Zajímalo by mě, jestli by mě měla raději, kdybych se ji pokaždé snažila překvapit, ale nemůžu se ubránit tomu, že jí přináším stále stejné dárky. Láhev tawny, bonboniéru a květiny. Přijímá je se stejným laskavým úsměvem, jako když nastupuji do jejího auta s batohem. Je to poprvé, co spolu budeme spát.
Na verandě připraví stůl, ořechy, čokoládu, víno… Bavíme se o vymoženostech a brzy ležím u jejích nohou a masíruji je, zatímco si povídáme. Její přítomnost je osvěžující jako mořský vánek, který se dotýká naší kůže. Dnes večer je znatelně teplo, ale vlhkost vzduchu slibuje bouřku.
„Tak moc jsi mi chyběla… děkuji, že jsi mě pozvala,“ říkám a snažím se neznít zraněně, zatímco hladím její sladké nožky svou tváří.
Hladí mi vlasy, směje se a říká:
„Slíbila jsem ti, že tě sem vezmu, že?“
Slíbila. Před šesti měsíci. Od té doby se téměř neozvala. Políbím jí nohy.
„Tak začneme? Svlékni se.“
Nechám své letní šaty sklouznout k nohám a odhalím své růžové prádlo.
„Vybrala jsem je pro tebe.“ Stejně jako jsem si vybrala parfém, šaty, make-up, lak na nehty a dokonce i účes, který jsem měla před měsícem, všechno proto, abych potěšila její oči.
„Pěkné.“ Podívá se na mé odhalené tělo obklopené růžovou krajkou. „Roztomilé, líbí se mi to. Nech si je, stejně jako podpatky, zlato, a teď mi podej ruce.“
Na každé z mých zápěstí mi nasadila pouta a zavěsila je na háček na stropě. Na pár minut odešla do domu a vrátila se v prádle a hedvábném županu. Přes rameno měla bič.
„Teď tě trochu zahřejeme.“
Začala mi rychle a rytmicky bičovat nohy a zadek. Zpočátku velmi lehce, ale jak se to skutečně zahřívalo, zvyšovala sílu. Brzy byly moje stehna a zadek červené a horké a já jsem začal kňourat. Myslím, že to pro ni byl signál, protože to, co přišlo potom, byla nečekaná ostrá bolest na mém zadku. Teď používala jezdecký bičík s pletenými krátkými konci.
„Ach, paní, to bolí.“ Našpulím rty.
„Opravdu? Řekni mi víc.“
Zase mě udeřila. A znovu a znovu. Pokaždé jsem zasténal a snažil se nekřičet. S rukama nad hlavou jsem nemohl uniknout jejímu biči. Ale snažil jsem se a ona mě stále zasahovala. Po obzvlášť silném úderu jsem křičel a kopal, ale ona mě chytila za vlasy a donutila mě se na ni podívat.
„Zlato, máme spoustu času. Dej si na čas, budu tě bičovat, dokud nebudu spokojená. Ještě jsem ani nezačala s rákoskou. Prostě se uvolni a přijmi to. Vedeš si dobře.“
Třásla jsem se a přemýšlela, co by ji mohlo uspokojit. Sundala si hedvábný župan.
„Připravená?“
Nebyla jsem, a bič se znovu dotkl mé kůže. Zaklonila jsem se v zápěstích a ohla jednu nohu. Nečekala, až ji položím, a znovu mi udeřila do téže nohy, a když jsem křičela, udeřila znovu.
„Ano, zlato, přijmi to. Jen tak.“ – další úder – „přijmi to.“ – další. – „TO.“ – neuvěřitelně silný úder mi rozřízl kůži a zapálil ji.
Křičím a kopu vztekem. Zadek mě pálí. Pak mi její studená ruka pohladí kůži, snažím se jejímu doteku vyhnout ve strachu a hanbě a zadržuji slzy.
„Ššš, vedeš si dobře, zlato. Jsi tak statečná.“ Obejme mě zezadu, její studená kůže uklidňuje můj hořící zadek. „Nežádala jsi, abys mi mohla sloužit?“ „Prosím, paní, nechte mě vám znovu sloužit,“ napodobila mě afektovaným hlasem.
Plácne mě po punčochách, ale nebolí to, naopak její studená ruka a tlak bolest zmírňují. Vyhýbala jsem se jejímu doteku, možná ze strachu, možná z rebelie, nemohla jsem se jí podívat do očí.
„Vedeš si tak dobře, zlato. Jsem s tebou tak spokojená.“ – zašeptala mi do ucha nejlaskavějším hlasem – „Teď ti dám výprask, chceš pokračovat?“
Zhluboka se nadechnu.
„Chceš pokračovat, otroku? Potřebuji to slyšet.“
„Ano, paní.“
„Kde je tvé nadšení, miláčku?“
„…“
„Odpověz mi, otroku. Na co si stěžuješ?“
„Bolí to, paní. Cítím, jako by to hořelo.“
„Bude to bolet ještě víc, zlato. Pamatuješ si, jak to bylo naposledy? Natřu ti zadek a stehna červenými skvrnami. Tak, otroku, chceš pokračovat? Nebo se můžeš osprchovat a jít spát.“
„Ano, paní, chci pokračovat, prosím, dělej se mnou, co chceš,“ říkám, protože nechci jít spát.
„Hodná holka. Oh, tak se s tebou bavím, otroku.“ Políbí mě hluboce. „Roztáhni nohy, zaujmi pozici.“
Jen jeden švih a já zase křičela a kopala, téměř litující, že jsem si nevybrala sprchu a postel, ale ona vypadala šťastně a znovu mě objala.
„Hodná holka, paní si s tebou ráda hraje… jsi pro mě tak hodná holka.“ Políbila a pohladila mou potrestanou kůži. „Poslouchej, když dostaneš ještě pár ran, paní ti dá odměnu, ano? Slibuju.“
„Ano, paní…“
„Řekni mi, co chceš od paní, otroku?“ „Zasloužíš si odměnu, ne?“
„Chci jen potěšit tebe, paní.“ Našpulím rty.
„Paní tě chce odměnit, miláčku. Můžeš si přát cokoli.“
„Uh… já…“ Koktám rozpačitě.
„Řekni to, otroku. Co chceš od své paní?“
„Prosím, můžete se udělat do mé pusy, paní?“
Směje se, pak mě obejme zezadu a líbá mě na krk a ramena. Její hebká kůže se dotýká mé.
„To je to, co chceš jako odměnu, zlato? Určitě jsem tě chtěla použít, abych se udělala.“
„Ale prosím, udělejte to do mé pusy, paní. Chci pít vaši šťávu… Potřebuju to. Tak moc jsi mi chyběl…“
„Taky jsi mi chyběl, zlato, tak vydrž ještě chvilku a ukážeš mi, jak moc ti chyběla moje chuť, ano? Ještě chvilku.“
Každý úder rákoskou zanechal na mé kůži tlustou tmavě červenou čáru. Křičím, kopu, ale nic už mi nepomáhá zmírnit bolest, vztekle tahám za pouta.
„Prosím, paní… Tak to bolí, řeže mi to kůži, paní, prosím…“
„Prosím co???? Prosíš, abych přestala?? Žádáš mě, abych přestala, otroku?“ Rychle mi dá ještě dvě rány.
„Oh, paní, prosím… to bolí.“ – ještě jedna rána.
„‚Prosím, přestaň‘ není tvoje bezpečnostní slovo, otroku. Nežádal jsi mě, abych tě použila?“
Stále tahám za pouta, v agónii, potřebuji se dotknout své bolavé kůže.
„Jsem teď tak mokrá. Ještě pár ran a udělám se do tvé sladké pusy, ano?“
Dvěma prsty mi vtlačí své šťávy do pusy. Zoufale je cucám a když mě začne znovu bít rákoskou, snažím se soustředit jen na lahodnou pachuť, která mi zůstala v ústech. Nezastaví se, dokud nebude spokojená. Chvíli marně kopu a tahám za pouta, ale brzy to vzdám. Slzy mi stékají po tváři, ale teď jsem tichá, jen se dívám na své nohy a přenáším váhu z jedné nohy na druhou, jako při tanci, a následuji rytmus, který mi vyznačuje oheň na kůži.
„Ano, přijmi to, otroku. Trp pro svou paní. Tak moc jsi mi chyběla, jsi tak hodná holka,“ opakovala, ale její hlas byl tak vzdálený. „Moje stopy budeš nosit celé týdny, otroku! Patříš mi! Tvé tělo je moje, tvá mysl je moje.“
Střídala divokost se sladkostí, autoritářství s prostou vášnivou touhou. Nevím, kolik času uplynulo; jako v transu bylo moje tělo tam, ale moje mysl se držela toho, co zbylo z její chuti v mé puse. Pořád mi sekala do hýždí a stehen, možná hodiny nebo desetiletí. Opravdu nevím.
„Paní tě miluje, holka. Píšu své jméno na tvou kůži, teď mi navždy patříš.“
Slyším praskavý zvuk a najednou zakřičí, odhodí zlomenou hůl a chytí mě za boky, táhne mě a naráží do mého zadku. Zase to trochu uklidňuje mou kůži, ale necítím žádnou úlevu. Vsune mi ruku mezi nohy a ponoří prsty do louže, kterou zadržuje moje růžové prádlo.
„Ty zasraná děvko. Jak si to můžeš tak užívat?“ Neodpovídám a ona nečeká na odpověď, táhne mě do obýváku a nutí mě opřít hlavu o opěrku gauče. „Teď tvoje odměna, holka.“
Nasedne mi na obličej, její šťávy mi stékají po ústech a nose. Jezdí mi po obličeji, zatímco se topím v její vlhkosti. Ve skutečnosti ji nesaju ani nelížu, snažím se vystrčit jazyk, ale ona se jen třese nad mými ústy a nosem a v křiku mi do úst proudí další vlna jejího potěšení. Dá mi trochu prostoru k dýchání a nechá mě ji vyčistit ústy. Jsem nadšená z hustých starých šťáv, které měla předtím, a požehnaná teplým spermatem, které stále proudí z jejího orgasmu. Je na mě tak hodná.
„Teď si jdi dát sprchu.“
