Stále jsem ji líbala a prstila, zatímco si tiskla můj obličej ke své kundičce. Stále šeptala mé jméno a občas dokonce pevně tiskla mou hlavu mezi svá stehna.
Místo abych se cítila chycená a uvězněná, když mě k sobě tiskla téměř dusivě, cítila jsem se přitisknutá a milovaná. Klidně bych se na chvíli zřekla svobody a dýchání, jen kdybych mohla být tak hluboce potřebná pro její nádherný okamžik.
Pak to bylo, pokud vůbec mohlo, ještě lepší. Alespoň pro mě. Sera se líně usmála, protáhla se a vypadala úplně vyčerpaně. Musela jsem se prokličkovat zpátky po jejím těle, celou dobu ji líbat a obdivovat, a pak se na ni zhroutit, uvelebena v její čekající náruči.
Sex s ní byl příjemný. Opravdu příjemný. Ale mazlit se s ní potom nahá – teplá, měkká a milovaná – to byla úplně jiná úroveň. Patřila jsem k ní, citově i fyzicky, tak, jak jsem to nikdy předtím necítila. Ani zdaleka ne.
„Děkuju,“ řekla a dala tomu tečku polibkem na můj nos.
Slastně jsem se zavrtěla a mimochodem se o ni ještě trochu otřela. „Nemůžeš mi děkovat za všechno,“ řekla jsem.
„Jasně, že můžu.“
„A za co ti mám teda děkovat, když už jsi to vyřkla?“
Rozesmála se jasným trylkem šťastné, sexuálně uspokojené dívky. „Tohle byl pro mě dokonalý sen, Maggie.“
„I po té věci s tím, že jsi málem umřela?“ zeptala jsem se.
„Zvlášť po tom. Chci říct, že si o tom asi musíme ještě promluvit. Ale já teď nechci. Chci tu s tebou jen ležet.“
„Dobře,“ řekla jsem. „Já taky.“ Znovu jsem se k ní přitulila, ani trochu mě neunavovalo posouvat se a cítit na sobě její nové a úžasné části. „Díky, že jsi tak jemná.“
Sera si odfrkla. „Podvodnice. To se nepočítá. To není nic, co bych udělala.“
„Ale počítá,“ trvala jsem na svém. „A právě jsem tě vyjedla jako správná bohyně, takže to musíš přijmout.“
Tomu se náležitě zasmála a přitiskla si mě pevněji na prsa. Usmála jsem se a zavřela oči, užívala jsem si každou vteřinu toho všeho, mírný záchvěv jejího smíchu a tak vůbec.
Sera nás uložila a nějak přes nás oba přetáhla pomačkané a zamotané peřiny. Jako bych zvládla být ještě teplejší a útulnější, než jsem byla. Takhle mě uspávala a já jsem chtěl jenom ležet navždycky vzhůru s ní.
„Miluju tě,“ přistihla jsem se, že šeptám.
Sera kolem nás stále ještě přikrývala prostěradla a já si myslela, že to zprvu neslyšela. Nevadilo mi, jestli neslyšela, nebo jestli slyšela, ale nevěděla, jak odpovědět. Nějak jsem si s tím nedělala starosti. Byla jsem dokonale šťastná a ještě dokonaleji zamilovaná. Prostě to bylo tak, jak to bylo.
„Ty to myslíš vážně, že jo?“ řekla nakonec a hlas se jí lehce zadrhl.
Znovu jsem otevřela oči a zmateně se na ni podívala. „Co se děje?“
Zavrtěla hlavou, ale já jsem zachytila, jak jí přes veškerou snahu uniklo několik slz. „Nic se neděje. Vůbec nic,“ řekla.
Otřela jsem jí tváře a stále se na ni hluboce dívala. „No, přesto pláčeš.“
„Jo, jsem šťastná, ty idiote,“ řekla. „Já tě taky miluju, ty drahocenná hloupá maličká.“
Jasné slunce v mém srdci se až bolestně zvětšilo a zahřálo, naplnilo mě sladkým nektarem citu a zbožňování.
„To je asi ten nejurážlivější způsob, jakým jsi to mohla říct,“ řekla jsem a nedokázala bojovat s mohutným úsměvem na tváři.
„Buď tohle, nebo se zhroutit v slzách,“ zašeptala. „Není to fér, víš, tak brzy poté, co jsi mě udělala, jsem se rozbrečela. Jsem teď křehká.“
„Sakra,“ řekla jsem. „Já jsem vážně dobrá. To jsem netušila.“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Sera se zachichotala a já doufala v další z jejích láskyplných urážek. Ona mě ale jen pevně objala a tentokrát si ke mně zabořila obličej, přestože pro ni bylo obtížnější se takhle zespodu přizpůsobit. Padla jsem částečně na bok, stále z větší části na ní, ale podporovala jsem ji dostatečně svou vlastní vahou, abych ji nechala dělat, co chtěla. Pak jsem ji držela stejně blízko, jako ona mě.
Chvíli jsem se soustředila, abych zhasla světla v pokoji, a pak jsem se usadila, abych si užila každou zbývající vteřinu našeho společného času, než nás vezme spánek. Jedinkrát bych byla ráda, kdybych ani nezamhouřil oko, a místo toho mě noc ukradla až příliš brzy.
****
Druhý den moje sláva jen vzrostla. To mě velmi mrzelo.
Alespoň pár věcí pracovalo v můj prospěch. Do Sery jsem byla už teď neskutečně zamilovaná a laškování ostatních studentů mi jen těžko snižovalo náladu, když jsem se na ni mohla podívat nebo jí stisknout ruku, pokud jsem ji náhodou držela.
Bylo tu také společné břemeno. Sera a Naomi se tentokrát naštěstí dělily o slávu a já jsem byla šťastná, že mohu povzbuzovat jejich uctívání namísto svého vlastního. Derek si od mladších studentů také odnášel svůj díl pozornosti. Zejména těch, které včera večer uzdravil.
Dokázala jsem si sotva představit, co bych dělala, kdyby se obdiv nerozprostřel na několik párů ramen.
Odvrácenou stranou toho všeho bylo, že bylo bolestně zřejmé, že jsme se Serou spaly spolu. Ti, kteří nás znali dost dobře na to, aby to viděli, nám k tomu s potěšením gratulovali nebo si nás dobírali a v rozhovorech se na to nějak neustále potutelně naráželo. Myslela jsem si, že to děláme nenápadně. Mýlila jsem se, jak naznačovala rostoucí hora důkazů.
„Mají z nás prostě radost,“ ujistila mě Sera.
„Šťastná za tebe,“ zabručela jsem.
„Za nás obě,“ trvala na svém. „Možná víc ze mě, protože do mého romantického života investují už déle, ale jsou šťastní i za tebe.“
Zavrtěla jsem se. „No, mohli by být šťastní alespoň v soukromí.“
„Takhle přátelé nefungují, má drahá,“ řekla lehce.
Povzdechla jsem si. „Před tím tě nikdo nevaroval.“
„Má to být dobrá věc.“
„Před tím tě taky nikdo nevaroval!“
Sera se zasmála a nechala to být.
Na pár dní jsme si od naší studijní skupiny odpočinuly. Vlastně pauzu od všeho jiného než od základů. Od vyučování, práce v hodinách a hlavně od jídla. Zasloužily jsme si trochu odpočinku a zotavení, a co víc, potřebovaly jsme čas o samotě jedna s druhou.
Emocionální přehrada byla opravdu dobře prolomena. Nešlo ani tak o to, že bychom se Serou trávily víc času než dřív, každopádně ne o moc, ale podstatně větší procento z něj připadalo na vysoce intimní činnosti.
Z velké části, zejména ze Seřiny strany, to znamenalo více lízání kundiček, než jsem kdy považoval za praktické. Abych byla spravedlivá, před ní jsem o tom nepřemýšlela skoro vůbec, ale i tak to bylo hodně.
„To tě to nikdy neomrzí?“ zeptala jsem se jí jednou, zatímco se mi znovu zabořila mezi stehna.
Podívala se na mě s tváří, která by byla dokonale nevinná a andělská, nebýt mých šťáv, které měla všude na bradě. „Nedokážu si to představit.“ odvětila.
Také jsem se zmínila, že mi je líto, že mě vylizuje mnohem častěji než já jí. Jen se zasmála a odmítla to brát jako vážný problém.
„Maggie, já vím, co chci,“ řekla mi, zatímco se se mnou tak hezky mazlila. „Nemusíš mě vůbec lízat, když nechceš. O to nejde. Chci říct, že je to úžasné a prosím, udělej to, ale opravdu to není o vyvrcholení. To můžu udělat sama, když budu potřebovat.“
„Ale ty mě chceš lízat pořád,“ řekla jsem. „To není fér.“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Nerada se na to takhle dívám,“ řekla Sera a nečinně mi třela palcem bradavku sem a tam. „Tady nejde o orgasmy. Není to o férovosti. Jde o to, jestli jsme obě šťastné, ne? Obě šťastné z toho, co spolu máme. Líbí se mi, když tě lížu a udělám tě. Líbí se mi být sexuálně intimní. Tobě se víc líbí romantická intimita.“
Nad tímhle jsem se musela zamyslet. „Opravdu?“
„Tedy, myslím, že ano,“ řekla. „Myslím, že to záleží na tobě. Ale jestli si myslíš, že jsem si nevšimla, že ti jde o držení za ruce, kradmé mazlení a sexy objímání, tak se šeredně pleteš.“
Vřele jsem se začervenala. „Tyhle věci mám ráda,“ přiznala jsem. „A… společné sprchování.“
„Ha, jo. To je fér. To byla tak trochu součást našeho prvního rande. Pravděpodobně.“
„Velmi pravděpodobně,“ řekla jsem. Kousla jsem se do rtu. „Pořád tě chci někdy udělat.“
„Já vím. Toho si vážím.“
„Můžeš mi říct, jestli chceš víc. Opravdu můžeš.“
„Nedělej si s tím starosti, Maggie,“ zašeptala. „Mám, co jsem chtěla.“
****
Postupně jsme se opět vrátili k pravidelnému rozvrhu. Většinou to znamenalo trávit více odpoledního a večerního času s naší studijní skupinou. Trochu jsem bojovala s tím, abych se vrátila ke společenské stránce, ale zjistila jsem, že jsem ráda, že se můžu vrátit k učení nových postupů a technik, k věcem, které by hodiny nijak zvlášť nepokryly.
Hodně jsem toho skutečně nasála. Metody, které někteří z naší skupiny objevili, jak dosáhnout klasické manipulace s živly novými a jednoduššími nebo silnějšími způsoby, byly pro mě občas docela přínosem. Ty, které se mnou rezonovaly a usnadňovaly mi život. Toky, které byly úplně nové a zcela odlišné, ale přesto pro mě srozumitelné, mě zaujaly a fascinovaly na úplně jiné úrovni a některým z nich jsem někdy věnovala asi až příliš mnoho času a energie.
Spousta flow mi zcela unikala a já se zlepšovala v tom, že mi to prostě nevadilo. Znalost živlů jsem potřebovala k tomu, abych prošla kurzy, ale věci jako léčení a teleportace neživých předmětů nebyly nutné, i když by bylo super cool je znát.
Podvědomě jsem tíhla k tomu, abych si osvojila více bojových dovedností. Dávalo mi to smysl vzhledem k mým nedávným nebezpečím, navíc v tom spočívaly některé z mých nejsilnějších stránek. Oheň zůstával mým nejlepším, nejsilnějším a nejuniverzálnějším proudem, zejména s větším tréninkem a novým pochopením mých schopností. Moje nová specializace na temnotu – tak jsem tomu stále říkala, přestože to nebylo úplně přesné – tomu jen pomohla. Byla méně bezprostředně uspokojivá než oheň, ale její absence okázalosti mohla být i výhodou.
Tak nějak matně jsem si uvědomovala různé schopnosti všech ostatních, některých víc než jiných. Přesto mi chvíli trvalo, než jsem se opravdu posadila, pozoroval a pomalu dávala dohromady nějaký nápad.
„Mohli bychom to tu chránit,“ řekla jsem nahlas.
Sera se na mě zamračila. „Cože?“
„Mohli bychom! Jako naše skupina. Ne jen my dvě, ktréí se řítíme do nebezpečí,“ řekla jsem. „Mohli bychom získat na svou stranu početní převahu.“
Sera se podívala na naši studijní skupinu, prohlédla si ji a pak se vrátila ke mně. „Tedy… možná, předpokládám.“
„Nemyslíš si, že je to dobrý nápad?“
Sera si povzdechla a posadila se vedle mě. „Já nevím. Myslím, že ještě nejsem úplně připravená na to, abych znovu lovila příšery.“
„Aha, jo, ne, třeba….“ Rozpačitě jsem si odhrnula vlasy. „Jsi v pořádku?“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Já nevím,“ odpověděla Sera tiše, položila svou ruku na mou a tak nějak ji tam nechala. „Ale mám strach, když na to zase pomyslím.“
„Sakra, Sero, promiň,“ řekla jsem a cítila, jak se začínám třást. „Já vím, že je to hloupost. Nechtěla jsem, aby ses tak cítila.“
„Já vím,“ řekla. „Není to tvoje vina. Udělali jsme správnou věc. Nebudu říkat, že ne. Ale děsí mě pomyšlení na to, co by se mohlo stát mně nebo… nebo tobě.“
Přikývla jsem. „Tak nějak proto jsem si myslela, že by nás mohlo být víc,“ řekla jsem tiše. „Takhle je to bezpečnější. Víc lidí, kteří by nám kryli záda.“
„Protože máš v plánu to udělat znovu,“ řekla Sera, aniž by z toho udělala otázku.
„Myslím, že ano,“ řekla jsem a hlas se mi mírně zachvěl. „Já… mohla bych v tom být dobrá. A dělat něco užitečného.“
„Maggie….“
„No, já přece musím něco dělat, ne?“ řekla jsem. „Dřív nebo později. Nemůžu být donekonečna jen tvůj rozvažeč jazyků.“
Sera se při tom k mé úlevě skutečně ušklíbla. Tón rozhovoru mě uvnitř až příliš kroutil.
„Já vím, Maggie. Opravdu vím,“ řekla. „Nečekám, že přestaneš s tím, co děláš. Udělali jsme správnou věc. Možná to budeme muset udělat znovu. Jen… celá ta událost byla taková divoká jízda. A pak jsme se spolu vyspali a bylo to úžasné a já chci ten pocit zažít znovu. Ale mám strach. Čím víc myslím na to, že se jednou kousneš až moc, tím víc se mi dělá uvnitř špatně. A… a myslím, že bys mohl, protože jsi to ty.“
Nevěděla jsem, jak na to reagovat. Místo toho jsem jen tiše seděla vedle Sery, její ruku jsem měla pořád na své, ale ne sevřenou tak, jak jsem to měla obvykle ráda. Připadala jsem si jako hrozná přítelkyně, když jsem ji nutila dělat si o mě takové starosti. Taky se mi ale nelíbila představa, že bych se měla vzdát toho, v čem jsem byla pravděpodobně nejlepší, kvůli tomu, abych byla trochu v bezpečí.
Tohle byly druhy dilemat, kterými jsem se nemusela zabývat, když jsem byla sama a zapírala. Na jednu nebo dvě absurdní vteřiny mi ta doba chyběla, než jsem si uvědomila, jak hloupé to bylo. Bylo mnohem lepší mít věci a lidi, o které jsem se mohla náležitě starat, i když to bylo někdy ošemetné.
Chtěla jsem ten večer ten pocit předat Seře. Vyjádřit, jak moc pro mě znamenala. Z velké části jsem zvolila strategii pomalého svlékání oblečení a líbání po celém těle, nakonec jsem se jí dostal mezi nohy a lízala jí kundu.
Sera vznesla ty nejznámější námitky, ale většinou mě nechtěla zastavit.
„Nemusíš to dělat jen proto, že mám nějaké starosti,“ řekla. „Nemusíš mi nic vynahrazovat.“
Pokrčila jsem rameny a pohodlně se uvelebil mezi jejími stehny. „Samozřejmě že nemusím. Ale chci.“ Vážně jsem se na ni podívala. „Někdy to chci dělat. Jen možná ne tak často jako ty.“
„Já vím, Maggie,“ odvětila. „Jen nechci, abys měla pocit, že musíš něco dokazovat. Omlouvám se za dnešek. Bylo to divné.“
„Musím si něco dokazovat,“ řekla jsem. „Někdy… někdy je hezké opravdu vědět, jak se kdo cítí, že?“
„To je,“ řekla. Pohladila mě po vlasech. „Cítíš se nadržená?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Záleží mi na tobě,“ řekla jsem. „Miluju tě. I… Nevím nutně, co si počít s tím, že se o mě nebo o nás bojíš. Ale chci, abys věděla, co cítím.“
„To vím,“ ujistila mě.
Stejně jsem ji olízla. Potřeboval jsem to, bez ohledu na to, co říkala. Někdy jsem chtěla dělat věci jen pro ni. Byly jsme rozdílné v tom, jak jsme se vyjadřovaly, a to bylo v pořádku, ale neurčovalo to všechno.
Pro příští chvíli byla moje, abych ji zbožňovala. Pořád jsem nebyla zdaleka taková vylizovačka kundiček jako ona a možná ani nikdy nebudu. Přece jen na tom pracovala víc. Ale já jsem do svého úsilí i do ní vlila svou lásku. Alespoň to jsem dokázala.
Můj jazyk ji obdivně olizoval, znovu a znovu. Prsty jsem tančila kolem jejích pysků, po klitorisu nebo nakonec uvnitř ní a nacházela místa, která ji nutila tak dobře se kroutit a kňučet. Líbala jsem ji s láskou a chtíčem, přitiskla jsem se k jejímu klitorisu a sál ho, nechala jsem svůj jazyk, aby ji laskal se všemi procítěnými emocemi, na které má slova nestačila.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Všechno bylo tak jednoduché, když jsem měl ústa na její kundičce. Činy a emoce tak byly mnohem snazší. Nemyslela jsem si, že právě proto se to Serě tak líbilo, ale dost dobře to mohlo být její součástí.
Donutila jsem ji, aby se pro mě udělala, a připadala jsem si jako malá sexy bohyně, když jsem ji nechala explodovat na svém jazyku a prstech. Dokonce jsem ani nepolevila, jak bych to dělala normálně. Dala jsem jí pauzu, jistě, ale nenechala jsem to všechno skončit. Nepřestávala jsem lízat, nepřestávala jsem živit plamen. Byla celá moje, dokud jsem pokračovala. Nikam nechtěla odejít.
„Maggiiieee,“ zakňourala.
Ignorovala jsem její žalostnou prosbu, kromě toho, že mě z toho brněl klitoris, když jsem ji slyšela takhle vyslovit své jméno. Bylo úžasné, co všechno se mnou dokázala udělat bez větší námahy a aniž by to chtěla.
Stejně nechtěla, abych přestala. Ani ne. Na to jsem ji znala víc než dobře. I kdybych ji neznala, stačilo by mi, jak mě její prsty ve vlasech téměř bolestivě tlačily do zátylku a držely mě tam, kde jsem byla.
Zasyčela mé jméno, zasténala a zadýchala se až k druhému vyvrcholení, které nás oba zanechalo pěkně vyčerpané. Věnovala jsem její kundičce několik polibků na zahřátí, pak jsem se líně doplazila zpátky k ní a milostivě jí dovolila, aby mě hladila a mazlila se se mnou, zatímco jsme spolu ležely a pomalu usínaly.
„Víš, že to nemusím dělat,“ zašeptala jsem jí. „Můj nápad z dřívějška. Je to nebezpečné. Já to vím.“
Sera dlouho mlčela, ale její prsty mi stále utěšeně přejížděly po páteři. „Měl bys to udělat,“ řekla. „Byla bys v tom dobrá.“
„Jsi si jistá?“
Zasmála se, jemně a bez humoru. „Ne.“
„Ne?“
„Nevím, jestli bych si někdy byla jistá.“ Povzdechla si. „Bratr mě varoval, abych se tady nezamilovávala. Abych se nezaplétala. Je to složité.“
Cítila jsem, jak se mi na tváři objevil široký úsměv. „Miluješ mě,“ řekla jsem šťastně.
„Sklapni,“ vyhrkla. „To jsi přece věděla.“
„Ráda to slyším,“ řekla jsem.
„Jen… jen se nenech sežrat,“ řekla.
„Um….“
„Příšerami. Myslela jsem příšerami, samozřejmě.“
„Hehe, jasně.“
****
Druhý den jsem se se svým nápadem svěřila zbytku skupiny. Byla jsem nesmělá a nejspíš jsem to moc dobře neprodala, ale byl to pro mě docela velký krok už jenom proto, že jsem to vůbec udělala.
Zpočátku jsem se setkala s nejistými reakcemi, i když konverzace se postupem času stáhla mým směrem.
„Když už máme dělat hlouposti, tak klidně jako tým,“ řekla Naomi. „A být u toho co nejbezpečnější.“
„Mohli bychom se, víš, připravit na boj, kdyby bylo potřeba,“ navrhla Celene, novější členka. „To ale neznamená, že musíme něco dělat. Ale můžeme být připravené. Chci říct… věci se dějí, ať chceme, nebo ne.“
Vzpomněla jsem si na to, jak jsme se Serou byly poprvé přepadeny a jen pouhá panika a síla vůle nás z toho dostaly. „Věci se mohou stát,“ souhlasila jsem. „Myslím, že… Myslím, že jako tým bychom byli lepší. I kdyby jen tak, jak říká Naomi, když děláme hlouposti, tak se aspoň snažíme.“
Zdálo se, že nezávazný postoj k účelovému zapojení pekelných stvoření zvítězil. Nebylo snadné chtít se znovu a znovu vystavovat nebezpečí, ale bylo velmi uklidňující myslet na to, že budeme připraveni, kdyby to někdy bylo nutné. Alespoň tak jsem si to představovala.
Pro mě osobně a bez ohledu na zbytek skupiny jsem měla stále pocit, že to potřebuji. Dávalo mi to smysl, který jsem jinak neměla. Bylo mi příjemné chránit mladší, slabší studenty. A samozřejmě i Seru, nehledě na to, že jsem ji opět vystavila nebezpečí. Dokonce i moje pověst, jakkoli jsem z ní byla mrzutá, tu a tam plíživě představovala nějaké klady. Jako například to, že mě lidé poslouchali, když jsem něco navrhovala. Dokonce i to, co bylo na papíře nejspíš hrozný nápad.
Bylo znepokojivé uvědomit si, že svým způsobem vedu ostatní. Jistě, dobré. Tak jsem to chtěla. Ale nebyl to přirozený řád věcí.
Ale stejně jsem to dělala. Všichni mi věnovali pozornost, když jsme se pokoušeli o první společný trénink. Ne že bychom se na chvíli někam dostali. Mnohem víc se diskutovalo o tom, jak budeme sakra postupovat. Naštěstí někdo provedl výzkum skupinového boje – zřejmě jako vedlejšího zájmu a koníčku – a mně stačilo podpořit jeho návrhy, aby to tak bylo.
„Tohle se mi nelíbí,“ zašeptal jsem Seře. „Všichni mě poslouchají.“
„Jo, kotě,“ řekla. „To máš za to, že se chováš jako hrdina a tak.“
„Nejsem! Ani ne. Teda tak nějak. Myslíš?“
„Jo, myslím. To je část toho, co mi dělá starosti. Hrdinové se setkávají s tragickými konci, víš.“
„Nemusí,“ zamumlala jsem. „Mohou žít šťastně až do smrti.“
Sera mi věnovala podpůrný úsměv, ale ne takový, který by naznačoval, že mi věří. Když na to přišlo, ani já jsem jí příliš nevěřila. Boj s projevenými nočními můrami nebyl zrovna šťastný život. Přesto to bylo zřejmě to, co jsem chtěla a na co jsem se připravovala.
****
Byl to tak trochu emoční hlavolam, jak jít dál. Nic v mém životě nechtělo být jednoduché.
Mohla jsem se toho svého projektu vzdát a věnovat se studiu a Seře. To by asi bylo rozumné. Do maturity stejně zbývalo jen pár měsíců, a jak se datum blížilo, cítila jsem z toho paradoxně úzkost.
Chtěla jsem odejít. To chtěla většina lidí. Škola nebyla místem, kde se člověk má radovat, ale kde se má učit. Jakmile jsme toho měli dost, byl čas vrátit se do skutečného života. Už teď se nezávazné hovory mezi našimi spolužáky čím dál víc stáčely k tomu, co lidem chybělo ze skutečného světa.
(No Ratings Yet)
Loading...
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*