Předsevzetí 01

Má na sobě černé tílko a khaki kraťasy, nohy má bosé jako já. Vypadá tak bezstarostně nádherně, že to ve mně vyvolává úctu a touhu, na kterou jsem si v poslední době tak zvykla.

Zírá na mě a zvedá jedno tázavé obočí; už jen tento jednoduchý pohyb mi zrychluje tep. Mezi námi panuje obvyklé napětí, ale on se přesto dokáže usmát, jako by to na něj nemělo žádný vliv. „Myslím to vážně, vypadáš sexy. Máš růžové tváře.“

Ještě více se mi zahřívá tvář, když si uvědomím, že jsem ho špatně pochopila a vyvolala dojem, že si myslím, že jsem neodolatelná. „Oh. Promiň.“

Šťouchne mě ramenem do holého ramene a dotek jeho teplé kůže mě nutí se k němu naklonit, abych udržela kontakt. „Možná by sis měla sundat šaty,“ říká.

Navzdory svému nepohodlí se nad jeho návrhem ušklíbnu. „Jsi idiot.“

Usměje se a vezme mi pivo. Zatímco tam stojím s otevřenými ústy a zírám na něj, napije se z mé láhve a pak ji namíří na mě. „Vážně, Ellie,“ říká a olizuje si kapku z dolního rtu, „kdy se s tím přestaneš prát?“

Pohled na jeho jazyk upoutá mou pozornost a vědomí, že jeho ústa se teď dotkla mých, ve mně vyvolává zvláštní vzrušení. „Myslíš to napětí?“

„Jo, to napětí – mezi námi,“ dodává. Jeho pohled mě jen jednou přejede, ale má takovou sílu, že se cítím nahá.

Ten rozhovor se mi zdá úplně nevhodný, když jsme tady venku, ale není tu žádné jiné místo, kde bychom mohli mluvit o tom, co se mezi námi děje. Dosud jsme si vyměnili jen pohledy a letmé doteky; ani jeden z nás toto téma v rozhovoru neotevřel. Teď, když je to venku, už nikdy nebudeme moci předstírat, že ta přitažlivost neexistuje.

Můj pohled bloudí po dvoře a na chvíli se zamyslím, jestli si někdo všiml, že tu stojíme spolu. Vrátím své modré oči zpět k Lucasovi a upřeně se na něj dívám, zatímco přemýšlím, co říct. Zatímco mě sleduje, koutky jeho úst se zachvějí. Mám dojem, že moje rozpačitost ho baví, což by mě vůbec nepřekvapilo.

„Víš co?“ řekne nakonec a nakloní se, aby odložil prázdnou láhev na stůl, na kterém jsme předtím měli rozložené jídlo. „Prostě ti to všechno řeknu, ano?“

Srdce mi buší a žaludek se mi svírá. Pohled v jeho očích mi napovídá, že jakmile vysloví, co mu právě běží hlavou, nebude cesty zpět. Nevím, jestli chci utéct, nebo ho prosit, aby mi to řekl, ale moje nohy zůstávají přikované na místě.

„Dobře,“ řeknu. Můj hlas zní jako písknutí, což jeho pobavení ještě umocňuje.

Natáhne ke mně ruku. Snažím se neucuknout, když mi jeho teplá ruka sklouzne po klíční kosti a obepne mi krk. Usměje se, nakloní se ke mně a palcem mi jemně přejede po krku.

„Chci tě,“ řekne, „a vím, že ty chceš mě, takže… dneska je ta noc.“

„Cože?“ zeptám se a polknu vzrušení, které ve mně narůstá. Měla bych ho odstrčit, říct mu, ať mě nechá na pokoji a přestane se chovat jako debil, ale na jeho tváři se objeví nepatrný úsměv a moje kolena se roztřesou. „Dneska večer? Co tím myslíš?“

[ratings]