Zombie ve filmech jsou vždy pomalé a neohrabané, protože jsou mrtvé a mnohé z nich jsou mrtvé už dlouhou dobu. Ale ve skutečnosti byla zombie jako můj milenec stejně rychlá, vlastně dokonce rychlejší než on sám. Toužil dostat svůj jazyk zpátky do mé hlavy. Vyběhl jsem po chodbě do ložnice a rychle za sebou zabouchl dveře. Okamžitě jsem ho slyšel na druhé straně tenkého dřeva, jak otáčí klikou, ale pevně jsem ji držel. Podíval jsem se na okno jako na možnost úniku, ale pak jsem uslyšel slabý šepot, který jako by vycházel z mé vlastní hlavy: „S tou dírou v hlavě nemůžeš jít ven. Lidé tě uvidí a budou tě chtít vzít do nemocnice nebo do ústavu… musíš nosit klobouk.“ Na radu tohoto vnitřního hlasu jsem prohledal pokoj, ale žádný klobouk jsem nenašel. Neúnavné bušení a třesení dveřmi mým zombie mě donutilo znovu se zastavit v mé zoufalé snaze uniknout z domu. Pomyslel jsem si: „No sakra. Nemůžu jít ven, nemám klobouk. A co mi vlastně ublíží, když mi chce zase strčit jazyk do díry v hlavě? Dělalo mu to velkou radost a musím přiznat, že i mně to bylo docela příjemné… Pak jsem začal přemýšlet, jestli mozková šťáva není nějaká látka, na kterou se okamžitě vytvoří závislost. Možná taková, která vás promění v primitivní podobu toho, čím jste právě teď. Hmm. Vrčení a škrábání na druhé straně dveří mě vytrhlo z mého zenového stavu, ustoupil jsem od dveří a nechal ho je otevřít.
Očekával, že bude potřebovat mnohem více síly, než bylo nutné, a když se dveře rozletěly, málem přistál na obličeji. Uviděl mě, jak tam stojím a poněkud klidně se na něj dívám, a zdálo se, že ho to překvapilo. Na chvíli si nebyl jistý, jaký další krok má udělat. Řekl jsem mu poněkud uvolněným tónem: „No tak, jestli to potřebuješ, kámo, pojď si pro to.“
Ustoupil jsem dozadu, posadil se na postel, lehl si a natáhl se. Všiml jsem si, že jeho erekce zmizela. Jaká škoda. Přistoupil ke mně a bez jediného slova, kromě zřejmého chrochtání vyjadřujícího rozkoš, se nade mnou sklonil a jeho jazyk si našel cestu zpět do mokré jeskyně v mé lebce. Stejně jako v kuchyni se každou vteřinou stával vášnivějším v tom, co dělal. Jeho jazyk pracoval v otvoru a pronikal tak hluboko, jak jen to šlo. Cítil jsem, jak mu penis začíná znovu tuhnout, a on mě tvrdě šukal, třel svůj naběhlý úd o mou pánevní kost. Objal jsem ho rukama, zatímco mě sál a šukal, dával jsem mu najevo, že jsem ochotný účastník. Sotva jsem si všiml, nebo si v tu chvíli dokonce vzpomněl, že se mi nedaří dosáhnout erekce. Byl jsem tak vzrušený, že jsem pořád myslel na to, jak ho mám v sobě, zatímco se krmil mojí mozkovou šťávou.
Řekl jsem: „Hele, kámo… nech mě sundat si kalhoty. Chci tě v sobě, zlato.“ Zdálo se, že si uvědomil, že nikam neuteču, a přerušil svůj mozkový polibek a zvedl se ze mě natolik, abych si mohl sundat kalhoty. Asi chtěl taky šukat. Zvedl jsem nohy do vzduchu, kolena přitáhl k ramenům a zpřístupnil se mu. Překvapil mě tím, že mi skutečně olízl díru… Myslím, že jeho zoufalá touha dostat ze mě co nejvíc – co nejrychleji – poněkud polevila, když zjistil, že se vůbec nebráním. Jeho sliny byly husté a hojné. Způsob, jakým mu stékaly z úst, mi připomínal hladového komodského draka. Slintal mi po celém zadku, na chvíli mě šukal jazykem a pak se vrátil do své původní polohy nade mnou. Vklouzl dovnitř snadno. Alespoň pro mě to tak bylo.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Cítil jsem jen velmi malý odpor proti jeho penisu, který do mě pronikal. Doufal jsem, že on to cítí intenzivněji než já. Zabořil se do mě až po kořen a pak se na mě znovu položil, přiložil ústa k mé hlavě a pokračoval v šukání a sání. Po několika minutách jsem si uvědomil, že to byl nejžhavější sex, jaký jsem kdy zažil. S ním, nebo s kýmkoli jiným. Moje neschopnost erekce zdánlivě nijak neubírala na intenzitě scény. Sakra, bylo to skvělé! Pohyboval jsem se v rytmu s ním a on se zdál být vnímavější. Ne tak soustředěný na mou hlavu, ale stále zjevně do toho zapálený. Dával mi to opravdu dobře. Pomyslel jsem si: „Sakra, vždycky jsem si myslel, že je sexy jako feťák, ale jako zombie je ještě žhavější!“ Dostal se do bodu, kdy byl úplně pohroužený do souložení a zdálo se, že zapomněl na moji mozkovou šťávu. Asi si už dopřál svou dávku. Pohnul se a blížil se k orgasmu. Těžko jsem si vzpomínal, kdy naposledy měl orgasmus, obvykle souložil, dokud nebyl unavený, nebo dokud jsem neměl dost. Normální denní dávka narkotik znemožňovala orgasmus a po několika marných pokusech to prostě přestal zkoušet. Ale tentokrát jsem viděl, že je to jiné.
Vrazil do mě tvrději a v momentě, kdy začal vzdychat rozkoší, pocítil jsem, jak se mi rozbušilo srdce. Byl jsem si dobře vědom, že nejsem ani trochu vzrušený, ale zdálo se, že se stejně udělám. Rozhodně to tak cítil! Užili jsme si společný vrchol a když skončil, uvolnil se na mně a těžce dýchal. Objal jsem ho pevně rukama a pomyslel si: Sakra, sex se zombie je fakt super! Po celou tu dobu mě nenapadlo, že jsem pod vlivem… Muselo to být asi čtyřicet pět minut, co jsem naposledy pomyslel na rozbitou láhev. Ale jako vždy se moje myšlenky vrátily k vodce. No, pomyslel jsem si, teď je vhodná chvíle. Vypadá spokojeně, možná teď můžu odejít a udělat, co potřebuju. Zase jsem na všechno ostatní zapomněl.
Jemně jsem začal odstrkávat zombie kluka z mé zvedající se hrudi a řekl: „Hele, kámo… dej mi chvilku, abych mohl jít udělat, co potřebuju, jo?“ Odtrhl svůj jazyk od mé hlavy, podíval se mi do očí a vypadal překvapivě jako normální vynervovaný člověk. Promluvil a řekl: „Jo, chlape, taky potřebuju dávku.“
Zněl tak normálně. Žádná vzpomínka na zombieismus. Část mě byla zklamaná. Ale doufal jsem, že později mi zase ochutná hlavu a všechno bude v pořádku a divoké a erotické. Zajímalo mě, jestli si pamatuje náš sex. Podnítil jsem ho komentářem, jak byl skvělý. Souhlasil a řekl: „Jo, chlape. To bylo opravdu dobré. Cítil jsem se jako zvíře… Nepamatuju si, že bych byl tak nadržený už dlouho.“
Byl jsem rád, že si to pamatoval. Vstali jsme z matrace a oba jsme se znovu vydali do kuchyně. Cítil jsem průvan na svém holém mozku, když jsme procházeli domem. Byl to zvláštní pocit. V tomto okamžiku se zvláštní stávalo normou. Nenapadalo mě nic, co by mě mohlo šokovat. Ale byl jsem vzrušený, velmi nervózní. Prostě jsem věděl, že tato metoda, injekce alkoholu do mozku, přinese požadovaný účinek. Jak by nemohla? Musela. Nic jiného nebylo možné. Musela. Vzal jsem stříkačku z kuchyňského stolu a sklonil se k louži vodky, která se už začala trochu odpařovat. Vpíchl jsem jehlu do tekutiny, která ležela pár milimetrů nad linoleem, a zatáhl za píst. Sledoval jsem, jak se stříkačka plní, a byl jsem připraven. Ze zvyku, nebo spíše ze zvyku mého kluka, jsem několikrát poklepal na injekční stříkačku, aby z ní vyšel vzduch, a když jsem si uvědomil, co dělám, nahlas jsem se zasmál. Jako by na vzduchových bublinách záleželo. Můj milenec mě sledoval a trpělivě čekal, až to udělám jako první, a pak přijde na řadu on. Podíval jsem se na něj očima prosícími o pomoc. Přistoupil ke mně a vzal mi stříkačku. Beze slova mi vpíchl jehlu do obnaženého mozku a stlačil píst. Byl jsem jako na jehlách, sotva jsem dokázal skrýt své nadšení. Čekal jsem. Když mi bylo malé množství vodky injekčně podáno přímo do mozku, pocítil jsem v místě vpichu velmi chladný pocit. Chvíli jsem čekal.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Dej mi ještě jednu dávku, chlape.“
Vyhověl mi a sklonil se, aby znovu naplnil injekční stříkačku. Znovu mě píchl. Pocítil jsem stejný chlad, ale nic jiného. No, pomyslel jsem si, kolik tohohle svinstva musím vypít, aby to mělo nějaký účinek? Nemůžu čekat, že mi to přinese 5 ml, že ne? Řekl jsem mu: „Kámo, škoda, že nemáš větší stříkačky. Tohle může chvíli trvat.“ Po druhé injekci čekal, až požádám o třetí.
„Jo, chlape, dej mi ještě.“
Tento postup jsme opakovali několikrát. Rychle jsem ztratil přehled. Bazén se rychle rozplýval a já začal mít obavy. Kurva, pomyslel jsem si, jak se dostanu z tohohle? Možná je to jen špatná část mého mozku. Jo, to musí být ono. Pak jsem svému kamarádovi řekl, co si myslím.
„Takže… chceš další díru v hlavě, to mi chceš říct? Kámo, to je prostě na hovno. Možná se mi to snadno řekne, ale měl bys to prostě vzdát.“
Jeho necitlivost mě ranila. Když jsem ho sledoval, jak jde k pultu, vezme si lžíci a začne si připravovat dávku, opravdu mě to naštvalo.
„Jo? No, jdi do prdele, ty zasranej feťáku! Říkáš ty sračky tak klidně, zatímco se chystáš na trip. To je blbost, chlape… Vlastně, seru na to… Měli bychom trpět společně!“
S těmito slovy jsem rychle vstal a vzal mu lžíci, na které už byl malý kousek hnědého dehtu. Jeho oči se setkaly s mými s prosebným pohledem, který na mě okamžitě zapůsobil fyzicky, jako by mě někdo pořezal nožem. Setřásl jsem svůj hněv a věděl jsem, že nemám žádný dobrý důvod ho o to připravit. Viděl, jak jsem změkl, a přistoupil ke mně s nataženou rukou, gestikulující, abych mu vrátil lžíci. Vrátil jsem mu ji, díval se na podlahu a zoufale kroutil hlavou. Byl jsem sám sebou znechucený. Začínal jsem si opravdu uvědomovat rozsah své nemoci, své závislosti. Ale touha po chemické látce byla tak silná, tak ohromující, že jsem se z jasného uvědomění si svého skutečného stavu bezmocnosti dostal k myšlence, že si do lebky vyvrtám další díru.
V očích se mi nějak vytvořily slzy a začaly mi stékat po tváři. Díval jsem se, jak si odborně píchl dávku heroinu a na jeho tváři se objevil výraz krásné úlevy. Sakra, vidět to mě bolelo ještě víc. Moje mentální posedlost snahou najít způsob, jak se dostat do rauše, mě zcela ovládla. Byl jsem opravdu otrokem své závislosti. Nemohl jsem dělat nic jiného, než vzlykat s hlavou v dlaních. Bezmocnost, kterou jsem prožíval, byla zřejmě prvním hmatatelným pocitem bez drog, bez sexu, bez čehokoli, co by mě mentálně vytrhlo z reality, která mě obklopovala. Nenáviděl jsem to. Nemohl jsem si představit, že by můj „život“ pokračoval tímto způsobem. Když jsem plakal, můj chlapec se ke mně přiblížil a pokusil se mě utěšit ve svých zamaštěných pažích. Klekl si přede mnou a objal mě, zatímco jsem seděl shrbený a plakal na kovové kuchyňské židli. Přitulil svou hlavu k mé a já slyšela jeho dech, jeho vzdechy. Věděl jsem, že nesnáší vidět mě tak nešťastného. Ale také jsem věděl, že musí dělat to, co musí, aby se udržel. Začal jsem si myslet, že je možné, že je kvůli mně stejně rozrušený jako já. Cítil jsem, jak mi po holé noze stéká slza, a pak další, zatímco mě pevně objímal.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .* 
Nemohl jsem to udělat. Nějak se mi podařilo přestat plakat, posadil jsem se a s tou samou odhodlaností jako předtím jsem sáhl po vrtačce na stole. Když jsem se pohnul, zvedl hlavu z mého klína a uviděl vrtačku v mé ruce.
„Chlape, vím, jak moc se chceš sjet… ale víš, že to nebude fungovat.“
Jeho skelné oči mě prosily, abych přestal.
„Kromě toho, všechna ta vodka je pryč, chlape.“
Podíval jsem se na rozbité sklo na linoleu a měl pravdu, na podlaze už nebyla žádná vlhkost. To, co jsme nezkusili použít, se vypařilo do zatuchlého vzduchu. Část mě byla tak posedlá, že jsem chtěl jít pro další láhev a zkusit to znovu, s novou dírou. Ale to byla moje mysl. Moje tělo, to, co z něj zbylo, nesouhlasilo. Začala mě ovládat fyzická slabost, kterou jsem dosud nezažil. Kombinace smutku a stresu mi pomohla dojít k závěru, že spánek by mohl být prospěšný. Podíval jsem se na něj a řekl: „Seru na to, chlape. Jdu si lehnout. Teď už to dál nezvládám.“
Vstal z kolen a nechal mě vstát, a když jsem se vydal směrem k zadní místnosti, kde byla naše matrace, slyšel jsem, jak za mnou šouravě kráčí. Došel jsem k okraji postele a posadil se, znovu s hlavou v dlaních, než jsem se natáhl, abych si lehl. Posadil se vedle mě a přes všechen ten narkotický vliv, který ho obklopoval, jsem cítil jeho upřímný soucit se mnou. Lehli jsme si spolu a on mě držel, hladil mi hlavu a ujišťoval mě, že mě miluje. Spánek mě rychle přemohl jako mrak zakrývající slunce. Neměl jsem žádné sny.
Když jsem otevřel oči, za oknem zakrytým záclonou byla tma. Posledních pár dní bylo pro mě velmi zmatených. I když jsem měl svůj normální režim, kdy jsem pil nepřetržitě, měl jsem alespoň nějakou představu o tom, jaký je den nebo kolik je hodin. Venkovní pouliční osvětlení prosvítalo dovnitř a vrhlo na tvář mého milence nažloutlé světlo. Spal velmi klidně, dýchal pomalu a mělce. Díval jsem se na něj, jak spí, a vrásky na jeho tváři prozrazovaly těžký život a zneužívané tělo. Měl dlouhé, rozcuchané vlasy, jako obvykle. Do nosu mi vnikla vůně oleje z jeho pokožky hlavy. Jo, můj kluk byl takřka dokonalým příkladem sloganu, který by mohl znít něco jako „Takhle budete vypadat, když se stanete závislými na heroinu.“
Když jsem na něj tak hleděl, jak spí, opravdu jsem přemýšlel o tom, jak moc pro mě znamená a jak moc ho vlastně miluji. Nikdy jsem toho o lásce moc nevěděl, ale ve srovnání s jakýmikoli jinými vztahy, které jsem měl, ať už intimními nebo jinými, bylo tohle nejblíže tomu, co jsem kdy zažil. A na krátký okamžik jsem pocítil vděčnost. Pak se moje myšlenky bez varování obrátily ke špatnému.
Měl jsem živou představu, jak vypadal poté, co mi prolezl mozkem… byl fakt v prdeli. Skoro až děsivě. Ale zdálo se, že se z toho dostal v pořádku. Chtěl jsem ho vzbudit a zeptat se ho, jaké to bylo. Položil jsem mu ruku na rameno a jemně s ním pohupoval sem a tam, zatímco jsem na něj tiše mluvil. Zdálo se, že to nefunguje, tak jsem s ním zatřásl trochu silněji.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Byl mimo. Pryč. Byly chvíle, kdy jsem ho viděl být v bezvědomí celé hodiny poté, co se sjel. Ale neměl jsem jak odhadnout, kolik času uplynulo od chvíle, kdy jsme přišli z kuchyně. Takže jsem opravdu neměl tušení, jak dlouho může být mimo.
Lehce jsem ho několikrát plácl po tváři, ale stále bez odezvy. Moje myšlenky, které už tak nebyly optimální, se ještě zhoršily. Začal jsem přemýšlet o nemyslitelném. A jakmile to začalo, nemohl jsem to zastavit. Rychle jsem propadl deliriu s maniakálními myšlenkami, jak zažít stejné opojení, jaké měl on předtím. Část mě naprosto nevěřila myšlenkám, které mě napadaly. Druhá, temná, závislá část se divila, proč mě to nenapadlo už dřív. Pak jsem věděl, bez pochyb, co musím udělat.
Pokračoval jsem v pozorování, jak pomalu dýchá a téměř nepostřehnutelně vydechuje. Vypadal tak krásně a klidně. Tak spokojený ve své strnulosti. Rychle jsem políbil jeho spící tvář, vstal a začal realizovat svůj plán. Vrátil jsem se do kuchyně, uvařil si další lžíci drogy a připravil si stříkačku. Otevřel a zavřel několik zásuvek, než jsem v jedné z nich našel kleště s jehlovými čelistmi a krátkou cívku nylonových vázacích pásků. Prohlédl jsem si pracovní desku a uviděl nůž, kterým jsem nylonové lano rozstřihla na čtyři kratší části. Pak jsem vzal vrtačku a vrátil se do ložnice. Zpátky ke svému spícímu spasiteli.
Byl stále stejně nehybný jako když jsem opustil pokoj. Začal jsem ho převracet na bok a pak úplně na břicho. Stále se nehýbal. Vzal jsem jeho zápěstí do ruky a začal kolem nich omotávat provaz, proplétal jsem ho sem a tam, dokud nebyl pevně svázaný. Přesunul jsem se dolů po jeho těle a opakoval tento postup s jeho kotníky, přičemž on si mé činnosti zjevně vůbec nevšímal. Stáhl jsem ho dolů k spodnímu okraji holé matrace, vzal další kus provazu a provlékl ho malým „úchytem“ z bavlněného provázku, který byl připevněn k matraci. Nyní byl zajištěn a nemohl mě kopnout, pokud by se skutečně probudil a protestoval. Zbytek mého „vybavení“ ležel na posteli vedle nás a já uvažoval, jestli by nebylo lepší mu dát další dávku, než se probudí. Rozhodl jsem se, že ne, počkám, až to bude opravdu potřebovat, až to bude schopen ocenit. Posadil jsem se vedle něj, zatímco ležel nehybně, a vzal do ruky vrtačku. Namířil jsem ji na značku, stiskl spoušť a na chvíli se zastavil, abych zjistil, zda ho hluk probudil. Neprobudil. Hlavou mi prolétla myšlenka „co to dělám?“, ale jakmile jsem se dotkl nástrojem jeho spánku, všechny myšlenky zmizely.
Když se chlad kovu dotkl jeho hlavy, viděl jsem, jak se mu reflexivně zachvěla ruka, ale nic víc než zachvění. Když jsem na nástroj zatlačil a uslyšel zvuk broušení kosti, jeho omámené oči se začaly otevírat. Zastavil jsem se a zaslechl, jak šeptá: „Co to děláš…“
„Pššt. Uklidni se, chlape. Je to v pořádku.“ Odložil jsem vrtačku a vzal nabitou soupravu. Teprve si začíná uvědomovat, že je svázaný. Ale z větší části si neuvědomuje, co se děje. Zkusil znovu promluvit.
„Hej… ty se mnou děláš něco divnýho?“
Usmál jsem se na něj, když jsem mu stiskl paži tak silně, že se mu objevila žíla. Beze slov jsem mu vpíchl jehlu do paže a stlačil píst do poloviny. Pak jsem ho vytáhl, naplnil stříkačku drogou a krví a dal mu plnou dávku. Slyšel jsem, jak si povzdechl a z jeho úst se ozvalo sotva slyšitelné „Oooh yeaaah baaby“. Na tváři se mu rozlil široký úsměv. Teď byl úplně nehybný. Ještě chvíli jsem se na něj díval a pak se vrátil k úkolu, který mi moje neúprosná závislost nutila vykonat.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Vrátil jsem stříkačku na matraci, vzal vrtačku a přiložil ji k místu, kde jsem začal vrtat. Jedním rychlým pohybem jsem znovu stiskl spoušť a vrták snadno prošel kostí. On se ani nehnul. Široký úsměv mu zůstal na tváři. Jeho nehybnost nebyla neobvyklá, ale něco na tom, možná fakt, že jsem mu vrtal díru do hlavy, mě donutilo přiložit prsty na jeho krk a zkontrolovat puls. V momentě, kdy jsem zvedl ruku, abych to udělal, ucítil jsem, jak se pod mými koleny rozlévá teplá vlhkost. Zaváhal jsem, než jsem přiložil prsty na jeho krk, protože jsem se najednou bál, že nechtěné uvolnění močového měchýře znamená, že je opravdu mrtvý.
Věděl jsem, že když s tímto postupem začnu, je více než pravděpodobné, že ho to zabije. Nebyl jsem si však jistý, zda to bude heroin nebo vrtačka. Stále se usmíval, byl velmi nehybný, ani se nehýbal. Vzal jsem kleště s jehlovými čelistmi, vložil jednu špičku do malého otvoru, který jsem vyvrtal, a sevřel je na jeho kosti. Když jsem odlomil kousek lebky, představoval jsem si, jak je můj milenec potěšen, že mě zachránil před šílenstvím. Za to, že mi poskytl opojení, které jsem tak zoufale potřeboval. Ignoroval jsem jakýkoli slabý pocit viny nebo smutku a soustředil se na své potřeby. Odlomil jsem kleštěmi další malý kousek kosti a pak ještě jeden. Otvor byl nyní dostatečně velký, aby se do něj pohodlně vešel můj jazyk. Byla jsem tak strašně připravený na úlevu. V tu chvíli mi na ničem jiném nezáleželo, absolutně na ničem.
Vylezl jsem na svého „spícího“ milence a lehl si na jeho záda, zatímco jsem vzal jeho hezkou hlavu do rukou a dotkl se jeho mozku jazykem. Až do té chvíle mě nenapadlo, že by to mohlo nefungovat. Ale jakmile se můj jazyk dotkl jeho orgánu, ucítil jsem jakési elektrické brnění, které začalo na špičce mého jazyka a začalo se šířit po celé mé ústech, do krku a dolů a rozprostřelo se po celém mém těle. Chutnal teple a vlhce a trochu slaně. Téměř mi to připomínalo sperma. Zatlačil jsem jazyk hluboko do otvoru v kosti a sál jsem jeho hlavu, zatímco jsem pokračoval v pocitu této vlny, která se valila přes mé bytí. Určitě jsem to cítil… Začal jsem se cítit trochu mimo kontrolu. Najednou mě tento čin tak vzrušil, že jsem vzal kleště a odlomil další kousek jeho lebky. Pak jsem mohl jeho orgán olizovat pohybem jako při lapání a s každým dotykem mého jazyka na jeho mozek jsem cítil stále intenzivněji tuto… elektrickou… divokost…
Začal jsem se cítit odtržený od scény. Cítil jsem se, jako bych byl na pokraji mdloby, ale nakonec k tomu nedošlo. Pot mi stékal po těle a byl jsem tak vzrušený a nadšený, že jsem v podstatě ztratil kontrolu nad tím, co moje tělo rozhodlo udělat. Už jsem se nemusel ptát, jak se cítil, když ochutnal můj mozek. Sál jsem jeho hlavu s takovou agresivitou a všiml jsem si, že stejně agresivní jsem byl i při tření o jeho mrtvé nahé tělo. To, že můj penis byl ochablý, nevadilo. Třel jsem se o jeho tělo, jak jen to šlo, a dál přijímal šťávu z jeho hlavy. Ten pocit byl tak kurva skvělý! Ale bylo pro mě těžké se opravdu soustředit na své opojení. Jediné, čeho jsem si byl vědom, byla zoufalá touha pokračovat v krmení, zatímco jsem ho nedobrovolně nasucho šukal.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Tak to pokračovalo. A pokračovalo. Cítil jsem orgasmus za orgasmem v celém těle. Chrochtal jsem a pokoušel se mluvit se svým mrtvým milencem, který mi poskytoval tuto nesrovnatelnou rozkoš, ale nebyl jsem schopen vyslovit žádná slova. Nakonec to vypadalo, že jsem dosáhl vyvrcholení. Cítil jsem, jako by můj měkký penis ejakuloval s neuvěřitelnou silou, a celé mé tělo bylo tímto pocitem zcela pohlceno. Sál jsem jeho hlavu a ejakuloval jsem, znovu a znovu. Pak jsem se najednou cítil úplně vyčerpaný. Byl jsem strašně unavený, nemohl jsem se hýbat. Ležel jsem nehybně na mrtvém těle svého milence. Stále jsem byl mentálně pohlcen tou úžasnou úlevou, kterou mi poskytl. Nikdy jsem nezažil takové vzrušení. Nikdy jsem nezažil takový únik. Když jsem odpočíval opřený o jeho nahá záda, cítil jsem mezi námi chladnoucí kaluž ejakulátu. Políbil jsem jeho tvář. Stále na ní byl slabý úsměv. Nevěděl jsem, jak dlouho přesně jsem se oddával rozkoši, ale v tu chvíli jsem se cítil spokojený a naplněný. Moje myšlenky se pak zdály vracet zpět do reality.
Začal jsem hodnotit situaci. Vrátil jsem se do minulosti, do doby, kdy se v mém životě začaly dít první podivné věci. Vzpomněl jsem si na celý řetězec událostí, na každý den od té doby až po dnešek, a přemýšlel jsem o tom, co mě dovedlo až sem. Do bodu, kdy jsem neměl absolutně žádnou kontrolu. Do bodu naprosté bezmocnosti. Podlehl jsem neúprosné potřebě být uspokojen. Začal jsem se ptát sám sebe, jak jsem to mohl dopustit. Seděl jsem vedle bezvládného těla muže, který byl mým partnerem, a snažil se pochopit, co jsem udělal. Byl jsem poháněn něčím, co moje lidská vůle nemohla ovládnout, a udělal jsem něco nepopsatelného. Ale stejně rychle, jak tyto pochybnosti přišly, tak i odešly. Zůstaly mi myšlenky na to, jak získat dostatek energie, abych to mohl udělat znovu. V tu chvíli jsem věděl, že v životě už nic jiného nepotřebuji. Toto mohlo být a bylo mou potravou. Díval jsem se na svého stále svázaného milence a když jsem ho rozvázal, byl jsem mu tak vděčný za jeho oběť. Byl vše, co jsem kdy potřeboval. Tedy pokud jeho mrtvý mozek neztratil svou sílu. Co bych pak sakra dělal? Otázka, kterou jsem si ani nemusel klást. Odpověď byla automatická. Modlil jsem se, abych nemusel brzy opustit dům.
CD přehrávač byl zřejmě nastaven na náhodné přehrávání a já uslyšel novou píseň a usmál se, když jsem poslouchal slova a nechal se unášet ve svém sobeckém blahu.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
 |
 |