Dakota se samozřejmě se svým tchánem stýkala už dříve. Ale ten muž ji nepřestával překvapovat. V polovině padesátky, ale silnější než muž o dvacet let mladší. Vysoký, hnědovlasý, s hranatými čelistmi, s den starým strništěm a pronikavýma hnědýma očima, byl to typ, který si vždycky pevně potřásl rukou a nikdy nepřerušil oční kontakt. Jako dnes večer, často v bílé košili a černém obleku s kravatou, jako by každý den byl slavnostní. Dakota si myslela, že polovina jeho životního úspěchu pramení z toho, že se chová, jako by mu už všechno a všichni patřili. A tenhle přístup v tomto kontextu nemohl Dakotě nepůsobit mrazení v zádech, když se pohnul, aby každou ze svých dcer dvakrát políbil a objal, nejprve Dakotu, pak Jordan a nakonec Blake.
„Dobrý večer a díky, že jste přišly.“ To bylo první, co jim řekl. Obezřetně a odtažitě, pokud vůbec, vzhledem k tomu, že to byly jeho dcery. Ale Dakota se nemohla zbavit pocitu, že už si je vzal, aniž by se jí zeptal, jakmile ji objal kolem pasu a přitáhl si ji k sobě, aby ji políbil na dvě tváře. „Myslím, že můj šéfkuchař už se chce předvést, tak proč se neposadíme, aby nás mohl obsloužit,“ dodal, když každou z mladých žen zavedl na jeden konec dlouhého jídelního stolu z těžkého dřeva, vysunul židli pro Dakotu, pak pro Jordan, postupně pro Blake a nakonec se posadil do čela stolu mezi Blake a Jordan po své pravici a Dakotu po své levici. Nechal Dakotu, která by si s radostí vyměnila místo s Jordan, s pocitem, že je Douglasu Conlanovi blíž, než by potřebovala nebo chtěla.
Ani ne o minutu později skutečně vyšel šéfkuchař, aby osobně naservíroval svému patronovi a jeho třem hostům první chod, a pak zase rychle zmizel. Toto objevování se a mizení ještě více navozovalo v Dakotě dojem, že navzdory zdánlivému soukromí ji musely sledovat a poslouchat četné oči a uši, k smrti věrné hostiteli.
„Blakeu, Jordan, Dakoto,“ řekl Douglas, zatímco v ruce držel sklenku staré venkovské skotské s ledem, nikoliv šumivé víno, o které se ženy dělily, „hned se do toho pustím. Ve svém věku mám pocit, že jsem už dosáhl většiny toho, co jsem si předsevzal. Conlan Enterprises je dominantní společností pro průzkum a těžbu ropy a zemního plynu na jihozápadě země. A práva, která již vlastní, stačí na to, aby vydělávala značné licenční poplatky po dobu sta let. Společnost je diverzifikovaná do petrochemie, do alternativní energetiky, a dokonce má i venture kapitál, který se jistě stane součástí další převratné inovace. Stručně řečeno, její konkurenční ekonomický příkop je zajištěn. Má dvě funkční období v sídle guvernéra mi zajistila mnoho spojenců jak v Kapitolu, tak u Nejvyššího soudu státu. A dokonce i v sídle guvernéra je mi loajální úřadující, můj bývalý poručík. Jinými slovy, náš politický a právní příkop je rovněž zajištěn.“
A zatímco tchán mluvil, Dakota si všimla, že naproti ní Blake sáhla po otcově paži. Její světlá, drobná ruka vypadala téměř zranitelně a pokoušela se obtočit kolem otcova tvrdého svalu. A rozhodně, pomyslela si Dakota, vypadala spíš milenecky než dcerovsky, i když na ní měla snubní prsteny. Ale přesto Blake ani Jordan nepromluvily. Jen se pozorně dívaly, skromně se usmívaly a nadšeně naslouchaly svému otci.
„Mohl bych pokračovat. Ale místo toho jen řeknu, že jsem se rozhodl začít odkazovat část Conlanova majetku už teď.“ A tentokrát Dakota viděla, jak se Blake snaží, a neúspěšně, otci trochu stisknout ruku. To nebyl problém, protože její úsměv mluvil za vše. Dokud se Douglas neotočil a neupřel na Dakotu svůj pohled. A zarazil se. A z toho pronikavého pohledu Dakotu zamrazilo, jako by před ním stála nahá. Ale ať už se od ní očekávalo cokoli, neudělala to a místo toho odvrátila pohled. Dakota tedy viděla, že Douglas se tentokrát rozhodl něco vypustit, když pokračoval.
„Vytvořil jsem svěřenský fond a začal na něj převádět ekonomický podíl ve výši poloviny svých akcií Conlan Enterprises, přičemž hlasovací práva z uvedených akcií si ponechám, dokud budu žít. Tento trust, který bude řádně spravován mými nejdůvěryhodnějšími zástupci, dokud budu žít i po mé smrti, bude vyplácet tantiémy mým dědicům podle mého přání.
„Děkuji, tati!“ a „ano, děkuji“‘ zacvrlikaly dívčím hlasem Blake i Jordan, ačkoli Dakota mlčela a tušila, že Douglas Conlan ještě neskončil.
„Blake, Jordan, moje lásky. Počkejte chvíli. Svěřenský fond bude vyplácet tantiémy mým dědicům podle mého přání. Ale myslel jsem si, že na jedné straně jsem se rozhodl, že v trustu nebudou žádní filantropičtí příjemci, na druhé straně jsem se rozhodl, že mými dědici budou moji vnuci. Tedy vaše děti, nikoli mé současné žijící děti. A dokud budu naživu, budou jim vypláceny honoráře pouze v případě, že zákonní rodiče mých dědiců splní mé podmínky.“
Dakotu nic z toho nezajímalo. Podle jejího názoru už její manžel vlastnil dost. Viděla však, že Blake a Jordan, kterým na tom záleželo, mají na zlomek vteřiny v očích zklamání. A pak na zlomek vteřiny i trochu bolesti, jako by věděly, že za to budou muset zaplatit vysokou cenu. Ale než půl vteřiny uplynulo, obě ženy se zase usmívaly a upřeně hleděly na svého otce. Pak si Dakota, která stále ještě pomalu stála Conlanovým v cestě, uvědomila, že Douglas hodlá ještě více kontrolovat tři mladé páry, které se těší jeho ochraně a záštitě.
„Tati… můžeš nám říct víc?“ zeptala se Blake.
„Samozřejmě, tam jsem měl namířeno.“ A Blake viditelně ucukla, jako by si uvědomila, že udělala chybu. A skutečně, zhruba v té době si Dakota uvědomila, jakou chybu udělala ona sama. Nedržela tchána za ruku tak, jak to udělala Blake. A s myšlenkou, že lepší pozdě než nikdy, spíš kvůli vztahu svého manžela a syna s Douglasem Conlanem než kvůli nějakému štěstí, udělala to, co Blake. I když se v tu chvíli, kdy to udělala, cítila… špinavě. Měla však pravdu, protože její tchán se na ni obrátil. Usmál se na ni plný významu. A přiměl ji, aby se cítila ještě špinavější.
„Důvody, proč jsem vynechal své současné žijící děti, jsou moje vlastní.“ řekl patriarcha rodiny. Dakota si však myslela, že v přeskočení jeho dcer je obsažen machismus. A byla přesvědčená, že ve vynechání jeho syna, jejího manžela, je i zklamání. Kvůli manželovi ji to velmi rozzlobilo. Ale kvůli svému dítěti to ututlala.
„Podmínky jsou takové, že očekávám, že mi jako dobré matky projevíte hmatatelnou vděčnost.“ A pak se zarazil. A pronikavě pohlédl na každou ze svých tří dcer. A počkal, až jim význam toho eufemismu dojde. Dakota se málem zvedla a odešla, ale podařilo se jí udržet se na vlásku a jen se usmála a přikývla, jak jí Blake poradila. Blake a Jordan se teď na zlomek vteřiny viditelně zachvěly. Ale stejně rychle to ze sebe setřásly a s úsměvem přikývly. Vlastně se zdálo, že téměř obnažily své jemné ženské krky. A k Dakotinu šoku si olízly lesklé rty.
„Taky očekávám, že vaši manželé by nemuseli být, řekněme, osvícení ohledně něčeho takového. Přesto požaduji jejich plnou ústupnou úctu. A od vás, jako od manželek, které to vědí nejlépe, očekávám, že si tento respekt plně vynutíte.“ Znovu se zastavil a pronikavě pohlédl na každou ze svých dcer. Dakota viděla, že i v tomto prohlášení se skrývá eufemismus. Ale na rozdíl od Blake a Jordan, které zvedly obočí na znamení pochopení, ona to zprvu nepochopila. Pak se jí to konečně podařilo a její srdce se rozbušilo pro jejího manžela, který za to bude muset možná ještě víc než ona draze zaplatit.
Dakota měla pocit, že se najednou ocitla spolu s manželem a synem tváří v tvář vlaku řítícímu se po železniční trati a má jen zlomek vteřiny na to, aby se rozhodla. Mohla z cesty odstrčit jednoho z manželů nebo syna, ale ne oba. Na penězích jí skutečně nezáleželo, ale měla na mysli vztah svého syna s dědečkem a důstojnost a sebeúctu svého manžela, kterou se snažila zachránit, přičemž na vlastní důstojnost a sebeúctu nebrala ohled. A nakonec, i když ji to bolelo, vlastně ani nebylo o čem rozhodovat. Její syn by pokaždé zvítězil. V neposlední řadě proto, že si začala říkat, že to opravdu nemůže být tak zlé, jak by se mohla obávat. Vždyť který muž by udělal vlastnímu synovi něco strašného? Takže když Douglas Conlan pokračoval ve svém projevu, Dakota už byla neochotně napůl odhodlaná následovat příkladu svých švagrových, které se zřejmě už rozhodly, a sledovat, kam to všechno povede.
„Blake, Jordan, Dakoto, mé drahé dcery. Potřebuji vědět, že jste mě slyšely a pochopily.“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Ano, Douglasi,“ řekly Blake a Jordan, usmály se a skromně na otce zamrkaly. Patriarcha ve středních letech se otočil ke své snaše a znovu ji svým pohledem přibil k židli. Dakota opět pocítila tu pronikavou tíhu a snažila se ji zvládnout. Jako těžkotonážní vrták z ropného vrtu, který jí spočívá na hrudi a pomalu se začíná otáčet. Rozhodla se, že může souhlasit a přitom si zachovat vlastní důstojnost a sebeúctu, když už ne manželovu, a nakonec odpověděla: „Slyšela jsem tě a rozumím ti.“
„Takže, drahé dcery, přijímáte jménem svých dětí odkaz?“ naléhal.
A ženy postupně odpovídaly „ano“, „ano“ a po kratší odmlce tentokrát „ano“.
*****
Douglas, neobvykle, i když se škodolibě usmíval, poté pokračoval v informování žen, že jeho právníci každou z nich v příštím týdnu osloví, protože je třeba podepsat papíry, aby se to stalo oficiálně. Že ony, a nikoli jejich manželé, budou určeny jako opatrovníci podílu svých dětí ve svěřenském fondu. A že ony, a nikoli jejich manželé, budou v konečném důsledku právně odpovědné za splnění všech podmínek.
V té chvíli už celá společnost ukončila večeři o třech chodech, kterou jim připravil a naservíroval šéfkuchař. Patriarcha tedy pozval své tři dcery, aby se k němu připojily ve vedlejší přijímací místnosti. Tam jim řekl.
„Blake, Jordan, Dakoto, mé lásky. Chci, abyste věděly, že jsem vděčný muž. Vlastně velmi vděčný muž. Muž, zvláště v mém věku, si umí vážit žen, které mu rodí vnoučata. Ženy, od kterých očekávám, že mi budou nadále rodit děti, protože to bude nakonec můj skutečný odkaz.“
Dakota nevěřila vlastním uším a hlavou se jí honily myšlenky: „Nebudu mluvit za své švagrové, ale rozhodně nejsem tvoje matka, tvoje kráva na chov telat, staříku.“ I když její rty zůstaly sevřené a ústupný úsměv nenarušený. Nechala tedy Douglase Conlana pokračovat.
„A abych vám za to vyjádřil uznání a dovolil si odhadnout, jak se rozhodnete, rád bych vám předal tyto dary. Dary pro vaše mládí, krásu a plodnost.“ Když se k Dakotinu překvapení komorník Douglas Conlan znovu objevil za dveřmi, předal každé ženě sadu tří nádherně a luxusně zabalených dárkových krabiček a zmizel stejně nenápadně a účelně, jako se objevil na prvním místě.
Všechny krabice byly středně velké, i když jedna byla největší a zjevně nejtěžší, střední velikostí nejlehčí a nejmenší střední váhou. Blake i Jordan dostaly v podstatě stejnou sadu tří krabiček, ačkoli obal odpovídal každé z žen, které sadu dostaly. Příhodné zařízení pro muže Douglase Conlana, aby každou sadu dárků přiřadil k jejímu příjemci. Dakota neměla tušení, co je uvnitř, ale ať už to bylo cokoli, už teď se cítila špinavá. Znovu. Kvůli jednání manželova otce se tak cítila pořád. Jako by byla laciná milenka. I když zatím nedělala nic víc, než že se na něj dívala, usmívala se a držela ho za ruku. I když ji tajemně nutil, aby souhlasila s tím, že udělá cokoli, aby ho potěšila, včetně toho, že v případě potřeby prodá svého vlastního manžela. Ještě nepodepsala žádné papíry, takže se ještě necítila plně zavázaná. Přesto cítila, že kdyby ty dary otevřela, nepřímo by souhlasila s jakoukoli špinavou rolí, kterou pro ni tchán vymyslel, a to si nedokázala představit.
„Děkuji ti, Douglasi!“ Blake přerušila Dakotiny myšlenky, když se přiblížila, aby svého otce políbila jako hodná dcera.
„Víc než děkuji. Vždycky jsi ke mně byl tak štědrý!“ švitořila Jordan a snažila se, aby ji sestra nepředběhla.
A zanedlouho se obě Dakotiny švagrové ptaly svého otce: „Je nějaké pořadí, v jakém si přeješ, abychom to otevřely?“ než se Dakotě, která se snažila myslet si, že jde jen o otázku slušného chování, podařilo skrz zuby říct „děkuji, Douglasi“.
„Nejdřív největší, zlatíčka. Nejmenší si nechte, dokud vám neřeknu.“
A „samozřejmě!“ odpověděla Jordan.
I když nebyly její, Dakota zoufale chtěla, aby Blake a Jordan své dárky neotevřely. Zdálo se, že byly sladěné, a ony, když by otevřely ty své, by jí nejspíš prozradily, jaké jsou ty její. Ale s tím Dakota nemohla nic dělat. A skutečně, v mžiku její dvě švagrové, které se chovaly skoro jako o deset nebo dokonce dvacet let mladší než jejich dvacetileté dcery, dívčím způsobem otevíraly největší z dárkových krabic a vyndávaly z ní její obsah.
„No tak, sestro. Otevřete tu svou!“ Jordan poradila Dakotě, protože ta později řekla, že dobře, a udělala, co jí poradila. Jen aby ke svému překvapení zjistila, že největší dárková krabice obsahuje pár džínů. Ne jen tak ledajaké džíny, ale ultraluxusní, na zakázku vyrobené džíny evropské značkové firmy za pětimístnou částku, které byly až na velikost totožné s dalšími dvěma, které právě otevřela její švagrová.
„Doufám, že se vám všem, holky, budou líbit,“ řekl Douglas Conlan svým třem dcerám. „Velikosti jsou ušité tak, aby vám dokonale seděly, protože při jejich objednávání byly vaše švadleny svatebních šatů bohatě odměněny za to, že předaly všechny vaše míry krejčím, kteří vám džíny střihli a ušili, a spolupracovaly s nimi,“ dodal. A Dakota málem zareagovala na to přiznané vniknutí, které jí připadalo skoro stejně špatné jako skutečné sexuální znásilnění, ale místo toho se kousla do jazyka. „Kdyby bylo potřeba upravit nějaký milimetr, stačí říct a etiketa pošle krejčí, aby to upravili,“ dokončil.
„Douglasi, tati. Jsem si jistá, že jsou perfektní.“ řekla pak Blake s tím nejlaskavějším úsměvem, jakého byla schopná. A přestože si Dakota připomněla, že Blake mluví s jejím skutečným otcem z masa a kostí, na jejím chování bylo mnoho věcí, které ji přiměly vykřiknout sama pro sebe: „Švagrová, prosím tě, neponižuj se jako laciná děvka.“
„Děkuji, Blake. Jak vidíš, kromě velikosti jsou identické. V módě pro mladé ženy se moc nevyznám, ač jsem starší muž. Ale vím, že když jsem byl mladší, krásné mladé dívky jako vy kdysi nosily podobný styl, který velmi lichotil jejich postavám. Ukázaly své nejlepší přednosti v plné kráse. Vy, mé dcery, je můžete všechny zastínit. Udělalo by mi radost, kdybych vás v nich viděl.“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Ano, Douglasi.“ Odpověděla tentokrát Jordan, zatímco Dakota se snažila zhluboka dýchat a skrýt, jak rudne studem a vztekem. „Někdy na přelomu tisíciletí, ale teď už je to částečně zase v módě.“ dodala Jordan.
Dakota skutečně věděla, že se jim říká džíny Y2K. A to ty s ultra nízkým sedem. I když tyhle byly také skinny, splývaly s pozdější módou. Bez ohledu na to jí vždycky připadalo, že způsob, jakým ultra nízké odhalují výstřih zadku zezadu, kyčelní kosti a pubický pahorek zepředu, se pohybuje od nevhodného až po obscénní. Pár, který držela v rukou, byl tak nízký jako žádný jiný, který kdy viděla. A i kdyby se odvážila vzít si na sebe pár, když jí bylo půl roku a byla panna, což se jí ve dvaceti a už jako matce nepodařilo, necítila by se v něm o nic lépe než jako laciná děvka. Přestože tyto páry měly vkusné detaily a luxus ve všem, od prošívání, přes pár knoflíků v rozkroku – neměly poklopec -, až po květinové zdobení kapes, které inzerovalo jejich signaturu. Ale mezi Blakeiným a Jordaniným teatrálním nadšením a tchánovým pronikavým pohledem Dakota věděla, že je bude brzy nosit. Naštěstí jí zjevně příliš čerstvý tchán poskytl úlevu, když to řekl svým dcerám.
„Blake, Jordan, Dakota. Jsem rád, že se vám líbí. Ale prosím, otevřete tu druhou krabici.“ ‚Dobře!‘ odpověděly dvě lépe vycvičené z jeho tří dcer, než se ony, a Dakota krátce s úsměvem, pustily do plnění pokynů.
Když tentokrát každá z mladých žen, každá z mladých manželek a matek, otevřela svou středně velkou krabici, Dakota viděla, že každý z dárků má jinou barvu. Blake měla černý, Jordanin šedý a její vlastní bílý. Ale každá ze tří hostů patriarchy držela v ruce šustivý, neurčitě třpytivý, nahoře vykrojený top. Blakein byl malý a jednoduchý tubový top, Jordanin o něco méně jednoduchý s výstřihem a její vlastní byl nejméně jednoduchý, asymetrický top na jedno rameno. Stejně jako džíny, každé o čtyři nebo pět čísel a od nejspíš ultraluxusních pařížských, milánských nebo barcelonských značek. A přesto každá jistě nezakryla několik centimetrů jejich středu, který už džíny obnažily. Kromě toho by mladé ženy měly holé i celé krky, velkou část horní části zad a dva a půl ze tří párů ramen. Překvapivé bylo, že vrchní díly, které byly jediným ústupkem slušnosti manželek a matek ve věku kolem dvaceti let, měly všechny dlouhé rukávy. Ačkoli vzhledem k tomu, jak byly topy zkrácené na ramenou, tři páry rukávů se v podpaží držely zbytku látky jen o málo víc než nitkami, takže působily spíš dojmem dusných operních rukavic než rukávů na ruce.
„Douglasi, to se mi líbí!“ řekla Blake otci, když se usmála a stále koketněji se na něj zadívala. „Mně taky!“ přidal se Jordan. Zatímco Dakota se tentokrát zmohla jen na víc než na syknutí nebo zašeptání „děkuji, Douglasi“. Douglas Conlan se usmál, ale nijak to nekomentoval, načež se jeho nevlastní dcera Jordan zeptala: „Otevřeme poslední?“ a její nevlastní otec odpověděl. „Ještě ne, ale první dva dárky si obleč“.
*****
Dakota věděla, že se od ní bude očekávat, že si v určitém okamžiku oblékne pro svého hostitele oblek děvky. Ale opravdu doufala, že to nebude muset být hned. Bez ohledu na to se snažila udělat to nejlepší a začala se svého hostitele ptát: „Douglasi, kde se můžu převléknout?“ Než ji Blake a Jordan, které právě vstaly a rozepínaly si šaty, přerušily slovy: „Sestřičko, nebuď hloupá, všichni jsme tu rodina.“ Pouhá slova, po kterých Dakota zrudla studem.
Nebyla žádná puritánka a před švagrovými by si okamžitě shodila šaty. Ale její tchán… teprve před necelou hodinou přijala myšlenku, že má právo se dívat. A teď se od ní stejně jako od Blakea a Jordan očekávalo, že před ním shodí šaty.
„Pojď, chytni se mě za ruku, pomůžu ti vstát!“ řekla Jordan Dakotě, když udělala, co jí řekla. A jejich otec se opřel o velké kožené křeslo a díval se. V tu chvíli už Jordan i Blake samy vystoupily ze svých zelenomodrých koktejlových šatů, podpatky si nechaly a hrdě se před otcem oháněly černými krajkovými soupravami spodního prádla. Způsob, jakým se jejich malá, ale pevná ňadra zvedala a spouštěla s dechem, napjaté pupíky vibrovaly jejich pohybem, a způsob, jakým otcovy oči majetnicky přebíraly celý ten pohled, přiměl Dakotu málem zvracet. Kromě toho ji vlastně překvapilo, že Jordan má piercing v pupíku a Blake kmenové tetování v dolní části zad, trampskou známku. Věci, které jí na dvojici společenských princezen připadaly nesourodé. Skutečně si připadala, že se teď po krk ponořila do světa klanu Conlanů, a uvědomovala si, jak zvláštní, jak zvrácený skutečně je. Její dvě švagrové to zjevně nezažívaly poprvé a do jisté míry se s tím smířily, protože každá z nich každých pár vteřin vrhla na jejího otce uctivý pohled. Zatímco Jordan, stojící vysoko ve svých lodičkách na jehlovém podpatku a ve spodním prádle, stále natahovala ruku k Dakotě. A Dakota měla pocit, že tak odhalenou ženu nemůže odmítnout. A tak ustoupila a podala své sestře ruku. A jakmile se postavila na vlastní nohy, nechala svou druhou provdanou sestru, aby si rozepnula zip svých červených koktejlových šatů a nechala je snést na zem, než z nich vystoupí. A nebránila se ani tomu, když ji Blake, nebo Jordan, to nedokázala říct, držel za ramena, aby ji otočil čelem k jejich otci.
(No Ratings Yet)
Loading...
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*