„Kurva, musí bejt přece někde bezpečno, ne?“ řval Chet a placka na uniformě mu plandala jak kravata, jak rozhazoval naštvaně rukama. „Tady to má bejt bezpečný…my jsme přece armáda!“
Matně osvětlenou chodbou, kde už skomíralo jen několik posledních žárovek, se mátožila skupina čerstvých zombií.
Parta lidí u obrazovky bezpečnostního centra koukala na jednotlivé údaje, které se míhaly na mapě města.
„Pozor!“ zařval najednou Adam, který se právě včas odvrátil od monitoru a zahlédl nezvané návštěvníky. Chet se chopil brokovnice, Drew sekery, Lynn a Pegg se obě daly na útěk.
V těsných chodbách a mizerném osvětlení začaly štěkat zbraně a svištět kladiva i sekery nacházející svoje cíle. Bylo to jednoduché – buď je pobijeme, nebo si z nás udělají večeři. I holky se chopily bouchaček a poměrně úspěšně umisťovaly jednotlivé kousky olova do lebek živých neživých.
Nakonec to nebylo zase tak náročné a kryt vypadal zase trochu bezpečně. Ostatně ty úzké chodbičky a nejrůznější zákruty způsobovaly, že pomalu se ploužící zombie se staly spíš cvičnou střelnicí než reálným nebezpečím. Taky to byla jen skupinka, ne ty davy, které si pětice přeživších pamatovala zvenku.
Těla byla odtažena stranou, aby o ně nikdo nezakopl.
„Hele, ty máš hezkou podprdu…“ zhodnotila Lynn prádlo své přítelkyně, když ji naprosto nečekaně na moment shrnula tričko a odhalila tak i bradavku.
Možná to bylo trochu tímhle momentem, nebo jen jakýmsi vědomím obecné nevyhnutelnosti, ale i mezi chlapy proběhla vlna toho, že by si docela rádi zašukali, jestli tu mají stejně zdechnout.
Chet pohlédl do chodbičky a spatřil další dvě zombie…jenže tohle byly docela kočky, až na tu krev na obličejích. Kozy parádní a těla nijak potrhaná…jeho vlastní úvahy ho trochu zaskočily. Jenže něco v něm převzalo vládu a jen co se první z nich vpotácela dovnitř, neusekl jí hlavu. Místo toho ji vzal tvrdě kolem krku předloktím, až zachrčela, a dotáhl ji ke stolu uprostřed místnosti.
Adam se stejně zmocnil druhé, podobně obdařené, ve špinavém manažerském sáčku.
Chet otočil tu svou blondýnu s vlasy slepenými krví a jen co byla na zádech, zpod koktejlek vypadly obě prsa. Zajímavé bylo, že jakmile se jí rukou dostal mezi nohy a trochu jí prstil, naprosto znehybněla, po nějakém útočení nebyla ani stopa.
„Hele, asi se jim to líbí, masíruj je, nekouše, nic!“ houkl na Adama, který si sundával kalhoty, zatímco Pegg tlačila jeho zombii hlavu ke stolu.
Z obou nemrtvých se tak během vteřin staly sexuální hračky pro všechny přítomné. Zrzce lízali kozy oba, Lynn i Chet, Adam zasouval svojí brunetce péro do pusy, Drew se jí usadil mezi stehny, Pegg jen klečela na stole a usmívala se.
Chet si zrzku opřel o zeď a šoustal ji zezadu. Držela poslušně jak přibita. Adam s Pegg si vzali do parády tu druhou, Adam ji mrdal normálně a Pegg si sedla nad její pusu a nechala si od ní lízat kundičku. No a Drew s Lynn se spokojili sami se sebou, takže Lynn si sedla na stůl, roztáhla stehna a nechala se prcat Drewem.
Jejich zajatkyně sebou občas trochu zacukaly a z hrdla se jim vydralo zavrčení, ale nebylo to nic, co by dobře umístěné péro nespravilo a hnedka je přešla snaha o nějaké útočení.
Chet na sobě nechal poskakovat tu druhou zombii, ta jeho původní zrzava kouřila Adama, Drew šoustal Lynn a Pegg jí hladila kozy a pičku. Vytrhl ho z ní a zarazil ho Pegg do kundičky, aby jí nemrzelo, že už ji chvilku nikdo neprcal.
Chet ze sebe shodil svou nadrženou zombici, vzal ji za hlavu a vrazil jí ptáka mezi zuby. Zachrčela, ale teďka v tom fakt byla chlípnost.
Lynn třela Pegg kundičku, zatímco Drew ji pořád prcal a Pegg málem zešílela slastí. Po minutce se Pegg odpojila, aby společně se zombií kouřila Cheta, protože měla hroznou chuť na péro a to Drewovo zase zmizelo Lynn v pičce. „Jo…přesně..taaaaammm….“ Drew ji držel za rameno a jeho péro bylo jak šutr. „Mrdej mě. Pořádně tvrdě mě zmrdej….“ Chytil jí za kozy a prcal a prcal.
Najednou se k nim ze strany přitočila zrzavá nemrtvá a přilepila se na Drewovo tělo s jasným požadavkem v očích. Drew se ochotně vyvlékl z Lynn a nabodl místo toho tuhle. Lynn nijak neprotestovala a začala nově příchozí masírovat kozy, zatímco její stehna se klepala pod Drewovým přirážením.
Na druhé straně stolu se Pegg nabodla na ležícího Cheta a krásně na něm poskakovala a třela si ještě kundu ještě rukou. Adam čapnul zbývající osobu ženského pohlaví za hlavu a přirážel jí pérem do pusy.
Drew se vyškubl ze zombie a Lynn ho hnedka vzala do pusy. Stejně to udělala Pegg, která se smekla z Chetova čuráka a taky si s ním zajela až někam do krku.
Pak přišlo další střídavé kolečko. Drew prcal Pegg, Adam jednu ze zombic a Lynn si osedlala Cheta, zatímco zbývající nemrtvá ležela vedle s rukou mezi stehny. Fakt se uklidnily a skoro se chovaly jako lidi. Třeba jim to vydrží…jen se Lynn na chvíli smekla z Chetova péra, zombie si ho okamžitě vzala do pusy. Nakonec ho kouřily obě.
Adama zombice omrzela, ale dostal chuť na lízání. Zmocnil se tedy kudrnaté Pegg, která zrovna zůstala na rohu stolu, a hnedka se jí dostal mezi stehna. Vedle ní se Drewovo tvrdé péro zasunulo z boku do Lynn, která jen zakňučela a zmítala se pod jeho přírazy.
Chet se odvážil k experimentu, vzal jednu ze zombií za kozy a nabídl je k lízání té druhé, což kupodivu vyšlo, takže obě nemrtvé se zabavily navzájem. Tedy jen na chvilku, Chet neváhal a vjel do jedné zezadu ptákem.
„Jo..mrdej…mrdej…jooooo!“ kvičela Lynn a na zadku cítila Peggynu ruku, která si pořád užívala Adamův šikovný jazyk na svojí kundičce.
Chet pořád prcal zombii zezadu a ta měla mezi stehny svou „kolegyni“, která se s ní dokonce začala sama líbat. Čertví, co všechno ten virus s lidmi prováděl.
Drew prcal ležící Pegg, Chet sedící v křesle na sobě měl zombii, Lynn si nechala od druhé lízat bradavky a lízačku mrdal Adam.
„Jo, kluci, zabte je, zabijte ty zkurvený děvky….“ křičely holky jedna přes druhou, jak držely zombiím hlavy a čekaly, až si do těch dvou zubatých pusinek kluci vyhoní péra. Když se na jazyk dostaly první kapky spermatu, ještě se nic nestalo…teprve když sklouzly oběma nemrtvým do krku, obě těla ztuhla a jen sebou plácla na zem.
„Dobrý, teďka to jen dostat do těch bouchaček a máme o munici postaráno…“