Jarní semestr letěl jako voda. Zatímco většina maturantů na Mount William College se připravovala na promoci, Denae i Bill měli před sebou ještě několik předmětů, takže se budou muset vrátit na podzimní semestr. Bill však už začal testovat vody pracovního trhu tím, že rozeslal několik životopisů, aby zjistil, jak to dopadne.
Nejslibnější odpověď dostal od jedné velké účetní firmy v Atlantě, která ho e-mailem pozvala na pohovor. E-mail obsahoval instrukce, aby zavolal do kanceláře a promluvil si s administrativní asistentkou viceprezidenta pro rizika a dodržování předpisů v oblasti finančních služeb. Měl pak dostatek podrobností, aby si dohodl cestu do města a setkání s viceprezidentem a dalšími pracovníky firmy.
Bill byl tímto vývojem polichocen a netrpělivě se snažil dát Denae vědět. Ta byla zrovna v práci v butiku, a tak jí poslal textovou zprávu s prosbou, aby mu zavolala, až bude mít chvilku. V butiku se zřejmě nic nedělo, protože krátce nato mu zazvonil telefon.
„Ahoj, Bille. Co děláš?“ zeptala se vesele. Nikdy ji neomrzela hra, kterou spolu hráli, když hovor začínala touto otázkou. A Bill byl vždycky připravený na výzvu.
„Jen jsem přemýšlel o své přítelkyni.“
„Jo. Na co jsi myslel?“
„Aha, jen jsem si říkal, že kdyby tu teď byla moje přítelkyně, chtěl bych jí olíznout bradavky, až by byly pěkně ztuhlé, a pak je trochu okusovat.“
„Ooo. To by se jí určitě líbilo,“ odpověděla šibalsky.
„Ale teď tu není. Takže se asi budu muset spokojit s tím, že si s ní promluvím po telefonu a řeknu jí, že mám za pár týdnů pracovní pohovor,“ prohlásil věcně.
„Vážně?! Pohovor? To je skvělý,“ rozplývala see. „Až přijdu po práci, můžeš mi o tom všechno říct.“
Po směně šla rovnou k němu do bytu. Předem si naplánovali, že si k večeři ugrilují kuře a stráví spolu večer. Vpustila se dovnitř a pozdravila Billa, který v kuchyni vyndával kuře ze sáčku, v němž se marinovalo.
Když si zouvala boty, poznamenala: „Ach, když jsem vyrůstala na Floridě, běhala jsem polovinu času bosa. Nosit vysoké podpatky je pro mě stále cizí pojem.“
„To tě paní Linda nutí nosit je i v práci?“ zeptal se, když k ní přistoupil, aby ji objal a políbil.
„Ne. Chce, abych se oblékala do oblečení, které prodáváme, ale v rámci těchto parametrů mě nechává nosit, co chci. Jen tahle sukně docela vyžadovala podpatky. Líbí se mi, jak v nich vypadají moje nohy, ale hrozně z nich bolí,“ vysvětlila, když se si sedla na pohovku.
Bill se posadil vedle ní, natáhl se po jejích nohách a vytáhl si je nahoru na klín. Začal jí posílat vzkazy na nohy.
„Mmmm. Miluju, když můj přítel předvídá moje potřeby. A říkal mi můj přítel, že má velký pracovní pohovor?“
Řekl jí, že na jeho životopis odpověděla jedna účetní firma. Když zavolal kvůli domluvě, dozvěděl se, že ho noc před pohovorem a v den pohovoru ubytují v hotelu. Ten by byl celodenní a zahrnoval by pohovory s několika klíčovými osobami a také s viceprezidentem, který ho pozval. Obědval by s několika manažery střední úrovně a odpoledne by si prohlédl kanceláře firmy a setkal se s dalšími členy týmu.
Denae pozorně naslouchala. „Páni, to zní velmi slibně. Vím, že na ně uděláš dojem. Tak kdy to bude a kde to bude? Charlotte?“
„V Atlantě. Za dva týdny od pátku.“
Zvedla hlavu. „Atlanta? Suzy ví o Atlantě všechno – víš, že odtamtud pochází, ne?“
Bill pokračoval v masáži a řekl: „Byla jsi někdy v Atlantě? Platí nám hotelový pokoj na dvě noci, takže kdybys jela s námi, jediné náklady bychom měli na jídlo a zábavu.“
„No jo. Počítej se mnou. Asi bych ten čtvrtek a pátek musela vynechat vyučování, ale to není nic hrozného. Můžeme se podívat, co je Atlanta zač. Mohla bych se Suzy zeptat na nějaké nápady.“ Naklonila se k němu a dodala: „Jsem na tebe tak pyšná.“
Bill si komplimentu vážil a byl rád, že se Denae těší, že s ním pojede. Váhal však nad jednou věcí. „Nejsem si jistý, jaký dojem udělám ve svém blejzru, ale nic jiného na sebe nemám.“
Když to Denae slyšela, velmi se rozrušila. „Neboj se. Móda je moje odbornost. Pomůžu ti vybrat oblek a všechno, co potřebuješ. Strýc paní Lindy vlastní ten pánský obchod za rohem od butiku. Musím se zeptat, ale určitě by ho přiměla, aby mi uznal zaměstnaneckou slevu. Zajdeme tam a se mnou jako s tvým módním poradcem budeš vypadat jako milion dolarů.“
####
Druhý den po vyučování se zastavili v butiku a promluvili si se slečnou Lindou, Denaeinou šéfovou. Ta byla ráda, že slyšela o Billově velkém rozhovoru, a ochotně souhlasila, že jejich jménem zavolá strýčkovi. Poté instruovala dvojici, aby šli do obchodu a zeptali se na Paula; bude je očekávat.
Když vešli dovnitř, našli ho, jak na ně čeká. Řekl, že je ochotný pomoci, protože Denae je pro Lindu velmi důležitá. Denae mu vysvětlila, že Bill má důležitý pohovor a potřebuje dobře vypadající oblek, nějaké košile, kravaty a možná i boty. Začala s Paulem probírat barvy a látky a střihy sak a kalhot. Bill si rychle uvědomil, že je pátým kolem u vozu a že jeho jediným účelem v procesu nákupu obleku bude fungovat jako manekýn a testovat všechny potenciální obleky, které budou zvažovat. Nakonec si vyzkoušel pět obleků, než byla Denae spokojená. Přesně Paula instruovala, jak ho má upravit, aby mu dobře padl.
Po více než třech hodinách měla pocit, že je Bill připraven. Vybrala pro něj středně šedý oblek a vysvětlila mu, že by se mohl hodit pro mnoho různých příležitostí v závislosti na kombinaci kravat a košil, které k němu zkombinuje. A aby pokryla různé situace, od pohovorů přes svatby až po koktejlové večírky, vybrala několik košil včetně bílé, modré a bílé s tenkými vínovými proužky. Naložila mu čtyři kravaty, které by doplnily košile a oblek. Také Billovi nechala pořídit nové společenské boty a přesvědčila Paula, aby mu zdarma přihodil ponožky.
Když viděl všechno zboží naskládané na hromadě, došlo mu, že to celkem bude hodně peněz, a pošeptal Denae své obavy. Ta ho tiše pobídla, aby se uklidnil, a sledovala, jak Paul cení nákupy. Celková částka Billa sice zaskočila, ale než stačil cokoli říct, Paul započítal Denaeinu zaměstnaneckou slevu. Upravená částka se vešla do Billových možností.
Když opouštěli obchod, Denae ho objala kolem ramen. „Ten oblek ti bude moc slušet. Nemůžu se dočkat, až tě v něm uvidím.“
„Nezapomeň, že jsem to pořád já. Je jedno, kolik rtěnky dáš na prase, pořád je to prase. Ale tohle bude lepší než moje staré sako a obnošená kravata. Děkuju za pomoc. Nebýt tebe, nejspíš bych si koupil levný oblek z obchodního domu, který by mi neseděl a vypadal bych, jako bych se ucházel o práci v podatelně.“
V tu chvíli zazvonil Denae mobil. Vytáhla ho, podívala se na displej a pak se s úsměvem podívala na Billa.
Přejela prstem po displeji a řekla: „Ahoj Cheryl. Jak se máš?“
Bill se zatvářil překvapeně a tiše zašeptal: „To je moje máma?“ Denae si poslechla volajícího.
„Mám se dobře. Díky. Jo, to nejhorší je ve škole za námi. Do konce semestru už se jen tak ploužím.“
Po několika vteřinách poslechu Denae řekla: „Vlastně je teď tady se mnou. Právě si vybral nový oblek na svůj velký pohovor. Bude mu to moc slušet.“
Když Denae poslouchala, v její tváři se objevil výraz překvapení, který se pak rychle změnil na výraz rozmrzelosti, a plácla Billa po horní části paže.
„On ti to neřekl? No, já vím, že měl hodně práce se školou a prací. Může ti to všechno říct hned teď.“
„Jak jsi jí to mohl neříct?“ Podala Billovi telefon a zaúpěla.
Bill a jeho matka spolu několik minut mluvili, zatímco se s Denae procházeli. Předal jí vše, co věděl o pohovoru a o tom, že bude třeba odcestovat do Atlanty. Vynechal část o tom, že Denae pojede s ním. Řekla mu, že si je jistá, že si povede dobře, a zeptala se, jestli od ní něco nepotřebuje. Poděkoval jí, ale řekl jí, že je připraven. Řekla mu, že doufá, že spolu před tím velkým dnem ještě promluví, ale pokud ne, popřála mu hodně štěstí.
Po ukončení hovoru jí Bill předal Denaein telefon zpět.
„Máma mi řekla, abych ti vyřídila, že se s tebou loučí. Takže ty a moje máma spolu v těchto dnech mluvíte?“
„Jo. Zřejmě je to jediný způsob, jak může zjistit, co se s tebou děje. Neřekl jsi jí o tom rozhovoru? Co jsi to za syna?“
„Zaneprázdněný?“
Jak se blížil den cesty do Atlanty, Denae často konzultovala informace a rady se svou spolubydlící. Suzy jí řekla, že hotel, který firma Billovi zařídila, se nachází v atlantské čtvrti Buckhead, což je velmi drahá a nóbl část města. Byla schopná doporučit několik dobrých restaurací v okolí a upozornila, že nejhezčí nákupní středisko v celém městě se nachází hned naproti jejich hotelu. Suzy se velmi bavila tím, že pomáhala Denae plánovat, co spolu budou dělat, když Bill nebude na pohovoru.
Den před pohovorem vyzvedl Denae v jejím bytě. Měla připravená zavazadla a chtěla, aby se Bill ujistil, že má oblek, bílou košili, pruhovanou košili a všechny kravaty. Postěžoval si, že není třeba si to všechno brát, protože to bude jen jeden den pohovorů. Ale ona trvala na tom, že by měl být připravený i na takové věci, jako je večeře a večer ve městě. Vyrazili a doufali, že budou v Atlantě do oběda, aby se mohli najíst a porozhlédnout po Buckheadu, než se ubytují.
Cesta jim poskytla několik hodin na rozhovor. Konverzace jim šla snadno, nikdy nemuseli hledat, o čem by si mohli povídat. V jednu chvíli Denae vzpomněla na to, jak se původně seznámili, a poznamenala, že to bude vždycky jedna z jejích nejoblíbenějších vzpomínek.
„Moje určitě taky,“ dodal Bill. „A jen si pomysli, že kdybychom se nepotkali tak, jak jsme se potkali, tak bychom se nepotkali vůbec. A teď se na nás podívej, míříme spolu na výlet mimo město.“
„Jak to myslíš, že bychom se nepotkali? Chodili jsme do stejné třídy. Nakonec bychom na sebe narazili,“ ujistila ho.
„Ne, ani náhodou. Možná bychom se viděli ve třídě, ale já jsem s tebou mohl mluvit jen díky tomu, že jsme byli jediní lidé na malém místě ve stejnou dobu. Musel jsem s tebou mluvit, jinak bych vypadala nezdvořile. Kdekoli jinde bych se nikdy neodvážil s tebou promluvit.“
Nevěřícně se ušklíbla. „To nemyslíš vážně.“
„Opravdu,“ trval na svém. „Kdybych tě viděl kdekoli jinde, prostě bych si hleděl svého.“
„Bille Collinsi, tomu nevěřím ani na minutu. Ty by ses se mnou nebavil ve třídě nebo u Steamers nebo v nějakém jiném baru nebo kdekoli jinde? To je šílené.“
Když jí Bill neodpověděl, natáhla se k němu a položila mu ruce na rozkrok, čímž ho pořádně sevřela. „No, to je fuk. Jsem ráda, že jsi se mnou tenkrát v galerii mluvil. Jinak bych se nic z toho nedozvěděla.“
Na mezistátní dálnici si dali dobrý čas a do Atlanty dorazili kolem půl dvanácté dopoledne. Zamířili rovnou do oblasti Buckhead a rozhodli se, že zajdou do nákupního centra naproti hotelu, aby si mohli dát oběd a projít se. V jedné z restaurací s plným servisem si dali salát. Poté se prošli po obchodním centru; byl to rozlehlý obchodní komplex o třech patrech.
Denae se ráda rozhlížela po mnoha luxusních obchodech. Dokonce se jí podařilo najít pár bot, které prostě musela mít. Byly to boty na čtyřcentimetrovém podpatku s několika pásky přes nárt, které byly zdobené umělými perlami. Jediné další pásky se jí vinuly kolem kotníků. Myslela si, že díky nim budou její nohy vypadat dlouhé a tvarované, a Bill souhlasil.
Procházeli se a nakupovali, dokud nenastal čas ubytovat se v hotelu na druhé straně ulice. Když přijeli Billovým autem, přivítal je obsluha. Rychle pokynula poslíčkovi, který čekal opodál, a nařídila mu, aby je i se zavazadly odvedl k recepci, aby se pár mohl ubytovat.
Na Denae a Billa to udělalo dojem. A když vešli do vstupní haly, oba byli ohromeni tím, jak je zdobená. Přistoupili k recepci, kde se mladá žena zeptala, pod jakým jménem je jejich rezervace. Když uslyšela „Collins“, dala recepční pokyn poslíčkovi, aby odnesl jejich zavazadla a zavedl je do apartmá Peachtree. Když kráčeli k výtahu, Denae vzala Billa za ruku a opřela se o něj, šťastná, že jsou spolu.
Na apartmá Peachtree byl nádherný pohled. Vstupní dveře se otevíraly do obývacího prostoru, kde byl mokrý bar, pohovka a pár křesel obklopujících konferenční stolek a v rohu malý klavír. Poté, co jim dal pár vteřin na to, aby si to všechno prohlédli, vyrazil poslíček k dvojici dveří na jedné straně místnosti, otevřel je a pozval je do ložnice.
S úžasem do ložnice ruku v ruce vstoupili. Stejně jako obývací část byla i ložnice prostorná. Byla v ní manželská postel se čtyřmi vysokými ozdobnými sloupky v rozích. Na komodě naproti posteli stála velká plochá televize a u okna bylo kožené polohovací křeslo. Denae přešla k oknu a obdivovala výhled na panorama Atlanty.
Když Bill a poslíček ustoupili do obývacího pokoje, aby mu Bill mohl poděkovat a dát mu spropitné, Denae obešla postel a zamířila ke dveřím, o nichž předpokládala, že vedou do koupelny. Pomalu je otevřela a nakoukla dovnitř. Na jedné straně byla velká mramorová dvojitá toaletní skříň a na druhé straně byla pod oknem umístěna velká vana. Když se přesunula do místnosti, našla velký sprchový kout obklopený zdivem ze skleněných tvárnic. Záchod byl ve vlastní malé místnosti.
Denae vyšla ven přes ložnici a našla Billa samotného v obývacím pokoji, poslíček už odešel. Začala radostně pištět a skočila mu do náruče, vzrušeně ho objímala a líbala.
„Bille, tohle místo je neuvěřitelné. Viděl jsi, že sprcha má dešťovou hlavici a sprchové trysky ve dvou stěnách?“.
Neměl slov, když se rozhlédl kolem sebe.
„No, teď se musíme rozhodnout,“ řekla Denae a spustila. „Kde budeme šukat jako první? Na posteli? Ve sprše? Na gauči?“
„Nemůžeme to zkusit všechno?“ nadhodil.
„Samozřejmě! Řekla jsem ‚první‘. Dostaneme se ke všem, ale kde začneme?“ řekla a začala se svlékat.
Jako první využili pohovku, snad proto, že byla nejblíže. Pak se přesunuli do sprchy, kde se očistili a podruhé se pomilovali. Poté si lehli do postele a objímali se. Kombinace dlouhé procházky v obchodním centru, vzrušení z okolí, námahy při milování a příjemného pocitu jejich nahých těl přitisknutých k sobě vedla k tomu, že usnuli.
Probudili se o několik hodin později. Podle světla pronikajícího oknem poznali, že slunce je nízko na obloze.
„Nechceš jít na večeři?“ zeptal se, když se převalil a podíval se na Denae.
Zívla a protáhla se. „Asi bychom mohli. Suzy mi dala jména dobrých restaurací, které jsou tady v okolí,“ řekla.
Ani jeden z nich nechtěl rychle vyskočit z postele. Denae se natáhla, zvedla ovladač od televize a zapnula ji. Když listovala nabídkou hotelových služeb, krátce se zastavila na tlačítku Pokojová služba. Pokračovala v prohlížení možností.
„Ooo. Podívej, Bille,“ zacvrlikala a jemně do něj strčila loktem. „Mají tam placené filmy pro dospělé. Chceš si nějaký půjčit a zahrát si, co dělají na obrazovce?“
„Vzhledem k tomu, že účet platí účetní firma, tak to na ně asi neudělá ten první dojem, který bych chtěl. Jinak…“
„Jo, máš pravdu,“ zabručela. „Hádám, že bychom mohli rovnou vyrazit na večeři.“
Vyrazili do restaurace, kterou jim doporučila Suzy. Protože měla být v docházkové vzdálenosti, šli pěšky, čehož Denae začala litovat, protože si na vycházku vzala podpatky. Po večeři se vrátili do hotelu a dali si v baru skleničku. Večer se nepozdával, protože Bill chtěl na poslední chvíli udělat nějaký průzkum firmy a závěrečnou přípravu na pohovor. Denae se při tom dívala na televizi a večer zakončili sexem ve vaně, čímž si Denae vyškrtla ze seznamu další vybavení apartmá.
Ráno byl Bill vzhůru brzy. Musel se osprchovat, oholit a obléknout na velký pohovor. Firma mu zajistila auto, které ho vyzvedne v osm hodin, takže pracoval v časovém limitu. Denae zůstala v posteli, zatímco se sprchoval, ale když se oblékal, vstala, aby mu pomohla. Aniž by se obtěžovala obléknout si župan, vybrala jeho novou bílou košili a podržela mu ji za zády, aby mu ji pomohla navléknout. Když si ji zapínal, vzala jeho kravaty a položila je na postel. Užíval si pohled na její nahou postavu, když třídila kravaty.
„Proč sis vzal zrovna tuhle?“ zeptala se, když držela jeho nejstarší kravatu, která byla jedinou, kterou vlastnil před nákupy v pánském obchodě.
„Měl jsem naspěch. Prostě jsem popadl všechny, ne že by jich byla tuna. Je jich jen pět.“
„No, tanhle je mimo,“ poznamenala, když ho odhodila stranou. Podívala se na zbývající čtyři a odložila stranou i tu vínovou. „Tohle je ta pravá,“ řekla a zvedla modrou kravatu s velmi drobnými bílými puntíky.
Sledovala, jak se postavil před zrcadlo v plné délce a uvázal si ji. Když skončil, přistoupila blíž a upravila uzel tak, aby byl vycentrovaný. Pak sundala sako z ramínka a pomohla mu ho obléknout.
Poodstoupila, aby si ho prohlédla, a uznale přikývla. „Páni, vypadáš sexy. Paul to upravil přesně tak, jak měl. Perfektně sedí.“
Pohladila ho po klopách saka a pak ho objala kolem ramen. „Ten oblek ti tak sluší, až jsem zvlhla. Škoda, že musíš odejít, jinak bych ti hned vyšukala mozek z hlavy.“
„Necháme to na odloženou partii?“ zeptal se, když sáhl po svém foliantu na nočním stolku a ověřil si, že uvnitř jsou kopie jeho životopisu.
Usmála se a ujistila ho, že ho podrží, když se posadila na postel.
Když se k ní přiblížil, řekl: „Děkuji za veškerou dosavadní pomoc. Mrzí mě, že budu celý den pryč. Co budeš dělat, až budu mít práci?“
„Možná si půjdu ještě na chvíli lehnout. A všimla jsem si, že tamhle v obchoďáku jsou lázně. Možná si tam dopřeju manikúru a pedikúru a možná si nechám udělat i vlasy.“
„Dobře. Zasloužíš si trochu rozmazlování. Ale dneska si zajdeme na dobrou večeři, abych z toho obleku mohla vytěžit trochu víc kilometrů.“
„Dobře, pane Collinsi. Dnes večer vás čeká něco dobrého. Mám naplánovaný celý náš večer. Večeře a potom zábava. A ano. Budu chtít, abyste na to všechno zůstal v obleku.“
Zaujalo ho to, ale neměl už čas se vyptávat. Byl čas, aby přijelo auto, a tak musel zamířit do haly. Připomněl jí, že by se měl vrátit kolem čtvrté hodiny, a políbil ji na rozloučenou. Popřála mu hodně štěstí.
(No Ratings Yet)
Loading...
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*