Předsevzetí 01

Pohlédne přes moje rameno a pak se mi podívá přímo do očí. „Až později, až všichni budou sledovat ohňostroj, vezmu si tě.“

Pocit bezohlednosti mnou projde a zbaví mě řeči. Výraz v jeho tváři mi vyvolá vlnu tepla mezi nohama. Chci ho. Bože, tak moc ho chci. Intenzita v jeho tmavých očích, sebevědomí v jeho slovech… u kohokoli jiného by to bylo arogantní a otravné. U něj mě to naplňuje zoufalstvím a touhou po víc.

„To nemůžeš,“ řeknu a mám pocit, že v tuhle chvíli jen předstírám odpor, což mě pak nutí cítit se hrozně, protože jsem tak špatná kamarádka. „Beth. Ona bude…“

Jeho prsty mi hladí šíji, když se ke mně nakloní a přitiskne ústa k mému spánku. Jeho rty jsou teplé a měkké, zůstávají tam, zatímco jeho vůně, jeho blízkost a příslib toho, co přijde, mě nutí sténat a padnout mu do náruče.

„Můžu, Ells, a udělám to. Později,“ říká svým hlubokým hlasem s nádechem humoru.

Chci se ho zeptat, jak může tuto situaci považovat za tak zábavnou, když se sotva bráním tomu, abych si strhla šaty a vrhla se na něj, ale jeho blízkost přetěžuje mé smysly a já nedokážu vyslovit ani dvě slova. Otevřu ústa a zírám na něj, nejistá, zda ho vyzývám, aby mě políbil, nebo doufám, že mi náhodou vyklouzne souvislá věta.

Přejede mi prstem po čelisti, což mě donutí vydechnout vzrušeným povzdechem. Naše pohledy se setkají. Dlouze se na mě podívá, pak se usměje a odejde, aniž by se ohlédl, a nechá mě tam stát s bušícím srdcem a vlhkými kalhotkami.

* * *

Nemůžu z něj spustit oči. To, co bývalo přitažlivostí, kterou jsem většinou udržovala pod kontrolou vyhýbáním se mu, nyní nabylo vlastní život. Nutí mě to hledat ho mezi hosty a sledovat každý jeho pohyb v naději, že ten další mě k němu přiblíží.

Kdykoli mi pošle jeden z těch sotva znatelných úsměvů, mám chuť souhlasit s čímkoli, co navrhne, bez ohledu na to, jak moc by to mohlo ublížit mé kamarádce. Myšlenka, že skutečně splní svůj slib, mě znervózňuje a nedokážu se soustředit. Musím se z toho dostat, jinak si lidé začnou klást otázky, co se se mnou děje.

„Ellie?“

„Hmm?“ Přesunu pohled z Lucase na Beth a pokaždé, když se s ní setkám očima, pocítím známý bodavý pocit viny.

„Ptala jsem se, co se děje? Vypadáš, jako bys byla někde jinde.“ Chytí mě za ruce, proplete prsty s mými a přitáhne mě k sobě, zatímco tančíme kousek od hlavního dění na večírku.

Stojíme pod vysokým eukalyptovým stromem a nad námi se ozývá šustění listí a zpěv ptáků. Je kolem deváté hodiny, ale slunce stále svítí. Naše těla jsou tak blízko, že se její prsa tlačí na moje a její teplo proniká tenkou látkou jejích žlutých šatů. Je to příjemný pocit.

Vánek jí čechrá krátké tmavé vlasy. Sleduju pohyb jejích rtů a soustředím se na její zářivě červenou rtěnku, snažím se vymyslet platný důvod, proč jsem tak mimo, aniž bych jí řekla pravdu. „Pila jsi moc?“ navrhuji, i když jsem se sotva dotkla kapky, od té doby, co si Lucas nalil moje pivo.

[ratings]