Když se Dakota, nyní příjmením Conlanová, provdala za Brendena Conlana a dala mu prvorozeného syna, netušila, o kolik víc si vezme tchána než manžela. Brenden byl pohledný a velmi bohatý dědic, který byl navzdory výsadám překvapivě laskavý a velkorysý muž. Možná nebyl nejchytřejším přítelem, jakého kdy měla, jak zjistila, když spolu dokončovali právnickou fakultu, rozhodně byl ale nejoddanějším, jakého kdy měla. Proto se divila, že si takový mladý muž, který si pravděpodobně mohl vybrat nevěstu, vybral právě ji. I když nebyla v žádném případě marnivá ani neskromná, věděla, že je chytrá, krásná a typ ženy, která by byla oddanou manželkou a matkou. Ale také věděla, že Brenden může mít to a ještě mnohem víc. A přesto měla neodbytné podezření, že s ní jako s nevěstou se mu dostává od rodiny jistého uznání, které mu jinak chybělo. Dynamika, které plně nerozuměla, ale která to přesto všechno vysvětlovala.
K té rodině patřila i Brendanova mladší sestra Blake. Byla stejně jako Dakota chytrá a krásná, i když Dakota věděla, že Blake je ve skutečnosti mnohem krásnější a že z každého nádechu a výdechu jejího těla vyzařuje sex-appeal tak, jak to ona sama nedokázala. Na rozdíl od ní a stejně jako Brendan byla Blake samozřejmě velmi bohatá dědička, která si zjevně zvykla mít, co se jí zachce. I když se Dakotě někdy zdálo, že Blakeiny oči také tiše vypovídají o těžkém břemenu toho, že za to všechno musela velmi draze zaplatit. Stejně jako Dakota sama byla Blake čerstvou manželkou a matkou jednoho dítěte, která se zasnoubila s kolegou ze společenské smetánky a vycházející hvězdou státní politiky Lucasem. S ním se seznámila, když ji najal jako ředitelku komunikace své kampaně. Ženich, který jí za těch pár let, co ho Dakota znala, připadal možná méně laskavý a rozhodně ambicióznější než její vlastní manžel.
Do Brendenovy rodiny patřila také jeho nevlastní a později adoptovaná sestra Jordan. Dcera Brendenova otce, dříve svobodné matky druha. Stejně jako Blake připadala Dakotě Jordan velmi chytrá a krásná a že z ní vyzařuje sex-appeal každým pohybem těla a každým pohybem očí a rtů. Možná byla Jordan o něco méně zatížená svými privilegii než Blake, nejspíš proto, že na rozdíl od Blake přišla Jordanina privilegia až později v životě. Jordan svého biologického otce koneckonců nikdy nepoznala a co je to mít otce, se dozvěděla, až když ji Brenden a Blakečin otec po svatbě s Jordaninou matkou adoptovali. Nyní, po letech, byla Jordan, stejně jako Dakota a Blake, čerstvou manželkou a matkou jednoho dítěte, když se provdala za pohledného a ambiciózního mladíka Liama, kterého poznala při dokončování obchodní školy. Ženicha, o němž si Dakota myslela, že je spíš podobný Lucasovi než jejímu Brendenovi.
Ale snad nejdůležitějším členem klanu Conlanů byl sám Douglas Conlan, patriarcha rodiny, Brendenův a Blakein otec, Jordanin nevlastní a adoptivní otec. Byl dvakrát vdovec, nositel manželské smůly, která mnohým připadala neuvěřitelná a některým dokonce trochu podezřelá. I když obě Douglasovy manželky – stejně jako dcery Blake a Jordan, které každá z nich porodila – byly ještě za života nádherné a svůdné ženy. Bez ohledu na to si Douglas od mládí až do svého středního věku vedl velmi dobře a vybudoval ropné a plynárenské impérium jen díky své drzosti, ostrým loktům a několika mastným dlaním, které později proměnil ve dvě funkční období v guvernérském sídle. Cestou nashromáždil více peněz, moci a vlivu než kterýkoli jiný muž ve státě. Douglas Conlan byl zjevně mužem o třídu výš, než byli jeho zeťové a dokonce i jeho syn. A muž, jak si Dakota začínala myslet, který měl vkus, chuť na krásné ženy, která tomu více než odpovídala.
A právě v této nové rodině se Dakota ocitla, když se provdala za Brendena. Rodina, která jako by skrývala temná tajemství a stinné způsoby. Rodina, do níž se kvůli svému manželovi a nyní i dítěti snažila začlenit. Rodina, o níž Dakota tak nějak cítila, že ji bude stát víc, než byla ochotná dát. Pocit, který ji tížil v srdci v den, kdy ji oslovil osobní asistent jejího tchána Douglase Conlana, jeho bodyguard, aby jí oznámil, že je spolu se svými dvěma švagrovými pozvána na večer pro čtyři – jen pro čtyři – v Conlanově sídle. Večer, během něhož se Douglas Conlan hodlal podělit o velmi důležité rodinné novinky.
*****
Nevěděla, co si s tím pozváním počít. Jako ženy, sestra sňatkem, strávila nějaký čas s Blake a Jordan bez Brendena. Ne moc, ale nějaký ano. Ale s Brendenovým otcem nebyla o samotě nikdy. Douglas Conlan byl přece jen velmi zaneprázdněný muž. Brenden se dokonce vyjádřil, že mu v dospívání chyběl společný čas syna s otcem. Takže skutečnost, že byla pozvána na večer s Douglasem, na jakousi večeři a recepci, bez jeho syna, ji trochu zneklidnila. Její švagrové tam samozřejmě budou, ale byly to Douglasovy dcery. Určitě se s ním cítily dobře. Ona ne a nechtěla přitom uvést svého manžela a malé dítě do rozpaků. A přesto po celodenním trápení nemohla jinak než dojít k závěru, že pro ni neexistuje jiná reálná možnost než se zúčastnit. Zvláště poté, co jí bylo nabídnuto něco, co se zdálo jako konečné přijetí do rodiny. A na to se Dakota připravovala celý uplynulý týden.
Douglasův bodyguard byl přesný v tom, že se jedná o formální záležitost. To Dakotu nepřekvapilo, protože Douglas Conlan zřejmě nedělal nic, co by nebylo formální. To znamenalo, že koktejlové šaty, podpatky, účes, nehty a líčení byly samozřejmostí. A tak, i když se cítila trochu nesvá, když dělala něco, co jí připadalo jako líčení pro manželova otce, strávila nakonec hodinu v kosmetickém salonu, než se vrátila domů, aby si oblékla malé červené koktejlové šaty a odpovídající sandálky na jehlovém podpatku, o kterých věděla, že je Brenden na ní rád vidí. Brenden, laskavý Brenden, který se ji nemohl nepokusit uklidnit, když se chystala na večer s jeho otcem a sestrami.
„Dakoto, zlato, zhluboka se nadechni. Vím, že můj otec vypadá jako tvrdý muž. On JE tvrdý muž. Ale je také vynikající a laskavý hostitel. Dobře se o tebe postará. A i kdyby ne, Blake a Jordan se o tebe postarají.“ Snažil se svou ženu uklidnit.
„Brendene, ty jsi vždycky tak milý. Ale nebojím se o sebe. Bojím se o tebe, nebo o našeho Billyho. Způsoby tvého otce jsou pro mě záhadné. Zdá se mi tak intenzivní. Jen nechci říct nebo udělat něco špatného. Nechci zklamat.“
„Nikdy, nikdy bys mě nemohla zklamat. A jak znám svého otce, ani jeho bys nikdy nemohla zklamat. Mám podezření, že kdybych tě nepotkal jako první… možná by si tě vzal sám!“ A přestože Dakota viděla, že její milý Brenden myslí všechno, co říká, s láskou a bez zlého úmyslu, cítila se z toho také nesvá. Jako by se v jeho slovech skrývala temná podprahová pravda, kterou opravdu nechtěla zkoumat.
„Dobře, v tomhle ti budu věřit. Slib mi, že mi dnes večer dáš Billymu pusu na dobrou noc. Řekni mu, že ho má maminka ráda.“
„To se rozumí samo sebou. Ale musíš ještě stihnout odvoz. Už vidím otcova řidiče venku na chodníku. Jen si pamatuj, Blake, Jordan a můj otec, ti všichni jsou teď taky tvoje rodina. Nebudu ti přát hodně štěstí, protože ho nepotřebuješ.“ A Brenden se láskyplně natáhl k Dakotě, políbil ji na rty, pak na jednu ruku, a když se otočil, aby se ujistil, že tu nejsou žádní malí svědci, šel na kolena, aby ji políbil na nohu, a skončil také na pánvi. Malá rutina, kterou si nedávno osvojil a která Dakotě připadala zvláštní, trochu výstřední, ale roztomilá, a ona mu to bez otázek a komentářů, jen s malým úsměvem, dovolila.
A potácejíc se na svých tenkých vysokých podpatcích, vydala se na cestu.
*****
Jízda na zadním sedadle jednoho z tchánových luxusních SUV začala stejně stresujícím způsobem jako předchozí část dne. Ale po několika hlubokých nádeších a pohledu na nádhernou krajinu smrky a osikami oděných hor a potoků se začala cítit klidnější. Neměla se čeho bát. Douglas Conlan byl jen obyčejný muž jako každý jiný a koneckonců prostě otec jejího manžela. Tato myšlenka jí vydržela i po příjezdu na palácové sídlo. Přežila dokonce i to, že s matematickou přesností přijely její švagrové spolu s ní ve stejnou dobu. Připomínka toho, že Douglas Conlan, nebo v tomto případě jeho komorník, řídil všechno jako důležitý podnik. Ale zase se to začalo trochu hroutit, když sledovala, jak Blake a Jordan vystupují ze dveří SUV, které jim jejich řidiči drželi otevřené. I pro Dakotu, plně heterosexuální ženu hluboce zamilovanou do svého manžela, totiž její dvě švagrové vypadaly jako vize nádherného božského ženství. Obraz, který ji nějakým temným způsobem znovu znervózňoval, jaký je skutečný účel tohoto večírku. Chvíle obav, která byla přerušena, když se Blake s úsměvem pohnula, aby přivítala její dvě švagrové.
„Ahoj, Jordan, Dakoto, tak ráda vás vidím. A jsem ráda, že jste přišly. Nestává se každý den, že by můj otec někoho pozval na velké odhalení,“ řekla Blake a naklonila se, aby Dakotu i Jordan dvakrát políbila na tváře.“
„Taky tě ráda vidím. Už víš, co to bude za odhalení, sestřičko?“ zeptala se Jordan Blake. Na což ta později odpověděla.
„Ani náhodou. Ale mám určitou představu. Omlouvám se, ale není na mě, abych se o ni podělila, kdybych se mýlila. Ale jedna rada, usmívat se a souhlasně přikyvovat je u mého otce vždycky správný přístup.“ Poslední část pronesla, zatímco udržoval pevný oční kontakt s Dakotou, protože Jordan sama tuto radu nepotřebovala.
Dakota pozdrav švagrové opětovala. Ale jen mlčky přikývla na Blake zpět, že jí rozumí, a řídila se její radou až příliš dobře. Zdálo se, že Blake ji bere za svou, protože pak propletla prsty se svými dvěma sestrami a vedla Jordan po své pravici a Dakotu po levici ke vstupním dveřím Conlanova sídla. Malá skupinka silných mlčenlivých mužů v tmavých oblecích, mužů zaměstnaných Douglasem Conlanem, je obklopovala v diskrétní vzdálenosti jako čestný doprovod. Nebo osobní strážci. Nebo dokonce vězeňská stráž. Dakota si nebyla jistá. Znejistělá z toho, stejně jako téměř ze všeho, co se týkalo jejího tchána, se raději obrátila na své švagrové.
Když se Dakota promenádovala na tenkých vysokých podpatcích po boku svých švagrových, nemohla si pomoci a dál obdivovala, jak jsou Blake a Jordan svůdné. A zároveň se divila, jak je možné, že jsou si všechny tři také tak podobné. Blake, jak si vykračovala v bílých sandálech na jehlovém podpatku a modrých koktejlových šatech, které jí ladily s tmavě modrýma očima, byla zjevně z celé trojice nejdrobnější. Byla jen o něco vyšší než průměr, její malá ňadra, vnadné boky a jinak štíhlá postava se pohybovaly s grácií oddané amatérské klasické baletky. K čemuž ji její otec po mnoho a mnoho let vybízel, možná dokonce vyžadoval, aby jí byla. Zatímco její světlé, pšeničné blond vlasy, sepnuté do elegantního drdolu, sloužily k tomu, aby vynikly její nádherné rysy, zejména jemný tenký dlouhý krk.
Jordan naproti tomu, rovněž rozkročená, ale v černých lodičkách a zelených koktejlových šatech, které ladily s jejíma hlubokýma smaragdovýma očima, byla nejvyšší. Navzdory své výšce, velmi jemně a žensky obdařené a končetinami, se i její štíhlá postava pohybovala s ladností uměřené sportovkyně. V jejím případě podporoval otec její kariéru závodní sólové krasobruslařky od chvíle, kdy se připojila k jeho rodině. Zatímco její středně dlouhé, medově blond vlasy, decentně upravené do nevěstina účesu napůl nahoru napůl dolů, upozorňovaly na její vlastní znamenité rysy, zejména na výrazné ostré vysoké lícní kosti.
Ve srovnání s nimi si Dakota připadala jako ošklivé káčátko. Ačkoli objektivně se řadila na polovinu cesty mezi Blake a Jordan, jak výškou, tak postavou. Měla jantarové oči a tmavší, karamelový odstín blond než její dvě švagrové. Napadlo ji, že ačkoli se ve své kůži necítí tak pohodlně jako Blake a Jordan, i ona dlouhá léta trénovala, aby své tělo ovládla na úroveň přesně vyladěného nástroje. Aby se stala středoškolskou a vysokoškolskou medailistkou a držitelkou trofejí v rytmické gymnastice. „Princezna se stuhou“, říkali jí na konci. Cestou ji to stálo modřiny, výrony a dokonce i zlomenou kost. Zranění, která utrpěly i její švagrové. Blake dokonce dodala, že obětovala pár nehtů na nohou svým pointe botám. A při pomyšlení, že takové trestající ovládání vlastního těla bylo pro ženu z klanu Conlanů nevysloveným požadavkem, Dakotu zamrazilo, že se pod tím skrývá nějaký temný, možná ne tak nevinný záměr.
„Jak se k tobě chová můj bratr?“ zeptala se jí Blake, možná záměrně přerušila její myšlenky.
„Je velmi laskavý. Dokonce až příliš laskavý. Víc bych si nemohla přát.“
„Ano, je. Tragédie je, že kvůli tomu se Douglasovi vždycky zdál příliš měkký,“ dodala Jordan, která nevlastnímu otci občas říkala tati a občas Douglasi. Ve skutečnosti Blake občas říkala svému otci také Douglas. A volba žen jako by se řídila tím, zda o něm mluvily jako o otci, nebo jako o muži.
„No, sestro. Můžu ti říkat sestro, když jsme teď sestry. Douglas je úplně jiný člověk. Také velmi velkorysý, ale také velmi náročný. Je to tak trochu… benevolentní diktátor. Když ho poznáš. Přísný… ale spravedlivý. Vím, že tě má rád. A mám pocit, že si myslí, že vzít si tě je to nejlepší, co kdy Brenden udělal,“ dodala Blake. Možná vycítila, stejně jako její bratr, že Dakota potřebuje ujištění. Až na to, že stejně jako předchozí slova jejího bratra nebyla úplně uklidňující. Dakota jen znovu přikývla, když konečně dorazili na verandu domu Douglase Conlana a patriarchův komorník přivítal mladé ženy uvnitř.
„Blake, Jordan, Dakoto, vítejte ve svém domě a děkujeme, že jste přišly! Dámy, všechny jste jako vždy krásné! Pojďte prosím dál a dovolte mi, abych vás doprovodil do jídelny, kde se k vám za chvíli připojí guvernér Conlan,“ řekl starší, půvabný muž, dokonale vyleštěný jako váza z jemného porcelánu, ve stejnou chvíli, kdy se velká část doprovodu silných mlčenlivých mužů v tmavých oblecích, který mladé ženy následoval celé ty metry, postavila stranou a držela ruce v pozoru jako četa v černých kravatách. Bylo to už několik let, co Douglas Conlan ukončil své druhé funkční období ve funkci guvernéra státu. Mnozí mu však z úcty stále říkali guvernér. A smluvní ochranka, která patriarchu všude následovala, byla náhradou za uniformované a civilně oblečené státní policisty, kteří ho hlídali, když byl ve funkci. Potřeba, která, jak se Dakota bála pomyslet, vycházela z velkého počtu zapřisáhlých nepřátel, z nichž někteří byli smrtelně nebezpeční, které Douglas Conlan zřejmě nashromáždil nejprve v podnikání a pak v politice.
Uvnitř byl dům přepychový, paradoxně strohým způsobem, jak si pamatovala. Měl západní, vlastně španělský koloniální styl. Jako dům, v němž by před staletími žil španělský nebo mexický guvernér těchto zemí. Barvy byly různé odstíny štuku a terakoty. Nábytek z těžkého dřeva. Zařízení, jako zábradlí, stropní lampy a svícny, z tepaného železa. Možná, pomyslela si Dakota, ačkoli Conlanovi přišli z jiné části starého kontinentu, pod nátlakem a mnohem později, si Douglas Conlan představoval, že je conquistador. A tento dům byl toho odrazem. Konkvistador, který si bral, co chtěl, obchodováním se zrcadly, nebo v případě potřeby se střelným prachem a ocelí, od ostatních. A když kráčela po boku jeho švagrové, která se teď držela propletených paží, ne jen prstů, začala si připadat jako součást kořisti takového muže.
„Milé dámy, tady jste. Za chvíli přijde guvernér Conlan,“ řekl konečně komorník, než se odebral z velké jídelny sídla a zavřel za sebou dveře. Dakota měla pocit, že jde o to, aby se cítily samy. Ale nějak cítila, že ve stínech jsou stále neviditelní a neslyšní silní mlčenliví muži, kteří je pozorují a naslouchají.
„Blake, Jordan, omlouvám se, že jsem tak troufalá, ale opravdu mě udivuje, jak jste mohly takhle vyrůst. Zvyklé na tohle. Žít takhle. Je mi to všechno tak cizí,“ řekla Dakota svým švagrovým, když si pomáhaly sklenkami jemného šumivého vína Sonoma, které na ně čekalo na cínovém podnose.
„Dakoto, promiň mi mou francouzštinu, ale my sereme jako všichni ostatní.“ Opáčila Blake. „Nemusíš se hned rozčilovat. Vlastně si myslím, že náš otec nám dnes večer plánuje dát něco, co má velkou hodnotu. Takže tak, řekla jsem to. A něco velmi cenného, co přichází od Douglase Conlana, může změnit život tvého syna a jeho syna a jeho syna na mnoho dalších generací. Takže ať už jsou s tím spojeny jakékoli závazky, stojí to za to,“ dodala.
Dakota, na rozdíl od Blake a zřejmě i Jordan, si nebyla tak jistá, že cena za velkorysost vždycky stojí za to. Svého manžela si nevzala proto, že by byla zlatokopka. Ve skutečnosti si ho vzala navzdory jeho bohatství, které ji unavovalo, protože byl tak milující. Ale za tři roky, co byli manželi, poznala, že on není jen tříska ze starého stromu a Conlanovy hodnoty, očekávání a kompromisy jsou jiné. Byly jí cizí. Ale něco, s čím souhlasila, že se přizpůsobí v zájmu manželské harmonie.
Vtom se Jordan skutečně pohnula, chytila Dakotu za levou ruku a zvedla ji, aby se podívala na svůj prsteníček a ukázala ho samotné Dakotě. Pak citovala Dakotina vlastní slova, která jí řekla před třemi lety: „Beru si tě, Brendene Conlane, za manžela, abych tě měla a držela od dnešního dne v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví, abych tě milovala a opatrovala, dokud nás smrt nerozdělí.“ Na to Dakota odpověděla.
„Jordan, já vím. A proto jsem tady. Kvůli svému manželovi a svému dítěti. I kdyby… to je jedno.“ Nakonec se odmlčela a uvažovala o tom, že Blake a Jordan mají na prstech také třpytivé kamínky a lesklé pásky. Složily sliby svým manželům. Ale na rozdíl od ní, která se stala „Conlanovou“, Blake ani Jordan – z nichž druhá se stala Conlanem po adopci – nepřestaly být Conlany, když se vzaly. Z právního hlediska se z nich tří stala Dakota Conlanová, Blake Conlan a Jordan Conlan. A ani jedna z nich neměla s tím druhým společnou skutečnou krev nebo pokrevně spřízněné manžele.
A právě v tu chvíli se na straně jídelny otevřely dvoje velké dřevěné dveře a dovnitř vstoupil jejich hostitel a „otec“ Douglas Conlan.
(No Ratings Yet)
Loading...