu ji jemně otřel o kotník, přes celou nohu, do rozkroku, přes celou nohu, tentokrát ke kotníku. Pak se postavil a udělal totéž i Jordan a Dakotě.
Dakotu začalo zajímat, kolik let tohohle… ať už to bylo cokoli… trvalo, než to začalo být snazší. Rozhodně jí nepřipadalo, že by to bylo snazší. A měla pocit, že by tomu kreténovi nejradši nafackovala, Možná ho nakopla do koulí. A přesto to, že se neodvážila, že to neudělala, cítila jako kapitulaci, která ho ospravedlňuje v jeho jednání. Byla jeho děvka. Jeho sexuální otrokyně. Jeho tabuizovaná konkubína. Stejně jako jimi zjevně byly jeho další dvě coury. A ona se za to nenáviděla. Ale přesto si držela véčkový rozštěp a nechala dědečka svého syna, aby se díval a dotýkal, co hrdlo ráčí.
„Tak holky, teď úplný rozštěp uprostřed,“ dodala Blake, než tentokrát rozkročila nohy na podlaze o 180 stupňů a opřela se trupem úplně o zem, čímž nakreslila tělem krátké, ale široké obrácené ‚T‘. Její otec se postavil za ni. A z vlastního rozkroku Dakota viděla, jak se natáhl mezi její nohy, celou rukou spočinul mezi jejím doširoka rozevřeným rozkrokem a přes legíny na jógu jemně prstil klitoris vlastní dcery, opakovaně do něj opravdu ťukal prostředníčkem.
A přesto „ještě dvě minuty“ bylo všechno, co Blake řekla nebo udělala. Douglas Conlan se totiž rozhodl, že tentokrát zůstane u prstění celé své dcery a nebude se o „lásku“ dělit s dalšími dvěma dcerami. Ačkoli se Dakotě ulevilo, cítila se každou vteřinou víc a víc zděšená a znechucená. Přesto si držela svůj vlastní plný rozštěp a nemohla se ubránit pocitu, že je trochu zvědavá, skoro až závistivá na pozornost, které se dostává její švagrové. Blake nepochybně stále odváděla fenomenální práci, aby nereagovala, i když jí její vlastní otec jemně poklepával na klitoris. Ale první známka toho, že se k ní rodinný patriarcha konečně dostal, přišla, když uzavřela: „Dobře, jsi na řadě, Jordan.“ A zaznělo to udýchaným a chraplavým, ložnicovějším hlasem, než ji Dakota kdy slyšela mluvit. A jestli se Douglasu Conlanovi podařilo vlastní dceru dostat z míry, nebo ji jen dráždit až na hranu, to Dakota nedokázala posoudit. Ale bez ohledu na to ji nakonec pustil, ustoupil a otočil se, aby pozoroval, co jeho nevlastní dcera udělá dál.
(No Ratings Yet)
Loading...
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*