Probudil jsem se s trhnutím. Ve skutečnosti jsem se probral po noci, která by pro normálního člověka byla smrtelná, plná alkoholu a drog. Bolest v hrudi a břiše byla nesnesitelná a málem mi vháněla slzy do očí. Zamlženým zrakem jsem se podíval na stůl vedle křesla, které bylo včera večer mým konečným bodem večírku, a snažil se najít láhev, ve které by mohlo zbývat ještě pár doušků. Musel jsem se napít, aby bolest v žaludku byla snesitelná. Ruce se mi třásly, když jsem se natáhl po téměř prázdné láhvi vodky, a když jsem ji uchopil a začal ji přibližovat k ústům, nešikovně jsem ji srazil na stůl a rozlil svůj lék. Když se láhev převrátila a dopadla na dřevo, další bolestivá rána mi prošla břichem. Sakra, musel jsem najít jinou láhev! Pomalu jsem vstal, jednou rukou jsem si držel bolavé břicho a druhou se opíral o opěradlo židle.
Došel jsem do ložnice, napůl ohnutý jako neandrtálec, malými pomalými kroky. Když jsem vešel do dveří, uviděl jsem svého milence rozvaleného na posteli s hadičkou trčící z paže. Od jeho paže vedla k prostěradle malá stopa zaschlé krve. Přiblížil jsem se k němu a viděl, že dýchá. Okamžitě jsem se znovu zamyslel nad tím, kde najít láhev. Než jsem stačil důkladně prohledat pokoj, zasáhla mě další vlna bolesti, chytil jsem se za břicho a zamířil na záchod. V těchto dnech těžkého pití bylo docela běžné, že mě po probuzení trápil průjem (někdy i výbušný). Sundal jsem si boxerky a rychle se posadil na záchod. Bolest, kterou jsem tentokrát pociťoval, byla téměř dostatečně přesvědčivá, abych uvažoval o tom, že s pitím alkoholu trochu zpomalím.
Zase mě začalo bolet břicho a z prdele mi prudce vytrysklo hovno. To se nedalo srovnat s mými obvyklými rány. Nevzpomínal jsem si, že by to někdy bolelo tak moc! Pokračoval jsem v sraní tekutiny a uvědomil si, že mi začíná být docela špatně. Začala mi slintat ústa a poznal jsem, že to je znamení, že se mi hned udělá špatně. Přitáhl jsem si mezi nohy odpadkový koš a připravil se na zvracení. Ten pocit mi připomínal časy, kdy jsem měl kocovinu a za svou nevolnost vinil čínskou restauraci. Bylo to jako otrava jídlem. Z prdele mi stále vytékala stolice a když jsem začal zvracet, velmi jsem se vyděsil. Nejprve jsem zvracel hodně jasně červené krve. To mě vyděsilo. To nemohlo být dobré. Pokračoval jsem v zvracení a sraní a všiml jsem si, že čím víc jsem sral, tím víc to bolelo. Obvykle mi to ulevilo od nepříjemných pocitů. Dnes ne. Začal jsem cítit silné tahání v břiše, ale byl jsem příliš zaneprázdněn zvracením další krve, abych zvedl nohu a podíval se, co mi leze ze zadku.
Najednou jsem měl pocit, že se dusím vlastními zvratky, jako bych zvracel jablko, které jsem spolkl celé. Zvracel jsem a pak mi z krku a z úst vyletěl velký fialový předmět. Kdybych v tu chvíli mohl mluvit, určitě bych řekl „Co to kurva je!“ Nedokázal jsem pochopit, jak se ta věc dostala do mého hrdla, ani jsem si nedokázal představit, co to je. Ale neměl jsem moc času na přemýšlení, protože přišlo další zvracení a tentokrát jsem si myslel, že se určitě udusím. Po několika záchvatech bez dechu jsem vyprodukoval masitou věc podobnou balónku. Vyfouknutou věc podobnou balónku. Okamžitě následovanou další. Bolest byla nesnesitelná a mezitím mi z konečníku stále vytékalo hovno. Měl jsem pocit, jako by mi někdo vyrval vnitřnosti. Po druhém vyfouknutém balónku mi na chvíli ulevilo od zvracení a mohl jsem zvednout jednu tvář z toaletní mísy a podívat se, co se tam dole děje.
Celá mísa byla plná krvavých kousků a všiml jsem si, že mi ze zadku vychází dlouhá trubice. V záchodě už byla značná část této trubice a najednou mi to došlo. Ale než jsem se stačil ponořit do této nemožné myšlenky, začal jsem se znovu dávit. Tentokrát jsem cítil trhání v břiše, následované dalším nemožně velkým předmětem, který mi tlačil do krku. Zase jsem nemohl dýchat a snažil jsem se to vyzvracet. Podařilo se mi vyvrhnout to, co jsem začal považovat za orgán. Jak jsem seděl na záchodě v rozmazaném stavu šoku, se zadkem stále v plamenech, uvědomil jsem si, že zvracení ustalo.
Po chvíli, kdy jsem držel hlavu v dlaních a nechal poslední zbytky toho, co to bylo, vyklouznout z mého bolavého zadku, rozhlédl jsem se po koupelně. Byla úplně pokrytá mou krví a mými vnitřnostmi. Vypadalo to, jako by někdo byl násilně vyvržen. Předpokládal jsem, že tomu tak ve skutečnosti bylo. Podíval jsem se na nepořádek přede mnou, v malém koši na odpadky a kolem něj, a začal jsem identifikovat gumový vak jako žaludek, pár vyfouknutých balónků jako plíce a fialovou jablkovou věc jako srdce. Moje srdce. Jak je to možné?
Jaký bizarní trip vyvolaný drogami nebo alkoholem jsem zažíval? Velmi silně jsem cítil své tělo, alespoň jeho vnější část, stále sedící na záchodě. Dotkl jsem se své nohy chvějícím se prstem a zjistil, že ano, stále cítím své tělo. Když jsem vstřebal tento nechutně fantastický scénář, cítil jsem, jak moje nutkání na velkou potřebu mizí. Konečně bylo moje tělo v klidu. Jsem si jistý, že kdybych měl v hrudníku plíce, hyperventiloval bych. Ale když jsem viděl, že už je nemám, a že na ně zírám na podlaze u svých nohou, seděl jsem úplně nehybně. Začal jsem nohama pracovat, abych se zvedl, a pomalu jsem se postavil, opíraje se o umyvadlo. Když jsem vstal, podíval jsem se do záchodu a poznal jsem své střeva, tlusté i tenké, játra a několik dalších orgánů, které by člověk bez lékařského vzdělání těžko identifikoval. Potřásl jsem hlavou, abych se vrátil do reality. Nefungovalo to.
Stále jsem stál v koupelně a zíral na své vnitřnosti pokrývající podlahu a stěny. Koutkem svého již tak nevěřícího oka jsem zahlédl pohyb. Otočil jsem hlavu směrem ke sprchovému koutu a sledoval, jak něco začalo „růst“ nahoru a ven z odtoku. Stál jsem nehybně, úplně vyděšený. Z odtoku vytékala zelená slizká hmota, která přímo přede mnou začala nabývat tvaru. Objevily se oči, plochá hlava a široká ústa. Vypadalo to jako žába. Jenže rychle rostla do velikosti velkého psa. Nechtěně jsem otevřel ústa a zašeptal: „Z jaké planety jsi, sakra…“
No, zřejmě jsem nevyzvracel hrtan ani hlasivky, protože jsem se skutečně slyšel mluvit. Žabí stvoření se vzdálilo od odtoku, když z něj vytáhlo prsty zadní nohy. Pak se zadívalo na odtok a já sledoval, jak se proces, který jsem právě viděl, opakuje. Odtok porodil znovu, tentokrát druhou žabí věc. Když byla úplně venku, obě žáby chvíli seděly vedle sebe v malé sprchové kabině a pak se vydaly vpřed. Jejich dlouhé hadí jazyky vyklouzly ze žabích rtů a začaly olizovat krev a vnitřnosti z podlahy, stěn atd.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
To mi stačilo jako motivace. Pohyboval jsem se rychleji, než se zdálo možné, vyběhl jsem ze dveří a zabouchl je za sebou a, jako byste to mohli vidět u kreslených postaviček, opřel jsem se celou svou vahou o vnější stranu dveří, zatímco jsem lapal po dechu a panikařil. No, asi jsem ve skutečnosti nedýchal, protože jsem už neměl orgány potřebné k dýchání, ale zdálo se, že jsem prováděl vnější fyzické pohyby dýchání. Jsem si jistý, že kdybych v tu chvíli byl kreslená postavička s vnitřními orgány, viděli byste obrys mého obrovského srdce ve tvaru srdce, jak buší půl metru před mou hrudí.
Začal jsem přemýšlet o něčem těžkém, co bych mohl postavit před dveře, aby ty mamutí obojživelníky udrželo uvnitř. Tiše jsem si klekl u dveří a opatrně nahlédl starou klíčovou dírkou. Obří žáby vypadaly docela spokojeně, hladově a velmi důkladně, musím dodat, uklízely nepořádek v mé koupelně. Mohl bych to dodat, ale zdržím se. Koupelnu uklidily rychle; olizovaly ji dlouhými žabími jazyky, omotávaly je kolem velkých kusů toho, co kdysi bývalo mnou, a vtahovaly je do svých obrovských tlam. Vylekal mě hluk za mnou. Byl to můj vyčerpaný milenec, který se snažil dostat do koupelny, aniž by zakopl. Byl nahý, až na tričko. Sledoval jsem, jak se plouží chodbou, oběma rukama se opíraje o zeď, aby udržel rovnováhu. Podíval se na mě, také nahého, až na tričko, které bylo červené a potřísněné mou krví, jak jsem klečel na podlaze u dveří koupelny.
„Co to děláš, kámo? Páni, co je to s tou krví? Jsi v pořádku?“
Téměř šeptal a protože byl stále dost sjetý, zněl trochu jako postavička z kresleného filmu. Na ruce měl stále zavěšenou stříkačku z předchozího večera.
„Co je tam? Je tam někdo?“ zašeptal ještě tišeji.
Natáhl jsem k němu ruku, když se přikrčil vedle mě, a vytáhl mu jehlu z žíly.
„Au, kámo, díky, na to jsem zapomněl.“
„Nebudeš věřit těmhle divným věcem.“
Ustoupil jsem stranou a pokynul mu, aby se podíval klíčovou dírkou. Přiložil k ní oko a chvíli tam seděl a zíral.
„Co je? Nic nevidím…“ zašeptal.
„Nemůžeš být tak sjetý, kámo. Ty je nevidíš?“
„Vidět koho?“
Odstrčil jsem ho a přiložil oko k díře. Nic tam nebylo, kromě všech věcí, které byly v koupelně předtím, než moje zážitky začaly. Žádné žáby. Žádná krev. Žádné vnitřnosti. Mohlo se mi to všechno zdát? Podíval jsem se na svou košili a skutečně, byla stále nasáklá krví. Otočil jsem se a sedl si zády ke dveřím, sevřel si hlavu v dlaních a nechápal sled událostí, které se odehrály a zřejmě se zase vrátily do normálu. Žáby požírající krev se asi vrátily do odpadu, pomyslel jsem si.
„Chlape, já fakt musím dovnitř, musím zvracet.“
Část mě, pravděpodobně můj mozek, protože jsem si byl docela jistý, že ten ze mě nevypadl spolu se vším ostatním, se bála ho tam pustit.
„No tak, chlape, já se pozvracím…“, a s tím začal zvracet na podlahu před místem, kde jsem seděl. Po chvíli jsem byl docela rád, že na jeho zvracení nebylo nic neobvyklého.
Alespoň to nevypadalo nakažlivě. Několik minut zvracel a pak se uklidnil, jak jen to dobrý feťák dokáže.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
„Promiň, chlape, fakt jsem měl pocit, že vyzvracím vnitřnosti. Nebylo to tak zlý…“
Podíval jsem se na louži zvratků a poslouchal jeho slova „vyzvracet si vnitřnosti“. Neměl ani páru. Moje mysl začala procházet bizarní scénu v koupelně, moje vnitřnosti doslova vycházely z mé pusy a zadku, objevily se obrovské žáby a jedly moje vnitřnosti… já jsem byl stále zjevně naživu. Musel jsem být, protože seděl tady a mluvil se mnou. Cítil jsem se omámený. To všechno bylo daleko za hranicemi mého chápání. Moje mysl se znovu obrátila k hledání dalšího drinku. Tentokrát jen proto, abych mohl věci zhodnotit v klidu.
„Zbylo ještě nějaké pití?“
„Nevím, chlape, co se ti kurva stalo? Čí krev máš na tričku?“
Věděl jsem, že mu nemůžu odpovědět, dokud si nedám drink. Položil jsem mu ruce na ramena a použil ho jako oporu, když jsem se konečně pokusil vstát. Když jsem se zvedal, zdálo se mi, že se cítím neuvěřitelně lehčí než když jsem vstával ze židle na začátku tohoto bizarního dne. Když jsem vstal, vstal s mnou. Překročil louži zvratků a pomalu se mnou kráčel do kuchyně. Zíral jsem na své nohy, zatímco jsme šli velmi malými, slabými kroky. Opravdu jsem byl lehčí. No jasně, pomyslel jsem si. Byl jsem asi o 50 liber lehčí než předtím, vzhledem ke ztrátě krve a všem ostatním sračkám. Došli jsme do kuchyně a tam jsem uviděl svého zachránce, téměř plnou láhev. Přešel jsem k pultu, na kterém stála, opřel se o něj a odšrouboval víčko. Nerozmýšlel jsem se nad tím, že by mi to mohlo přinést další nepříjemné následky, prostě jsem věděl, že to potřebuju. Naklonil jsem láhev, napil se a polkl, a už jsem cítil duševní úlevu. V momentě, kdy jsem polkl, mě trochu znepokojilo, kam se ten polyk směřuje. Než jsem stačil nad tím přemýšlet, ucítil jsem vlhkost na svých holých vnitřních stehnech a uslyšel jsem jemné cákání.
„Je fér, že ty čuráš na podlahu, když já jsem na ni pozvracel, co?“
Pauza.
„To není čurání, kámo. To je ten drink, co jsem právě vypil. Čichni si.“
Sklonil se a dotkl se louže na podlaze. Přiblížil si mokrý prst k obličeji a po bližším prozkoumání zjistil, že je to čistá vodka.
„Kámo, myslím, že možná moc piješ… tohle je čistý chlast.“
„To ti říkám, chlape. To svinstvo mě prošlo rovnou skrz.“
Zase jsem začal panikařit. Chtěl jsem mu vyprávět o tom podivném ránu, ale bez drinku jsem cítil, že to nedokážu. Jak jsem sakra měl do svého těla absorbovat alkohol? Byl jsem opravdu vyděšený, stejně jako když se objevily žáby v koupelně, ale ještě víc. Normální člověk by se asi víc zajímal o to, že jim chybí orgány a že jsou zjevně stále naživu. Ale já ne. V tu chvíli mě zajímalo jen to, že se nemůžu opít.
„Kámo,“ řekl jsem, „vím, že máš něco na pití. Musíš mi něco dát, potřebuju se uvolnit.“
Poznal jsem, že se trochu vzpamatovává, protože jeho řeč se zdála být o něco lepší. Přikývl a vydal se zpět chodbou směrem k ložnici, opatrně přeskakujíc zvratky. Sesul jsem se na vratkou kovovou židli u kuchyňského stolu, který byl také kovový a vratký. Roztrhaná vinylová sedací plocha byla studená a škrábala mě na holém zadku. Držel jsem láhev v ruce a pokusil se z ní ještě jednou napít, než se vrátil do místnosti. Naklonil jsem ji a napil se. Podíval jsem se dolů a téměř okamžitě jsem viděl, jak mi to vytéká z penisu, a cítil jsem, jak mi to vytéká i ze zadku. Začínal jsem si uvědomovat, jak prázdný jsem vlastně byl. Můj kluk se vrátil s lžičkou, stříkačkou a drogou v ruce a posadil se vedle mě ke stolu. Věděl, že si velmi zřídka píchám, tohle byla neobvyklá událost. Položil jsem svou třesoucí se ruku na stůl a cítil, jak mi do očí stoupají slzy. Najednou jsem měl pocit, jako bych byl na pokraji zhroucení. Celé moje tělo se začalo třást a já se přestal bránit slzám; už jsem je nemohl zadržet. Položil drogu a pevně mě objal, přitiskl mě k sobě.
„Ššš… To je v pořádku, to je v pořádku… Udělám ti dobře, za chvilku bude všechno lepší… šššš…“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Držel mi hlavu v dlaních a líbal mě, snažil se mě co nejlépe utěšit. Nevím, jestli byl příliš mimo, aby se ptal, co se děje, nebo jestli věděl, že zjevně nejsem ve stavu, abych o tom mluvila. Ať tak či onak, byl jsem rád, že se v tu chvíli nesnažil zjistit žádné podrobnosti. Ještě chvíli mě držel v náručí, pak mě opřel o skřípající židli a vytáhl lžíci a drogu. Vůbec jsem nevěnoval pozornost tomu, jak drogu připravoval; viděl jsem to už tolikrát, že jsem to ani nedokázal spočítat. Ale otočil jsem hlavu, když jsem viděl, jak plní injekční stříkačku a prstem z ní vytlačuje vzduchovou bublinu. Položil jsem před něj ruku a on začal plácat po vnitřní straně mého předloktí, aby se objevila modrá žíla. Nic. Plácal silněji. Nic. Natáhl se a vytáhl prodlužovací kabel ze zásuvky poblíž nás a omotal mi ho kolem paže. Plác, plác, plác. Nic. Do hlavy se mi vkrádalo poznání, že žádné srdce = žádný krevní oběh = ploché žíly
„Kámo, jsi vyřízený. Kde sakra máš žíly? Dáváš si tajně drogy, nebo co?“
Věděl, že ne. Vzal jsem mu jehlu a řekl: „Seru na to!“ Náhodně jsem ji vrazil do masité části paže a stlačil píst. Čekal jsem. Moje mysl pracovala na plné obrátky, zatímco jsem se snažil trpělivě čekat, až přijde teplé, tající znecitlivění. Myslel jsem si, že mám ještě nervový systém, vlastně jsem věděl, že ho mám, nikdy jsem nebyl nervóznější než teď. No, možná kromě té doby, kdy mě zastavila policejní jednotka K-9 s uncí cracku v mém spodním prádle. To bylo dost nervy drásající. Čekal jsem. Myslel jsem, že cítím, jak se mi po těle začíná šířit malé teplé brnění. Ale ve skutečnosti to nic nebylo.
Vůbec jsem se neopájel. Můj milenec seděl a zíral a řekl: „Chlape, víš, že se neopiješ, když netrefíš žílu. Nemůžu uvěřit, že jsi to posral!“ Pak se odmlčel a řekl: „Oh, chlape, promiň… Vím, že jsi měl naspěch. To je v pohodě…“
„To kurva není!“ zařval jsem.
„Nemáš tušení, jak to není v pohodě. Věci jsou fakt v prdeli a divný a já se nemůžu dostat do rauše! Kurva!! Co mám dělat?“
Začal jsem fakt vyšilovat. Realita se dostavila. Zase mě popadl a pevně mě držel za ramena.
„Co se to sakra děje? Vysvětli mi, co se děje, prosím.“
Také jsem ho chytil za ramena a zatlačil ho do židle. Cítil jsem, jako by mi praskla pojistka, když jsem se snažil najít účinná a uvěřitelná slova, abych popsal své ráno. Jak mám někomu vyprávět příběh o tom, co jsem zažil, a aby mi uvěřil? Já bych tomu nevěřil. Sotva jsem věřil své nyní velmi nereálné vzpomínce na to, co jsem si myslel, že se stalo. Najednou jsem si nebyl vůbec jistý sám sebou. Ale pak se můj pohled zastavil na malé louži vodky na podlaze. Zhluboka jsem se nadechl a začal. Moje ústa začala formovat slova, která vyprávěla o tom ráno. Než jsem se dostal moc daleko, na jeho tváři se objevil výraz naprosté nedůvěry, rychle vstal a otočil se k pultu, aby si vzal zapalovač a dal si dávku.
„Ne, musíš mě poslouchat,“ řekl jsem s veškerou autoritou, kterou jsem dokázal vyvinout. „Teď se neopíjej. Potřebuju, abys pochopil, co ti říkám. I bez drog je to dost těžké. Nejdřív mě poslouchej.“ Moje slova se změnila z autoritativních na prosebná. Ten pohled, který mi věnoval, byl pro mě neznámý, alespoň u něj. Viděl jsem ho už dříve u lidí plných odporu. U lidí, kteří věděli, že jsou podváděni. Musel jsem ho přesvědčit, že to není tento případ. Stále nemluvil, jen na mě upřeně hleděl.
„Prostě si sedni a poslouchej mě. Stalo se tohle, jasné? Nemám žádný důvod vymýšlet si nějakou pitomou sci-fi historku a snažit se tě přesvědčit, abys mi věřil, jasné? Nejsem tak mimo, abych si to vymyslel, jasné? Takhle se to stalo a ty mi musíš věřit.“
Sedl si, poslouchal a dokonce dokázal ten pohled ze své obvykle krásné tváře smazat. Předběhl jsem se, zakoktal se a měl jsem velké potíže, abych sám nebyl příliš zmatený. Ale nakonec jsem svůj příběh dokončil a znovu se zbytečně zhluboka nadechl. Seděl jsem a sledoval ho, jak se snaží dát si to všechno dohromady, a měl jsem velký strach, že jen mávne rukou a řekne: „Kašli na to, ty zasranej blázne, já padám.“ Ale neudělal to.
Pak se také zhluboka nadechl a řekl: „Dobře, řekl jsi mi to. Teď se potřebuju sjet.“
Nezastavil jsem ho. Sledoval jsem, jak si to připravil, naložil do stříkačky a vstříkl si ten krásný jed do paže. Okamžitě se mu na tváři objevil výraz blaženosti a ruka, která to provedla, mu klesla po boku, aniž by vyndal stříkačku. Natáhl jsem se a jemně mu ji vytáhl z paže. On naklonil hlavu a se spícíma očima řekl: „Díky, zlato…“
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
Po počátečním návalu drogy do mozku se trochu posadil a já sledoval, jak se zdálo, že se snaží zpracovat můj příběh. Vstal jsem, vzal ho za ruku a řekl: „Pojď, lehněme si“, a vedl ho chodbou zpět k naší posteli.
Lehli jsme si vedle sebe a on mi začal hladit tvář a hlavu konečky prstů, vědom si mého zjevného strachu. Ale jakkoli to může znít podivně, mou hlavní starostí stále bylo, že jsem byl naprosto střízlivý a neměl jsem tušení, jak se dostat do rauše. Řekl jsem mu to. Když reagoval na můj strach, zdálo se, že můj příběh o vesmírných žabách, které mi žerou vnitřnosti, už není tak neuvěřitelný. Snažil se mě uklidnit a přenést na mě svou opilost. Kéž by to fungovalo. Šílenství, které jsem cítil z myšlenky žít v realitě, bylo těžší snést než moje chybějící orgány. Byl jsem naštvaný a vyděšený. Držel mě, zatímco jsem zadržoval slzy a sledoval velkého švába, jak leze po zdi vedle postele. Jeho paže byly teplé, silné a uklidňující, jeho zjevné přijetí mého příběhu bylo uklidňující. Držel mě ve svých rukou plných drog a jemně se se mnou pohupoval ze strany na stranu. Pak jsem si všiml, že se jeho přívěsek začíná ztužovat. Pocit, jak mi jeho penis tvrdne, když se otírá o moje břicho, mě na chvíli téměř donutil zapomenout. Myšlenka na sex mi zdánlivě pomáhala v mém beznadějném stavu. Natáhl jsem ruku, vzal jeho ocelovou zbraň lásky do dlaně a ambiciózně ji začal honit. Rychle jsem u něj vyvolal reakci a on se začal pohybovat nade mnou a vášnivě mě líbat. Na to, že byl na drogách, to bylo docela dobré. Snažil se a zdálo se, že to funguje. Moje mysl se na těch pár minut vzdálila od láhve.
Objímali jsme se pevně, líbali jsme se a zapomínali na myšlenky předchozích hodin, unikali jsme do propasti naší náklonnosti. Měl jsem jasné vědomí jeho tvrdé kosti, která se třela o mou, když mě vzrušeně přirážel. Skoro jsem zapomněl na ty hrůzné události, byl jsem připravený ho v sobě přijmout a odplout do jiné roviny své mysli. Někdy byl sex stejně účinný jako syntetické drogy. Svou zručnou rukou mě začal připravovat na svůj tlustý klacek. Byl jsem daleko před ním; přitáhl jsem ho blíž a cítil, jak se ve mně pohybuje. Oh, kurva, jo! Známá rychlá směs potěšení a bolesti mě přenesla na jinou úroveň, do jiného světa.
Šukal mě silně a rychle, s každým přírazem jsem se více propadal do příjemného pohodlí. Jedním z výrazných a nežádoucích vedlejších účinků heroinu byla neschopnost dosáhnout orgasmu. Oba jsme to věděli, takže šukal ještě několik minut, dobře si vědom toho, že není schopen vyjádřit své břemeno, šukal jen pro mě. V této zóně rozkoše jsem našel útěchu a odpojil se od svých strastí, důkladně si ho užíval, ale najednou jsem si uvědomil, že můj penis je tvrdý asi jako mokrý ručník. Vědomí, že mi neproudí krev, mi rychle zkazilo náladu. Rozčileně jsem odstrčil svého milence a můj pohled spočinul na zakrvácené košili, kterou jsem rozházel po podlaze. Šváb se k ní dostal a kdybych to zvětšil, určitě bych viděl, jak jeho malý jazyk olizuje košili. Pokud švábi mají jazyk. Můj milenec viděl frustraci v mé tváři a cítil můj hněv. Zkusil mě znovu obejmout, aby mě utěšil, jeho penis byl stále ztopořený a natahoval se ke mně.
„Chlape, přestaň, jo?“ Můj hlas byl plný hněvu. Nechtěl jsem si to vybíjet na něm, proboha, věděl jsem, že to není jeho vina. Ale pohled na penis feťáka tvrdý jako skála a připravený k útoku, zatímco moje střízlivé tělo leželo bezvládné a mrtvé, mi připadal jako sračka.
Ignoroval mé odmítnutí a přitáhl mě k sobě silnými pažemi pokrytými stopami po vpichu jehly. Zůstal zticha a jen mě pevně držel a něžně mi líbal krk. Zase jsem se neovládl. Slzy strachu a vzteku mi začaly stékat po tvářích. Cítil jsem větší beznaděj než kdy předtím. Tahle situace byla prostě příliš zkurvená. Jaké ponaučení jsem si z této zkušenosti měl vzít, přemýšlel jsem. Věřil jsem, že každá událost je lekcí, a přiznávám, že jsem se učil pomalu a neustále opakoval minulé chyby, přičemž každá další lekce byla bolestivější než ta předchozí. Cítil jsem, že jsem dosáhl bodu, kdy jsem připraven se z toho konečně poučit… prostě se probudím a všechno bude zase normální. Přestanu pít, ano, o to jde. Opravdu přestanu pít, přestanu prodávat drogy dětem a najdu si pořádnou práci. Sakra, rozejdu se se svým milencem, pokud to bude nutné, aby se věci daly do pořádku. Pokud se mi rozpadá život, protože páchám smrtelné hříchy, tak kurva, půjdu do kostela. Moje mysl opět nekontrolovatelně pracovala na plné obrátky. Přemýšlel jsem a toužil vědět, co bych mohl udělat, abych tuhle blbost zvrátil. Když mě objal a pohladil po hlavě, začal jsem si uvědomovat, jak strašně mi je zima. Třásl jsem se u něj, zatímco moje ledové slzy dopadaly na holou matraci, na které jsme seděli, a mísily se s krvavými skvrnami, které jsem na ni namaloval. Přemožen emocemi jsem začal vypínat. Nedostatek alkoholu, normální tělesné funkce, které tolik lidí považuje za samozřejmé s každým úderem svého srdce, neschopnost dosáhnout erekce, pocit, že ztrácím rozum, to vše mě přetěžovalo a já upadl do tvrdého spánku, ještě než jsem stačil přemýšlet, jestli se vůbec probudím.
Probudil jsem se, zmrzlý a omámený, a snažil se vzpomenout si na poslední úsek vědomí. Byl jsem sám na posteli, s koleny přitaženými k hrudi a děravou dekou pečlivě přikrytý. Světlo z okna bylo tlumené, vypadalo to jako brzké ráno nebo soumrak, ale neměl jsem tušení, co z toho. Moje paměť byla tak zamlžená a zmatená, jako bych se snažil vzpomenout si na výpadek paměti. Víte, když se napijete tolik, že si nepamatujete, co se stalo nebo co jste dělali, ale přesto jste zjevně fungovali. Snažil jsem se vzpomenout si, kolik jsem vypil, co nebo s kým jsem byl předchozí noc (nebo den), ale nešlo to.
Jakmile si moje oči zvykly na šero v místnosti, zaslechl jsem hlasy z vedlejšího pokoje. Chvíli jsem poslouchal a pak jsem ty hlasy poznal. Jeden byl samozřejmě můj kluk a další dva byli dva chlapi, kteří od nás kupují cigarety. Začal jsem vstávat z postele s myšlenkou, že se obléknu a přidám se k nim na pár šluků. Pak jsem si všiml trička na podlaze a vzpomínky se mi okamžitě vybavily. Stál jsem nahý a zíral na tričko ležící přede mnou. Pak se mi v hlavě něco zlomilo a velmi tiše mi do ucha zašeptalo „ser na to“. Otočil jsem se, vytáhl z otevřené zásuvky komody džíny a tílko, oblékl si je a nenuceně vyšel směrem k obývacímu pokoji. Při chůzi jsem cítil podivnou lehkost v nohou. Než jsem stačil tuto myšlenku zpracovat, zašeptalo mi to znovu: „Ser na to.“
Proklouzl jsem chodbou a minul zaschlé zvratky před otevřenými dveřmi koupelny. Zachvěl jsem se, sáhl do koupelny, vzal z háčku ručník a hodila ho na nepořádek v chodbě. Podíval jsem se na sebe do zrcadla v koupelně, na svou tvář. Navlhčil jsem žínku a otřel si studenou vodou tváře, oči a čelo. Osvěžující. Navlhčenou žínkou jsem si otřel holé paže a cítil se svěží a reprezentativní. Zamířil jsem do obývacího pokoje. Když jsem se objevil ve dveřích, můj kluk a jeho dva hosté se ke mně otočili. Oba muži přikývli a řekli: „Čau, kámo, jak se vede? Zase jsi tam spal? Tady, dej si šluka.“ Host, který promluvil, natáhl ke mně ruku, ve které držel láhev vodky. Věděl jsem, co se stane, pamatoval jsem si, co se stalo v kuchyni, a nechtěl jsem vypadat, jako bych se pomočil.
Hrál jsem to v klidu, vzal láhev a když jsem ji naklonil k ústům, zacpal jsem otvor jazykem, aby to vypadalo, že jsem se napil. Ach, ta sračka chutnala tak dobře na mém suchém jazyku! Jak jsem ji chtěl vypít. Chuť a vůně mi způsobily mrazení v celém těle. Čekala mě dlouhá a nepříjemná cesta bez pití, pomyslel jsem si. Snažil jsem se před našimi hosty vypadat jako obvykle, seděl jsem vedle svého milence na pohovce (on na mě zíral s vyvalenýma očima a přemýšlel, jestli jsem v pořádku), nohy na stole a předstíral, že se znovu napiju. Pak jsem láhev podal dál a sáhl po cigaretě. Když jsem si dal filtr mezi rty, najednou mě napadlo, co se stane, když potáhnu… Chvíli jsem přemýšlel a rozhodl se, že jakékoli neobvyklé výdechy kouře budou bezpečně zakryté, a zapálil jsem si. Můj milenec na mě zíral a sledoval, jak jsem se napil (neměl jsem kapacitu plic, která by omezovala můj příjem) a žhavá špička se zkrátila asi o centimetr. Hosté, kteří sledovali velký pytel marihuany, který jsme právě koupili, si nevšimli, jak jsem se napil, ani oblaku kouře, který jsem vyfoukl. Můj milenec jen zíral, poněkud šokován. Podíval jsem se na něj, usmál se a pak ho žertovně praštil do paže. Myslím, že i když to čekal, trochu ho to zaskočilo. Ucukl a řekl svým zhuleným monotónním hlasem: „Hej, člověče, co to kurva je?“
Naši hosté se podívali z nás na sebe a když vycítili možnou domácí situaci, začali se přesouvat ke dveřím. Rozloučili jsme se, jak to dělají všichni dobří dealeři, a oni odešli. Začala jsem se svému příteli omlouvat, ale on mě zastavil a zasmál se. „Jen jsem si z tebe dělal prdel, kámo… Hele, musím jít sehnat další zboží… Jak se cítíš?“
Řekl jsem mu, že se zdá, že jsem v pohodě, že se cítím dobře, když vezmu v úvahu všechny okolnosti. Dal jsem si dalšího šluka a přemýšlel, jestli mi to neuniká zadkem. Nebyl jsem ale dost zvědavý, abych se podíval. Vlastně jsem byl docela klidný a spokojený. Uvědomil jsem si, že abstinence od alkoholu není tak zlá pro někoho, kdo nemá vnitřnosti. Moje posedlost pitím se trochu zmírnila, ale když jsem pomyslel na to, že půjdu s kámošem pro jeho drogy, věděl jsem, jak moc budu chtít taky svoje. Byl připravený vyrazit, s kapsou plnou peněz, které nám dali naši známí, a v dobré náladě. Shánět drogy, když jste nepříjemně střízliví, nikdy není zábava. Tak jsem vstal a podal mu ruku, abych mu pomohl vstát, a vyšli jsme ze dveří a vydali se ulicí k bytu dealera heroinu. Byl to několik bloků daleko a cestou jsme minuli tři obchody s alkoholem. Při pohledu na každý z nich mi mozek toužil po okamžitém uvolnění, které by mi přinesla sklenice nebo dvě. Pak mě jako blesk napadla geniální myšlenka, jak se toho zbavit. Nadšeně jsem o tom přemýšlel, zatímco jsme šli dál, a těšil se, až to po vyřešení všech detailů sdělím svému milenci.
Cena hovoru 55 Kč/min. , cena 1 sms 35 Kč .*
 |
 |