Zřejmě napsala i našim dětem, protože obě se v telefonátech, které jsem dostal druhý den, zmínily, že od ní dostaly fotky. Stella měla alespoň tolik slušnosti, že když jsme spolu mluvily, zněla trochu rozrušeně.
Jako policista se setkáte s poměrně velkým množstvím lidí z různých oborů, včetně spousty právníků. Upřímně řečeno, nemám s nimi tak velký problém jako většina lidí, i když na ně mám velkou zásobu vtipů. Advokáti, stejně jako novináři, jsou nutným zlem, ale je nejlepší držet se od nich pokud možno na distanc. V tu chvíli jsem však potřeboval dobrého advokáta, a tak jsem zavolal svému kamarádovi prokurátorovi a zeptal se, koho použil, když se rozváděl.
Twyla Karrasová byla ve své době nejspíš pořádná liška, protože ještě ve svých šedesáti letech byla bohyní. Při našem prvním setkání na sobě měla dost přiléhavé černé svetrové šaty a musím přiznat, že moje soustředění asi nebylo tak dokonalé, jak by mohlo. Alespoň jsem se dokázala udržet, abych nezírala na zlatý náhrdelník, který měla obtočený kolem krku a ponořený poměrně blízko otvoru v poněkud hlubokém předním díle.
Její ocelově modré oči prakticky zářily v důlcích, když se natáhla dopředu, aby mi pevným stiskem podala ruku.
„Alex Middleton říkal, že jsi dobrý člověk, tím si vysloužíš pár příček na žebříčku,“ řekla, když mě nasměrovala k místu u dřevěného stolu ve své velké kanceláři. „Jak ti mohu pomoci?“
Abych se vyhnul jakékoli možnosti, že se ztrapním slintáním po jejím těle, soustředil jsem se zcela na její intenzivní oči, když jsem jí vyprávěl svůj příběh o strastech. Dělala si poznámky a několikrát se na mě během mého vyprávění soucitně podívala.
„Takže ani jeden z vás nemá žádné děti, o které by se musel starat?“ zeptala se.
„Ne, jsou dospělé a žijí si po svém. Teď jsme tu jen my dva… no, asi jen já jeden,“ řekl jsem víc než rozpačitě.
„Nikdy jsem si nepředstavoval, že by se něco takového stalo. Miloval jsem ji celou svou bytostí… a ona s ním odešla. Je mi jedno, že umírá. Je to moje žena… moje žena… a necítím kvůli tomu ani trochu viny. Dali jsme si slib a jsem si jistý, že v něm nebyla doložka o odmlce pro umírající přátele,“ poznamenal jsem.
Řekl jsem slečně Karrasové, že chci, aby Traci byla obsloužena co nejdříve. Viděla jsem, jak se jí při pohledu na mě v hlavě otáčejí kolečka. Řekla mi, že bez toho, aniž by měla program pro ty dva, by její podání „někde ve světě“ bylo nesmírně obtížné a velmi nákladné.
„Musím si to trochu ověřit, ale myslím, že je třeba zpomalit a nechat věci probíhat mnohem organičtěji. Soudy nebudou nic dělat, dokud bude mimo zemi, takže máš spoustu času na to, aby ses připravil. Vlastně bych ti doporučovala, abys nic nedělal, dokud se nevrátí domů.“
Musím přiznat, že mě její lajdácký přístup mátl, ale všiml jsem si, že když se usmála, vypadala jako žralok každým coulem. A náhle mě zamrazilo, jak chladné oči měla, když si do bloku zapisovala nějaké poznámky.
Děti i já jsme od Traci dál dostávali občasné zprávy a fotky z různých míst. Podíval jsem se na ně, ale nikdy jsem neodpověděl. Věděl jsem, že děti si s ní začaly dopisovat, ale většinou si nechávaly zprávy pro sebe a snažily se, aby mě to co nejméně bolelo. Přiznám se, že jsem měl pocit, že mě obě zrazují, ale ve skutečnosti byla Traci stále jejich matkou a myslím, že udržovat s ní kontakt bylo pro ně správné.
Samozřejmě jsem předpokládal, že mi Traci posílá esemesky a fotky, aby se pokusila udržet naše spojení. Jenže posílat fotky, na kterých ona a Jax vypadají jako šťastný manželský pár, bylo přesně to špatné. Fotky, na kterých se ti dva objímají, tisknou k sobě nebo ona sedí na jeho klíně a usmívá se, mi nijak nepomohly k tomu, abych se se svou ženou sblížil nebo jí odpustil.
Také jsem si všiml, že Traci teď nosí na levé ruce jiné prsteny než zásnubní a snubní, které jsem jí před lety dal. Poprvé jsem si toho všiml na fotografii, na níž spolu seděli na židli a Traci držela v levé ruce flétnu se šampaňským. Samozřejmě jsem si fotku zvětšil natolik, abych to viděl; a pokračoval jsem v následujících pěti minutách, kdy jsem vzteky vyl na čtyři stěny místnosti, ve které jsem seděl. Asi bylo dobře, že přede mnou ve skutečnosti nebyla ani ona, ani Jax, jinak bych možná skončil ve vězení.
Každý měsíc mi volala a nechávala vzkaz, stejně jako Jax. Oba se drželi mantry, že čas, který s ním Traci tráví, je „výjimečný“ a že se ke mně úplně vrátí, až Jax odejde.
„Příliš pozdě,“ mumlal jsem si vždycky pro sebe, když jsem ty vzkazy slyšel.
Moje mladší dcera Lori mi jednou odpoledne, když jsem měl službu, s pláčem zavolala. Seděla jsem v Dunkinu s horkou kávou a dvěma koblihami. Jo, to o policajtech a koblihách je klišé z nějakého důvodu. Každopádně to vypadalo, že se zdravotní stav strýčka Jaxe začal znatelně zhoršovat. A Traci volala holkám, aby je informovala a taky aby se vypovídala, protože člověk, kterému by se obvykle vypovídala, byl zároveň ten, kdo jí vyhrožoval, že se „rozvede s jejím nevěrným zadkem“.
„Volala máma a říkala, že strejda Jax je nejspíš na konci svých posledních týdnů. Nejspíš brzy přeruší své světové turné a ubytuje se v nějakém velkém městě s dobrou nemocnicí, možná někde, kde by měli hospicovou péči,“ vzlykala Lori. „Máma se rozplakala. Chtěla vědět, jestli můžeme naskočit do letadla a setkat se s nimi, až si vyberou nemocnici. Strýček Jax zaplatí letenky. Víš, že jsme mu nejblíž, co má k rodině?“
„Kdysi dávno, zlato, jsme si byli tak blízcí, ale ty časy odešly, když tvoje máma odešla s Jaxem. To ‚my‘, o kterém mluvíš, nebude zahrnovat mě,“ řekl jsem.
„To snad nemyslíš vážně, tati!“ naříkala. „Je to tvůj nejlepší přítel. Vy dva jste byli přátelé… odjakživa. Je to i mámin nejlepší přítel. Nemůžeš být tak pomstychtivý.“
„Dávej na mě pozor,“ řekl jsem. „Víš, že máma celou dobu, co jsou na tomhle výletě, šu… spí se strejdou Jaxem?“
„Ano, tati, Stella mi to řekla krátce po jejich odjezdu. Myslím, že jsi to Stelle řekl ty,“ řekla Lori.
„A to ti nevadí… že tvoje matka spí se strýčkem Jaxem?“ vypískl jsem a hlas se mi zlomil.
Na druhém konci hovoru bylo ticho, až na to, že Lori tiše plakala.
„Tvoje matka, moje žena, měla sex s chlapem, který byl po celou dobu cesty mým nejlepším přítelem. Ona… oni… oba mě nerespektovali, protože chtěli… a jako ospravedlnění používali výmluvu ‚on umírá‘. Nikdy neměla můj souhlas, mé svolení, nebo jak to nazvat, aby porušila náš svatební slib. Konec příběhu.“
„Sakra, tati. To je naprosto chladné,“ hlesla moje dcera.
Netřeba dodávat, že jsem s nimi nešel, když jim Traci o týden později zavolala, že Jax leží poslední dny v nemocnici v Japonsku. O šest dní později mi Stella zavolala, že je mrtvý a že moje rodina a jeho tělo budou za dva dny zpátky ve Spojených státech. Protože Jax už měl vše zařízené, pohřeb byl stanoven na dva dny po jejich návratu.
Když jsem zavolal své právničce, abych jí oznámil, že se moje žena vrací domů, byl jsem více než znepokojen jejím ležérním přístupem k podání žádosti o rozvod.
„Věříš mi, Rain?“ zeptala se. „Jestli ano, tak mě poslouchej. Nevyplňuj papíry proti své ženě, dokud nebude přečtena Jaxova závěť…“
„Já nechci žádné peníze toho hajzla!“ začal jsem křičet, než mě přerušila.
„Já vím, že nechceš, Rain,“ řekla klidně. „Ale chceš pomstu… a tu ti můžu zajistit. Věříš mi?“
Nerozuměl jsem všemu, co se odehrávalo v bystré mysli té ženy, ale z nějakého důvodu jsem jí věřil. To asi ukáže čas.
S rodinou jsem se setkal na letišti. Objal jsem své holky, ale Traci jsem zastavil svou ztuhlou rukou, když se mě pokusila obejmout.
„Uf,“ řekla, když mi vběhla do ruky.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Rain, neviděli jsme se víc než jedenáct měsíců. Nemůže ti být taková zima, že ne?“ zeptala se se slzami v očích.
„Může mi být taková zima. Díval jsem se, jak moje žena odešla za dveře s jiným mužem, aby s ním měla sex asi… rok, dokud nezemřel,“ zavrčel jsem.
„Pořád na tom jedeš?“ zakňourala. „Byl to jen sex s dobrým kamarádem. Nemilovala jsem ho tak jako tebe. Utěšovala jsem ho. On umíral, ty hajzle!“
„Jen si to pořád namlouvej, ty mrcho,“ odpověděl jsem.
Pohřeb se konal na místě. Protože Jax byl pětadvacet let členem našeho policejního sboru, chlapi se sešli v plné síle a dostalo se mu plných pohřebních poct. Místní tisk se o tom rozepsal, a dokonce se tam objevilo i několik celostátních zpravodajských štábů.
Náš policejní šéf Rob Guilford byl zahlcený novináři, kteří hledali reportáž, a tak mě jako Jaxova bývalého parťáka požádal, abych se ujal tisku a vyřizoval všechny jejich požadavky. Rázně jsem ho odmítl a pak mu řekl důvod. O zradě mé ženy věděl jen jeden další člověk u policie, takže Rob byl skoro stejně zničený jako já, když jsem mu to řekl.
„Je mi to opravdu líto, Rain. Nevěděl jsem to. Kdybych to věděl, neptal bych se,“ řekl Rob.
„Já vím, šéfe. Ocenil bych, kdybys to mohl na chvíli držet v tajnosti. Brzy budu žádat o rozvod,“ řekl jsem.
„Divím se, že jsi to ještě neudělal,“ poznamenal. „Taky mě překvapuje, že jsi do své bývalé partnerky nevpálil kulku… a do své ženy.
„Ty nejsi z těch, kteří mají rádi takové věci, že ne?“ zeptal se a tvářil se jako ovce.
„Ne, ale taky nejsem z těch, co si chtějí ve vězení hrát na ‚upuštění mýdla‘ ve sprchách. Bývalým policistům se uvnitř obvykle nedaří, víš?“ odpověděl jsem.
Přesto na mě jako na jeho bývalého parťáka připadla smuteční řeč. Vím, že to mou ženu velmi znervózňovalo, když si představila, co bych mohl říct. Několikrát, když jsem seděl doma u stolu a pracoval na proslovu, číhala v pozadí.
„Neboj se, Traci, neudám vás dva za tu verbež, kterou jste se stali,“ vyhrkl jsem. „Ne kvůli němu nebo tobě, ale kvůli klukům. Nemusí být zataženi do vaší sítě pochybného chování.“
V očích se jí zablesklo vztekem, ale došlo jí, že je pro ni výhodné, aby mě nenaštvala víc, než už jsem, a odejde.
Oběd po pohřbu se konal v místním klubu PAL. Po místnosti bylo na stojanech rozeseto několik velkých Jaxových fotek, většina z doby, kdy byl u policie, ale pár i z doby, kdy byl úspěšným spisovatelem a celebritou. Traci chtěla použít Jaxovu fotku, když během jejich cesty psal u počítače, ale to jsem předem vetoval.
„Pokud jsi o svém dobrodružství neřekla partě kamarádů, jen dva lidé u policie vědí, že jsi trestuhodná děvka. A ani jeden tě z úcty ke mně nevyzradí. Udělala jsi ze mě paroháče. Přece ze mě taky neuděláš ubohého slabocha,“ prohlásil jsem.
Traci a holky byly zděšené, když jsem jí řekl, že až se vrátíme domů, bude spát v našem pokoji pro hosty. Týden po jejím odjezdu jsem z hlavní ložnice vystěhoval všechno její oblečení. Pár minut všechny protestovaly, dokud jsem jim nevyhrožoval, že je všechny vysadím na odpočívadle.
„Už skoro celý rok žiju sám, protože mě moje milující žena opustila kvůli jinému muži,“ řekl jsem. „Moje milující dcery se na pár dní zastavily, ale v podstatě jsem zůstal sám. Přicházím a odcházím, jak se mi zlíbí. Žiju si, jak chci. Ty jsi žila svůj život jako světoběžnická coura. Tak vítej zpátky ve skutečném světě.“
„Jak se můžeme znovu sblížit, když spolu ani nespíme?“ naříkala. „Máme se znovu sblížit a vrátit se tam, kde jsme byli.“
„Jo, to říkáš pořád, ale nemůžu uvěřit, že jsi mě po tak dlouhé době neznala natolik, abys věděla, že se to nikdy nestane. Zničila jsi naše manželství. Dělala jsi děvku s jiným mužem.“
„Strýček Jax umíral, tati…“ začala Stella, než jsem ji přerušil.
„Řekla některá z vás, děvčata, svým manželům, co přesně dělala vaše matka během své roční přestávky v našem manželství?“ zeptal jsem se ostře.
Když jsem neslyšel žádnou odpověď, pokračoval jsem.
„Proč ne, děvčata? Protože víte, že by to vaši manželé neschválili? Protože by v žádném případě nedovolili, aby některá z vás dělala to, co vaše matka? Proč je v pořádku, že moje žena je Slutzilla, ale jejich manželky ne?“
Většinu zbytku cesty jsme jeli mlčky, dokud jsem Traci neřekl o novém uspořádání spaní.
Holky se několik dní po Jaxově pohřbu vrátily ke svým manželům. V domě zavládlo stejné ticho, jako když jsem byl sám. Zvykl jsem si na ticho, když jsem byl sám, takže jsem necítil potřebu porušovat svou rutinu, když se teď Traci vrátila domů… zvlášť když jsem jí neměl co produktivního říct.
Taky jsem si dál vařil jídlo a neúčastnila se, když vařila Traci.
„To je naprosto směšné!“ křičela o pět dní později, když jsem opět ignoroval její výzvu k večeři.
„Jo, jsem si docela jist, že jsem to taky párkrát řekl, když jsi ode mě odešla, aby sis užila to svoje turné po světě děvek….
„A než to řekneš znovu… ano, vím, že umíral. No a co, kurva? Ani jednomu z vás to nedává právo udělat to, co jste udělali. Byla to jen laciná záminka, abyste si mohli otevřeně zašukat. Přestaň se snažit, aby to vypadalo, že jsi udělal něco ušlechtilého. Na tom, že jsi roztáhla nohy kvůli Jaxovi, nebylo nic ušlechtilého.“
Neušlo mi, že se Traci za svou nevěru nikdy neomluvila. Věděl jsem, že za ten čin necítí vůbec žádné výčitky. Sakra, neomluvila se ani za to, že mě svou zradou ranila. Opravdu mohla být tak pomýlená, tak sebestředná? Téměř roční cestování po světě s jiným mužem mi dalo všechny odpovědi, které jsem potřeboval.
Protože Jax žádnou blízkou rodinu neměl, a věděl, že umírá, měl v době své smrti připravený majetek a závěť. Čtení bylo stanoveno na pouhé tři týdny po pohřbu a jediní, kdo dostali zvláštní pozvánky, byli členové mé rodiny. Došlo mi, že my… nebo alespoň Traci a holky… pravděpodobně zdědíme většinu jeho majetku, který jsem odhadoval na několik milionů dolarů. Jak jsem řekl své právničce, nechtěl jsem žádné jeho peníze, protože jsem měl pocit, že si je Traci vydělá na svá bedra. Přesto mi řekla, abych se zúčastnil čtení a držel jazyk za zuby bez ohledu na to, co se z toho vyklube.
„Slib mi to, Rain. Slib mi, že na tom čtení neřekneš nikomu ani jedno hanlivé slovo. Cokoli budeš chtít říct, můžeš mi říct na naší schůzce den poté,“ řekla Twyla.
Slíbil jsem to… nešťastně… ale slíbil jsem to.
Děti se na čtení vrátily domů, takže jsme měli plný dům manželů a vnoučat. Traci přesně poznamenala, že by bylo mnohem pohodlnější, kdyby se mohla přestěhovat zpátky do mé ložnice a pokoj pro hosty jim přenechat, ale to jsem okamžitě vetoval. V žádném případě neměla dostat příležitost pokusit se mě ojebat, abych ji pustil zpátky do svého života.
Při čtení mě nepřekvapilo, když Jax odkázal každé z mých holek svěřenecký fond v hodnotě milionu dolarů. Považovaly ho za strýce a on se k nim za ta léta vždycky choval velmi dobře. Milion dolarů odkázal také naší komunitní organizaci United Way a další milion dětské výzkumné nemocnici svatého Judy. Bylo tam několik menších odkazů a já jsem viděl, jak Traci prakticky cuká v očekávání, když byl každý odkaz oznámen.
Právník pozůstalosti pak oznámil, že další odkaz se týká zbytku Jaxovy pozůstalosti… 8,4 milionu dolarů a jeho domu poblíž Sacramenta… a ten připadl… mně.
Traci pištěla radostí, zatímco já jsem seděl u konferenčního stolu v šoku. Začal jsem něco říkat, ale nějak jsem si vzpomněl na slib, který jsem dal Twyle, a držel jsem jazyk za zuby. Traci vstala a chtěla mě obejmout, ale zarazila se, když uviděla můj pohled.
Právník přerušil naši ne- chvilku tím, že mi téměř vnutil do ruky obálku. Snažil jsem se ruce stáhnout, ale on si to nenechal líbit.
„Tohle si opravdu musíte přečíst, pane Rainwater. Možná vás to přiměje, abyste se na některé věci díval jinak,“ řekl.
Děti mě drtily v objetí a slzách. Moji dva zeťové se šklebili jako kočky z Cheshire. Traci se usmívala od ucha k uchu. Připadal jsem si jako ve zlém snu. Věděl jsem, že musím něco říct, a tak jsem všechny pozval na večeři, samozřejmě na novopečeného milionáře.
Během jídla jsem seděl u stolu většinou potichu. Nejsem si jistý, jestli někoho opravdu zajímalo, co mám na srdci. Všichni vypadali dostatečně spokojeně.
Setkání s Twylou mi přinejmenším otevřelo oči. Stejně jako Traci den předtím, i Twyla vypískla, když jsem jí řekl, že mi Jax odkázal většinu svých milionů.
„Tobě… ne tobě a Traci?“ zeptala se, najednou vážná jako infarkt.
„Jo, jenom mně. Jaký je v tom rozdíl? Všechno, co mám já, je její, a všechno, co má ona, je moje, ne?“ zeptal jsem se.
„Ne tak docela. I když jste manželé, odkaz byl určen právě tobě… takže ty. Ne ty a tvoje žena, máte nad těmi penězi úplnou kontrolu…“ začala.
„Počkej,“ přerušil jsem ji. „Chceš mi říct, že můžu rozhodovat… jen já… co s těmi penězi udělám?“ zeptal jsem se.
„Přesně tak. A protože jsi řekl, že si ty peníze nechceš nechat, můžeš je rozdat… ale nezapomeň, že z nich nejdřív musíš zaplatit daně.
„Pamatuješ, jak jsem ti říkala, abys zatím nepodával žádost o rozvod? Tohle je ten důvod. Ty peníze můžeš rozdat. Ale pokud bys podal žádost o rozvod, peníze by byly zahrnuty do vašeho majetku a rozdělily by se napůl. Takže zaplať daně, daruj peníze a za šest měsíců podej žádost o rozvod. Pak si budete muset rozdělit veškerý majetek, který máte, ale odkaz už bude dávno pryč.
„Zní to jako plán?“ usmála se Twyla koketně.
„Jo, a věděl jsi, že v rámci státu existuje soukromý fond, který pomáhá vdovám a dětem po policistech, kteří byli zabiti při výkonu služby?“
„Geniální. Naprosto geniální,“ řekl jsem v opravdovém úžasu.
„Jo, a možná si uděláš vlastní prázdninový výlet, aby tě nikdo nenašel, dokud ji neobsloužíš. Prodej dům, zaplať daně a z těch peněz si zaplať dovolenou,“ řekla.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Jak jsi věděla, že tu velkou část nechá na mně, a ne na nás obou?“ zeptal jsem se.
„Nevěděla, ale přišlo mi to logické na základě toho, co jsi o něm říkal. Napadlo mě, že se vůči tobě bude cítit tak provinile, že ti ty peníze nechá sólo jako gesto v domnění, že si je rozdělíš se svou ženou při rozvodu, o kterém věděl, že se blíží,“ podotkla. „Nikdy ho nenapadlo, že budeš mít dost inteligence a trpělivosti, abys to zvládl.“
Zvládl jsem to v pořádku, ale velmi potichu, díky Twyle a daňovému expertovi, kterého využila.
O pár týdnů později, když jsem se po dalším pracovním dni vracel do domu, jsem přistihl Traci, jak se dívá do telefonu a pláče, zatímco si prohlíží fotky, zřejmě zdrcená žalem. Nemělo mě překvapit, že bude mít pokladnici fotek ze svého dobrodružství, vždyť jich mně a holkám během roku poslala spoustu. Předstíral jsem, že si toho nevšímám, a šel se nahoru převléknout, ale v hlavě mi klíčil další plán.
Moje žena byla jako s telefonem patnáctiletá holka. Neustále na něm a nikdy ho nespustila z očí, kromě chvíle, kdy se sprchovala, což dělala každý večer, než šla spát. Ten večer, jakmile jsem uslyšel běžet sprchu, jsem šel do pokoje pro hosty a vzal ho. Musím přiznat, že mě překvapilo, že nebyl chráněný heslem. Pak jsem vlezl do aplikace její fotky a všechno jsem smazal, chechtal jsem se sám sobě jako zlomyslná mrcha.
Ještě o pár minut později v rodinném pokoji jsem se chechtal, když jsem smazal i všechny její fotky z výletu v cloudu. Zrovna když jsem to dodělával, vešla do pokoje Traci s ručníkem omotaným kolem mokrých vlasů. Jako obvykle jsem ji nepozdravil. Mluvili jsme spolu jen zřídka, kromě případů, kdy jsme si vyměňovali informace. Ne že by se se mnou nesnažila mluvit.
„Co je tak legračního, Rain?“ zeptala se. „Díváš se na další reprízu ‚Kanclu‘?“
„Kočičí memy,“ odpověděl jsem, klikl na obrazovku, kterou jsem měl schovanou, a zvětšil ji. Rychle jsem obrazovku otočil jejím směrem a pak ji otočil zpátky k sobě.
Věřte mi, věděl jsem, že se chovám dětinsky, ale peklo se nerozzuří jako podvedený muž. Možná jsem nebyl uřvaný šílenec jako někteří lidé, ale když mě pořežou, krvácím stejně jako kdokoli jiný.
Asi jsem to měl čekat, ale o dvě noci později jsem vešel do dveří a v mém domě se strhla matka všech hurikánů.
„Ty zkurvysyne!“ křičela na mě, když jsem překračoval práh do domu z garáže. „Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal! Všechny moje fotky. Všechny moje fotky s Jaxem. Řekni mi, že je máš zálohované a někde schované. Prosím!“
Podívala jsem se na její uslzený, rozrušený obličej. Člověk by si myslel, že Jax znovu zemřel.
„Říkal jsi mi, že až odejde, nebude v našich životech hrát žádnou roli… a přitom si neustále prohlížíš jeho fotky a znovu prožíváš vaše dobrodružství. Prohlížel jsem si každou tvou fotku. To bylo sakra víc než jen útěcha, kterou jsi poskytoval mému bývalému nejlepšímu příteli,“ tvrdil jsem.
„Ale on už je pryč. Ty fotky už nikdy nedostanu zpátky, ty malicherný bastarde!“ rozkřikla se.
Nonšalantně jsem pokrčil rameny. Popravdě řečeno, bylo mi to úplně jedno.
„Ty nemůžeš být arbitrem malichernosti,“ řekl jsem tiše.
Traci na mě následující dva dny vrčela. Ani jednou jsem se k ní neotočil zády, skutečně jsem se bál o svou bezpečnost. Dal jsem si záležet, abych v noci zamykal dveře do ložnice a kdykoli jsem zrovna nebyl v pokoji.
******
Traci vždycky v sobotu ráno chodila nakupovat potraviny. Když odcházela, seděl jsem u kuchyňského stolu a popíjel kávu, přičemž ani jeden z nás do té doby nic neřekl. Nebyla pryč ani pět minut, když jsem zavolal Uber a snesl dolů velký kufr a příruční zavazadlo.
Dlouho jsem přemýšlel, co jí řeknu ve vzkazu, který jsem jí chtěl nechat, ale nakonec jsem neměl slova na víc než „jdi do prdele“, a tak jsem se rozhodl žádný vzkaz nenechat. Říkal jsem si, že jí to dojde někdy později toho dne, až se neukážu doma.
Nakonec jí to došlo asi v devět večer; alespoň tehdy přišel první telefonát. Když jsem po příjezdu do portugalského Lisabonu znovu zapnul telefon, zjistil jsem, že přišly i další tři hovory. Našel jsem také po jednom hovoru od svých dcer. Poslechl jsem si zprávy, ale na žádný z hovorů jsem neodpověděl. Hej, byl jsem na dovolené.
(No Ratings Yet)
Loading...
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*