Cokoli neznamená kohokoli 01

„Sakra, nesnáším domácí!“ nadával jsem svému parťákovi Jaxovi, když jsme zastavili před bytovým komplexem.

„Jsem s tebou, brácho. Ať už to máme za sebou,“ odpověděl.

Téměř všechny domácí výtržnosti, které jsem za třiadvacet let u policie řešil, skončily v klidu po spoustě křiku, výhrůžek a občas i pěstí, ale málokdy došlo k zatčení. Než je přivolána policie, hádka mezi manželi přeroste v poměrně napjatou situaci, ale když přijedeme, bojující se obvykle vzpamatují a uklidní. Domnívám se, že v tom mohou hrát roli tmavomodré uniformy a zbraně.

Čas od času se však věci zvrtnou a chlapi v uniformách se nakonec pro hádající se pár stanou těmi zlými. Už mě někdo na domácích akcích praštil, strčil a pokousal. Skoro bych raději čelil gangsterovi, který se ohání zbraní.

Když jsme došli ke dveřím bytu toho páru, pustila nás dovnitř vysoká, hezká žena s tmavě červenou modřinou na straně obličeje. Řekla nám, že její přítel je v kuchyni, a tak jsem svého patnáctiletého partnera Waltera Jacksona nechal u ní, zatímco jsem se opatrně vydal k němu.

Muž stál s otevřenými dveřmi lednice, usrkával pivo a vypadal poněkud dezorientovaně. Po tváři mu stékala krev z velké řezné rány nad pravým obočím. Asi minutu nebo dvě jsme si tiše povídali, když jsem téměř současně s úderem zbraně ucítil palčivou bolest v pravém deltovém svalu. Podíval jsem se na ženu, která držela malou pistoli a chystala se znovu vystřelit, když jsem uslyšel druhou ránu a padla mrtvá k zemi.

„V pořádku, vy dva?“ zařval Jax, když se přiblížil. „Do prdele, Rain. Zasáhli tě!“

Druhou rukou jsem si sáhl na rameno a nabral hrst krve.

„Kurva! Kurva! Kurva!“ zamumlal jsem.

Třiadvacet let u policie a první kulka, kterou schytám, je na domácím. Ruka mi pulzovala a silně krvácela, ale protože to bolelo míň než tehdy, když jsem si ji zlomil, doufal jsem, že to příliš nepoškodilo kosti, pokud vůbec.

Přítel mi přinesl ze zásuvky čistý ručník, zatímco Jax se pohyboval kolem těla ženy a přivolal posily. Než pro mě přijeli záchranáři, seděli jsme s přítelem u kuchyňského stolu a já jsem udělal všechny přípravné úkony pro zavolání.

Když mě záchranáři stabilizovali pro cestu na pohotovost, Jax mě přišel zkontrolovat. Vzhledem ke všemu, co se stalo, jsem musel přiznat, že hladina adrenalinu mi stoupla do hlavy, a byl jsem neuvěřitelně vděčný, že mi zachránil život.

„Panebože, Jaxi, jsem rád, že jsi ji dostal dřív, než do mě vpálila druhou kulku,“ řekl jsem. „Zachránil jsi mi zadek, kámo. Máš to sakra u mě. Cokoliv budeš potřebovat, jsem tvůj člověk.“

I když mi Jax nakonec zachránil život, dostal třídenní výprask za to, že tu situaci vlastně způsobil. Vypadá to, že krátce poté, co jsme dorazili na místo, nechal přítelkyni jít bez doprovodu na záchod a ona se z něj vyplížila s pistolí ráže 22.

Trvalo mi asi dva měsíce, než jsem se vrátil do aktivní služby, protože kulka malé ráže mi jen prořízla kost. Ale když jsem se vrátil, Jax už nebyl můj parťák. Vzal si svých pětadvacet let ve službě a odešel do penze. Snažil jsem se mu to rozmluvit, ale řekl, že už má dost všech těch keců a že u policie skončil. Sakra. Byl to skvělý parťák a navíc blízký přítel.

O dva měsíce později se sebral a odstěhoval se do Kalifornie, aby se stal spisovatelem.

******

Vždycky to byla velká událost, když se do města vrátil na návštěvu autor bestsellerů Walter Jackson. Jedna z televizních stanic ve městě vždy chtěla oblíbeného syna zastihnout, a ať se vydal kamkoli, vždy za ním chodili lidé pro autogram, často s jednou z jeho knih v ruce.

I pro mě a mou ženu Traci to byla docela velká událost. Jax u nás vždycky bydlel asi týden, kdy byl ve městě, a já jsem si obvykle bral několik dní dovolené, abychom měli čas na posezení, vzpomínání a popíjení.

Traci i já jsme Jaxe znali dlouho předtím, než jsme se stali partnery na policejním oddělení v metropoli. Vlastně jsme se všichni tři kamarádili už od svých pěti let, kdy jsme bydleli ve stejném bloku. Byli jsme prakticky Tři mušketýři. Tam, kde jste viděli jednoho z nás, byli ostatní dva pravděpodobně docela blízko. Traci byla tak trochu kluk, takže byla s námi, když jsme hráli baseball a armádu, zatímco ostatní holky v sousedství si hrály na panenky a převlékaly se.

Když jsme přišli do puberty, začalo to být trochu divné. Traci narostla prsa a její malý kostnatý zadek najednou vyplňoval džíny a šortky. Její matka si myslela, že je to „nevhodné“, a tak musela přestat hrát fotbal s kluky ze sousedství, a zanedlouho trávila mnohem víc času s ostatními dívkami, choulily se k sobě, šeptaly si a chichotaly se.

Ještě divnější to pro mě bylo, když jsem zjistila, že Jax požádal Traci o doprovod na valentýnský ples osmé třídy. Několik týdnů před tou událostí si ti dva hodně šeptali a chichotali se, pak jsem je našla, jak se líbají u Jaxovy skříňky na školní chodbě. Najednou jsem se stal podivínem. Už jsme nebyli Tři mušketýři, teď jsme byli dva mušketýři a jeden outsider. Přinejmenším moje city dostaly pořádně zabrat, zvlášť když ti dva pokračovali v párování i po plese.

Ti dva spolu chodili ještě po zbytek osmé třídy a po většinu deváté, než Jax udělal největší chybu svého života. Na jaře ho přistihli, jak se pod tribunou líbá s Mary Lou Reganovou. Ještě než skončil druhý den, rozneslo se to po celé střední škole Roberta Frosta a Traci byla najednou volná. Během jediného dne jsem se z téměř vyhnance stal jejím utěšujícím kamarádem.

Dalo by se říct, že jsem neměl žádnou hrdost, ale v nanosekundě jsem skočil místo Jaxe do Traciina srdce. Do vztahu mezi Traci a Jaxem jsem nikdy nezasahoval, ale nehodlal jsem ani na vteřinu zaváhat, abych si nárokoval cenu, kterou byla Traci Watsonová. Do týdne se stala mou přítelkyní a já si to ani trochu nevyčítal.

Když o měsíc později Jaxovo poblouznění Mary Lou skončilo, snažil se Traci přesvědčit, aby se k němu vrátila, i když věděl, že je se mnou. To byl jediný případ, kdy jsme se za celá léta našeho přátelství pohádali. Traci mu ze své strany řekla, že je se mnou a že už o něj nemá zájem. A po několika týdnech se zdálo, že její rozhodnutí přijal. Během následujícího půl roku se pomalu propracovával zpět do našich přátelských vztahů.

Jax mi šel za svědka, když jsme se s Traci šest měsíců po ukončení studia na Michiganské státní univerzitě brali. Byl u policie už dva roky, když jsem k ní nastoupil hned po škole. O osm let později jsem byl seržantem a on detektivem, když jsme se dali dohromady jako partneři. Považoval jsem to za skvělé partnerství.

Bohužel pro Jaxe jeho partnerství se ženami netrvalo zdaleka tak dlouho jako náš svazek. Jeho první manželství trvalo jen tři roky a druhé pět let. Obě skončila, protože podváděl.

„Znáš mě, Rain. Miluju rozmanitost. Mít jen jednu ženu mě po čase omrzí,“ řekl mi jednou, když jsme jeli po městě. „Traci je úžasná ženská, ale nevím, jak jsi to dokázal. Jen jedna žena… wow.“

Navzdory své neschopnosti udržet si ženu zůstal Jax dobrým přítelem nás obou a byl také opravdu dobrým strýcem našich dvou dětí. Vždycky byl zván k nám domů na svátky a narozeniny a v letech, kdy byl bez závazků, s námi často jezdil na dovolenou. Všem nám bylo líto, že odjel do Kalifornie, a všichni jsme se těšili na jeho návštěvy zpět. Zejména děti byly rády, když přijel na návštěvu, protože jim vždycky přivezl skvělé dárky, zejména poté, co se stal úspěšným spisovatelem.

Tentokrát se první dva dny po příjezdu zdál být trochu rezervovaný. Napadlo mě, že mu dám pár dní na to, aby si se mnou přišel popovídat, než ho oslovím. Věděla jsem, že je to vážné, když mě oslovil mým křestním jménem Mason. Když řekl, že si musíme promluvit.

„Pamatuješ si, jak jsem zastřelil tu ženu v domácnosti a zachránil ti život?“ řekl tiše, když jsme jednoho večera seděli v rodinném pokoji a dívali se na televizi, zatímco Traci připravovala v kuchyni večeři.

„Jak bych na to mohl zapomenout? Vytahuješ to každý den, když jsi u nás na návštěvě nebo my u tebe,“ řekl jsem a pousmál se nad tím, co se stalo běžným vtipem.

„No, musím si vyžádat tu laskavost, kterou mi dlužíš,“ řekl a naklonil se ke mně z křesla, na kterém seděl. „Umírám, Masone. Vážně. Doktor říká, že mi zbývá tak rok. Mám v mozku neoperovatelný nádor.“

Tvrdě jsem se mu podíval do očí. Jax uměl být skvělý vtipálek, ale podle jeho očí jsem poznal, že mě nechce nachystat.

„Co potřebuješ?“ řekl jsem tak vážně, jako jsem nikdy v životě nikomu neodpověděl.

„Chci si udělat poslední cestu kolem světa a chci ji využít k napsání závěrečné knihy. Chci s sebou vzít Traci, aby se mnou sdílela mé dobrodružství a dělala mi přepisovatelku,“ řekl.

Počkejte chvíli. Znělo to, jako by se mě ptal, jestli by mohl vzít mou ženu s sebou na poslední cestu kolem světa před svou smrtí. To přece nemohl myslet vážně, že se mě na to ptá?

„Řekl jsi mi: ‚Cokoli budeš potřebovat. Jsem tvůj člověk. Pamatuješ si to?“ řekl.

Zatočila se mi hlava. Žaludek jsem měla jako po ráně do břicha.

„To nemyslíš vážně?“ zašeptal jsem. „Nikdy jsem ti neslíbil svou ženu. Nikomu jsem ji nemohl a ani nechtěl slíbit.“

„Už jsem s ní mluvil, Rain. Chápe, co to pro mě znamená, a řekla, že do toho jde,“ řekl Jax tiše, ale vážně.

„Ne, ne, ne, je mi jedno, co řekla. Nevezmeš ji s sebou. Nic jsem ti neslíbil. To pro nikoho neznamenalo,“ řekl jsem. „Nebuď směšný.“

„Ale ty jsi mi to slíbil,“ zakňoural Jax. „Slíbil jsi mi, když jsem ti zachránil život, že mi dáš všechno, o co si řeknu… Já vím, že je to hodně, ale mám na to jen rok… potom budu mrtvý a ona může být navždy tvoje.“

„Slyšel jsi se? Slíbil jsem ti cokoli. Ne kohokoli. A svou ženu ti nedám ani na rok. Je mi líto, že umíráš, ale já ti svou ženu na rok nedám… ani nikomu jinému,“ řekl jsem a můj hlas zesílil.

„Slíbil jsi mu to, Rain, ať už to chceš obrátit jakkoli. A protože umírá, hodlám ten slib dodržet,“ řekla Traci a stála v otvoru do místnosti s rukama v bok.

Podíval jsem se do rozzářených šílených očí své ženy. Tohle se pořád nemohlo stát.

„Žádá mě, abych se tě na rok vzdala. Nikdy jsem nic takového nepředpokládala. Nikdo nic takového nemohl předpokládat. Ale já jsem mu nikdy nikoho neslíbil,“ hádal jsem se s Traci.

„Já ti to nedovolím!“ řekl jsem.

„Ty mě nevlastníš! Já jdu!“ Traci na mě prakticky křičela, než vyšla z místnosti.

„Proč jsi mi zachraňoval život, když jsi mi ho chtěl později zničit?“ zeptal jsem se Jaxe.

„Nezničím ti život, Rain,“ odpověděl. „Vždycky jsem Traci miloval. Neměl jsem ji před lety nechat odejít. Může sdílet moje poslední dobrodružství… věděl bys, že se k ní budu chovat slušně… a pak, až bych odešel, bys věděl, že je zase celá tvoje… úplně.“

„To nemůžu udělat, Jaxi. Nedám ti svou ženu ani na rok… i kdybys pak měl být mrtvý. Už takhle, kdybys neumíral a požádal mě o to, zabil bych tě,“ zavrčel jsem.

„Znáš mě tak dobře jako nikdo na světě, Jaxi. Proč sis vůbec myslel, že bych ti Traci na rok ‚půjčil‘?“

„Protože tě znám líp než kdokoli jiný, Rain. Víš, že bych se o ni postaral a respektoval ji. Nikdy bych se nevnucoval natolik, abych ji nutil dělat něco ponižujícího nebo… něco, co by nechtěla. Pak bych byl pryč… navždycky… a nedělal bych si starosti, že se za ní v budoucnu zase budu honit,“ řekl mnohem věcněji, než jsem čekal. Ne že by jeho tón nějak ovlivnil mé rozhodnutí.

„Když máš tolik peněz, Jaxi, proč si prostě nevezmeš drahý eskort nebo béčkovou hvězdičku?“ zeptal jsem se.

„To ti nedochází, Rain. Umírám. UMÍRÁM. Tohle je pro mě konec. Chci, aby moje poslední hurá bylo opravdové hurá,“ tvrdil Jax. „Před lety jsem propásl svou šanci u Traci, ale ona byla vždycky žena, po které jsem toužil. Je ochotná. Dovol mi tuhle poslední prosbu. Vím, že je to velká, obrovská prosba. Zůstane to mezi Traci, tebou a mnou. Nikdo by se to nemusel dozvědět.“

„Já to budu vědět. Takový já nejsem. Mám tě rád jako bratra, ale nemůžu ti dát svou ženu.“

„Ehm, brácho, nejsem si jistý, jestli je tolik na tobě,“ řekl.

Věděl jsem, že tuhle situaci nemám pod kontrolou, ale Traci se na to jistě podívá mým pohledem, až budu mít možnost si s ní promluvit. S Jaxem si zřejmě promluvila za mými zády, což mě nepotěšilo, ale určitě by byla rozumná, ne?

Asi za deset minut oznámila, že večeře je hotová. S Jaxem se vydatně najedli a byli žoviálními společníky u večeře – to všechno určitě pro můj prospěch, zatímco já jsem měl pocit, že jím své poslední jídlo před cestou na šibenici. Ti dva pokračovali v žertování po celý večer, zatímco jsem předstíral, že mě víc zajímá to, co dávají v televizi. Jax se mě několikrát pokusil přizvat k jejich rozhovoru, ale já se nehodlal nechat vyvést ze své sklíčenosti.

Nakonec kolem deváté večer Traci oznámila, že je připravená jít spát, čímž mi naznačila, že je čas si promluvit.

Když jsem vešel do pokoje, už ležela nahá v posteli. Vždycky jsme spali nazí, ale když začala poplácávat postel, věděl jsem, že si myslí, že mě zašuká do matrace, aby mi pomohla vidět věci po svém. Nechal jsem si na sobě oblečení a klesl do křesla v pokoji.

„Hezký pokus, kotě, ale já to dělám svým velkým mozkem,“ řekl jsem.

Zavrčela, ale asi minutu nic neříkala.

„Umírá, Rain. Je to náš nejstarší přítel… a umírá. Udělám to pro něj,“ řekla a modré oči jí vzdorovitě zaplály.

„Ty mu to dáš?“ odpověděl jsem. „Nemyslíš si, že v manželství je to naše?“

„Je to moje tělo a je to jen moje rozhodnutí. Ty do toho nemáš co mluvit…“ začala.

„Sliby jsou naše, Traci,“ přerušil jsem ji. „Sliby, které budeš svévolně porušovat, jsou naše. Nemyslíš, že mi to dává právo rozhodovat?“

Zářivě se zbarvila a sklopila oči k posteli, což mi napovídalo, že na tenhle argument není připravená.

„Nikdy jsem tě nepodvedla. Nikdy jsem o tom ani neuvažovala. Ale tohle je něco jiného. Umírá… a je to náš nejstarší přítel. To by nebyla láska. Byla bych to já, kdo dává své tělo, aby utěšilo našeho nejstaršího přítele v jeho umírajících měsících,“ uvažovala.

„Takže teď jsi Florence Fucking Nightingale… doslova. To je ubohé, zlato!“ zařval jsem. „To chceš v budoucnu začít šukat s každým umírajícím kamarádem?“

Zavrčela na mě, než se zhluboka nadechla a znovu se zapojila.

„Můžu ho utěšit… a pomoct mu s jeho poslední knihou. Udělám to, ať už s tvým svolením, nebo bez něj. Můžeme to vyřešit, až bude pryč,“ řekla.

Přesně to mě napadlo. Žádná diskuse se nekonala. Rozhodla se za nás oba. Zbývaly už jen slzy.

„A co děti?“ zeptal jsem se.

„A co děti? Nepotřebují vědět nic jiného než to, že jdu pomáhat strýčkovi Jaxovi,“ řekla ostře.

„Děláš si ze mě kurva srandu!“ Prakticky jsem vykřikl. „Ani jedno z našich dětí není hloupé. Budou si myslet, že jsem ten největší sráč na světě, když nechám jejich mámu odjet na celosvětový flám s naším nejbližším přítelem. Stačí, že si mě nevážíš natolik, abys tohle udělala. Nedovolím jim, aby si mysleli, že jsem největší paroháč na téhle straně Skalistých hor. Řeknu jim pravdu a nechám je, ať si to vyřídí sami.“

„To nemůžeš udělat. Budou si myslet, že jsem děvka…“

„Jak bys nazvala ženu, která uteče na roční výlet s mužem, který není jejím manželem?“

„Ale tohle je něco jiného. On umírá. Já bych ho utěšovala,“ tvrdila.

„Říkej tomu, jak chceš. Jestli to uděláš, budu ti říkat prostě a jednoduše coura,“ řekl jsem.

„Slíbil jsi mu přece ‚cokoli‘,“ řekla.

„Hezký pokus. Slíbil jsem mu cokoli. Ne kohokoli,“ řekl jsem. „Ale to mi říká, že jste o tom vy dva hodně mluvili… a se na to jen koukám zvenčí.

„Dělej, co cítíš, že musíš, zlato, ale nezapomeň, že činy mají své následky,“ dodal jsem.

Druhý den jsem to s Jaxem zkusil znovu.

„Brácho, jsme kamarádi už asi padesát let. Tohle mi nedělej, Traci,“ řekl jsem.

„To bude v pořádku, Rain. Nemiluje mě tak jako tebe,“ řekl Jax. „Jsi její manžel. Já jsem jen přítel. Miluje mě jako přítele, dobrého přítele, ale to je mnohem míň, než miluje tebe. Úplně se k tobě vrátí. Já budu jen vzpomínka. Doufejme, že dobrá vzpomínka, ale jen vzpomínka.“

„Ale co když tu nebudu, až se vrátí?“ zeptal jsem se.

„Nebyl bys tak hloupý, abys tu pro ni nebyl, až se vrátí,“ odpověděl a ani nezaváhal. „Miluješ ji. Jste manželé odjakživa. Tohle nebude trvat moc dlouho. Budu pryč. Mrtvý. A ona bude zase tvoje. Jen tohle mi dej, Rain, prosím.“

Zavrtěl jsem hlavou, vstal a odešel.

Sotva jsme ten večer začali jíst večeři, pustila se do mě u stolu, kde seděl Jax. Asi si myslela, že když se nenechám ušukat, abych souhlasil s jejich plánem, mohli by mě u stolu dvakrát přetáhnout do hádky.

„Žádný rozvod nebude, Rain,“ řekla. „Miluješ mě. Já to vím a ty taky. Já tě miluju a ty to víš taky. A Jax je náš nejstarší přítel… a umírá. Uděláme to pro něj.“

„To ti nemůžu slíbit, Traci. Vůbec s tím nesouhlasím…“ řekl jsem.

V následujících dvou dnech jsme měli ještě několik podobných rozhovorů. Třetí den se na naší příjezdové cestě objevila limuzína a Jax i Traci sešli dolů a každý nesl dva kufry. Nenabídl jsem jim pomoc se zavazadly.

„Tak takhle to bude, co?“ zeptal jsem se. „Moje žena a můj nejlepší kamarád si hrají na dům po celém světě a já tu mám jen čekat jako poslušný manžel paroháč. Možná, že když budu mít štěstí, tak umřeš dřív, než jsem čekal.“

Jax si při tom odfrkl. Manželka se rozzářila.

„Nikdy bych nečekala, že budeš tak malicherný a zlý,“ vykřikla.

„A já jsem nikdy nečekal, že ty budeš děvka a ty dravec,“ řekl jsem a otočila se od Traci k Jaxovi.

Sevřela rty a vypadalo to, že chce odpovědět, ale Jax se na ni podíval a zavrtěl hlavou.

„Nemusí to tak být,“ řekla Traci.

„Ale musí,“ odpověděl jsem o něco víc než šeptem.

Na to vyšla za Jaxem ze dveří.

Až do té chvíle jsme se s Traci nikdy nerozešli bez polibku na rozloučenou. Teď odjížděla asi na rok dělat manželku/společnici/děvku/sekretářku/pečovatelku mému bývalému nejlepšímu příteli a já jsem nedostal ani pusu na rty. Myslím, že mi to přesně ukázalo, jak na tom v těchto dnech jsem.

******

Pamatujete si na „válku proti drogám“ z šedesátých let? No, pokud jste nedávali pozor, tak jsme o ni přišli. A tak se zákonodárci rozhodli vzdát se nepříteli. Stále legalizujeme další a další věci, ale stále to nezastavuje velkou část kriminality spojenou s drogami.

Byli jsme na pokraji velkého kokainového zátahu, který by tento řetěz v našem regionu na nějakou dobu výrazně zpomalil, takže jsem měl následující týden v práci napilno. Protože na mě doma nikdo nečekal, mohl jsem pracovat, jak jsem chtěl nebo potřeboval, což mi bránilo přemýšlet o tom, že Traci odjela s Jaxem. Už to bylo pět dní a já jsem o své svérázné ženě neslyšel ani slovo. Abych byl spravedlivý, ani já jsem jí nevolal nebo nepsal, ale zase to nejsem já, kdo odešel.

„Ahoj, tati, jak se máš?“ zeptala se mě dcera Stella. Volala, zrovna když jsem se ten večer díval na televizi. „Už se ti stýská po mámě?“

„Ne, holčičko, maminka jako taková mi nechybí, ale chybí mi, že tu se mnou po večerech nikdo není. Přemýšlím, že si pořídím jako společnost psa,“ odpověděl jsem.

„Myslíš, že bude rok pryč? Myslíš, že strýček Jax má tolik času?“ vyzvídala.

„V tuhle chvíli by mohl klidně zítra umřít… a v tuhle chvíli by to našemu manželství stejně nepomohlo…“

„Počkej. Cože? Mluvíš o rozvodu? Vždyť máma říkala, že jsi jí dal svolení, aby strýčkovi Jaxovi pomohla,“ rozplakala se Stella.

„Vážně? To ti řekla?“ vyptávala jsem se. „No tak, Stelo, znáš mě líp než tohle. Nenechal bych svou ženu utéct si hrát se strýčkem Jaxem ani na tři dny, natož na rok.“

„Ty si myslíš, že se s ním vyspí? Já myslela, že mu bude jen pomáhat s knížkou, s léky a tak, víš, jako nějaká Girl Friday,“ řekla.

Musela jsem přiznat, že mě šokovalo, jak je moje dvaatřicetiletá dcera naivní.

„Nepotřeboval, aby ho tvoje máma hlídala, aby si dělal poznámky a rozebíral léky, Stel. Uvědom si to,“ řekl jsem.

Na druhém konci linky bylo dobrých deset vteřin ticho, než konečně zašeptala: „Jo. Jasně. Je mi to líto, tati.“

„Mně taky, zlato. Mně taky,“ zašeptal jsem zpátky.

O dva dny později mi poprvé zavolala moje žena a nebyl to jen veselý telefonát na uvítanou.

„Ty hajzle! Řekl jsi naší dceři, že jsem děvka!“ křičela na mě přes linku.

„Jsem v pořádku, Traci. Zvládám to i bez tebe. Doufám, že si užíváš výlet,“ řekl jsem ostře.

Slyšela jsem, jak se zhluboka nadechla. To bylo jedno z jejích poznávacích znamení, když byla naštvaná, ale věděla, že nemá pravdu.

„Jak se máš doopravdy?“ zeptala se podrážděným tónem. „Jíš v pořádku, staráš se o sebe?“

„Děkuju ti za zdvořilost, ale víš, že tě ani trochu nezajímám. A teď, co tě tak rozčílilo?“ zeptal jsem se.

„Řekl jsi naší dceři, že jsem děvka. Jak jsi to mohl udělat, Rain?“ zeptala se.

„Neřekla jsem naší dceři, že jsi děvka,“ odpověděl jsem. „Řekl jsem jí pravdu o tom, co jsi dělala s Jaxem, poté, co jsi jí rozhodně lhala….“

„Já jsem jí nelhala,“ přerušila mě Traci. „Jen jsem jí neřekla všechno.“

„Růže jiným slovem, Traci. Lež z opomenutí je pořád lež,“ podotkl jsem.

Očekával jsem ticho, kterého se mi dostalo.

„Podívej se, nehodlám vykřikovat tvé aktivity do světa, ale taky kvůli tobě nebudu lhát, zvlášť ne našim dětem. Jestli se cítíš provinile kvůli tomu, co děláš, tak bys to možná dělat neměla.“

„Skvělé. Teď jsi moje svědomí i můj manžel,“ vyhrkla.

„No, jsem si jistý, že jeden z těch titulů můžeme poměrně rychle zahodit,“ opáčil jsem.

„O tomhle jsme se bavili. Žádný rozvod,“ řekla.

„Ne, vy jste mluvili. Já jsem poslouchal. To nebyla diskuse,“ řekl jsem.

Neslyšel jsem žádnou odpověď ani žádný zvuk, takže jsem předpokládal, že hovor přerušila. To je jedna z největších nevýhod mobilů, pomyslel jsem si.

Následujícího večera mi nečekaně zavolal můj bývalý nejlepší kamarád. Přemýšlel jsem, že hovor vůbec nepřijmu, když jsem viděl, kdo to je, ale stiskl jsem nahrávání a zvedl to.

„No tak, Rain, víš, že jsi to Traci nemusel dělat,“ začal.

„Jako bys byl v pozici, kdy mě můžeš poučovat, ty zmrde. Nemusel jsi mi krást ženu,“ odpověděl jsem tiše a dělal, co jsem mohl, abych udržel svůj temperament na uzdě. „Ale když už jsi to udělal, měla by mít odvahu říct Stelle pravdu… celou pravdu, ne nějakou zkrácenou verzi, aby vypadala dobře. Je to děvka, ať už to chceš říct jakkoli, Jaxi. A ty jsi ten slizoun, který ji pomohl proměnit v takovou.“

Slyšel jsem těžký povzdech.

„Kterou část slova ‚umírám‘ nechápeš? Za rok už tady nebudu a vy dva budete sedět a tulit se k sobě na pohovce a nejspíš si na svého starého kámoše ani nevzpomenete,“ řekl. „Já ti ji neukradnu. Jen si ji na chvíli půjčím, zatímco budu podnikat poslední cestu kolem světa. Odepřeš jí ten výlet, který si, jak vím, nemůžeš dovolit?“ zeptal se.

„Ano, vzal, protože jsem sobecký parchant. Je to moje žena, a když si nemůžu dovolit vzít ji na cestu kolem světa, nemá se kvůli tomu kurvit!“ odsekl jsem.

„Kdy se z tebe stala taková ufňukaná spravedlivá mrcha?“ zeptal se.

„Dobrou noc, Jaxi.“

O dvě noci později mi přišla esemeska od manželky. Byla to její fotka ve skrovných bikinách, hluboce opálená a s napěněným drinkem v ruce. Prolistoval jsem doprovodný text a zjistil, že si užívala na plážích Portugalska a Španělska. Řekla mi, že se mě bude snažit informovat o „svém velkém dobrodružství“. To je od ní velkorysé, pomyslel jsem si. Neodpověděl jsem jí.

(No Ratings Yet)

Loading...

Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*