Předsevzetí 01

Vypustí z úst smích, který mě téměř rozesměje. Bez čekání na odpověď vyjdu z úkrytu stromů a přiblížím se k plotu, abych měla dobrý výhled na představení. Měla bych se vrátit k našim přátelům, ale vím, že on to nevzdá, dokud si o tom nepromluvíme. Je to asi dobré načasování, protože už jsem unavená z toho, jak pokaždé, když se ke mně přiblíží, hledám důvody, proč zmizet.

Následuje mě a zastaví se vedle mě. „Co tady vlastně děláš?“ zeptá se. „Vyhýbáš se mi?“

Vrhnu na něj pohled a tentokrát se nedokážu ubránit úsměvu. „Nejsi jen hezký, ale také vnímavý.“

Zachichotá se a pohledem mě přejede od hlavy k patě. Jeho hravý výraz ve tváři mě nutí zapomenout na mé rozhodnutí držet se od něj dál. Má ruce v kapsách a stojí uvolněně a nenuceně. Nikdy si nejsem jistá, jestli mě jeho schopnost vypadat naprosto neotřesitelně štve, nebo na mě dělá dojem.

„Vypadalo to, jako by ses předtím bavila s mojí přítelkyní,“ říká a vrací svou pozornost k dění kolem jezera.

Je to typické pro něj, že se mě snaží vyvést z rovnováhy tím, že nasměruje konverzaci do nevhodné oblasti. Dělá to tak přirozeně. Jediný způsob, jak si udržet kontrolu, je předstírat, že to na mě nemá žádný vliv. „Hmm… možná. Co tě prozradilo?“

Vrhne na mě pohled. „Veřejné orgasmy jsou docela jasná stopa.“

Překvapuje mě, že uprostřed toho všeho mě stále dokáže rozesmát. „Jo, asi jo.“

„Myslela jsi na mě, když měla ruku v tvých kalhotkách?“

Zvuk jeho hlubokého hlasu a nával touhy, který ve mně vyvolává vzpomínka, mě donutí obejmout se rukama. „Neměl bys se mnou takhle mluvit,“ řeknu.

Rychle se na mě usměje, pak se podívá směrem k večírku a nakloní se dopředu, jako by někoho hledal. Když se jeho pohled vrátí ke mně, v jeho očích je intenzita, která tam před vteřinou nebyla. „Víš, co jsem chtěl udělat, když jsem tě viděl dosáhnout orgasmu?“ zeptá se.

Jak na to mám odpovědět? V první řadě bych neměla vést takovou intimní konverzaci s přítelem někoho jiného. Nejvíc mě štve, že i přes to, jak je to špatné, zoufale chci slyšet jeho odpověď. Zvednu oči, vydechnu a zvolím moudřejší variantu, že nic neřeknu.

„Chtěl jsem chytit Beth za ruku, zatímco jsi tam ještě stála, a olíznout z jejích prstů tvou chuť.“

Bože, už to nevydržím. Kéž by mi takové věci neříkal. Chraplavost v jeho hlase mi vyvolává husí kůži a touha se ho dotknout je ještě silnější. Zavírám oči a soustředím se na dýchání, abych zadržela svou odpověď.

„To, jak ses na mě dívala, když ses udělala… Chtěl jsem tě přitlačit ke stromu a ošukat tě přímo tam, zatímco se všichni dívali.“

Otevřu oči a mou mysl zaplaví smyslné obrazy, které jsou tak živé, že ho téměř cítím uvnitř sebe. Rozpařím ruce a rozhlédnu se kolem, abych se ujistila, že jsme stále sami. „Přestaň, Lucasi. Myslím to vážně.“

[ratings]