Sny a noční můry 06

Kousla jsem se do rtu. „Mám tady vážně sexistickou krizi,” řekla jsem.

„Ha, sexistická. To je dobré.”

„Myslím to vážně!”

Sera nastavila tvář do neutrálnějšího výrazu. „Dobře, vážný režim. Pojď do mě.”

„Nedráždi mě!”

„Promiň, já jen… Nechápu, v čem je problém.” Sera pokrčila rameny. „Bylo by kouzelné, kdybych řekla ‘hej, líbíš se mi’ a ty bys řekl ‘já taky’ a pak bychom se pomuchlali. Zvlášť ve sprše. Ve sprše, hehe.”

Snažila jsem se ignorovat divoce šťastný úsměv, který Sera dostala, když zřejmě pokračovala a představovala si, jak se spolu líbáme, místo abychom seděly na mokré podlaze jako podivínky.

„Ale fakt jako stačí, když na to aspoň myslíš,” pokračovala Sera a setřásla své zamyšlení. „To je větší šance, než jsem se bála, že dostanu.”

„Nechci být zlá,” řekla jsem. „Ale… na chvíli to není o tobě.”

„Dobře?”

„Chci říct, jako že mám strašně silný uvědomění, že vůbec netuším, kdo se mi líbí,” řekla jsem. „Jako kluci nebo holky nebo enbys nebo vůbec někdo.”

„Ohhh.”

Odhrnula jsem si mokré vlasy dozadu a opřela si hlavu o zeď za sebou, zírala nahoru a mrkala na vodu, která mi přistála kolem očí. „Než jsem přišla na tuhle školu, bylo mi to jedno,” řekla jsem. „Měla jsem větší problémy a byla to jedna z těch věcí, kdy tak nějak slyšíš, že lidé začínají chytat city v různém věku. Moji kamarádi se začali zamilovávat do spolužáků nebo celebrit a já jsem občas taky předstírala, že jsem zamilovaná nebo tak něco, ale nijak zvlášť mě to netrápilo. Prostě jsem si myslela, že se to stane, až se to stane. Jako v romantickém filmu, kde uvidím toho pravého kluka, zamilujeme se do sebe a všechno to vyjde.”

Zavrtěla jsem hlavou. „Asi jsem předpokládala, že to bude kluk. Protože víš, heteronormativita a tak. Myslím, že to nebylo vědomé.”

„Jasně,” řekla Sera. „To dává smysl.”

„A taky jsem se v té době potýkala, víš, s nedostatkem rodičovské lásky. Díky tomu mi randění nepřipadalo tak důležité. A pak… jsem přišla sem. A vrhla jsem se do učení a cvičení, a myslím, že už víš, jak jsem obecně zanedbávala svůj společenský život. Prostě… mě nenapadlo přehodnocovat nějaké romantické nebo sexuální preference.” Zadívala jsem se na Seru téměř prosebně. „Je se mnou něco v nepořádku?”

Znepokojeně na mě hleděla, pak se rozhodla a připlula ke mně. Objala mě kolem ramen a přitáhla si mě do nepříjemného objetí. Napadlo mě, že se budu držet zpátky, ale dlouho mi to nevydrželo. Když mě objala – nahá, mokrá, kluzká a nemotorná, jak jsme byly -, hned jsem jí objetí oplatil a přitiskl se k ní stejně pevně jako ona ke mně.

Na takovém objetí bylo něco fascinujícího. Byla měkká a nádherně se tiskla a ta fyzická i citová blízkost mě hřála na více způsobů. Cítila jsem se ještě rozechvělejší než předtím. Bylo to příjemné. Svým způsobem to bylo i děsivé, ale cítila jsem se v bezpečí a bylo o mě postaráno.

„Možná to budeš muset pustit,” zašeptala jsem. „Protože já nechci.”

„Ha, vtip je na tvé straně, jestli si myslíš, že tě pustím první,” zašeptala.

Usmála jsem se a přitiskla se k ní ještě pevněji. Opět mi nevadilo, že si to užívá. Nevěděla jsem, co se jí na takovém objímání líbí, kromě zřejmé odpovědi, kterou bylo všechno, ale byla v tom vítána, pokud jsem od ní na oplátku čerpala dostatek útěchy.

Svým způsobem jsem dokázala ocenit i její sexuální stránku. Například naše prsa se tiskla k sobě a naše tváře se tiskly k sobě, když si opřela bradu o mé rameno. Seděla mi téměř přímo v klíně, a kdybych chtěla, mohla jsem ji snadno chytit za zadek.

Sera se většinou chovala slušně. Její ruce se netoulaly, kromě toho, že mě občas pohladily po zádech. Sem tam mě pohoupala a konejšivě zabroukala, ale zůstalo to spíš u platonického utěšování než u něčeho nepřístojného.

„Bavíš se?” zeptala jsem se po chvíli, která mohla být klidně trapná, ale prostě byla dál příjemná.

„Nesmírně,” řekla. „Klidně si v budoucnu udělej nahou krizi, kdykoli budeš chtít, prosím.”

„Ha, dobře, teď jsi perverzní,” řekla jsem.

Sera se uchechtla a pokusila se mě pustit, ale já jsem se nenechala tak snadno odbýt. Ne že by se mi bránila, když si uvědomila, že ještě nejsem připravená ji pustit.

Jediný ústupek důstojnosti, který jsme udělaly, bylo nakonec přesunutí do pohodlnější a udržitelnější polohy, protože Sera celou dobu trochu divně balancovala, ale očividně si nehodlala stěžovat, i když se křečovitě držela tam, kde byla. Tentokrát jsem ji nechala, aby si pevně sedla, a schoulila jsem se jí na klíně, nechala jsem ji, aby mě držela v náručí a šimrala mě v oblasti, kde se spojoval můj krk a rameno.

„Víš, jak je těžké nechat tvoje prsa na pokoji, když na mně takhle sedíš?” zeptala se.

„To nepůjde,” zamumlala jsem zasněně. „Nenechám tě, aby ses z toho perverzně vykrucovala. Až toho budeš mít dost, můžeš to sakra říct svými velkopanskými slovy.”

Výhody kouzelné sprchy, předpokládala jsem. Opravdu jsme tam mohly sedět, jak dlouho jsme chtěly, a nedošla nám teplá voda. Dostaly jsme se do bodu, kdy by pro naše účely byla nejspíš efektivnější vana, zejména proto, že neexistoval ideální způsob, jak se opravdu pohodlně posadit přímo pod sprchu, ale to byl až druhotný problém. I nepřímo ohřátá voda nám poskytla dostatek tepla k pohodlnému posezení po neomezeně dlouhou dobu.

  Jak jsem se stala hotwife 01

„Tak takhle umřu,” povzdechla si Sera. „Umřít hlady přišpendlená pod mokrou, nahou holkou.”

„Mám předpokládat, že ti to až tak nevadí?” zeptala jsem se.

„Příhodně, to už jsem si naplánovala na náhrobek,” ujistila mě Sera. „Takže se to pěkně vyřešilo. Moje rodina bude nejspíš naštvaná, uvědom si. Jakkoli mě tahle smrt osobně naplní, postrádá jistou důstojnost pro ty, kteří ji budou muset potom vysvětlovat.”

Zachichotala jsem se, zatímco jsem si opřela hlavu o její. „Někdy nemůžu ani s tebou,” řekla jsem.

„To je škoda. Zůstala jsi se mnou.”

Sera mě těmi několika slovy tak zahřála a rozechvěla uvnitř. Nebyl jsem o nic blíž vyřešení záhady, o koho mám sakra romantický zájem, ale nechtěla jsem ji ztratit. Opravdu, opravdu ne.

„Pořád můžeme být přátelé, ne?” řekla jsem. „I když… Takhle tě nemůžu mít ráda?”

„Musím se tak brzy opakovat?” dožadovala se lehce. „Řekla jsem, že jsem šťastná, že mám jen šanci, a myslela jsem to vážně.”

„Jen si to ověřuju.”

„Ale ano, aby bylo jasno, nepřestanu se s tebou kamarádit, jestli to takhle dopadne.”

Přikývla jsem. „Dobře.”

Cítila jsem hřejivou záři její lásky ke mně. Snad platonické lásky. Nebo nějaká směs různých druhů smíchaných dohromady. Cítila jsem lásku přímo k ní. Opět ne úplně jasná směs, o jaký druh lásky se jedná, ale přesto tam byla.

Nečinně jsem si hrála s jejími vlasy, protože to bylo po ruce. Sera se nestyděla přitisknout hlavu přímo k mé dlani a povzbuzovala můj dotek jako kotě, které říká ano dalšímu drbání. Milostivě jsem jí vyhověla.

„Sero?” řekla jsem líně.

„Maggie?”

„Víš, že máš ve vlasech pořád kousky příšerky?”

****

Byla jsem ze své nové popularity mírně otrávená. Mělo to smysl a vlastně to přinášelo i výhody, ale já jsem hlavně chtěla mít čas, abych si všechno vyřešila sama. Místo toho jsme se se Serou neustále setkávaly s pozváním, abychom si k nim přisedly ve třídě nebo u jídla, nebo se spolužáci tlačili kolem místa, kde jsme se rozhodly sedět v každém případě.

Zpočátku jsem se s tím nárůstem pozornosti nedokázala vyrovnat. Spoustu času jsem trávila v zóně a odcházela do svého pokoje, když jsem měla možnost. Znamenalo to nechat Seru, aby se vypořádala s větším než spravedlivým podílem rozhovorů a slávy, ale ona to stejně zvládala lépe než já a já nevěděla, že mám nějaké jiné snadné možnosti.

Můj ústupek ve snaze podpořit ji, který byl, pravda, motivován i trochu sobecky, spočíval v tom, že jsem třetí noc po incidentu stála v pyžamu přede dveřmi a psychicky se připravovala na to, že se vrátím, místo abych vděčně padla do postele.

Bylo už po večerce a na chodbách nikdo nebyl, i když bylo lepší být ostražitý před všemi strašidly, která by mohla číhat v okolí. Neměla by tam být, ale jak jsem teď věděla z první ruky, ne vždy to něco znamenalo.

Znepokojeně jsem se tiše plížila k Seriným dveřím a zaklepala na ně. Ne z ohrožení života nebo z toho, že by na mě čekal nějaký fanatik, který by mě přepadl s otázkami o zabití příšery a o tom, jestli teď chci být nejlepší kamarádka, protože jsem tak skvělá, přičemž to druhé jsem v duchu parafrázovala na spoustu věcí, které mi lidé v posledních dnech říkali. Byla jsem nervózní, protože jsem se Sery předem nezeptala, a bylo dost daleko od mé komfortní zóny porušit etiketu a požádat o vstup tak pozdě v noci.

Moje obavy byly neopodstatněné. Sera opatrně otevřela dveře natolik, aby mohla vykouknout ven, a tvářila se zmateně a nejistě. Změnila se, jakmile uviděla, kdo jsem, a otevřela dveře dokořán, rozzářená mou přítomností.

„Je po večerce,” informovala mě Sera.

„Já vím,” řekla jsem a rozpačitě se přenesla. „Tak to bys mě asi měla pustit dovnitř.”

Zasmála se, vtáhla mě do pokoje a znovu za námi pevně zavřela.

„Nečekala jsem, že se ke mně vydáš tak brzy,” řekla.

Zrudl jsem sytě do ruda. „To není…”

„Škádlím tě, Mags. Posaď se.”

Vrhla se na postel a já se opatrněji posadila vedle ní. Chvíli jsme mlčely, jeden zmatený okamžik, a pak mi začala vyprávět o svém dni. Ty části, u kterých jsem ještě nebyla. Vděčně jsem se ponořila do její všednosti, jako by to všechno bylo úplně normální. Přistihla jsem se, že chci, aby to bylo normální. Chtěla jsem být jen s ní a nemuset o ten prostor bojovat s celým zbytkem školy.

Když už jsme se vydaly na cestu, zůstaly jsme vzhůru nejspíš příliš dlouho, až jsme obě zívaly a bojovaly, abychom nebyly první, kdo navrhne spánek. Povídaly jsme si o tom, jak dokážou být někteří lidé otravní, když si teď myslí, že bychom se o ně mohly otřít slávou, přetřásali jsme tu pavoučí potvoru a postupně jsme si začaly vyprávět staré vzpomínky z dřívějška. Než nás na několik let zavřeli do školy. Většinou šlo o bezvýznamné věci, ale pro nás důležité a příjemné na vzpomínání.

  O víkendu...

Nakonec jsme se podvolily a zalezly jsme si společně pod deku, každá nejdřív na svou stranu, nebo jak nejlépe jsme to dokázaly s postelí ustlanou pro jednoho.

****

Musela jsem se smířit s prudkým nárůstem naší studijní skupiny. Chtěla jsem, abychom tam byly jenom já a Sera, ale byl to nejlepší kompromis, který jsem měla k dispozici, abychom se trochu zbavily většiny davů. Znamenalo to vybrat spolužáky, kteří se připojí k našim cvičením, a tím vybrat jakousi elitní skupinu. Nechtěla jsem takový vliv, ale prostě jsem se našla v takové pozici.

Většina ze Seřiny skupiny kamarádů se k nám přidala, ti měli, co se mě týkalo, přednost. Roztroušeně i další studenti, především na základě mých omezených pozorování, kdo nebude příliš otravný, kdo by mohl být prospěšný nebo kdo by mě mohl konkrétně naučit věci, se kterými jsem měla problémy.

Přinejmenším ta poslední věc byla změna v mé osobě, za kterou jsem vděčila Seře. Samotná představa, že se spoléhám na odbornost někoho jiného, kdo mi pomůže, a přiznání, že by se mi pomoc vůbec hodila.

Moje volba se mi docela rychle vyplatila, protože jsem objevila celý nový svět způsobů, jakými moji spolužáci komunikovali s magickými toky. Většina z nich mi příliš nepomohla, ale některé ano. Dokonce i ty, které samy o sobě nic nedělaly, mě přiměly přemýšlet o živlech a jejich manipulaci různými způsoby, což byl bonus sám o sobě.

„Mám pocit, že by se naše hodiny měly zlepšit,” řekla jsem. „Jsou tam všechny ty věci, o kterých jsem nikdy nevěděla. To je přece smysl toho, že nás učí, ne? Říct nám tyhle věci.”

Naomi, která mi zdánlivě vždy věnovala malý spokojený úsměv, když viděla, že jsme se Serou spolu, zavrtěla hlavou. Jak jsem zjistila, dokázala to se svým studiem myslet docela vážně, a ne jen proto, aby při něm vypadala báječně, což byl můj předchozí nejlepší odhad.

„Záleží na tom, jak se na to díváš,” řekla „A o tom, k čemu si myslíš, že ta škola je. Obvyklý argument je, že to není všechno a konec magie. Slouží k tomu, aby do nás vštípila základy a snažila se zajistit, abychom ovládali své toky natolik, že nebudeme snadným cílem pro magii vysávající noční můry. Nebo jiným podobným hrozbám tam venku, jako jsou mágové směřující ke zlu a ne k dobru.”

Zamrkala jsem na ni. „To je neuvěřitelně stručně promyšlené.”

Pokrčila rameny. „Taky mě to už někdy napadlo. Že nejspíš existuje lepší způsob. Stejně jako ve světě věd, i tam je k dispozici stále více vzdělání. Více myšlenkových směrů. Jenže tohle není úplně to pravé místo. Tohle je v jistém smyslu naše základní škola. Jestli mi promineš tu slovní hříčku.”

Zasténala jsem jak při představě, že jsem prošla všední základní školou, abych byl vržena zpět do jiné, tak při způsobu, jakým Naomi formulovala své tvrzení. Nebyla to v žádném případě dobrá slovní hříčka, ale nedávno jsme ve skupině diskutovali o tom, jak elementární teorie magie stále více zastarává a objevují se nové způsoby přístupu k tokům, některé s neuvěřitelně fascinujícími výsledky.

Ukázalo se například, že Derek má působivě obratný dotek, pokud jde o léčení a odhalování jinak nepostřehnutelných nemocí a infekcí v těle. Manipulovat s krví samotnou nebylo tak těžké, protože to byla jen komplikovaná voda. Mnohem složitější to bylo, když se ještě nacházela v někom jiném, a také to ve většině případů představovalo vážné faux pas. Ale jít skutečně hlouběji a vyčistit krev nebo okolní tkáně a orgány, to byla úplně jiná věc. Derek nebyl zrovna na úrovni doktora, ale vážně jsem mu záviděla.

Asi největším prasknutím mé bubliny bylo opravdu zjištění, jak jsou všichni v naší studijní skupině zkušení, i když to bylo někdy ve velmi nicotných aplikacích. Veškerý čas jsem strávila snahou zvládnout své lekce a naprosto jsem ignorovala vedlejší projekty, ke kterým se většina studentů dostala, když je zaujal nějaký objev nebo zjistili, že vynikají ve specifickém použití svých magických proudů.

„Nezhruť se mi tady,“ řekla Sera a pohladila mě ten večer po vlasech.

Tentokrát jsme byly v mém pokoji. Sotva jsem si začala lámat hlavu nad tím, jak často je v pořádku vkrádat se v noci do jejího pokoje bez úmyslu mít sex a jestli se pro ni nestávám zdrojem frustrace, objevila se místo toho u mých dveří a nesměle se zeptala, jestli může dál. Byla jsem tak šťastná, že jsem ji pevně objala a nepustila, dokud se jí nepodařilo vmanévrovat nás obě do mé postele a společně nás do ní svrhnout.

Od té doby jsme spolu netrávily každou noc, ale ty oddělené se stávaly vzácností. Buď jedna, nebo druhá z nás se skoro vždycky po večerce vytratila ven a občas jsme to udělaly obě najednou a chichotaly se, jako by nám prošlo něco nemravného, když jsme se potkaly uprostřed chodby.

Nebylo to tak, že bychom se doopravdy dostaly do potíží. Pravidla tu byla spíš kvůli bezpečnosti než kvůli trestům a večerka byla hlavně pokusem o to, aby všichni byli každý den ve svých pokojích v určitou dobu, protože když je člověk venku sám, je dost zranitelný.

  Dvě pod kontrolou 02

Škola byla postavena na tom, že studenti se mohou a budou občas rozhodovat sami, a snažili se zmírnit rizika a zároveň si uvědomit, že se tak či onak stane průser. Upřímně řečeno, následky za hloupost tu byly tak daleko za malichernostmi, jako být po škole, že bylo nejlepší respektovat pravidla už kvůli nim samotným.

Nic z toho samozřejmě Seru ani mě nezastavilo, a dokonce si myslím, že se nám oběma líbila myšlenka, že budeme ve svém společném čase trochu obezřetní. Všichni kolem nás věděli, že jsme… něco. Což bylo zhruba totéž, co jsme věděli my. Ale pokud šlo o mě, nikdo ve skutečnosti nepotřeboval vědět o našich věcech víc.

O Seru jsem si nadále dělala trochu starosti, protože jsem věděla, že po mně chce víc, pokud budu mít někdy chuť to opětovat, a já prostě nevěděla, co s tím. Připadalo mi, že jsem neměla dost času na to, abych to vyřešila. Byly jsme teď pořád se skupinkami nebo spolu, a když jsem byla opravdu sama, byla jsem většinou vyčerpaný nebo jsem se uklidňovala z přílišné společenské aktivity.

Ale drobnosti jako vzájemné sušení vlasů vzduchem a lehké mazlení byly věci, na kterých jsme se obě mohly snadno shodnout, a tak jsem se ve své snaze o intimní-ale-ne-sexy doteky stala hédonistkou.

„Nehroutím se,” zamumlala jsem a nechala Seriny hbité prsty, aby mě zbavily obav. Když chtěla, dokázala mě prakticky donutit vrnět jako kočku, která se nechává drbat.

„Začínáš být frustrovaná z toho, kolik toho nevíš,” řekla. “Nemysli si, že to nevidím.”

„No, je toho hodně!” řekla jsem. „A není to skoro fér, protože většina z toho nikdy nebyla v učebních osnovách, aby se s tím začalo.”

„Nikdo neví všechno,” řekla Sera. „Ani ti nejsilnější mágové tam neumějí všechno. Je to jako se vším v životě. Každý je dobrý v něčem jiném.”

Zavrtěla jsem se a posunula hlavu v jejím klíně, dokud mě pevně neuchopila a neusadila zpátky.

„Mags,” řekla jemně. „Nejde tady o to, že bys měla pocit, že musíš být nejlepší, aby sis znovu zasloužila pozornost, že ne?”

„… ne?”

„To je ano.”

Nafoukla jsem se. „To není fér. Právě proto mi chybí být úplně sama. Nikdo, kdo by mi nepříjemně četl myšlenky.”

„Nemůžu ti číst myšlenky, Maggie,” řekla a jemnými konečky prstů mi pročísla vlasy. „Ale už tě znám dost dobře. Opravdu ti chybí samota?”

Podívala jsem se na ni. Byly jsme k sobě v takovém divném úhlu, ona na mě zírala dolů do klína a tak, ale i tak mi představa, že už se na ni nebudu moct takhle dívat, připadala velmi nechutná.

Byla jsem si jistá, že Sera nepokládá vážně míněnou otázku. Že věděla, že o to ve skutečnosti nestojím. Přesto ve mně ta otázka zkroutila uzel tak pevně, až to fyzicky bolelo.

Rychle, naléhavě jsem se posadila a málem jsem se se Serou praštila do hlavy, kdyby sebou dostatečně rychle neškubla. Otočila jsem se k ní čelem a všimla si, jak se její výraz mění z škádlivého na ustaraný.

„Nechci být sama,” řekla jsem, hmátla po její ruce a cítila, jak se mi do koutků očí derou slzy. „Nechybí mi to.”

„Mags….”

„Miluju tě,” řekla jsem, zuřivě se červenala a mrkáním zaháněla slzy, které mě hrozily zaplavit při pomyšlení, že už ji nebudu mít. „Vím, že to není úplně tak, jak bys chtěla. Možná jen ještě ne. Ale panebože, Sero, nevím, co bych si bez tebe počala.”

Sera se začervenala stejně hluboce jako já. Otevřela ústa, jako by chtěla něco říct, ale hned z nich nic nevyšlo. Stejně mě to táhlo k jejím rtům, přitahovala mě k nim nějaká síla větší než moje vůle nebo smysl pro sebe.

Přiblížila jsem se k ní a volnou ruku jsem položil na její krk, jen jemně. Říkala jsem si, že nevím, co dělám, přestože jsem se na svůj cíl mrtvě soustředila. Nezbývalo mi než se pohybovat pomalu, abych jí dala šanci zareagovat, kdyby to nechtěla, ale to se samozřejmě nestalo. Kdyby nic jiného, její oči se rozzářily doširoka, když jsem se sklonila k polibku.

Naše rty se setkaly v rozpačitém, ale úžasném pohlazení. Poprvé jsem někoho políbila. Věděla jsem, jak líbání vypadá, ale skutečný pocit byl mnohem jemnější, mravenčí a elektrizující, než na co jsem byla připravená. Od prvního doteku jsem byla závislá.

Pevně jsem držela její hlavu, jako bych se bála, že se příliš rychle odtáhne. Nebylo to něco, čeho bych se musela obávat. Nikam se nechystala. Jestli něco, tak spíš to, aby nebyla příliš dychtivá. Cítila jsem, jak mi polibky nejistě oplácí, pomalu se k nim propracovává a zjišťuje, na co jsem připravená. Její jazyk, který vystrčila a jen tak tak mi přejel po horním rtu, mě přiměl zakňučet nejistotou a touhou, ale opravdu to byla jen potřeba vzduchu, která mě přiměla se znovu odtáhnout.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Jestli jste na webu strávili příjemné chvíle, zvažte jeho podpoření.