Bez jediného slova se dívky natáhly a nervózně uchopily červené nápoje. Nazli si úlevou vydechla a opatrně se napila – jen aby se podívala na Amirah a zjistila, že ten nápoj vypila na ex. Po vypití červené třpytivé tekutiny sklonila bradu, znovu si olízla rty a začala se hlasitě smát – tak hlasitě, že to bylo slyšet přes hudbu.
„Oh, můj bože!“ zvolala a vrátila sklenici barmanovi. „Potřebuju další!“
Na okamžik měla Nazli pocit, jako by hudba – nebo spíše zlověstný a neustálý binaurální hukot pod hudbou – vynechala jeden takt. Neměla by Amirah nechat být tak neopatrnou, že? Jeden drink by jim snadno vystačil na celou noc, zvlášť když se už cítily tak dobře. Opatrně natáhla ruku, ale žena, která jí hladila hlavu, jí přejela nehtem po bradě, což jí elektrizovalo celé tělo a poslalo vlny rozkoše přímo do každé bolavé, citlivé části jejího těla. Přesto… měla by něco říct.
„B-budeme za to muset, ehm, zaplatit, zlato!“ vykoktala, stále ještě moc otřesená dotekem neviditelné ženy, aby mohla mluvit jasně.
„To je fuk! Prostě to napiš na náš účet! Potřebuju další!“ odpověděla Amirah a podala sklenici barmanovi, aby ji znovu naplnil.
Nazli se podívala na svou sklenici a sledovala, jak se stroboskopické světlo odráží v mléčně červených třpytkách v nápoji. Soustředěně si všimla jeho vůně; těžké, pronikavé květiny, jako milion růží. Sladká, opojná, květinová – točila se jí z ní hlava, jako by už to dávno nedělala. Byla tak soustředěná, že… počkat, byla její blůza vždycky tak těsná? Nikdy předtím jí tak neobepínala hruď! Samozřejmě že ne… že? Příliš soustředěná na drink v rukou, roztržitě rozepnula oděv a nedbale ho sklouzla na zem. Najde ho později, nebo jakkoli. Bože, její prsa vypadala dobře.
„Jo, tak je to správně, zlato!“ řekla Amirah, zakopla o Nazliino tělo a posunula se proti ní. Napila se dlouhým douškem ze svého drinku. „Vždycky ti ten top tak slušel?“
Amirah s radostí uchopila volnou rukou Nazliina prsa a mačkala je přes průsvitnou blůzu a jemnou krajkovou podprsenku. Amirah si prakticky užívala blaženosti, když hladila svou snoubenku a popíjela další nápoj. Barman ji povzbuzoval, aby pila víc.
Nazli pod hustou mlhou červeného, třpytivého oparu vzdáleně došlo, že nápoj, který držela v rukou, byl stejná látka, která pokrývala je obě. Pokrývala všechny. Kamkoli se dotkla, způsobila, že se cítila žhavější. Citlivější. Oživila její kůži miliony mravenčivých světelných teček. Kůže.
Vypila jen půl sklenice. Amirah byla u třetí. Něco… něco začalo být nepříjemné. Bylo… těžké myslet. Možná byla… hudba příliš hlasitá. Nazli téměř automaticky zasténala, zatímco Amirah ji dál laskala a popíjela stále více červené tekutiny, která… něco dělala. S nimi. Se všemi. Bylo… tak těžké myslet…
Možná by si měla dát pauzu.
Nazli se přitiskla k Amirah a spojila své rty s jejími. Celý večer toužila políbit ty měkké, krásné, třešňově červené rty, ale teď to bylo něco mnohem víc než jen vyjádření zamilovanosti dvou žen. Nazli byla hladová. Bože, přejíždět rty po něčem tak přirozeném. Proč? Na tom nezáleželo! Sevřela Amirahina široká ramena silnými rukama, zoufale toužila cítit ji čím dál víc, zatímco se houpala boky ze strany na stranu, v bezmyšlenkovité synchronizaci s hudbou a čímkoli, co znělo pod ní. Ostatní účastníci večírku jásali a mnozí pískali na povzbuzení improvizované show, kterou teď obě předváděly, prakticky rozvalené přes celý bar. Barman se jen usmíval a nic neříkal. Nalil Amirah další sklenici.
Nazli na chvíli přerušila polibek a dopila svou první sklenici červeného alkoholu, začínala cítit známou opojnost, která se začala prodírat mlhou. S ní přišlo… něco jiného. Něco nového. Podivný rytmus pod hudbou se jí zdál v uších mnohem hlasitější, jako by k ní přímo promlouval. Ona… chtěla tančit. Navzdory podivné bolesti, která se jí začínala zvedat v hrudi, umocněné Amirahovým hrudníkem, který se o ni otíral přes oblečení, bylo pro Nazli těžké soustředit se pouze na líbání menší ženy.
Bylo to nesnesitelné. Ostatní účastníci večírku je tlačili k sobě v pohybu moře těl. S tupým žárem v hlavách, který se nebezpečně mísil s alkoholem, hlukem a jakoukoli květinovou látkou, která jim způsobovala tak příjemné pocity, Nazli nemohla udělat nic, aby zabránila Amirah, aby ji tvrdě přitlačila k baru. Objala vyšší ženu a políbila ji, zatímco si upravovala blůzu a stahovala výstřih, aby její milenka měla lepší výhled na její prsa. Bože, Nazli to chtěla víc, než kdy cokoli jiného. Její jazyk se proplétal s Amirahiným, jejich sliny byly červené a lesklé od zbytků nápojů. Ať už jí likér s příchutí lotosu a hudba dělaly cokoli, chtěla toho víc – a hned. Ruka sklouzla k Amirahinu rozkroku a zjistila, že je téměř promočená skrz letní šaty.
Toužící ruka přitáhla Nazli blíž. Amirah chtěla – toužila po víc. Nebylo nic, co by mohlo nahradit touhu tak hlubokou, tak zakořeněnou v její duši – duši, která bila synchronně s elektronickým sténáním hudby, která ji obklopovala červeným, třpytivým obalem. Chutnala tak dobře. Její jazyk nepřestával, její mysl a tělo ho povzbuzovaly. Hudba vylákala každou kapku rozkoše z její opilé, třpytivou látkou nasáklé mysli a vylákala smích z dvojice rtů, které byly měkčí než obvykle.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .* 
Barman naléval další rundu pro Amirah a Nazli se chystala stáhnout kalhotky pod šaty, když hudba ustala a stroboskopická světla zhasla. Jako auto, které s kvílením brzd zastaví na smrtelné zastávce, zatímco silnice před ním zaplaví třpytivý červený nektar, tak se zdálo, že obě ženy narazily na zeď. Kam… kam to zmizelo? Bože, tak důkladně je nasytilo hlukem a světlem, a za méně než okamžik bylo pryč, jako by tam nikdy nebylo. Proč? Amirah si začala uvědomovat, jak moc jí chybělo oživující pulzování zvuku pod hudbou. Oh, prosím, vrať se! Bez něj bylo její tělo jako bez vůle k pohybu, její oči nebyly schopny proniknout hustou, temnou tmou….
Nad Nazliiným ramenem se ozvalo šepotání. Měkká černá latexová ruka se dotkla její tváře, následovaná pocitem pleteného rolákového svetru a nahých bradavek pod hustou látkou.
„Začíná to.“
Světlo je oživilo. Všechno explodovalo do červené barvy, jako by se před očima žen mihly okamžiky z deseti tisíc životů. Pulzovalo to, tlouklo to jako duše živého tvora; hučení pod hudbou se vrátilo, když rytmus pronikl přímo do jejich nejhlubší duše a objal je jako odcizený milenec. Bylo to nanejvýš pár vteřin. Konečně zase spolu, připadalo jim to jako věčnost.
Barman objal Amirah kolem krku, jemně ji tam na chvíli držel a natáhla krk, aby se podívala na spirálovité červené obrazovky. Za Nazli udělala totéž tanečnice v rolákovém svetru, jemně ji přemlouval, aby se otočila a podívala se na ně. Nazli kladla tuhý odpor. Ať se dělo cokoli, rozhodně to nebylo normální, nemělo to být… možné. Proč to ale muselo být tak příjemné? Byla v temnotě, omámená a zmatená, obklopená neprůhlednými pruhy rozkoše, alkoholu a hluku. Ale…
Nazli se podívala na Amirah a zjistila, že ta zírá přímo před sebe. Její tělo se svíjelo a škubalo v rytmu okouzlující hudby. Snažila se tančit? Způsob, jakým její pohyby ladily s hudbou, tak podobný tanečnicím, které potkaly venku… Ne! Cokoli se s ní dělo, bylo za hranicí přijatelnosti! Přišly sem jen na rande, ne aby se staly obětí toho, co se dělo s Amirahiným mozkem!
Nazli znovu pocítila tlak vzrušených bradavek pod tlustou pletenou látkou. Žena v rolákovém svetru se do ní tlačila a svírala její krk mnohem silněji. Téměř na povel se hudba stala intenzivnější, silnější, agresivnější a mnohem žhavější. Množství spoře oděných těl reagovalo chaotickými pohyby na větších tanečních parketech, vlna lidské energie se šířila zpět k baru a strkala do Nazli a její únoskyně. Amirah pod ní, téměř nahá, a polonahá žena za ní, rozbíjely Nazliinu mysl na padrť.
Amirah přejela svýma horkýma, jemnýma rukama po Nazliiných stehnech, nahmatala její šaty, podél pasu kalhotek a dolů do nich. Třásla se, chichotala a nemohla udělat nic jiného, než se odtáhnout od neznámé ženy za sebou. „P-přestaň… d-děláš to tak… příjemné!“ řekla, prakticky sténajíc. Olízla si rty a všimla si, jak jsou nádherně plné. Chtěla se jich něčeho dotknout. Amirahiny rty byly tak měkké – ale když se pokusila naklonit dopředu, aby se znovu spojila rty s ženou, neznámá žena v svetru za ní ji odtáhla zpět. „Musíme dokončit práci na tobě,“ řekla a zašeptala pod hlasitou hudbou. Mezitím se shromáždil dav, který s chtivýma očima zíral na čtveřici žen v tak odvážné póze.
Barmanka se naklonila přes pult, prsa jí visela, když jemně držela Amirah, která už byla svlečená. Její nohy obepínaly Nazliiny a držely ji v pozici jako pár v posteli, a žena, která držela Nazli za krk, nyní natahovala ruku ke kalhotkám vyšší dívky.
„Je tu tolik práce!“ řekla barmanka. „Ale ty je všechny uděláš tak šťastné! Že ano?“
„Šťastné!“ řekla Amirah rozjařeně, její zadýchaný hlas vyjadřoval její poloprázdnou mysl. „Bože, prosím, dej nám je udělat šťastné!“
Barman ji odměnil dalším panákem třpytivého alkoholu. Amirah ho během několika vteřin dychtivě vypila, normální funkce její mysli byla potlačena její obrovskou touhou po dalším. Její oči se leskly, byla blažená a nepřítomná. Vypadala tak… spokojeně, pomyslela si Nazli. Nehty jí prohrábly krátké vlasy. Ona… ona chtěla být také tak spokojená. Spirálovitý vzor na obrovské obrazovce za ní se odrážel v Amirahových očích a sklenicích barmana a lákal ji pouhým pohledem na hloubku potěšení, které by pocítila. Stačilo jen věřit ženám a otočit hlavu. Otočit hlavu – a pít. Roztávala v rukou neznámého muže v rolákovém svetru. Amirah slintala, když jí barman začal nalévat další sklenici.
Nazli praštila prázdnou sklenicí o stůl a zlostně se podívala na barmana, než se otočila a upřela pohled na obrovskou obrazovku. Neměla to dělat. Bože, neměla to dělat – ale udělala to a bylo to tak strašně příjemné! Rozbíjelo to její mysl, naráželo do ní jako síla tisíce přílivových vln. Skřípala zuby, její tvář prakticky ztuhla v úsměvu vyvolaném rozkoší. Navzdory síle, bolesti, byla to rozkoš jako žádná jiná. Není divu, že Amirah podlehla tak… tak…
Zavrtěla hlavou, aby si vyčistila mysl. Ona… ona by se takhle nevzdala bez boje! Nazli si říkala, jak je silná, aniž si všimla, že barman a ten cizinec zvedli Amirah a spojili její ruce s Nazliinými a začali je odvádět pryč. Bojuj dál, řekla si. Ty se… nevzdáš! Ne tak snadno! Prozatím musela získat čas – a to jí poskytne chůze s Amirah a jejími únosci.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Cizinec jí nabídl sklenici červeného alkoholu. Nazli ji bez rozmýšlení popadla a během několika vteřin ji vyprázdnila, jako by to byla tequila. Ooh! Možná to byla tequila? Možná proto se tak bavila, když kladla odpor! V nosních dutinách jí vykvetly květiny a jiskření napadalo i její zrak. Amirah se pohupovala v bocích. Nazli nechtěla zůstat pozadu, a tak se také začala pohupovat. Pomohlo by jí to uniknout! Vyklouzla by ven. Vždycky chodila? Nahlas se zasmála a pevněji stiskla Amirahinu ruku, která reagovala potěšeným vzdechem. Tolik lidí se na ně čtyři dívalo, když je barman vedl k černým, neoznačeným dveřím v rohu klubu. Vypadali tak hladově! Až Nazli přestane bojovat, dá jim, co chtějí. Udělá je šťastnými! Musí jen zabránit cizinci a barmanovi, aby… aby… něco udělali! Ruka v latexové rukavici otevřela dveře a barman je rychle vtáhl dovnitř.
Byla to zadní část domu, za zářivými obrazovkami a bez dunivé hudby. Bylo prázdné – ne fyzicky, ale ve všech ostatních ohledech. Amirah začala dýchat rychleji a sevřela Nazliinu ruku, aby se opřela. I když byl stále slyšitelný, tupý hukot, který si tak zamilovala, byl… teď slabší. Tlumený betonem a kabeláží, která podpírala dvě obrovské obrazovky po jejich pravici.
Bylo tu asi tucet dalších lidí. Zatímco většina z nich vypadala jako obyčejní návštěvníci večírku, kteří byli odvedeni z frenetického šílenství tanečního parketu, několik z nich bylo nápadně povědomých. Měli na sobě stejné latexové bikiny, stejné brýle a stejné podpatky jako barmanka a tanečnice venku. Ostatní návštěvníci se rozhlíželi kolem sebe, zmatení; i oni byli pokrytí třpytivou květinovou tekutinou, stejně jako Amirah. Někteří z nich vypadali velmi nepohodlně, přecházeli pár centimetrů sem a tam, než se pokusili upřeně dívat na obrazovky – marně. Ženy v černém latexu je začaly odvážet pryč, utišovaly jejich vzlyky a hladily jejich těla. Nazli, osvobozená od pulzujících řetězů hudby, začala zpomalovat pohyb svých boků.
„N… nhhh, A-Amirah?“ zamumlala a podívala se na svou snoubenku, když se žena v rolákovém svetru začala znovu hýbat. „Kde… co to děláme?“
Amirah chvíli mlčela, zatímco barmanka jí přejela rukou po zátylku. To ji donutilo se zachvět, což narušilo její již tak malou koncentraci – ale nakonec, když se obě přiblížily k tlumeně osvětlené chodbě, Amirah promluvila.
„Já… P-párty, no jasně!“ zahoukala vesele a podívala se na svou stříbrovlasou průvodkyni, jako by čekala na souhlas.
„Budeme… dělat lidem radost!“
Nazli vystrašeně pohlédla na barmanku, která ji zjevně ignorovala. Čtveřice narazila na muže, kterého odváděla jedna z tanečnic. Jeho pomalé a polospící pohyby ukazovaly, jak prázdná musela být jeho mysl.
„Přesně tak. Uděláš všem radost, holčičko.“
Bože. Žena v svetru, konečně plně slyšitelná přes řev davu, mluvila přímo do Nazliina ucha. Všechny chlupy na jejím těle se zježily. Něco na jejím hlase bylo… nadpozemské. Vyvolávalo to hluboký respekt, vyžadovalo to takovou pozornost; navzdory svým výhradám nemohla Nazli dělat nic jiného než poslouchat. Barmanka kývla hlavou na stranu a ukázala skupině na dveře. Usmála se, otevřela je a na chvíli je podržela, čekajíc, až žena v rolákovém svetru projde první.
„Vítejte ve svém novém oblíbeném místě, holky,“ řekla stříbrovlasá dívka a postrčila Amirah vpřed do neosvětlené místnosti. Nazli se pokusila zkřížit nohy a zabránit si v pohybu, ale v okamžiku, kdy žena v rolákovém svetru pevně stiskla její rameno, ustoupila.
„Promiň,“ zamumlala. Nevěděla proč! Ne! Sakra! Zatraceně! Ona… nemohla je to nechat udělat, že ne?
„To je v pořádku, panenko, to je v pořádku. Tvoje malá kamarádka už to cítí, že?“ řekla neznámá žena a pohladila Nazli po vlasech. Vtlačila vysokou dívku do neosvětlené místnosti a postavila ji vedle Amirah do tmy. S cvaknutím zapnula vypínač.
Amirah se zasmála. Nazli stála tiše.
Uvnitř byly dvě kadeřnické židle. Byly ocelové, s měkkým červeným polstrováním na jasně červené pěnové podložce na zemi. Naproti nim byly dva toaletní stolky s různými nástroji – některé známé, jiné zcela bizarní. Po celé místnosti visely na kolečkových stojanech křiklavé kostýmy z černého, reflexního latexu – stejné, jaké nosili tanečníci a barman. Na stropě byly podivné kovové přístroje, podobné sklopnému ramenu, které zvedá garážová vrata – ale… nějak ne úplně. Černé, plastové. Vypadalo to, jako by se z nich něco rozvinulo a viselo dolů – ale co?
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Ostrá facka na Amirahinu zadnici ji přivedla zpět do přítomnosti. Žena v rolákovém svetru se zasmála a pobaveně sledovala, jak malá dívka kráčí k židli.
„Ach, ještě ne, panenko, ještě ne. Bylo by nedbalé, kdybychom se pořádně nepředstavily,“ řekla žena. „Koneckonců, brzy nás poznáš tak důvěrně.“
Cizinka uchopila Nazli za ramena a přitáhla ji k sobě, aby ji políbila. Její make-up, již rozmazaný její vášnivou hrou s Amirah v baru, byl v ostrém kontrastu s čistou a profesionální matnou černou, která zdůrazňovala silnou, hranatou tvář ženy. Jejich jazyky tančily a proplétaly se; chuť květin zaplavovala Nazliinu mysl. Cítila, jako by se měla rozpadnout na milion třpytivých červených kousků, zlomených, zkroucených a zalitých vůní květin.
Její trans byl přerušen zvukem Amirahina polomrtvého těla dopadajícího na křeslo v salonu. Její oči se třepotaly, jedna ruka slabě svírala jedno z jejích prsou, zatímco druhá sklouzla přes rozkrok jejích kalhotek. Nad ní barmanka držela koleno mezi Amirahovými nohama, nakláněla se přes křeslo a hrála si s jejími sotva zakrytými prsy.
To ji přivádělo k šílenství; její tělo se svíjelo a kroutilo na hluboké červené kůži. Nazli bojovala sama se sebou, svíjela se v sevření ženy v rolákovém svetru – a navzdory tomu všemu se nemohla přesvědčit, že se také nechce cítit dobře. „Sedni si, holka,“ řekla žena, která Nazli svírala, přerušila jejich polibek a otočila vysokou ženu k druhé židli. Neposlouchej ji. Nazli zaťala zuby a upřeně se dívala na židli před sebou. Neposlouchej ji. Uteč a vrať se pro Amirah později. Nazli se potácela, ale poslušně se posadila na židli a její tělo těžklo, jak se zabořila do polstrovaného červeného polštáře. „Tak vidíš! Není to mnohem pohodlnější?“ zeptala se žena s širokým úsměvem, když stála před Nazli.
Barmanka vstala z Amirahina klína a okouzlená žena vydala zoufalý povzdech, když její striptýz skončil.
„Mnohem pohodlnější.“ Bělovlasá žena si olízla rty a upravila si tónované sluneční brýle. „Máme před sebou spoustu práce. Jsem Zizi, mimochodem. Vy holky jste dokázaly ohromit mé tanečnice, že?“
Amirah ležela na židli a téměř vzlykala, zoufale postrádala barmančino hebké tělo. Sotva poslouchala, co Zizi říká, soustředila se spíše na tření mokré skvrny na kalhotkách a přejíždění jemnými prsty po třpytivých částech své kůže. Nazli, která byla z těch dvou rozumnější – jen o málo, i když ji to bolelo – přikývla. Barmanka se zasmála a vrátila se na Amirahin klín, kde ji úplně obkročila. Z jejích rtů se vydral hlasitý vzdech úlevy – Nazli se snažila neposlouchat.
„Božínku. Málokdo má tuhle vlastnost, víš? Prověřujeme všechny – jen ti nejchutnější smí ochutnat Nektar.“
„Ti nejkrásnější,“ dodala barmanka a zvedla se z Amirahina krku, který byl nyní pokrytý rtěnkou.
Zizi přistoupila k toaletnímu stolku naproti Nazli, otevřela jednu ze skříněk a vyndala lahvičku s krvavě červenou, třpytivou tekutinou. Byl to opět alkohol – ale vypadal… nějak jinak. Barva byla mnohem intenzivnější, intenzivnější než cokoli, co Nazli kdy viděla – cokoli, co si dokázala představit. Uvnitř se třpytky vířily jako mléčné pruhy cizí galaxie – pohybovaly se samy od sebe?
„Zředíme to. Tak malé množství stačí, aby se kdokoli stal závislým, ale pro naše služebníky…“
Barmanka se podívala na Zizi a pak se zlomyslně usmála. Pomalu, s mučivě pomalými pohyby, si sundala sluneční brýle.
Amirahino sténání a kňourání okamžitě ustalo. Přitiskla se ke židli, její tělo se svíjelo v syrové směsi strachu, vzrušení a úžasu. Nazli se neodvážila na ni podívat a předstírala, že tam ani není. Co se s ní dělo? Pomalu začala vydávat tiché, chraplavé sténání a třesoucí se rukou se natáhla přes opěrku židle k Nazliině rameni. Nedívej se na ni. Ani na to nemysli –
Latex se zmačkal na Nazliině hlavě. Zizi ji chytila za vlasy a donutila ji podívat se jí do očí. Její ústa se zkřivila v hanebném úsměvu, který Nazli provokoval svou nenápadnou hrozbou.
„Našim služebníkům dáváme jen to nejlepší.“
Trhla Nazli hlavou na stranu a donutila ji podívat se barmance do očí. Bělovlasá žena si olízla rty.
Její oči byly jen nekonečným mořem červené barvy. Třpytivá, lesklá červená; proudila v bezbřehém prostoru jejích očí jako viskózní kapalina a pomalu se vířila do spirálovitého víru dekadentní, nepochopitelné červené. Nazliina hlava se třásla námahou, její vlastní oči tak zoufale mrkaly proti cizímu touze nikdy, nikdy už nezavřít oči, nikdy ani na vteřinu neodvrátit pohled od prázdnoty před ní. Zizi jí přejela rukou po třesoucí se bradě.
„Není to nádherné?“ zeptala se a zjevně sama upřeně hleděla do očí bělovlasé ženy. „Síla neředěného nektaru – Bože, jak tě to mění! Necítíš to už? To teplo? Tu touhu?“
Ziziina ruka sklouzla k rozkroku jejích džínů.
„Odráží zvuk tím nejzajímavějším způsobem. Ozvěny procházející trubicí nektaru jsou prakticky stejně okouzlující a pohlcující jako samotná látka…“
Nazli už teď bušilo v hlavě. Amirah, neschopná se ovládat, se slabě posadila a otočila se k Nazli. Její oči… měly v sobě slabý lesk červené barvy. Barmanka vstala ze židle a přistoupila k nim.
„A my – ti šťastní, ti nejdokonalejší – jsme byli vybráni, abychom se toho zúčastnili,“ řekla Zizi, když Amirah vstala ze židle a přiblížila se k Nazli. „Začala to vidět.“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
 |
 |