Lotus 03
Amirahiny oči rychle mrkaly, jako by se chystala upadnout do hlubokého spánku. Třesoucí se ruka se natáhla k barmance, když se vrátila k Zizi, což vyvolalo úsměv na tváři ženy s prázdným pohledem. „Ještě… ještě,“ zachraptěla Amirah a jakmile slova opustila její oteklé rty, propadla záchvatu polovědomého chichotání. Nebyly… nebyly vždycky tak velké. Tak… šťavnaté. Nazli si olízla své vlastní a cítila, že i ty její se zvětšily. Byly příjemné. Ona… ne. Už ne. Ještě před pár minutami by se Nazli nenáviděla za to, že si to užívá. Teď, když věděla, jak příjemné to je, jak hluboké potěšení ji čeká …