To byl i můj cíl už dlouho. Dobře se učit, hodně se naučit a snad i udělat při odchodu dojem. Už jsem netoužila ani nedoufala, že bych mohla na někoho zapůsobit. Vlastně nebylo nic, k čemu bych se vrátila. Nic, co by mě činilo šťastnou. A jediné, na co jsem opravdu dokázala myslet, byla možnost, že při tom ztratím Seru.
Mluvili jsme nejasně o odchodu. O tom, co by to znamenalo. Nemohla jsem se ubránit rostoucímu strachu, že nás okolnosti svedly dohromady a že to nevydržíme, jakmile se dostaneme zpátky. Přinejmenším jsme v reálném světě žily dost daleko od sebe. Ve stejné zemi, takže to nebyla nepřekonatelná vzdálenost, ale dost na to, aby nám vypadnutí z kontaktu připadalo příliš pravděpodobné.
Trávily jsme spolu každou noc, což mohlo být určitou útěchou, a často také bylo, ale taky jsem si nemohla pomoct, abych si neříkala, jestli jsme se obě jen nesnažily vtěsnat do sebe co nejvíc času, než to všechno zmizí.
Týmové tréninky probíhaly lépe, než jsem mohla alespoň doufat. Nebyla jsem zvyklá účastnit se čehokoli týmového, natož když šlo o hodně. Bylo to ale takové niterné uspokojení sledovat, jak se to dává dohromady. V procesu učení jsme se dost potáceli. Nikdo z nás nikdy pořádně netrénoval spolupráci. Málokdy se to týkalo nějaké naší lekce nebo testu. Ale nebylo to tak špatné, zvlášť když jsme se dokázali začít specializovat a zjednodušovat.
Zjistila jsem, že v tom jsem dobrá. V tom, že jsem viděla, v čem části našeho týmu vynikají a jak by se dali využít společně. Klíčové bylo přejít od prvků a toků, ve kterých byli členové našeho týmu dobří, a zobecnit je většinou do kategorií obrana a útok, s menším důrazem na mobilitu, podporu a zálohy, které mohly zasáhnout, kde bylo potřeba.
Nebyly to všechno moje nápady. Ani zdaleka ne. Několik našich členů mělo bohaté zkušenosti s videohrami a už dlouho se jim nepodařilo dostat se k nim. Některé představy, které si z těchto zkušeností přinesli, nám vůbec nepomohly, ale některé byly velmi užitečné, přinejmenším pro standardizaci naší základní taktiky.
Já jsem měla talent tyto nápady upřesnit, alespoň v tom smyslu, že jsem věděla, kdo by byl naší nejlepší volbou pro různé role. To mi přišlo přirozené poté, co jsem všechny pozorovala v akci během studijních skupin, a tím spíš, když jsme trénovali na skutečný boj.
Sera mě podporovala, ale byla z celého projektu zdaleka nejméně nadšená. Všichni ostatní tam byli, protože chtěli. Měli k tomu své vlastní důvody, ať už to byl pocit bezpečí nebo touha bránit ostatní, nebo dokonce sobecká touha po nějakém tom uznání, které se kolem nich rozléhalo. Sera tam byla jen kvůli mně a já si toho byla dobře vědoma.
Byla to všechno zábava a hra na dost dlouhou dobu, že i ona se tím chvíli tak trochu bavila. Všechno hypotetické. Stejně jako studium bojových umění; dávalo nám to obranné nástroje, ale bez důsledků toho, že bychom je museli skutečně použít.
To se změnilo, když se konečně ozval další poplach. Byli jsme ve třídách, ne shromážděni v nějaké skupině. Většina studentů se okamžitě rozběhla do svých pokojů, buď v běhu, nebo jen svižným tempem, které většina z nás v těchto dnech ovládala. Měli jsme za sebou příliš mnoho incidentů na to, abychom plně propadali panice, i když nebezpečí ve skutečnosti nebylo o nic menší než kdy dřív.
Já a těch několik momentálně přítomných spolužáků, kteří patřili do loveckého týmu, jsme si vyměnili pohledy a pak se společně cílevědomě pohnuli.
„Dobře,“ řekla jsem nahlas. „Vyrazíme na místo setkání. Uvidíme, kdo tam bude.“
Protože to byla část problému. Pokud jsme se náhodou už nesešli, potřebovali jsme, aby se nás sešlo dost, aby celá ta věc s bezpečím v počtu fungovala. A jak jsem se stále obávala, neexistovala žádná záruka, že se někdo skutečně objeví, až dojde na akci. Už to nebyla hloupá zábava.
„Štíty připravené vpředu,“ řekla jsem a vžila se do své ústřední role snadněji, než jsem čekala. „Vic uprostřed. Podívejte se, co najdete.“
Vic přikývl. Měl talent vycítit dost daleko. Sám o sobě nebyl hned tak užitečný, kromě vyhýbání se potenciálním nebezpečím, ale ve skupinách nám nesmírně pomáhal najít místa, kde nás bylo potřeba, a lokalizovat ostatní členy týmu.
Zpočátku jsme byli všichni dost napjatí, ale nic se vlastně nestalo, když jsme se dostali na jedno z našich míst setkání, to nejbližší. Vydechla jsem úlevou, když tam čekalo několik dalších členů týmu a za nimi se trousili další. Všechno se tedy nerozpadlo dřív, než to začalo.
Sešlo se nás rovných deset a já se rozhodla vyrazit s nimi. Bylo to víc síly soustředěné na jednom místě než v kterémkoli jiném případě, kdy jsem se rozhodla bojovat s nestvůrami, tak jako tak to mělo určité rysy „vyvolenosti“.
Hlavně mě trochu mrzelo, že tam není Sera, ale její třída byla v té době dost daleko od té mé. Vždycky se vědělo, že se nemusíme všichni snadno spojit.
Snažila jsem se své obavy potlačit, když Vic o pár chodeb dál zachytil nějakou paniku a my se k ní přesunuli. Moje mysl potřebovala být v přítomnosti.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Několik mladších studentů se řítilo za roh před námi a před něčím prchalo. Špatný způsob, jak se dostat do pokojů, ale někdy to bylo jediné, co mohl člověk udělat. Lekli se, když viděli, jak se naše skupinka cílevědomě pohybuje, ale jedna z nich na mě okamžitě upřela oči a místo aby pokračovala dál, přesunula se, aby se schovala za naši skupinu. Úleva z ní byla přímo hmatatelná a já přemýšlela, jestli patří k té poslední skupině, kterou jsem zachránila, nebo je to jen někdo, kdo náhodou poznal bezpečí, když ho viděl.
Nemusela jsem o tom dlouho přemýšlet, než se plíživé, kouřící úponky proplížily stejným rohem, kde se před několika vteřinami objevilo těch pár lidí. Chapadla se pohybovala pomaleji, ale opravdu dost rychle a znepokojivě, vzhledem k tomu, že zatím nebylo vidět, k čemu jsou připojená.
„Štíty nahoru,“ zavolala jsem polozbytečně, protože proudy už byly na místě, než jsem ta slova stačila vyslovit. „Pořádně na ně udeřte.“
Plameny, světlo, kyselina, hroty a různá další kouzla zasáhla blížící se úponky rychle a zuřivě a nedala jim žádnou šanci ustoupit, ba ani dosáhnout na nás. Po posledních dvou zoufalých zkušenostech to pro mě bylo trochu zklamání. Chapadla klesla a přestala se hýbat a po opatrném průzkumu jsme našli dál zbytek těla. Byl to nepořádek, na který se nedalo ani podívat jinak než jako na změť svíjejících se částí. Bylo to pomalé už poté, co si nechalo rozsekat velký kus sebe sama, a dodělat to byla snadná práce.
Překvapil mě výbuch jásotu, který následoval, a oslava. Nezdálo se mi, že by to stálo za to, ale možná to byla součást radosti. Bylo to snadné. Co víc si člověk může přát? Co jiného bylo smyslem toho, co jsme dělali, když ne to, aby byl proces co nejbezpečnější a nejefektivnější.
Nechal jsem se do jisté míry unášet nadšením, dokonce i žalostně vděčnými výrazy ve tvářích studentů, kteří na nás narazili. Ta jedna dívka, ačkoli jsme se za jejího burcujícího děkování na mě ani neslyšeli, byla jsem si docela jistá, že byla jednou z těch, které jsem předtím zachránila, jakmile jsem se na ni znovu podívala. Zajímalo mě, co to ze mě v její mysli dělá.
„Myslím, že bych mohl být její hrdina,“ řekla jsem Serě, jakmile jsem ji našla v jejím pokoji, a rychle jsem ze sebe vychrlil přehled událostí.
„Nejspíš,“ řekla Sera. „A tak zaslouženě, jak to jen hrdina umí.“
„Já ne… nečekal jsem to,“ řekla jsem. „Přišlo mi to příliš snadné.“
Povzdechla si. „Nejdražší Maggie, to je přesně ten druh věcí, které mi dělají starosti.“
„Ale…“
„Lehké je dobré a myslím, že to víš. Je to ten nejlepší možný výsledek, opravdu.“
„No jo, chci říct, že jsme samozřejmě chtěli snadný. Ale… co teď?“
Sera si povzdechla a zatáhla mě k sobě do postele. Jen mě objala, tentokrát jsme se my dvě ani tak moc neoblékaly.
„Nemusí být žádné ‚co teď‘,“ řekla. „Ještě ne.“
„Já vím,“ řekla jsem. „Ale nakonec.“
„Nakonec není teď.“
Zavrtěla jsem se, ale Sera mě jen pevněji sevřela. „Nevím, co se stane, až odmaturujeme,“ řekla jsem nakonec. „Vím, že jsme o tom trochu mluvily, ale myslím, že z toho začínám mít strach.“
„Bojíš se víc než toho, že ti eldritové budou trhat končetiny?“
„… vlastně jo.“
„No, přála bych si, aby ses nebála,“ řekla jemně. „Nějak to vyřešíme.“
„A co když ne?“ zeptala jsem se ještě tišeji. „Co když spolu nezůstaneme ani tam venku?“
„Toho se, kurva, bojíš?!“ zeptala se.
„Možná,“ řekla jsem trochu mrzutě.
„Tak se neboj. Řekla jsem, že něco vymyslíme, a taky to vymyslíme.“
„Budeme tak daleko od sebe.“
„Tak pojď zůstat se mnou.“
„Ha, jasně,“ řekla jsem.
„Proč je to vtipné?“
„To nemůžeme jen tak udělat,“ řekla jsem.
„Proč ne?“ Dožadovala se odpovědi. „Tady se můžeš postavit smrti, ale stěhovat se ke mně, to je přes čáru?“
„… na to se ptáš?“ zeptal jsem se.
„Myslím, že technicky vzato ano,“ řekla. „Ne že bych to myslela úplně přesně, ale přesto ano.“ Zhluboka se nadechla. „Nevím přesně, co se stane, až se dostaneme ven. Samozřejmě že nevím. Nedělala jsem si s tím starosti, dokud se to nestalo. Do té doby máme větší starosti.“
„Máš pravdu,“ řekla jsem. „Ale nepomáhá to tak, jak bych si přála.“
„Já vím, Maggie,“ řekla. „Já vím.“
****
Zůstávala jsem o své budoucnosti nepřesvědčená . Se Serou jsme se měly rádi a měly jsme ty nejlepší úmysly, pokud jsem to mohla posoudit, ale to nebyla žádná záruka. To jsem věděla až příliš dobře. A pořád tu byla otázka, co si se sebou počnu mimo ni, ať tak či onak. ‚Přítelkyně‘ nebyla pro většinu lidí kariéra.
Potřebovala jsem něco víc, něco, čím bych byla užitečná a produktivní i mimo éterické hranice školy. A pokud jsem měla být upřímná, potřebovala jsem něco, co by mě do jisté míry emocionálně podrželo, kdyby nám to se Serou nevyšlo. Nerada jsem na to vůbec myslela a většinou jsem to dělala jen okrajově, když jsem na to vůbec myslela, ale vždycky jsem na to myslela. Láska mi vždycky nestačila.
Přesto jsem se snažila co nejlépe využít čas, který mi rozhodně zbýval. Tak trochu jsem se vrhla do školních povinností a do Klubu lovců příšer, jak si někteří zvykli říkat. Vyčerpávala jsem se cvičením, jak jsem to dělávala před Serou, a snažila se být vždycky lepší v tom, na čem jsem pracovala. Nedostatek dalších upozornění – po té věci s chapadly už jen jedno – vedl k tomu, že se skupina stala spíš společenskou událostí než skutečnou zkouškou našich schopností. Několik z nás to stále bralo vážně, ale musela jsem se smířit s tím, že to prostě nebude zdrojem intenzivního soustředění, jak jsem chtěla, kromě toho, co jsem si z toho udělala.
Zbytek času jsem strávila posedle se Serou. Součástí mého odhodlání cvičit bylo i to, abych na sobě nelpěla tak silně, že bychom se rozešly ještě před maturitou, jak jsem se obávala. Čím víc se blížil termín, tím víc jsem ji potřebovala, tím víc jsem na ní lpěla.
Což fungovalo dobře, protože byla hned vedle mě. Uvědomila jsem si, že jsme byly obě znepokojeny naším potenciálním koncem, nebo přinejmenším jistotou, že se věci změní a my se možná změníme spolu s nimi.
Ke konci jsem iniciovala sex mnohem víc než obvykle. Ze všeho nejvíc jsem toužila po citové a fyzické blízkosti a vzájemné lízání byl docela dobrý způsob, jak toho dosáhnout. Bylo to také něco, co jsem mohla udělat pro Seru, o čem jsem věděla, že se jí líbí, a doufal jsem, že nám to pomůže udržet naše pouto nějakým nehmotným způsobem. Když si poprvé uvědomila, co dělám, protestovala, ale ne moc silně. Věděla jsem dost dobře, jak je těžké sebrat opravdové nadšení pro to, aby si člověk rychle odstrčil jazyk od kundy.
Z postelových hrátek se staly pravidelné hédonistické záležitosti, které často vedly k tomu, že jsme se navzájem vyčerpaly. Sprchy také nebyly bezpečné, protože jsem se začala na Seru vrhat, když se snažila jednoduše umýt, a byla jsem nucen nést následky, protože se teď místo toho kradla do mé sprchy, pokud jsem se nepohnula první. Vlastně jsme se tím staly poněkud nechvalně proslulé, protože jsme ve sprše obvykle nebyly samy a ani jedna z nás při tom nebyla tak potichu, jak by měla.
Něco se ve mně rozhodně změnilo, vzhledem k tomu, že jsem to stejně dělala dál. Dřív by mě mrzelo, kdybych věděla, že ostatní lidé vědí, že mám sex poblíž. Teď jsem to skoro nezaregistroval. Navíc sprchy pro mě byly výjimečné jako místo, kde jsem se poprvé dozvěděl o Seřiných citech. Připadalo mi trochu perverzní myslet na to, že sprchování s ní je pro nás smysluplné a romantické místo, ale to nic neměnilo na tom, jak jsem se cítila. Navíc jsme tam spolu byly neustále nahé, což byl další velký bod v její prospěch.
„Víš,“ řekla mi Sera jedné noci ve společné posteli. „Mám podezření, že se mě prostě až příliš snažíš svést.“
Zavrtěla jsem se a chvíli trvalo, než jsem vyplivla její kalhotky, které na mě použila jako roubík.
„Nemyslela jsem si, že tě musím svádět,“ řekla jsem.
„Já taky ne,“ řekla. „Což je jeden z důvodů, proč to bylo tak zvláštní.“
Právě mě donutila se udělat, takže se moje točící se mysl musela pro tento rozhovor trochu překalibrovat. „Tobě se to nelíbí?“ zeptala jsem se.
„Užívám si to náramně,“ ujistila mě Sera. „Ale ptám se, jestli si to užíváš i ty. Nejsi tak výstřední, Mags. Přesto jsi v poslední době pro všechno. Dokonce k tomu vybízíš. Dokonce mě i vyčerpáváš, což není snadné.“
Znovu jsem se zavrtěla a cítila, jak mám ruce přitisknuté za zády. Ležela jsem na přední straně a ona mi zápěstí svázala malým provazem s obvazem. Měly trochu prostoru k houpání, ale v tuhle chvíli jsem je nemohla k ničemu použít.
„No, víš, zbývá nám už jen tolik času,“ řekla jsem. „Mohla bys, um….“ Zvedla jsem boky a odlepila se od vibrujícího předmětu pod sebou.
Sera našla někoho, kdo vyrobil něco, co byl v podstatě ručně vyrobený vibrátor poháněný magií. Samotné vibrační kouzlo bylo obzvlášť důmyslné. Bylo to něco, čemu jsem v podstatě vůbec nerozuměla. Ocenila jsem však jeho účinky a tak trochu jsem si přála, abych ho měla po všechny ty roky, kdy jsem byla sama. Bylo s přehledem lepší než moje vlastní prsty.
Sera hračku zastavila, ale ve skutečnosti ji z mé kundičky nevytáhla. Což bylo v pořádku, jen jsem potřebovala trochu vychladnout po tom, co jsem se před chvílí tak dobře udělala.
„To je v pořádku,“ řekla. „Ale začínám se bát, že si myslíš, že jsme skončily, až odsud odejdeme.“
Napjala jsem se. Přesně to jsem si myslela. Nejspíš ne hned, ale věci by se změnily téměř okamžitě a pořád jsem nebyla přesvědčená, že by to z dlouhodobého hlediska nebylo k horšímu.
„Já prostě nevím, co se stane,“ přiznala jsem. „A… a do té doby chci být co nejvíc s tebou.“
„Trávíš víc času tréninkem,“ řekla a to obvinění bylo o to palčivější, jak bylo jemné.
Zavrtěla jsem hlavou. „Dobře, no, taky jsem nechtěla, aby ses mě nabažila. Byla to… byla to zvláštní rovnováha.“
Sera si povzdechla, políbila mě na tvář a ponořila se pro dalších pár olíznutí zadku. Nedávno mě seznámila s analingem, což jsem vždycky považoval za vtip. Ukázalo se, že je to šíleně příjemné, obzvlášť když člověku zároveň důkladně vibrují kunda a klitoris.
„Nenávidím se za to, že to říkám,“ řekla, „ale vlastně mi nemusíš dovolit všechny moje nejnemravnější fantazie. O některých věcech jsem si opravdu nemyslela, že bys na ně někdy přistoupila.“
„Ale byla to zábava, ne?“ zeptal jsem se.
„Velká,“ řekla. „Docela si to užívám. Vlastně ani nechci, aby to skončilo. Ale… Tak trochu chci, abys přestala dělat věci, které nechceš, jen abys mi udělala radost.“
Neohrabaně jsem se přetočila, což zahrnovalo i to, že jsem ji málem kopla do obličeje. Zamotaly jsme se do sebe a hihňaly se, jak jsme se srovnaly. Všechny ty nóbl, sexy věci dělala Sera ráda, a přitom to byly pořád ty hloupé, praštěné momenty, které mě dokázaly rozesmát nejvíc. Prostě jsem se cítila v její blízkosti na chvíli v bezpečí.
„Neudělala jsem nic, co bych nechtěla,“ řekla jsem pevně.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Zúžila oči. „Chtěla bys někdy, abych tě svázala a lízala ti zadek, dokud se neuděláš?“
„Samozřejmě že bych to neudělala,“ řekla jsem. „To by mě nikdy nenapadlo. Ale musíš si uvědomit, že ponecháni samy sobě bychom se nejspíš každý večer hodiny jen mazlily a ty bys byla sexuálně frustrovaná jako sviňa. A než si to vyložíš špatně, miluju věci, které jsi mi ukázala a které jsi se mnou chtěla dělat. Nebo ně mě. Teda nejsou to všechno zrovna moje marmelády, ale jsou s tebou a ty se bavíš, takže se bavím i já.“ Pokrčila jsem rameny. „A já se z tebe hodně udělám. Jako hodně. To se mi líbí.“
„To doufám,“ usmála se. Políbila mě na vnitřní stranu stehna. „Cítím se líp, když to říkáš takhle.“
„Všechno lepší?“
„Ne úplně lépe. Ale jo.“ Bezelstně se na mě usmála. „Chceš se ještě udělat?“
„Jsi nenasytná!“ Obvinila jsem ji. „Ale taky… ano. Prosím.“
„Dobře. Přetoč se zpátky. Hodná holka.“
Zavrtěla jsem se a kousla se do rtu, když mě nenuceně nazvala hodnou holčičkou. Měla na mě takovou moc, že jsem to s láskou ke všemu, co dělala, myslela opravdu, ale opravdu vážně. Byly věci, které bych od kohokoli jiného s největší pravděpodobností nesnášela, ale kvůli nimž jsem byla do ní naprosto zamilovaná.
Sera mi ještě chvíli lízala zadek a přitom mi pomalu třela kundičku. Ani na vteřinu jsem nevěřila, že to je všechno, co má v plánu, ne s tou její ďábelskou myslí a v podstatě volnou mocí, kterou jsem jí dala. Měla jsem pravdu.
Nakonec mě vytlačila na kolena, zápěstí jsem měla stále za zády, obličej stále pevně položený na posteli. Vibrátor, který předtím používala, byl zřejmě ještě univerzálnější, než jsem si představovala. Jeden konec zasunula do vlastní kundy a druhý do mé.
„Páni,“ zasténala jsem. „Ty mě chceš jen tak ošukat? Jen tak?“
„To byl nápad,“ souhlasila. „Nejsi na to?“
„Hodně se mi to líbí. Jen jsem měla pocit, že by to mohlo být romantičtější než mě svázat a strčit do mě svého robertka.“
Ušklíbla se. „Jasně, takže tolikrát jsem ti lízala kundičku a ty mi pořád budeš přisuzovat význam toho, že do tebe pronikám, že jo?“
„… ano?“
„Což, dovol mi připomenout, není ani poprvé, co jsem to udělala.“
„Poprvé takhle,“ řekla jsem obranně.
„Jo, to je.“ Sera se ve mně pomalu sunula sem a tam. Její ruce mě pevně uchopily za boky, což jí dodalo větší sílu při přírazech dovnitř. „Ale nemělo to být romantické. Jen sexy.“
Měla mě v hrsti. Bylo to pěkně žhavé. Zvlášť když znovu zapnula vibrace a my se o tu lahůdku mohly podělit společně, zatímco mi bušila do kundy.
Sera mě chvíli šukala, pořádně mě přitiskla k posteli a donutila mě mlaskat. Každou chvíli mi plivla na prdelku a třela ji palcem. Zalapala jsem po dechu, když do mě konečně strčila prst, nebyla jsem si jistá, co si o tom mám myslet, ale zjistila jsem, že můj orgasmus potom rychle bobtná, takže jsem musela přijmout její úsudek, že je opět úžasná.
Znovu jsem se udělala pro Seru, jako vždycky, když to opravdu chtěla. Dokázala se mnou dělat věci, kterým jsem někdy nevěřila, že jsou možné, věci, které byly pro mě a mou chráněnou malou mysl zcela nové.
Sotva mě po vyvrcholení nechala odpočinout, už mě přetočila na záda a posadila mi svou kundičku na obličej. V těchto dnech jsem byla s podobnými věcmi obeznámena lépe a spokojeně jsem ji vylízala, i když jsem byla ještě mírně omámený z vyvrcholení.
Sera mě potom rozvázala a objala mě, abychom společně vychladly. Byly jsme nahé, teplé a poněkud zpocené. Jediné, po čem jsem toužila, bylo přitisknout se k ní co nejtěsněji.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Miluju tě,“ řekla jsem jí.
„Já vím,“ usmála se. „Já tebe taky.“
Políbila mě na čelo a dál mě objímala, ale po naší výměně jsem v ní cítila trochu víc napětí. Jen nebylo na místě, abych zkoumala proč.
****
Přišel osudný den. Žádné kouzlo ani citové lpění tomu nemohlo zabránit. Byl to trochu výlet, když jsem si uvědomila, jak moc se mi nechce maturovat a opustit školu. Stala se nějakým způsobem uklidňující přítomností v mém životě a také místem, které rozhodně obsahovalo Sera. Vnější svět byl v mnoha ohledech mnohem riskantnější.
(No Ratings Yet)
Loading...
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*