Nebyli to duchovní, ale rozhodující tóny varhan, které shromáždění v katedrále svatého Ondřeje signalizovaly, že bohoslužba oficiálně skončila. Cecilie slyšela, jak varhaník stále skřípe, když se batolí po hlavních schodech. To je ale hezký muž, pomyslela si, s velkýma silnýma rukama. Světlá pleť, hluboké hnědé oči. Když vykročila do odpoledního světla, její spojka se v rozpačitém rytmu plácala o bok. I on se na ni podíval. Když přistupovala ke svatému přijímání a po mši, když se zbytkem stáda proudila ven z fary.
Na hlavní silnici se na dohled vynořil Číňan středního věku na kole. Sevřel brzdy a začal se jí upřímně omlouvat, že před ní tak náhle zastavil, jaký to pro ni musel být hrozný šok. Usmála se a mávla rukou, ne, ne, to je v pořádku. Ale on jí úsměv jen oplatil a zopakoval to. Napadlo ji, že čeká, jestli odpoví mandarínsky.
„Ehm, to je v pořádku, strýčku…” řekla a pak odešla, aniž by měla konkrétní cíl. Ale místa jsou stejně jako magnety. Natřela se dezinfekčním prostředkem a otřela si zápěstí, hladké dlaně, prsty k zulíbání, a Cecilie se přistihla, že vytrvale kráčí, už v polovině cesty k Odeon Towers, než si to vůbec uvědomila.
Takhle trávila soboty. Ráno v kostele, s Bohem, pak příjemná pozdní snídaně někde, kde nebylo moc hlučno, aby si mohla chvíli číst. To, že na těchto místech měli vždycky ty nejlepší drinky, své Singapore Slings, Mai Tais a podobně, byl bonus.
Pokud nebyla příliš unavená a pokud měl náhodou volno, večer se vydávala na výlet do Bohem zapomenuté (opravdu neměla klít) západní části města za Simonem. Osobně mu sdělit dráždivé podrobnosti. Většinou neměl čas, ale vždycky byl rád, když mu zavolala, když byla „venku a hledala dobrodružství”.
Takže Luf. Střešní bar s výhledem na hotel Raffles přes ulici, další místo, které ji přitahuje a kam se stále vrací. Vždycky si sedne k pultu a barman Norman přinese její obvyklou Malou růžovou tečku, rozkošný koktejl podávaný v lahvi od žárovky.
Když odložila svůj výtisk knihy „Jak zabít ptáčka” se záložkou, všimla si mladého bělocha, který prošel kolem velkého neonového nápisu, o němž si myslela, že znamená LOOF, dokud ji Norman neinformoval, že znaky označují něco jako “krásné, slunečné počasí”. Muž ji minul a posadil se na druhou stranu pultu. Objednal si dvojitého panáka whisky a vytáhl telefon.
Vytáhla svůj a přešla do prohlížeče, chtěla se na něco podívat… oči jí stále bloudily k němu. Špinavé blond vlasy, modré nebo možná šedé oči. Zatímco hledala, cucala růžovo-bílé brčko, ochutnala příliš málo marshmallow ginu a příliš mnoho malinového likéru, ale nevadí… Norman vypadal dost zklamaně. Vrátila se pohledem k mladému bělochovi. Kdyby měla hádat, řekla by, že je to Francouz.
Zvedl oči, podíval se přímo na ni a usmál se. Oplatila mu úsměv. Odložil telefon, pak zvedl skleničku a přikývl, zuby se mu pásly po plném spodním rtu. Bylo to příliš snadné. Opětovala úsměv, který ukazoval její vlastní pěkné zuby, Cecilie vstala a šla si sednout k němu.
První, na čem se Simonovy oči zastavily, když poklepal na malé zelené kolečko, byly nehty jeho snoubenky, dokonale upravené a nalakované, obtočené kolem klobásky penisu. Volnou rukou odsunula volný pramen a Ceciliiny oči se na okamžik setkaly s jeho, než přesunula pohled nahoru, na mužský penis, který právě začala kouřit.
Možná ho kouří už celé hodiny, pomyslel si. Rádiové ticho od doby před mší. Lesklé, třpytivé nehty, lepkavé prsty. Zásnubní prsten, zahlédl ho jen na vteřinu.
Hrdlem ho přirážela, ale on do ní nevstoupil víc než do dvou třetin.
Nahoru a dolů ho olizovala, a když přiblížila jazyk k hlavičce a pokusila se ho znovu vložit do úst… Ježíši, její zuby vypadaly tak malé.
Simon se pohnul, aby něco řekl, cokoli, třeba i obvyklé „ahoj, zlato!”, a zjistil, že je ztlumený.
Poprvé si uvědomil, že jsou na veřejnosti. Za nimi stála bílá stoupačka, jejíž stříbrná rukojeť se objevovala a zase mizela, jak rudnoucí dívka kývala hlavou a cpala si do jícnu velkou tyč. Nad hlavou měla jako svatozář nápis, který označoval “3. patro”, a v pozadí kýčovité slunečnice.
Tenhle parchant ji ještě ani nepřivedl do svého domu, pomyslel si Simon. Ale stejně tu byla, už jenom v modrých kalhotkách. Vzpomněl si na ranní selfie… celé modré. Šaty a tenisky. Z toho oblečení teď nezbylo nic, kromě kalhotek, prstenu a stříbrného křížku, který jí visel na krku.
Olizovala mu koule, lehce je poskakovala svým malým jazýčkem, jako by to byly sněhové vločky nebo pingpongové míčky. Její ruka s prstýnkem si pohrávala s malou tyrkysovou mašličkou na okraji kalhotek, zatímco její ústa se pohybovala po délce jeho penisu, zleva doprava přes jeho obrazovku, a snažila se ho protlačit víc do krku. Simon se soustředil na její vlnící se tělo, tak drobné, že jí bylo vidět hrudní koš, a dál na perverzní malou mašličku, která se třepotala. Znovu ho upoutal lesk jejích nehtů, všechny červené až na ten na prsteníčku, který měla nalakovaný kovově stříbrnou barvou.
Dlouhé tmavé a rovné černé vlasy se jí táhly přes jedno ňadro; na druhém viděl linii opálení v bikinách, její velmi vztyčenou bradavku. Simonovi se Ceciliina prsa vždycky líbila, to věděl každý. Už v době, kdy chodili do školy, bylo zřejmé, že vyrostla o něco rychleji než ostatní. Je hubená, jistě, shodli se všichni kluci, má zahradnicky plochý zadek, ale viděli jste, jak jí vyčnívá hrudník, prakticky jí vyčuhuje z uniformy, i když se nepředklání a záda má dokonale rovná?
Byl to skvělý pohled a ona mu ho opravdu dávala. No, ne tak docela, protože teď ho dával on jí. Whitey do ní něco zuřivě vrážel; měl ruce na jejích vlasech, na zátylku, tlačil. A v rohu se třpytila hvězda, vyleštěný lesk prstenu, jak ji rukou chytal za zadek a masíroval. Simon sledoval, jak se jí zavírají oči, a ačkoli byla plná, viděl, jak se jí rozšiřují ústa, jako by její tělo náhle našlo nový způsob, jak nasát víc kyslíku. Čas jí musí ubíhat tak pomalu, pomyslel si v úžasu, malé věčnosti strávené lapáním po dechu, čekáním, poslušným v chlípném utrpení…
Pak z ní penis vytrhl a ona se mírně zhoupla, než se okamžitě začala dusit, kašlat a stříkat sliny na sebe i na mužovy kalhoty Uniqlo. Simon si byl jistý, že jsou od Uniqlo, protože měl stejné.
Ale žádné výstřiky. Simon věděl, že když si hraje, hraje kvůli výstřiku.
Ve svém záchvatu musela shodit telefon ze zábradlí schodiště nebo tak něco, protože teď na obrazovce nic nebylo. Pak se vrátil k chatu, poslední zpráva od ní: „Ahoj Bby, volám ti, zvedni to!”.
Sedm minut. Ang mo zůstal po celou dobu hovoru tvrdý jako skála. Žádná úzkost z toho, že by se náhled udělal, žádné sténání křesťanské sebekontroly, snaha zadržet, než to bude příliš dobré. Jen tam stála, nehybná jako monolit, a kopala do svých mandlí.
Simon si nebyl jistý, jestli by dokázal zůstat tvrdý ani z poloviny tak dlouho. Celá minuta mu v těchto dnech připadala jako olympijský výkon. Rozhodně ne s Cece, pomyslel si, když tě takhle zpracovává. Na tom nezáleželo. Vysoukal se z křesla a posadil se. Čekal na další hovor.
Když telefon konečně zazvonil, Simon si právě objednával něco k večeři. Opustil aplikaci Grab a mezi klepnutím na malé zelené kolečko a videem, které se objevilo na obrazovce, zaznamenal čas.
Leželi v posteli, oba nazí, za nimi velká šedá paisley rohož. Viděl, jak se ang mo tváří. Nevypadal špatně, když se to tak vzalo. Když ne Cecilie, tak houf dalších hodných kostelních dívenek mohl utvořit frontu, která by se táhla až dolů do bloku.
Měl natažené nohy, ona se mu choulila na klíně, vlasy stažené do sekretářského drdolu. Jeho ruka se pohybovala ve stoických kruzích, různé prsty sledovaly její klitoris. S tváří odpočívajícího tygra se díval přímo do objektivu, přímo na něj. Simon cítil, jak mu srdce klopýtá přes svůj pravidelný rytmus: sluší jim to spolu.
Pak prolomila ledy, světlo sedělo přesně na její rozzářené tváři, a když se mu v mysli znovu vynořilo slovo „snoubenka”.
„Ahoj, zlato!”
„Ahoj, zlato!” Aha, tentokrát neměl vypnutý zvuk. Jak milé.
„Byli jsme celí zpocení, tak jsme si dali rychlou sprchu, abychom se zchladili! Strašně jsem ti chyběla?” Simon přikývl, samý úsměv. Tříhodinové oplachování, co? Drzá potvůrka.
Převalila se na druhou stranu jeho natažené nohy, na ruce a kolena, a vystrčila zadek do vzduchu. Tohle byl jeden ze Simonových oblíbených pohledů, pohled z boku.
Obtočila ruku kolem tlustého bílého péra a palcem si pohrávala se špičkou. Simona zajímalo, jak dlouho vydrží tentokrát.
„Zlato.”
„Hmm?”
„Ošukal mě, víš?” Olízla si ruku a vytrvale škubala erekcí, oči na něm stále upřené. „Ve sprše.”
„Byl tak velký. Musela jsem se držet zdi jako o život.”
Už skončil uvnitř?
Simon zbožně mlčky sledoval, jak její růžové rty přijaly pulzující hlavičku, nechaly ji zmizet a s jemným prasknutím ji obklopily. Z jejích tváří, které se tak lehce prohlubovaly, bylo zřejmé, že víří jazykem. Jak slastný to musí být pocit, snažil se Simon představit si, jako by se to dělo jemu, ale vyšel naprázdno.
„Mmm… musím si ho plácnout o tváře… a o jazyk, každou chvíli, abych si připomněla, jak je velký…”
Simon si přes kalhoty lehce nahmatal penis. Nebyl ani napůl tvrdý, jen pomalu tloustnoucí pahýl. Cece měla normy: líbilo se jí, když se její muži jen tak nafukovali na plný žerďák. Jako kouzlo.
A tak tam odměňovala tuhle nedělní hříčku, prsty se jí kroutily a rozevíraly, jako by sotva dokázala zadržet své vzrušení. Při svém úplně prvním nedělním dobrodružství dostal Simon jen obrázek, na němž byl její obličej rozhodně vynechán. Ale svatá prostoto, byl tam, první bílý penis v jejím drobném sevření… a ona k němu později přišla se slastnou vzpomínkou na to, co následovalo, když položila telefon vedle hromádky oblečení. Marně se snažila nacpat si péro do krku, oběma rukama ho držela na dříku a tiše ho v podstatě prosila, modlila se za sperma.
To vše jen proto, že ji podněcující Simon žertem požádal, aby poslala „drzé” selfie jejich blízkému příteli. Trochu ho poškádlit, však víte. Muži… Vždycky se snažili zjistit, kam až mohou dívku dotlačit. A stejně tak dychtivě se snažila vyzrát na jeho blafování tím, že zvýší sázku, Cecilia Whatsapped akt. Ještě téhož odpoledne ji Mark pozval k sobě a řádně ji uvedl do Života.
Její křížek se zuřivě pohnul: ang moh si opět brak krk jeho ženy. Sledování této exhibice Simona znovu utvrdilo v tom, jak je pro něj dokonalou ženou. Bylo to v tom, jak vdechovala nejbohatší život všem jeho fantaziím. Bystrýma očima pozoroval její svérázné pohledy na muže, které vídali v kostele, ještě než se dali dohromady. Poté, co se dali dohromady, se ovšem její touha stala skutečně explicitní. Tu neděli před věky, na procházce po mši dolů na Esplanádu. Zastavili se u vody a tam na to přišel. Jak se červenala, říkala mu, aby toho nechal, odvracela pohled a zase se ohlížela, v očích nebezpečí. Musel to z ní dostat, chtěla to po něm.
Teď se chtěl dívat, jak se na něj rozkročila. Nasednout na něj zády ke kameře, aby si musel představovat výrazy, které mu dávala, jejich sladké nicneříkající šeptání, jen aby se o ně oba podělili napříč celým pekelným časem. Chtěl, aby se v tom skvostném poznání koupala, stejně jako on v nevědomosti, ve svém vyloučení z pravého žáru jejich vášně.
Když se práce začala hromadit, Simon viděl jen náhodnou příležitost. Vysvětlil Cecilii, že bude v neděli chodit do práce, aby se pokusil získat náskok, a že by byl rád, kdyby se v jeho nepřítomnosti naučila, jak si sama udělat radost. Že by si z toho možná mohla udělat den péče o sebe. Trochu času pro sebe v den božího odpočinku, popadnout dech a pak ho opakovaně ztratit v náručí cizího, dobře stavěného bělocha.
Tak to bylo od čínského nového roku do Vánoc. Pokud byla neděle, Cece si někde nechávala vymrdat mozek. Bože, ten deštivý Boxing day, její rodina odešla na ranní mši. Jeho odvážná nymfetka mu v obýváku dělala naschvály. S dobře osvětleným stromečkem v pozadí, skřítkem v extra malém červeném balení, který si pohrával s jejím dárkem. Jeho dárek, samozřejmě 21 čísel dlouhé béžové dildo s přísavkou na jednom konci.
Jak lízala a sála, ty zvuky! A pak, její štíhlé nohy se chvěly, jak je široce roztáhla, takže se jí sukně automaticky zvedla. Nasazování robertka s její čerstvě oholenou kundou na dohled, ne pro něj úplně, rozhodně ne moc ten týden, to se ukáže.
Ale jak na tom robertkovi jezdila! houpala se, oči zavřené, pohlaví nasáklé, kovbojská coura. Sledoval, jak zcela pohlcuje jeho dárek, jak musí skutečně cestovat nahoru a dolů po jeho délce. Viděl, jak se jí kvůli jeho velikosti vyboulilo břicho, a uvědomil si, že to se jí stává pokaždé, když si s ní bílý muž užívá. Její malá postava to prakticky zaručovala, i když ten chlap byl jen průměrný.
Ale oni nikdy nebyli jen průměrní. Cecilie dokázala, že je nejen schopná královna velikosti; její touha měla elektromagnetické následky. Všude, kam přišla, jako by vyčenichala jen ty největší, nejodpornější, prostě takové doslova obušky bílého masa. Bylo to opravdu podivné a dávalo mu to pocit, že její cíle nejspíš stejně dobře vycítí její ochotu brát a dávat. Vzpomněl si na její nehty, ten stříbrný výčnělek. Možná to byl kód, nestydatý signál pro neslušné nápadníky, jako náramek sexy ženy…
„Zlato, sleduj. Sednu si na něj.”
Nemusela mu to říkat dvakrát. Simon si zapálil cigaretu, a když vydechl první obláček, uslyšel, jak se zvedá. Povzdech bolesti? nebo snad úlevy, čiré radosti? Těžko říct, když k němu byla zády.
Vypadalo to, že ho celého spolkla. Určitě byl uvnitř, ale nehýbali se. Základna jeho penisu byla tak široká, že jí roztahovala zadek. Simonovy oči přejížděly po její uvolněné prdelce, jejíž malá ústa byla otevřená a vyzývavá, a pak nahoru po jejích zádech. Ruce měla před sebou, nejspíš ho držela, hladila ho. Lehké doteky, které mu rozechvívaly nervy a rozproudily všechnu dostupnou krev.
Naklonila hlavu dopředu a on zaslechl zvuk mlaskání jejich vlhkých rtů. Pohybovala teď boky. Rozesmáté óóó a ááá. Sledoval, jak se její půlky krátce spojily, když mu vyjela nahoru po penisu, aby se pak zase roztáhly, pokaždé šířeji.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Uvědomil si, že nepozná, jestli si nasadila kondom. Dokonce ani nevěděl, jestli celou tu dobu používala ochranu, nebo se jí úplně vzdala. V rozhovoru na to nepřišla řeč. Věděl, že nebrala antikoncepci. Simon určitě věděl, proč o tom nemluví, zatímco instinkt mu napovídal, že ví i to, proč mlčí.
Když poprvé prozradila, že si nahrála video z nedávné eskapády, trvalo celý týden trpělivého škádlení a přemlouvání, než uviděl záběry. Byla to jen felace, říkala, tváře růžové a štípavé, ale nějak jí to připadalo jako překročení hranice. Simon nepředstíral, že to chápe, jen přikývl a čekal, až to příště bude moci nenápadně nadhodit. Trčel na táboře a věnoval se dalšímu cyklu záložáků, koule ho bolely při každé myšlence na svou milovanou, která tam někde v centru města dostávala péra nalevo i napravo. Povídat si mohli jen v noci, když se konečně vrátil na kavalec, celý poražený a vyřízený z celodenních vojenských keců.
Trpělivost je ctnost je pořádná mrcha. Proč by se video mělo lišit od fotky? V návaznosti na nesčetný proud klipů, které od těch roztomilých začátků hrdě přijímal a pečlivě archivoval, si víceméně vypracoval vysvětlení. Ve videu jste skutečně mohli vidět její uctívání. Je to přímo v tom skoku z 2D do 3D. Sledujete její oči, které se lesknou jako vzácný klenot, její vlasy, jako by je zametal a upravoval tým éterických stylistů. Všechno hraje světlem, zvukem a ladnými pohyby, celý vesmír se projevuje tak, že vypadá co nejlépe, a to vše pro nejvyšší povzbuzení partnera tohoto okamžiku. S obrazem si ji dokázal představit jen jako objekt, kontrastující s jakýmkoli předmětem, který se náhodou ocitl v záběru, s ptákem v ruce nebo se spermatem spočívajícím na jazyku, z jejíchž obvykle drobných úst se nyní stala jeskyně. Vědecky řečeno, soubor nadržených atomů, bloků ne-věcí. A nezáleželo na tom, jestli se šíleně usmívala, nebo truchlila; požitek byl výhradně Simonovou doménou.
Ale ve videu, v každém videu patřila rozkoš neodvolatelně jen Cecilii. Simon si mohl honit, jak chtěl, ale nikdy by nedokázal vytrhnout pocit opravdové extáze z jejího vlastnictví.
Ach, to první video… jakou v tom měla pravdu. Byl vzhůru do čtyř, svižně se procházel po malém, žlutě polepeném obvodu ubohého kuřáckého koutku v přízemí. AirPods v uších, zesílená hlasitost, oči upřené. Mohl by napsat esej rozebírající složitosti dialogů, mizanscény a vývoje postav.
„Dovolíte mi, abych vám umyla koule, prosím?” Na tváři se jí objevil hezký úsměv, ano, tohle skutečně právě řekla nějakému klukovi, kterého potkala, když se povalovala na pláži, žoviálně vzdálená od jeho pokoje v Sofitelu. Prostírá se před ním, chichotá se, vrcholky jejího opáleného hrudníku vykukují skrz nově koupenou bílou kamizolu, jen uzlík ji dělí od toho, aby odhalila všechno. Liščí oči, zvuk lapání v kontrastu s projíždějícími motory, hned za oknem. Vstane a Simonovi se naskytne pohled na uvolňující se šňůrky a dobře načasované polibky, které jí přistávají na každém stehně a pak kolem dokola na holý zadek.
„Jo, líbí se ti to, tati?” Teď se podíval na Cecilii, která se propracovávala k dalšímu nadpozemskému orgasmu. Byly chvíle, kdy si musel připomínat, kam by měla směřovat jeho pozornost: pouze na své potěšení. Šlo přece jen o něj, ne? Byl to přece on, kdo s tím přišel, kdo dal podnět k tomu, aby se fantazie stala skutečností. Nebuď teď majetnický, zatraceně. Je to pomíjivé. Pomine to.
A přešlo, když si rychle uvědomil, jak dětinská, jak typická reakce by to připadala každému, kdo by mohl sedět a pozorovat vývoj takových událostí. Musí v tom být něco víc. Hbitě odhodil své ego stranou a pracoval, převracel listy a kameny v zahradě své mysli, aby odhalil, pod prvotní žárlivostí a potřebou sebeuspokojení pohřbený… druh lásky, o které ani nevěděl, že v něm vyrostla. Byl to druh, který jemně, vytrvale pulzoval tváří v tvář všem egoistickým chvatům. Ne z bázlivosti, rozumíš, ale protože byla dost silná na to, aby se udržela. V naprostém tichu tato vnitřní světlost promlouvala a Simon si živě uvědomoval, že se mu líbí, že chce, aby jeho dívka byla zlá, ale nyní začínal být také připraven přijmout divoký oheň jejího chtíče takový, jaký je. Že existoval dávno předtím, než vstoupil do hry, a že bude extaticky plápolat i bez něj. On tu byl jen proto, aby si toho byl vědom, aby usnadnil přirozené podmínky, které jí umožní vzplanout v zářivých plamenech. A když bude mít štěstí, bude se moci dívat. Připadalo mu to svatokrádežné, ale Simon to všechno dokázal vnímat jen jako pravou mužnost: schopnost nechat to všechno jen tak být, aniž by ztratil sám sebe.
Bylo to svým způsobem opravdu legrační: zvrácené sexuální praktiky, které učí dospělého muže, jak lépe milovat svou partnerku. Zvlášť teď, když už to nebyl on, kdo fyzicky vkládal lásku do jejích dobře využitých otvorů a z nich. Ale jak týdny ubíhaly a Cece se s těmi videi opravdu dostávala do tempa, cítil se stejně svobodný, jak si představoval, že se musela cítit ona.
(No Ratings Yet)
Loading...