Předsevzetí 01

„A technicky vzato ještě ani není nový rok, takže máš dobrý start.“

Usměju se a palcem jí setřu červenou rtěnku z koutku úst. Vrhnu další pohled směrem k Lucasovi a okamžitě si přeju, abych to neudělala. Jeho odhodlaný výraz ve tváři budí dojem, že jeho představa o nadcházející noci má úplně jiný konec než ta moje.

Jeden z nás bude překvapen, až později začnou ohňostroje.

 

Je téměř půlnoc a konečně se setmělo. Na nízké větve stromů jsme pověsili lucerny a vzadu za domem svítí reflektor, který zahaluje zadní dvůr do žlutého světla. Teplo dne stále přetrvává, i když slunce už zapadlo.

Hosté jsou teď hlučnější než kdy jindy. V jednom z brouzdališť se odehrává zápas a probíhá pití. Moje blízká kolegyně z práce si právě sundala horní díl bikin. Sedí rozkročmo na jednom z Lucasových přátel, kterého jí dnes večer poprvé představili. Vzhledem k tomu, že je normálně spíše tichý typ, vím, že toho zítra bude litovat.

Napadá mě, jestli budu po dnešním večeru litovat i já.

Nějak se mi podařilo Lucasovi vyhnout, ale vím, že to nebude trvat dlouho. I když se mu během večírku vyhnu, pořád s ním musím žít. Z pohledů, které mi v posledních několika hodinách věnuje, je patrné, že se během ohňostroje chystá něco podniknout. Rozhodla jsem se, že bude nejlepší, když ho odmítnu, ale to mi nebrání v tom, abych si dopřála pár fantazií o tom, co by bylo, kdyby.

Pokaždé, když pomyslím na to, jak se ke mně přiblíží a zapne svůj šarm, mám husí kůži a tělo se mi zahřívá rozkoší. Odmítnout ho nebude snadné, ale moje přátelství s Beth je důležitější. Jsem si docela jistá, že mě přitahuje hlavně fyzicky, ale vím, že to pro ni nebude důležité, pokud jeho nabídku přijmu a ona to později zjistí.

Stojím poblíž stromu, kde jsme se s Beth před pár hodinami setkaly. Tady je oproti zbytku zahrady ticho a já si užívám samotu. Většinu večera jsem se bavila s hosty, ale teď potřebuji chvilku o samotě, abych si utřídila myšlenky.

Otočím se a pohlédnu na jezero, které sousedí s naším pozemkem, a sleduji skupinu opozdilců, jak scházejí k vodě. Jsou příliš daleko, abych je viděla jasně, ale najednou chci být mezi nimi a pryč od všeho toho napětí a pokušení. Kéž bych se mohla vrátit na začátek večera, kdy můj život nebyl tak komplikovaný.

„Ellie.“

Otočím se a uvidím Lucase, jak tam stojí. „Vyděsil jsi mě,“ řeknu a přitisknu si dlaň na bušící srdce.

„Proč jsi tak nervózní?“

Není dost blízko, abych viděla jeho výraz, ale v jeho hlase je nezaměnitelný humor. Pomáhá mi to cítit se v jeho přítomnosti uvolněněji, protože mi to znovu připomíná, že pro něj je to jen hra; když ho odmítnu, neublíží to jeho citům. „Nevím, asi jsem taková, když se ke mně někdo v temnotě přikrade.“

[ratings]