Vrátila mi to stejným způsobem, její nohy nebyly o moc teplejší než moje.
Chvíli jsme pak byly v klidu, i když jsem ještě nemohla usnout. Když jsem spala vedle Sery, cítila jsem podivnou směs pohodlí a nepohodlí, a nemohla jsem jedno od druhého oddělit.
Dlouho poté, co jsem se domnívala, že Sera usnula a vzhůru jsem jen já, stále ještě příliš rozrušená na to, abych skutečně usnula, se posunula a zamumlala:
„Maggie?“ řekla.
„Jo?“
„Jsi ještě vzhůru?“
Vytřeštila jsem oči. „Sero, nejsi tak opilá ani ospalá, aby ses ptala na takové hlouposti.“
Tiše se zachichotala. „Ne, nejspíš ne. Maggie?“
„Ano?“
„Opravdu se mi líbíš. Víš to, že?“
To přímé přiznání mě trochu zaskočilo, ale úplný šok to nebyl. V poslední době mi na ní začalo velmi záležet a bylo potěšující a příjemně šimrající slyšet, že je to opětované, i když trochu moc přímé na to, abych to zvládla s grácií.
„Ach, ano, v to jsem doufala,“ zamumlala jsem rozpačitě. „Já, víš, ty se mi taky líbíš. Opravdu tě mám ráda,“ upřesnila jsem.
Sera spokojeně přikývla a položila ruku mezi nás, dlaní naplocho ke mně. Nejistě jsem se kousla do rtu a přitiskla svou ruku na její. Po vteřině nebo dvou její prsty vklouzly mezi moje a naše ruce se propletly. Rozesmálo mě to a byla to poslední věc, kterou jsem si pamatovala, než jsem blaženě omdlela.
Následující den byl očistný, a to v podstatě ve všech samozřejmých ohledech.
Sera a já jsme svlékly její postel a svázaly všechno naše poskvrněné oblečení, včetně pyžama ze včerejší noci, a odnesly je do prádelny. Byl to magicky poháněný prostor, ale v podstatě šlo o všemi oslavovanou prádelnu. Rozhodly jsme se poslat naše prádlo několikrát, abychom se ujistily, že je čisté. I když vzhledem k tomu, že šlo o magický, a ne mechanický systém, to nejspíš nebylo potřeba. Přesto bylo pro klid duše nejlepší být důkladný.
„Chybou je,“ řekla jsem, když jsme se vydaly na snídani, „že teď je poskvrněné i oblečení, které máme na sobě.“
Sera si povzdechla. „Já vím. Musíme si dát pozor, abychom neuvízly ve smyčce praní oblečení. Dlouhá sprcha se o to postará. Jen se teď potřebuju hned najíst.“
Souhlasila jsem s jejím hodnocením, měla jsem hrozný hlad. Svačiny a chlast nás na noc udržely, ale obě jsme nutně potřebovaly pořádné jídlo.
Když jsme se chopily jídla a naplnily si tácy, okamžitě jsme vzbudily zvědavost spolužáků. Nebyly jsme ani z poloviny tak zaneřáděné jako včera, ale čisté jsme nebyly ani náhodou. A zřejmě, už se o nás šířila fáma. Neměla jsem tušení jak. Pokud jsem věděl, byly jsme se Serou jedinými svědky mé šťastné pyromanie.
Její kamarádi nás bombardovali, jakmile jsme si k nim sedli, což situaci alespoň trochu objasnilo, i když na můj vkus ne dost.
„Ty jsi to vážně udělala, že jo?“ vytřeštil Trev oči.
„Je to pravda?“ přidal se Max. „Opravdu?“
Sera zuřivě zrudla, s čímž jsem tak trochu souhlasila, ale tak silnou reakci jsem od ní nečekala. „O čem to mluvíš?“ zeptala se.
„O té věci s broukem,“ trvala na svém Naomi. „Jamie říkal, že Lily říkala, že Aaron viděl Mags, jak ji úplně usmažila. Je to pravda, že jo?“
„Musí to být pravda,“ řekl Trev. „Pořád mají ve vlasech kousky.“
Sera se viditelně uvolnila. „Aha, to. Jo, to udělala.“ Věnovala mi postranní úsměv a natáhla se vedle sebe pro mou ruku pod stolem. „Maggie mě zachránila.“
„Sero,“ postěžovala jsem si, když se ke mně obrátily všechny oči.
Ale moje touha nebýt středem pozornosti byla k ničemu. Byla jsem rozcuchaná a přála jsem si, aby se to, když už se to musí stát, stalo, až budu reprezentativní, ale stejně se to stalo. Nikoho jiného zřejmě stav mě a Sery až tak moc netrápil, protože se kolem nás stále víc tlačila naše obvyklá skupina přátel a stále větší hlouček stolů kolem nás.
Dostalo se mi spousty poplácávání po zádech a blahopřejných stisků ruky. Přistihla jsem se, že když jsem byla zasypána komplimenty, opětuji poděkování. Spousta dalších otázek na mě dopadala jako kulometná palba a většinu z nich jsem byla nucen ignorovat, protože přicházely a odcházely příliš rychle. Byly to většinou varianty, jak jsem to udělala, jaký to byl pocit, jestli jsme to vystopovaly schválně, jestli jsem se bála, kolik studentů to dostalo jako první a jestli jsem to udělala z pomsty.
Poslední druh otázek mi trochu ztěžoval život. Přišla zpráva, že ano, zdá se, že ze včerejšího večera chybí nejméně dva lidé, i když to technicky vzato ještě nebyl důkaz ničeho. Bohužel to nebylo poprvé, co došlo ke smrtícímu vniknutí do školy, a nebylo by to ani naposledy.
Zastavení té nestvůry, když už jsem to udělala, mi mělo přinést dočasnou slávu, ať už jsem chtěla, nebo ne, a předpokládala jsem, že to bylo opravdu spravedlivé. Bylo to obtěžující, to bylo všechno.
Možná bych v záchvatu paniky odletěla, kdyby nebylo Seriny přítomnosti a její ruky, která neopouštěla mou. Po chvíli jsem si myslela, že by ji z mého sevření nevytrhla, ani kdyby se snažila.
Obě jsme jedly jednou rukou a ona ji ze mě čas od času sundala, aby zopakovala příběh o mém zabíjení příšer. S každým vyprávěním si ho trochu přikrášlila, což jsem se snažila ignorovat, přestože jsem měla nutkání být věcná. Někdo jiný, kdo vypráví mírné lži, je lepší než já, kdo podrobně popisuje pravdu, usoudila jsem.
Jít potom do sprch byla ještě větší úleva, než by byla před naším společenským blitzem. Čistota soupeřila se soukromím a klidem, kterých jsem si cenila víc. Obzvlášť příjemné bylo, že celý zbytek školy šel do třídy, jen já a Sera jsme se místo toho rozhodly pro delikvenci, protože jsme měly pocit, že si to zasloužíme.
Moc jsem to potřebovala. Nezvládla bych celé dopoledne plné spolužáků, kteří by mě „zákeřně“ vyšťourávali, abych se dozvěděla víc podrobností o tom, co jsem provedla. Potřebovala jsem se emocionálně vzpamatovat z toho, s čím jsem se už vypořádala.
„Omlouvám se za to všechno,“ řekla Sera z kabinky vedle mě.
Pokrčila jsem rameny a libovala si v horké vodě, která mi stékala po těle. Nejdřív jsem se ani nesnažila umýt, jen jsem nechala sprchu, ať dělá, co umí.
„Ty za to nemůžeš,“ řekla jsem. „Asi jenom drby.“
„V tomhle případě je to pravda,“ podotkla.
„No, ano. Ale stejně.“
„Tobě se ta pozornost vážně nelíbila, co?“ konstatovala. „Bylo to dobré, víš. Přemožitelé příšer jsou vzácní. Alespoň pokud jde o něco opravdu nebezpečného. Můžeš to přetavit na nejrůznější výhody, když budeš chtít.“
Jen při té představě jsem pocítila úzkost. „Myslím, že raději ne.“
„To je fér. Ale ta možnost tu je.“
Zavrtěla jsem se a snažila se zůstat v pohodlí okamžiku a očistném teple sprchy. „Nemyslím si, že jsi z toho opravdu o tolik šťastnější než já,“ řekla jsem.
„Jak to myslíš?“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Myslím tím, když nás poprvé začali vyslýchat,“ řekla jsem. „Byla jsi stejně rozrušený jako já. Viděla jsem to.“
„To není… to je… to bylo něco jiného,“ vyprskla.
„Co jiného tam bylo?“ zeptala jsem se. „Nějaké další momenty, které v poslední době změnily společenský život a které jsem přehlédla?“
Jen jsem si ji dobírala, byla jsem jen trochu sarkastická, ale Sera přesto ztichla, jako by ji to bodlo. Cítila jsem se špatně, ale aniž bych jí viděla víc než na temeno hlavy, nebyla jsem si jistá, jestli se opravdu něco děje, nebo jestli se zase projevila moje paranoia. Bylo lákavé vystrčit hlavu přes přepážku mezi námi. Což se dalo udělat, pokud měl člověk sklony k riskantním sportovním manévrům v kluzké sprše. Ale to by samozřejmě bylo porušení etikety. Musela jsem prostě mlčky trpět, dokud znovu nepromluvila.
Jak už to tak ale bývá, dokázala jsem se ovládat jen tak dlouho. Můj citový stav byl dnes ráno křehký. Ne úplně špatný, ale rozhodně ne odolný. To a taky jsem začínala být opravdu znechucená z toho, kolik příšerného sajrajtu jsem si i přes naši včerejší snahu dál nacházela na těle a hlavně zamotaného ve vlasech.
„Hej, myslíš, že bys mi mohla pomoct?“
„Cože?“ zeptala se, jako by ji to zaskočilo. „S čím?“
„Nevím, jak ty, ale já se chci ujistit, že jsem čistá. A to mi samotné dělá potíže.“
Úzkostlivě jsem polkla a uvědomila si, že ji technicky vzato oklikou žádám, aby se ke mně připojila ve sprše. Což bylo v pořádku, tím jsem si byla celkem jistá, protože skromnost musela jít někdy stranou a tohle byl jeden z těch případů. Kdyby jí to vadilo, mohla vždycky říct ne.
„Nejspíš máš pravdu,“ řekla Sera a zněla trochu podrážděně. „Ty… chceš, abych tam šla za tebou?“
„Ledaže bys měla mnohem delší ruce, než si myslím,“ řekla jsem a pokusila se o vtip, ale měla jsem pocit, že to moc nesedlo.
Sera zase ztichla, ale sprcha utichla a já jen stěží rozeznávala tiché klapání jejích nohou. Musela jsem jí otevřít, jen jsem se trefila do malého zámku na dveřích, abych ji pustila dovnitř.
Když se dveře otevřely a já rozpačitě ustoupila pod spršku, vypadala strašně rudě. Následovala mě a znovu za sebou zavřela dveře. Záměrně jsem se otočila zády, jednak z praktických důvodů, jednak proto, abych se snažila nebýt posedlá výrazem její tváře.
„Promiň,“ zamumlala jsem. „Tohle mohlo být divné.“
„Ne,“ řekla Sera rychle. „Je to dobrý nápad. Je to… potřeba.“
Nadskočila jsem, když mě její prsty náhle zasáhly do zad, a pak jsem se zavrtěla při vědomí, že už našla kousek příšery, který jsem přehlédla.
„Jak se to tam vůbec dostalo?“ postěžovala jsem si.
„To nevím,“ řekla, „ale vydrž.“
Chvěla jsem se i v horku sprchy, když mi její lehký dotek tančil po kůži. Byla to mezi námi zvláštní směsice intimity a klinické praxe, když mi čistila zadek. Její doteky podél páteře a ramen se mi docela líbily, i když jsem si nebyla jistá, jestli to tak má být. Jen jsem se cítila trapně, když se přesunula na můj zadek.
„Je to, ehm, v pořádku jít níž?“ zeptala se.
Přikývla jsem a zkřivila obličej při pomyšlení na to, co na mně stále ulpívá. „Dělej, co potřebuješ,“ řekla jsem. „Jen chci, aby to zmizelo.“
Byla docela jemná, dokonce nejistá, když mi trochu roztáhla zadek a ujistila se, že jsem v pořádku. Chtěla jsem si myslet, že není šance, aby se na taková místa něco dostalo, ale obě jsme se prostě musely smířit s tím, jak moc se ten nepořádek rozšířil. Jako umírající kletba od té pavoučí věci, kterou jsem vypreparovala.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Příště mi připomeň, že mám příšery zabíjet čistšími způsoby,“ zabručela jsem.
„To by bylo dobré,“ souhlasila. „Buď tu příští vyhodíš do vzduchu míň, nebo mnohem víc. Ideální bude okamžité zpopelnění.“
„Heh, jo. Myslíš, že jejich kousky jsou vždycky tak… přilnavé?“
„Doufejme, že to nebudeme muset zjistit.“
Pevně jsem přikývla a pak se pomalu rozplývala, když mi Sera myla vlasy. Pořád to bylo nechutné, že v nich pořád nacházela kousky, ale aspoň jich opravdu nezbylo tolik, a její prsty masírující šampon do mé hlavy byly přímo božské. Jak z fyzických důvodů, tak z důvodu mé duševní pohody, protože to znamenalo, že budu čistá, sakra.
Trochu mě zklamalo, když se mnou skončila, protože jsem si tu pozornost užívala. I když jsem si uvědomovala, že je to asi divné. Kromě toho jsem byla čistá, což byl celý smysl téhle záležitosti.
Další na řadě byla Sera, což ve mně vyvolávalo určité obavy, protože to znamenalo mou aktivitu. Bylo jednodušší být pasivním účastníkem takového procesu. Navíc mi připadala taková stydlivá.
„Tohle nevadí, ne?“ zeptala jsem se, sotva jsem držela prsty dál od jejích zad.
Sera trhavě přikývla. Podívala se na mě přes rameno a znovu se začervenala. „Jo. Samozřejmě. My… my se musíme očistit. A tak.“
„Dobře. Jen se mi zdá, že jsi trochu na nervy,“ řekla jsem.
Přejel jsem jí rukou po zádech a snažil se moc nepřemýšlet o tom, čeho se dotýkám, když jsem jí z kůže drhnula pár stop něčeho, co, jak jsem doufala, byla jen krev.
„No, to asi jsem,“ řekla Sera.
Zamračila jsem se. „Nikdy jsi mi nepřipadala příliš plachá.“
Bylo těžké číst ze Sery, když byla zády, ale něco ve způsobu, jakým se jí pohybovala ramena a krk, naznačovalo pobavení.
„Maggie,“ řekla Sera tiše. Začínala jsem mít opravdu ráda, když mi tak říkala. Kromě ní mi už dlouho nikdo neřekl Maggie.
„Jo?“
„Snažila jsem se tě pochopit,“ řekla. „To, jak na některé věci reaguješ. Přiznávám, že jsem se možná nevyjádřila příliš jasně. Byla jsem nervózní, abych to skutečně řekla. Ale to sis vážně neuvědomila, jak moc jsem do tebe zamilovaná?“
Ztuhla jsem, ruce na jejích dolních zádech, ne úplně na jejím zadku. Asi bylo dobře, že jsem se jí v tu chvíli nedotýkal na nějakém příliš citlivém místě.
Zdálo se, že se mi celé tělo zahřívá, což bylo zvláštní vzhledem k tomu, jak horká už byla sprcha. Nejspíš jsem se zuřivě červenala, vyrovnala jsem se Serě. Její zjevné rozpaky a stydlivost najednou dávaly mnohem větší smysl.
„Opravdu?“ vypískla jsem.
„Ha, dobře, to jsi vážně nevěděla.“ Sera se ke mně držela zády. „Bylo to tak těžké říct. Někdy bych přísahala, že jsi taky něco cítila, tak trochu jsi mi flirtování oplácela nebo ses kvůli mně trochu oblékala, případně jsi Naomi přiměla, aby ti pomohla s líčením.“
„Neměla to říkat,“ zamumlala jsem.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„A jindy jsem si říkala, že se asi jen snažíš vyhnout tomu, abys řekla, že nemáš zájem,“ pokračovala Sera. „Jako že jsi možná chtěla být jen kamarádka a nechtěla jsi, aby to bylo divné.“
„To je… tak trochu přesné,“ řekla jsem. „Ale opravdu jsem nevěděla, že….“ Zaváhala jsem. „Ty jsi do mě vážně zamilovaná?“
„Jo, Mags. Vážně jsem. Ta příšera ze včerejšího večera to ještě zhoršila, víš? Teda ještě jsem to všechno úplně nezpracovala, ale buď jako něco o tom, že mě chráníš, nebo to možná bylo prostě super sexy, jak jsi to kurva zničila… Já nevím. Možná jen sdílení toho traumatu. Možná… možná spolu spíme.“
Nedokázala jsem všechno zpracovat najednou. Co mi říkala, co jsem cítila. Otupěle jsem si všimla, že mé ruce zůstaly na jejích zádech, přesně tam, kde zamrzly na místě. Snažila jsem se příliš nepřemýšlet o tom, jak na mě působila, jak hladké a vlhké bylo celé její tělo na můj dotek, i když jsem zatím cítila jen relativně nevinnou část.
O to horší bylo, že jsem se na ni najednou dívala. Měla jsem na ní oči, jistě, tomu se nedalo vyhnout. Ale opravdu se na ni skutečně dívala, na její tvar bez jakéhokoli oblečení, vlasy a kůži, z nichž neustále odkapávaly pramínky vody. Být tak blízko, že bych se jí skutečně dotýkala, a být spolu stejně nahé.
Když jsem se obávala trapnosti a skromnosti, bylo to úplně jinou optikou. Jen jako lidé, jako dívky, jako kamarádky. Nic víc než to. Ať už to bylo lepší, nebo horší, a já netušila, co z toho, bylo to na úplně jiné úrovni emocionálního zpracování, na které jsem prostě nebyla připravená.
„Jsi do mě zamilovaná,“ řekla jsem a můj hlas zněl vzdáleně i mým vlastním uším. „A pozvala jsem tě do sprchy.“
Sera se začala smát, nejdřív jen malými záchvěvy těla, ale ty gradují v plný břišní smích. Přemohlo ji to, smála se příliš silně na to, aby udržela pevnou půdu pod nohama na kluzké podlaze.
Nevěděla jsem, co dělat, než se bezmocně smát s ní. Ani jsem nevěděla, co je na tom k smíchu, ale moje mysl si dokázala doplnit, že něco ano, a nakažlivost Serina smíchu mě tak jako tak táhla s ní.
Posadila se, zády se opřela o jednu stěnu a nahým předkem teď stála proti mně. Jedno koleno si přitáhla, aby se o něj mohla opřít, ale jinak se nijak neskrývala. Předpokládala jsem, že už je nejspíš dávno za hranicí, kdy by zahalováním mohla něčeho dosáhnout.
Posadila jsem se naproti. Moje nohy téměř tlačily na stěnu, o kterou se opírala, a její dělaly totéž směrem k mému boku. Čekala, až náš vzájemný maniakální smích utichne. Naše nohy se o sebe občas otřely, když se jedna z nás pohnula, ale ten dotyk byl spíš náhodný než cokoli jiného.
Sera se na mě dívala, občas dokonce bezostyšně pohlédla dolů k mému hrudníku nebo mezi nohy, ale zdálo se, že ji to jen ještě víc zničujícím způsobem pobavilo.
„Myslím,“ prohlásila nakonec, „že jsem asi opravdu špatná ve vztazích.“
Stále jsem byla velmi zmatená a nejistá, ale když jsem si uvědomila, jak moc musí cítit totéž, i když k tomu přistupuje z úplně jiného úhlu, zavládl ve mně zvláštní klid.
„Já nevím,“ řekla jsem bezstarostně. „Dostala jsi mě s sebou do postele a nahou do sprchy. To mi připadá docela úspěšné.“
Sera si odfrkla a otřela si obličej. „Sklapni. Už mě nerozesmívej. Začíná to bolet.“ Zhluboka se nadechla, a když se uklidňovala, vypustila jen malé zachichotání. „Stejně jsem si jistá, že takhle tu situaci necítíš.“
„Jsou to pravdivá fakta,“ řekla jsem.
„Aha.“ Sera se na mě křivě podívala. „Snažíš se mi jenom ulehčit?“
„Možná trochu.“
„To je od tebe hezké.“
Její oči znovu sjely po mém těle. Někdy jsem si měla ujasnit, co si o tom mám myslet, ale v tuhle chvíli mě to netrápilo. Možná proto, že v sázce byly větší věci než nahota.
Sera nakonec odvrátila hlavu a tváře jí znovu zčervenaly. „Asi bych tě měla přestat okukovat, co?“
Pokrčila jsem rameny. „Nevím. Ta loď už možná odplula.“
„Možná jo.“ Sera se zhluboka nadechla. „Maggie, mám tě ráda. Asi jsem o tom měla mluvit otevřeněji. Ale… tak trochu mě vytáčí, že chci vědět, co si o tom myslíš. A… a nechtěla bys jít třeba na rande nebo tak něco?“
Když mluvila, její tvář se stáhla, jako by se přede mnou snažila schovat tím, že zavřela oči a udělala se malou. Bylo to docela roztomilé a já jsem ocenila, že mi její zranitelnost umožnila necítit se tak rozpačitě.
„Sero,“ řekla jsem a pozorně ji sledovala, „opravdu nevím, co si mám teď myslet. Trochu mě to zaskočilo.“
„Já vím,“ řekla. „Promiň. A nevadí, když nechceš. Věděla jsem, že je vůbec hodně nejisté, že se ti vůbec líbí holky. Nikdo to nevěděl. Většinou se tyhle věci dají zjistit plíživě. Nikdo tě nemá přečtenou, věděla jsi to? Chci říct… do prdele, to zní jako stalker. To jsem nechtěla, přísahám.“
„To je v pořádku,“ řekla jsem. Kousla jsem se do rtu. „Je to divné, když to vlastně taky nevím?“
Sera se nejistě usmála. „To je dobře,“ řekla. „To znamená, že je tu šance.“
„Ha, dobře.“ Snažila jsem se udržet úsměv na tváři, ale cítila jsem, jak mi srdce postupně klesá do velmi ustaraného teritoria.
„Maggie? Jsi v pořádku?“ Serino čelo se svraštilo obavami. „Jestli je to nepříjemné, můžeme přestat. Nemusíš se kvůli mně přetvařovat.“
Pohnula se, aby vstala, ale já se natáhla a položila jí ruku na koleno.
„Neodcházej,“ řekla jsem.
Bylo to divné a já to věděla. Sedět spolu nahé ve sprše nebylo zrovna místo pro hluboký a smysluplný rozhovor. Nicméně už jsme tu byly a navíc jsme měly požehnané soukromí.
„Budu se na tebe dál dívat,“ řekla Sera. „To víš, že jo?“
„To je v pořádku,“ řekla jsem a myslela to opravdu vážně. Nevěděla jsem, co si mám myslet o její zamilovanosti do mě, ale nevadilo mi, že mě okukuje, když chce. To se v tuhle chvíli opravdu ani nepřibližovalo mým největším obavám a alespoň to znamenalo, že si to jeden z nás užívá.
Stále se očividně snažila nezírat, ale její oči stále těkaly po mém těle, což mě hřálo a rozechvívalo.
„Sero, nevím, jestli se mi líbí holky,“ řekla jsem.
„To je opravdu v pořádku,“ ujistila mě. „Tohle jsem na tebe vybalila já. Nepotřebuju odpověď hned nebo tak něco. Bylo by to sice hezké, ale vážně se tím nestresuj.“ A tak jsem se na ni podívala.
„Ne,“ řekla jsem. „Ty to nechápeš. Opravdu, opravdu nevím.“
Sera se zamračila. „Myslím, že nevím, co tím myslíš. Jako že spousta lidí na svou sexualitu nějakou dobu nepřijde. Víš, že se není čeho bát, ne? Věděla jsem, že se mi líbí holky, už od… no, nepamatuju si kdy. Asi od té doby, co se mi někdo líbil. Vzpomínám si na svou první lásku. Byla roztomilá. Neměla o mě žádný zájem, ale tak už to chodí.“ Zasmála se. „Stejně jsme byli moc mladé na to, aby to něco znamenalo.“
(No Ratings Yet)
Loading...
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*